Citace

adě bude v závorce pouze rok vydání 
dokumentu.  
   
Je relativně jedno, kterou metodu v dokumentu použijete, ale je 
důležité zvolit jenom jednu, a té se celou dobu držet. 
Nejpřehlednější je ta první, „nejvědečtější“ ta poslední. 
Co se norem týče, tak tato 
kapitola popisuje pouze jednu – 
tu nejpoužívanější. Citačních 
pravidel je daleko víc a vždy je 
dobré dopředu zjistit, jak 
záznamy vytvářet. 
Obecné zásady citování 
V soupisu citací na konci práce jsou citace řazeny abecedně. Pokud je více děl od jednoho autora, jsou 
řazeny podle roku vydání tak, že nejmladší díla jsou uváděna jako první.  
Citace  se  mohou  uspořádat  i  podle  tematických  celků  nebo  podle  druhu  dokumentu  (elektronické 
dokumenty, články, klasické dokumenty), a v rámci těchto skupin opět abecedně.  
 
Citace musí být úplné 
Některé údaje v citaci (autor, název, rok vydání a další) jsou označeny jako povinné. 
Neznamená to ale, že by citace musela obsahovat pouze tyto údaje. Pokud jste schopni 
zjistit více údajů, které mohou identifikovat dílo, určitě je v citaci uveďte.  
 
Pokud nebude povinný údaj zjistitelný, vynecháte jej 
 
Citujte výhradně z primárních pramenů 
Při přebírání citací z jiných zdrojů vznikají zbytečné 
nepřesnosti.  Citace  tedy  vytvářejte  přímo 
z primárního pramene.  
 
Zachování jazyka dokumentu 
Při citování se nepřekládají následující údaje: autor, 
název, podnázev, údaje o vydání a nakladatelské 
údaje. 
 
Dodržování norem 
A to nejen norem týkajících se vytváření citací nebo 
autorského  zákona.  Zapomenout  nesmíte  ani  na 
citační etiku nebo pravopisné normy pro daný jazyk.  
 
 
Norma ČSN ISO 690 
Normy stanovují obecná pravidla pro vytváření bibliografických citací, určují povinné a nepovinné prvky, 
stanovují také formální úpravu a strukturu citací, a uspořádání soupisu bibliografických citací včetně 
metody odkazů.  
 
ČSN ISO 690  
Dokumentace. Bibliografické citace: obsah, forma, struktura 
Norma upravuje citování klasických dokumentů – monografie, vysokoškolské 
kvalifikační  práce,  firemní  literatura,  seriálové  publikace,  části  a  stati 
v monografiích, příspěvky ve sborníku a články v seriálové publikaci. 
 
ČSN ISO 690­2  
Bibliografické citace. Část 2: Elektronické dokumenty nebo jejich části 
Druhou normu využijete, pokud citujete  programy  a  databáze,  elektronické 
seriály, články v elektronickém seriálu nebo fulltextové databázi, webové stránky, 
emaily a další elektronické dokumenty.  
OBECNÁ STRUKTURA 
Zdrojem údajů pro vytvoření bibliografické citace je vždy primární pramen. Základní pravidlo tedy zní 
‐ vytvářet citaci vždy s knihou (dokumentem) v ruce.  Dříve než se pustíme do vytváření bibliografických 
citací, podíváme se na základní pravidlo interpunkce, které se musí bezpodmínečně dodržovat. 
 
Interpunkce, tedy znaménka pro oddělování, se liší podle údajů.  Obecně se údaje zapisují takto: 
Údaj – oddělovací znak – mezera – další údaj 
 
 
Struktura bibliografické citace 
Podoba bibliografické citace je u každého typu dokumentu odlišná. Její podobu si tedy 
ukážeme až u konkrétních příkladů. Prvky v bibliografických citacích  se dělí  na  povinné 
a volitelné. Povinné údaje slouží pro bezproblémovou identifikaci dokumentu. Podívejme se 
jak se zapisují vybrané prvky. 
 
ƒ Primární odpovědnost  
Autor díla, tedy osoba, která je přímo 
odpovědná  za  vznik  díla.  Neuvádíme 
tituly a vědecké hodnosti Uvádíme ve 
formě ‐ PŘÍJMENÍ, Jméno. 
 
a) Pokud má dílo více autorů, uvádíme maximálně tři ‐ jména oddělujeme čárkou 
b) Při větším počtu autorů než 3uvádíme pouze jednoho a přidáme zkratku et al. (a jiní). 
c) Pokud je autorem díla korporace uvádíme její celý název. 
d) Když je autor neznámý ‐ neuvádíme jej a pokračujeme následujícím údajem. 
 
ƒ Název a podnázev díla  
Název přebíráme z titulního