vypracování

mu organizace
Historie: Nejstarší řešení byla plně analogová, kabeláže byly z koaxiálního kabelu, ke každé kameře přiveden zvlášť koax. Analogový obraz byl poměrně nekvalitní.
Hybridní systémy se vyznačují tím, že signál z analogových kamer je digitalizován v digitálním videorekordéru (ten tedy plní funkci multiplexoru -> opět snížení počtu prvků). Výstup z videorekordéru muže být opět analogový nebo digitální. Záznam obrazu je digitální. Vyhledávání záznamů je pohodlnější a rychlejší. Síťová verze tohoto systému značí, že CCTV systém je schopný poskytnout své výstupy do počítačové sítě -> digitální videorekordér má na výstupech rozhraní Ethernet -> signál z kamer poté lze distribuovat pomocí klasické počítačové sítě -> možnost vzdáleného dohledu.
Plně digitální systém je charakteristický tím, že digitální signál vzniká již od úrovně kamer. To dovoluje pro přenos i pro dálkový dohled použít počítačovou síť. Zvyšuje se kvalita obrazu a počet služeb a zároveň se snižuje cena systému. Nové CCTV systémy umožňují integraci ozvučovaní techniky nebo přístupových systémů.
9. IP kamerové systémy (princip, prvky, propojení, napájení).
Plně digitální systém dovoluje využít pro přenos obrazu i pro dálkové ovládání prvků CCTV běžné počítačové sítě. Tím se zvyšuje kvalita obrazu a počet možných služeb, snižuje se i cena systému. V poslední době hodně rozvíjené odvětví -> IP kamerové systémy.
Používané protokoly pro přenos:FTP – File Transfer Protocol – kamera může zasílat obraz k archivaci do FTP serveru
SMTP – Send Mail Transfer Protocol – může zasílat obraz nebo varování emailovým klientem
HTTP – Hyper Text Transfer Protocol – přenos a distribuce videa přes internetHTTPS – Hypertext Transfer Protocol over Secure Societ Layer – bezpečný přenos nebo distribu- ce videa s možností autentizace kamery i příjemce pomocí certifikátů
RTP – Real Time Protocol – obecný protokol pro jednosměnový i vícesměrový přenos MPEG vi- deaRTSP – Real Time Streaming Protocol - nastavení a řízení spojení podle RTP protokolu
Kamery jsou napájeny buď zvláštním přívodem nebo přes komunikační rozhraní. Posledně uvedený způsob se nazývá Power over Ethernet.
Power over Ethernet:
- napájení zajištěno přes metalické rozhraní typu 10 a 1000 BASE-T nebo 100 BASE-TX - napájení zajišťují buď přímo přepínače ( u 1000BASE-T výhradně ) nebo mezilehlá za- řízení (midspany) - napájecí napětí je 48V a maximální příkon 13WPrincip: - u 10Base a 100Base se využívá skutečnost, že ze 4 párů kabelu jsou pro přenos využity jen 2. Nevyužité 2 páry jsou použity pro napájení zařízení , každý pár je použitý jako jediný vodič
- při přenosu signálu pomoucí krouceného páru se u Ethernetu používá induktivní vazba pomocí transformátoru, pomocí fantomového zapojení vazebních tran- sformátorů pak lze po dvou párech kabelu zajistit i napájení koncového zařízení. Tento způsob se nejčastěji používá pro 1000BASE-T Eth., protože tady jsou pro přenos dat využity všechny páry kabelu
Midspan:
- pro napájení typu Power over Ethernet se vkládá mezi přepínač a koncové zařízení - datové páry pouze propojuje a přes nevyužité páry zajišťuje napájení do kz - používá se jen u 10BASE a 100BASE, u 1000BASE musí být použit přepínač s technologií PoE
Příkonové požadavky některých zařízení:- Notebook (40W), Ethernet Hub (7W), IP Sec. Kamera (12W), LAN Access Point(11W), magnetic Card Leader (7W), IP Phone (5W), Handheld Computer (4W), Print Server (6W)
10. Systémy EPS (princip, základní prvky, typy ústředen).
Systém elektronické požární signalizace je systém, který monitoruje, zda ve střežených prostorech nevznikl požár a v případě vzniku požáru spustí poplach. Kromě signalizace požáru může řídit i automatizovaná protipožární opatření.Mezi základní prvky EPS lze zařadit:
- ústřednu, jednotlivé hlásiče pro detekci, siréna, stroboskop, obslužné pole požární ochrany, klíčový trezor, bloky pro signalizaci požáru hasičské jednotce, ovládání ventilace, požárních dveří, klapek
Ústředna EPS má podobné funkce jako ústředny EZS. Z funkčního hlediska lze EPS a EZS systémy integrovat do jediného systému, legislativně to však ještě nelze. Existující ústředny jsou výhradně kabelové.
Typy ústředen:
neadresné
b) adresné:
- s dvoustavovými hlásiči
- s vícestavovými hlásiči
a) Neadresný systém je ekvivalentem smyčkových ústředen EZS, lze tedy připojit několik smyček, přičemž v každé smyčce se můžou nacházet až desítky hlásičů (automatických nebo obsluhovaných)
Smyčka je dvoudrátová napájecí sběrnice na kterou jsou paralelně připojovány hlásiče, na konci každé smyčky je zakončovaní odpor Rab. V klidovém stavu je přepínač hlásiče v dolní poloze a sběrnicí protéká klidový proud daný velikostí odporu Rab a odporu vedení.
V případě požáru se hlásič přepne do horní polohy -> vypojí se ze smyčky zakončovaní rezistor a všechny následující hlásiče. Takováto smyčka je zakončena pouze odporem R v hlásiči -> zvětší se proud a signalizuje se poplach.
b) Obdoba sběrnicových EZS ústředen. Hlásiče se opět připojují paralelně, ale každý hlásič má svoji komunikační jednotku s unikátní adresou. V případě EPS se používá kruhová topologie, kdy sběrnice začíná a končí na ústředně ( při poškození kabeláže přesto zůstanou všechny hlásiče dostupné).
Hlásiče adresného systému:
- dvoustavové – mají dva základní stavy – Klid a Poplach
- vícestavové – zasílají ústředně komplexnější informace o aktuálním stavu svého okolí, ústředna tak muže na základě kombinace s informacemi od jiných hlásičů přesněji vyhodnotit situaci
11. Bodová čidla EPS (typy a principy).
Základní klasifikace hlásičů: a) manuální (tlačítkové)
b) automatické: - bodové - lineární
- prostorovéTypy bodových hlásičů: a) k detekci plamene b) k detekci zvýšené teploty
c) k detekci kouře (ionizační, optické)
a) Využívá snímač infračerveného záření. Elektrický signál se spektrálně analyzuje a pokud se v tomto spektru nacházejí významné složky v pásmu 3 až 30Hz, spustí se poplach
b) Měří teplotu pomocí termistoru, pokud dojde k překročení nastavené teploty okolního vzduchu, dojde k vyhlášení požárního poplachu. Pro zvýšení spolehlivosti se používá dvou termistorů, jeden je volně přístupný vzduchu a druhý je uzavřen do tepelně izolač- ního obalu. Když teplota roste pozvolna (letní žár), nic se neděje. V případě požáru roste teplota neizolovaného termistoru daleko rychleji -> vyhlásí se poplach. Tato metoda se nazývá diferenciální.
c) Ionizační hlásič kouře využívá k detekci částic kouře pokles elektrického proudu v ioni- zační komoře hlásiče. Jednu stranu této komory tvoří kladná elektroda a druhou stranu tvoří záporná elektroda. Uvnitř komory je malé množství americia-241, který je zdrojem alfa částic. Tyto částice ionizují atomy kyslíku a dusíku, čímž vznikají volné záporně nabité ionty -> tedy v klidovém stavu protéká klidový proud a klidové hodnotě. V případě vyšší koncentrace kouřových částic se sníží počet ionizovaných částic -> poklesne protékající proud -> poplach.
Optický hlásič využívá skutečnost, že částice kouře ovlivní pohyb fotonů. Patří mezi nej- častěji používané hlásiče. V klidovém stavu prochází paprsek LED diody komorou hlásiče a dopadá na přijímací fotodiodu. V případě požáru a kouře, je částečkami kouře paprsek přerušen a vyhlásí se poplach (varianta s přerušením paprsku). Další variantou je varianta s rozptylem paprsku, kdy za klidového stavu nemůže paprsek na fotodiodu dopadnout. V případě výskytu kouře se některé parsky odrazí od částeček kouře a dopadnou na foto- diodu, tím se spustí poplach.
Multisenzorové hlásiče – představují kombinaci několika typů hlásičů v jednom. Zpravidla se jedná o kombinaci optického kouřového hlásiče a teplotního hlásiče (někdy bývá přidán detektor plynů). Výhodou je nižší koncentrace falešných poplachů.
Senzory plynů – měří koncentraci vybraných druhů plynů, typy – polovodičové (v případě výskytu plynu se změní vodivost detekčního materiálu, detekčním materiálem bývá oxid některého z přechodných kovů – hliník, cín), infračervené (průchodem infračerveného záření plynem jsou některé části IR spektra absorbovány), elektrochemické (sledovaný plyn chemicky reaguje s pracovní elektrodou v elektrolytu a tak vzniká elektrochemický potenciál. Jeho měřením se detekuje přítomnost plynu.
12. Lineární a prostorová cidla EPS (typy a principy).

Základní klasifikace hlásičů: a) manuální (tlačítkové)
b) automatické: - bodové - lineární
- prostorové
Typy lineárních hlásičů:
infračervené
kabelové: - zkratovací
- odporové
- optické
a) Jedná se o detekci kouře přerušením infračerveného paprsku. Dělí se na přímé a s odrazem (přijímač i vysílač jsou situovány na jedné straně)
b) Lineární kabelový zkratovací hlásič je složen ze speciálního kabelu ze dvou zkroucených vodičů zakončených odporem. Zvýšením teploty dojde v místě hoření k roztečení izolace a tím ke zkratu. Vyhodnocovací jednotka zjistí, v jaké vzdálenosti ke zkratu došlo. Poškozený kabel se poté nahradí v místě zkratu novým kabelem.
Lineární kabelový odporový hlásič má za základ speciální kabel ze dvou párů zkroucených vodičů zakončených rezistorem. Jeden pár je opatřen izolací, která s rostoucí teplotou snižuje svůj izolační odpor. Vyhodnocovací jednotka určí rozdíl od druhého páru a spustí poplach. Do teploty 250 stupňů se kabel vrátí do původního stavu, pokud teplota překročí mez, tak se poškozená část kabelu vystřihne a nahradí novým.
Lineární kabelový optický hlásič – základem je speciální kabel z optického vlákna, které je vinuto okolo jádra, jenž zvyšováním teploty mění svůj průměr. Zvýšením teploty dojde ke změně průměru jádra což sníží poloměr závitů optického vlákna. Tím se sníží ztráta optického výkonu a vyhodnocovací jednotka na základě této změny vyhlásí poplach.
Prostorové hlásiče:
Ze střeženého prostoru se nasává vzduch, ze kterého se pak vyhodnocuje přítomnost kouře. K detekci se zpravidla používá optický detektor.
Mezi další možnosti realizace prostorového hlásiče patří:
Tlakový hlásič – trubka, do ní se pod konstantním tlakem vhání okolní vzduch a měří se objem. V případě horkého vzduchu bude v trubce naměřen větší objem vzduchu -> spustí se poplach.
Kamerový hlásič – kamera sleduje daný prostor a vyhodnocovací jednotka provádí automatické vyhodnocování obrazu, zda nerozpozná kouř či plamen.
13. Doplňující prvky EPS (KTPO, OPPO, samohasící systémy).
Mezi doplňující prvky EPS patří například:
Klíčový trezor požární ochrany
jsou v něm uloženy klíče ke vstupům do objektu
umísťuje se na vnější straně perimetru objektu
v případě spuštění poplachu EPS je odemknut a hasiči tak mohou za pomocí univerzálního klíče odemknout vnitřní schránku a získat přístup do objektu (nemusí tedy například vybourávat dveře)
Obslužné pole požární ochrany
jedná se o jednotné rozhraní, které dovoluje spustit vybrané funkce EPS a indikovat základní stavy
mezi zobrazované stavy patří např.: OPPO v provozu(zelená LED), Zařízení dálkového přenosu spuštěno(žlutá), stabilní hasící zařízení spuštěno(červená), poplach (červená), mimo provoz (žlutá) atd.
Zařízení datového přenosu
umožňuje přenos vyhlášení poplachu a případně dalších informací z ústředny EPS na PCO hasičů
u nás se používají buď GPRS moduly nebo rádiové spojení 80 nebo 400MHz
Pult centrální ochrany – zařízení umožňující dálkově indikovat stavy monitorovaných EPS
Stabilní hasící zařízení
jedná se o systém automatického hašení požáru
Typy SHZ:
vodní
pěnové
aerosolové
plynové (CO2, halogeny)
Hlavní částí SHZ bývají hlavice (někdy také označovány jako sprinklery). Jedná se o vodní trysku uzavřenou skleněnou baňku se speciální tekutinou. Typem tekutiny se volí teplota, při které dojde k roztržení baňky a ke zprůchodnění trysky. Proud vody se pak rozmělňuje do prostoru přes rozptylnou desku. Hlavice umožňují typický průtok 90l/min, standardní pokrytí je 9m2, ve výrobních a prodejních prostorách 12m2 a v prostorách s nízkým rizikem až 21m2.
Systémy se dělí na wet (voda v trubkách) a dry (v trubkách je natlakovaný vzduch, až po prasknutí některé z baněk se tam začne vhánět voda).
14. Klasifikace autentizačních předmětů a jejich princip.
Obecné autentizační schéma
žadatel – osoba nebo zařízení žádající o přístup k aktivům
kontrolér – osoba nebo zařízení povolující přístup
identifikační údaje žadatele – údaje, které jednoznačně určují konkrétního žadatele z množiny
všech žadatelů
autorita – je osoba nebo orgán, která/ý rozhoduje o tom, kdo smí a jakém rozsahu přistupovat k aktivům, uvedené rozhodnutí se nazývá autorizace
přístupový seznam – identifikační údaje uživatelů spolu s právy, které jim náleží
postup – identifikace -> autentizace
Autentizační předmět – jedná se o předmět, kterým osoba prokazuje svoji identitu, autentizace je založena na tajné informaci uložené v předmětu
Typy předmětů:
podle tvaru – karty, přívěsky
podle typu paměťového úložiště pro autentizační informaci
- magnetická páska / Wiegandův drát
- paměťový čip
- mikroprocesor
podle komunikačního rozhraní
- snímač magnetického pole
- galvanické kontaktní rozhraní (USB, i – Buton)
- rádiové (bezkontaktní) rozhraní
Autentizační mechanismy:
autentizace heslem – nejjednodušší a nejméně bezpečná metoda, autentizační předmět sdělí přes komunikační rozhraní identifikační údaje a svou tajnou autentizační informaci. Kontrolér porovnává data s daty v přístupovém seznamu.
autentizace odpovědí na výzvu – žadatel zasílá žádost (Request) se svými identifikačními údaji, kontrolér zasílá náhodné číslo X, ze kterého žadatel za pomocí tajné informace K určí správnou odpověď Y. Kontrolér ověří správnost a případně umožní přístup k aktivům
Autentizace odpovědí na výzvu se dále dělí:
Autentizace symetrickým kryptosystémem – tajný klíč K znají jak kontrolér, tak i žadatel.Žadatel zašifruje výzvu a tento kryptogram zašle kontroléru. Ten odpověď dešifruje a zkontroluje, zda získal hodnotu X.
Autentizace hašovací funkcí – tajný klíč znají opět jak žadatel, tak i kontrolér, žadatel výzvu spolu s klíčem zhašuje a odpověď Y = H(X+K) zašle kontroléru, ten mezitím vypočte předpokládanou odpověď a porovná ji s přijatou.
Autentizace asymetrickým kryptosystémem – žadatel má tajný klíč TK a kontrolér zná jeho veřejný klíč VK, žadatel výzvu zašifruje tajným klíčem a tento kryptogram Y odešle kontroléru, ten odpověď dešifruje pomocí tajného klíče a zkontroluje, zda dostal hodnotu X
Nejčastější typy čipových karet – bezkontaktní čip s anténou, bezk. čip s anténou + magnetický proužek, bezkontaktní čip s anténou + kontaktní čip, bezkontaktní čip s anténou + kontaktní čip + magnetický proužek
Magnetické karty – autentizační informace se zapisuje na magnetický pásek
- čtečky nebo zapisovačky magnetických karet se dělí na:
- magnetické vkládací
- magnetické protahovací
- motorizované
U některých karet se využívá tzv. Wiegandova jevu – využívá se Wiegandův drát ze slitiny kobaltu, železa a vanadu, mezi jeho vlastnosti patří to, že jeho jádro je z magneticky měkkého materiálu a plášť je magneticky tvrdý materiál. U karty jsou tyto dráty zmagnetizovány a v jedné řadě zalisovány do karty. Podle své magnetické orientace reprezentují unikátní binární číslo karty. Průchodem karty čtečkou se využívá Wiegandova jevu. Z polarity pulzů ve snímací cívce lze odvodit magnetickou orientaci zalisovaných drátů.
Rozhraní USB – rozhraní tvoří dva kroucené páry (jeden je společná datová sběrnice a druhý na- pájení), maximální délka spoje je 5m
- jedna stanice je řídicí a ostatní jsou podřízené, přenosový protokol typu Výzva – Odpo- věď, kódování NRZI
Rozhraní i-Button – rozhraní tvoří jeden pár vodičů (společná datová sběrnice + zajištění napájení stanic)
- jedna stanice je řídící a ostatní stanice jsou podřízené, protokol typu Výzva-Odpověď - sběrnice je 2stavová – L 0V a H 5V (většina doby, aby se kondenzátor napájecí zařízení v době L udržoval nabitý)
k eliminaci chyb CRC součet, maximální délka kabelu 100m
Bezkontaktní karty – u nás nejčastěji na kmitočtu 13,56 MHz
standardizovány dva přenosové protokoly (A a B) lišící se typy použité modulace při komunikaci čtečka – karta a karta - čtečka
napájení karet je buď autonomní (lithiová baterie) anebo nejčastěji elektromagnetickým přenosem za čtečky
Kontaktní karty – přenosový protokol je poloduplexní po bajtech nebo blocích, přenosová rych-