Přednáška12

ětší i odrazná plocha soustřeďující dopadající elektromagnetické vlny do ohniska paraboloidu a tím je vyšší také zisk antény (obvykle 35 až 50 dB). ofsetová
anténa parabolická
anténa 7.8.3 Vnější jednotka Bývá označována také LNB (Low Noise Block), LNC (Low Noise Convertor), vstupní jednotka nebo jen konvertor. Je umístěna v ohnisku antény a provádí zesílení signálu a následné směšování, jehož cílem je transpozice signálu na nižší frekvenci (down convertor). Na vstupu vnější jednotky je polarizér, který provádí výběr přijímaného signálu podle polarizace elektromagnetické vlny. Potřebnou polarizaci lze nastavovat mechanicky nebo magneticky, přičemž volba se provádí z vnitřní jednotky změnou napětí (-13V pro H, 17V pro V).
Frekvenční pásma vnější jednotky (obvykle 2 až 3) jsou přepínána opět elektricky z vnitřní jednotky pomocným signálem s frekvencí 22 kHz. Na obrázku je vnější jednotka s šumovým číslem F = 0,2 dB, pro příjem signálů ve frekvenčním rozsahu 10,7 až 12,75 GHz, s možností připojení až 8 přijímačů. Blokové schéma vnější jednotky. 7.8.4 Vnitřní jednotka Zatímco anténa a vnější jednotka jsou stejné pro příjem analogových i digitálních TV signálů, vnitřní jednotka neboli vlastní družicový přijímač se svým zapojením liší.
Ve vnitřní jednotce pro příjem analogových TV signálů se provádí druhé směšování signálu, zesílení, kmitočtová demodulace přijímaného signálu a odstranění disperzálu (signál trojúhelníkového průběhu s frekvencí 25 Hz superponovaný k užitečnému signálu pro zajištění rovnoměrné spektrální výkonové hustoty signálu v přenosovém prostředí). Ve vnitřní jednotce pro příjem digitálních TV signálů se uskutečňuje druhé směšování, zesílení, digitální demodulace QPSK, dekódování MPEG 2 a enkrypce signálu CA. Přijímače pro digitální signály jsou proto podstatně složitější a tedy i dražší než analogové. Základní parametry nastavení parabolické (ofsetové) antény jsou azimut AZ (azimutální úhel a) a elevace EL (elevační úhel e). Pro jejich stanovení je třeba znát: 7.9 Natavení antény zeměpisnou délku dP (Longitude) a zeměpisnou šířku g (Latitude) místa příjmu P,
pozici družice dD, ze které bude signál přijímán. Azimut je definován:
a = 180° pro jih,
a < 180° pro východní směr,
a > 180° pro západní směr. Elevace je úhel e, který svírá spojnice anténa-družice s vodorovnou rovinou v místě příjmu P. Měří se od vodorovné roviny směrem ke kolmici v bodě P. V oblastech severního a jižního pólu nelze popisované družicové TV signály přijímat. Pro pokrytí těchto oblastí se používají družice umístěné na jiných drahách. Výpočet zeměpisné šířky pro kritický bod P na zeměkouli se stanoví výpočtem z pravoúhlého trojúhelníka PMD. Uvažujeme-li, že Země je koule (ve skutečnosti je mírně zploštělá) s poloměrem r = 6 372 km (střední hodnota) a vzdálenost družice od Země je d = 35 786 km, potom platí
cos g = r / (r+d)  g = arc cos [r / (r+d)] = arc cos [6372 / (6372+35786] = 81,3° Z uvedených údajů se pomocí výpočtových vztahů nebo nomogramu stanoví požadované parametry nastavení antény.
Vstupními údaji pro nomogram jsou zeměpisná šířka g v místě příjmu P a relativní zeměpisná délka d = dP – dD mezi družicí a místem příjmu P.
Výstupními údaji nomogramu jsou azimutální úhel a a elevační úhel e pro nastavení antény. Příklad:
Stanovení parametrů e, a pro nastavení antény v Praze pro příjem signálů družic ASTRA na pozici dD = 19,2°E.
Zeměpisné souřadnice Prahy jsou g = 50° severní šířky (N – North), dP = 15° východní délky (E - East).
Relativní zeměpisná délka d = dP – dD = 15 – 19,2 = - 4,2°. Výsledek: a  33°, e  174°. Přesné nastavení antény se provede podle velikosti a kvality signálu. e a a) Přepínání signálu ze dvou nebo více antén, z nichž každá je nasměrována na jinou družici.
b) Přepínání signálů ze dvou nebo více LNB umístěných na jedné anténě (multifeeld). Signál z vnější jednotky umístěné přesně v ohnisku je největší, signály z ostatních vnějších jednotek poskytují signály slabší. 7.10 Příjem signálů z více družic c) Pomocí rotátoru (pozicioneru) poháněného lineárním motorem je anténa natáčena na požadovanou družici. Používá se jedna vícepásmová vnější jednotka dálkově ovládaná z vnitřní jednotky po koaxiálním kabelu. K řízení se používá řídicí systém DiSEqC (Digital Satellite Equipment Control).
Pro nastavení antény na jinou družici je nutno změnit nejen azimut  ale i elevační úhel e. Aby nemusely být používány dva motory, využívá se tzv. polárního závěsu (polarmountu). Při této konstrukci je osa natáčení antény odkloněna o úhel deklinace. Potom se při natáčení antény v horizontálním směru (ve směru azimutu) mění současně i elevační úhel a antény tak sleduje přibližně orbitální dráhu družice – tzv. polární dráhu. Odchylka od ideální polární dráhy stoupá se zeměpisnou šířkou polohy antény přijímače.