Přednáška11

V-H zabezpečena podpora přenosu bod-bod PP (point to point), kterou transportní pakety neumožňují. Zajištění důkladné ochrany signálu je nezbytné z důvodu impulsního rušení a snížení poměru signál-šum při příjmu signálu mobilními (handheld) terminály.
Použití MPE-FEC zajistí zisk 5-6 dB (o tuto hodnotu může být poměr signál-šum v rádiovém prostředí horší).
Při kódování je použit kód RS(255, 191) umožňující opravu až 32 bytů. Data jsou sestavena do rámce MPE-FEC, který má maticovou strukturu 1024 (řádků) x 255 (sloupců). Každou buňku rámce tvoří 1 byt (8 bitů). Maximální velikost rámce je 2 Mbit.
První část rámce (191 sloupců) nazývaná „Application Data Table“ je tvořena IP datagramy služby, které mají být zabezpečeny. Druhou část rámce (64 sloupců) s názvem „RS Data Table“ tvoří zabezpečovací byty RS kódu. 6.8.2.4 Zabezpečení MPE-FEC 6.8.2.5 Hloubkové prokládání (In-Depth Interleaving) Použití hloubkového vnitřního (na úrovni bitů) prokládání přináší větší odolnost signálu vůči impulsnímu rušení.
Celou paměť prokladače pro mód 8k je možné využít i pro módy 4k a 2k. Přitom v módu 4k lze do paměti uložit 2 OFDM symboly, v módu 2k dokonce 4 OFDM symboly. 6.8.2.6 Signalizace TPS (Transmission Parameter Signalling) Podobně jako DVB-T přenáší se i v DVB-H systémové informace pomocí 68 bitů TPS (číslovaných od 0 do 67). Z nich jsou pro DVB-H nejdůležitější:
S0 – inicializace,
S1 až S16 – synchronizace,
S23 a S24 – číslo rámce,
S25 a S26 – konstelace (00  QPSK, 01  16 QAM, 10  16 QAM),
S36 a S37 – ochranný interval (00  1/32, 01  1/16, 10  1/8, 11  1/4),
S38 a S39 – přenosový mód (00  2k, 01  8k, 10  4k),
S48 a S49 – identifikace služby DVB-H. 6.8.3 Blokové schéma systému DVB-H 6.9 Televize s vysokým rozlišením obrazu - HDTV
(High Definition Television) Poskytuje kvalitnější obraz s vyšším počtem zobrazovaných bodů. Televizní program je doplněn prostorovým zvukovým doprovodem. Kvalitní obrazový vjem je však podmíněn použitím vhodné obrazovky (LC, plazmové) s odpovídajícím počtem bodů (Full HD rozlišení).
Zvyšuje se rozlišovací schopnost obrazu v horizontálním i vertikálním směru (subjektivně ostřejší obraz), takže lze obraz pozorovat z menší vzdálenosti aniž by bylo vidět řádkování nebo lze využít velkoplošných obrazovek. 6.9.1 Úvod Vývojové práce na systému HDTV začaly v roce 1969 v Japonsku. První předvádění HDTV v Evropě se uskutečnilo v roce 1982 v Irsku na zasedání Evropské rozhlasové a televizní unie EBU.
První analogové soustavy HDTV vyžadovaly pro přenos velkou šířku frekvenčního pásma (až 20 MHz), a proto se používaly pouze pro družicové TV vysílání. Soustava MUSE (Multiple Sub-Nyquist Sampling Encoding – kódování s několikanásobným vzorkováním pod Nyquistovou podmínkou) vyvinutá japonskou rozhlasovou společností NHK (Nippon Hoso Kyokai) měla hlavní parametry: 1125 řádků ve snímku, prokládané řádkování, 60 půlsnímků/s, formát obrazu 5:3. V roce 1988 byla použita pro TV přenosy z OH v Tokiu.
Soustava HD-MAC evropského projektu Eureka EU 95 měla hlavní parametry: 1250 řádků ve snímku, prokládané řádkování, 50 půlsnímků/s, formát 16:9. V roce 1992 byla využita pro TV přenosy z OH v Barceloně. S nástupem plochých obrazovek (LC, plazmová) se začíná prosazovat moderní neprokládané řádkování (p – progresive). Dosud používané prokládané řádkování (i – interlace) a především převod z neprokládaného na prokládané řádkování (deinterlace) způsobuje zhoršení kvality obrazu.
Formáty obrazu HDTV se udávají ve tvaru:
počet řádků (vertikální rozlišení),
označení prokládaného (i) nebo neprokládaného (p) řádkování,
počet snímků za sekundu. 6.9.2 Formáty obrazu V evropském standardu HDTV se používají formáty obrazu:
HDTV 720p/50, 1080 bodů v řádku x 720 řádků, neprokládané řádkování (progresivní), 50 snímků/s,
HDTV 1080i/25, 1920 bodů v řádku x 1080 řádků, prokládané řádkování, 25 snímků/s, 50 půlsnímků/s,
HDTV 1080p/50, 1920 bodů v řádku x 1080 řádků, neprokládané řádkování (progresivní), 50 snímků/s. Perspektivní formáty:
HDTV 1920 x 1080 (bodů v řádku x počet řádků), označovaný 2M podle celkového počtu zobrazovaných bodů (1920 x 1080 = 2 073 600) nebo označovaný 2K podle počtu zobrazovaných bodů v řádku (1920). HDTV 3840 x 2160 určený pro digitální film (D-Cinema), označovaný 8M (8 294 400 obrazových bodů) nebo označovaný 4K (3840 zobrazovaných bodů v řádku). UHDTV 7680 x 4320 (Ultra-HD), označovaný 32M (33 177 600 obrazových bodů) nebo 8K (7680 bodů v řádku). Je formátem budoucnosti, který vyvíjí japonská firma NHK. Pro srovnání SDTV (ITU R-601) má formát 720 x 576 (bodů v řádku x počet řádků), tj. celkem 414 720 zobrazovaných bodů ve snímku. Televize HDTV je zakomponována do celoevropského standardu digitální televize DVB. Signál HDTV vytváří kodér MPEG 2 s nejvyšší úrovní a nejvyšším profilem.
Pro zdrojové kódování obrazového signálu se kromě standardu MPEG 2 může použít i standard MPEG 4 AVC.
Používají se formáty obrazu (především s poměrem 16:9) HDTV 720p/50, 1080i/25 a 1080p/50.
Rychlost nekomprimovaného digitalizovaného signálu formátu obrazu 720p/50 (ITU R 601) je cca 730 Mbit/s, pro formát 1080p/50 cca 830 Mbit/s. Pro srovnání digitalizovaný signál PAL (SDTV PAL) má rychlost 216 Mbit/s.
Po komprimaci je bitová rychlost signálu 6, 8, 10, 12, 16 nebo 18 Mbit/s. Vyšší kvalita obrazu je dosažena při použití neprokládaných formátů. 6.9.3 HDTV v Evropě Signál zvukového doprovodu je kódován podle standardu MPEG 1 úroveň 2.
Distribuce signálu může být družicová, kabelová, terestriální.
Při terestriální distribuci DVB-T lze do jednoho kanálu s šířkou pásma 8 MHz vložit signál pouze jednoho TV programu HDTV komprimovaného podle standardu MPEG 2. V případě SDTV lze do stejného kanálu vložit signál 4 až 5 TV programů. Pro příjem vysílání HDTV je nutný přijímač s dekodérem signálu HDTV, případně
set-top-box HDTV a obrazovka (LC, plazmová) s odpovídajícím rozlišením (Panasonic, Samsung).