Návod vývrty

, dutin a případně kaveren v betonu
• Množství, směr, hloubka, rozměry a druh výztuže.

3
1.2.3. Test karbonatace betonu
Pro hodnocení kvality betonu má význam také fenolftaleinový test karbonatace betonu. Jedná
se o jednoduchý chemický test, kdy povrch betonu ihned po odvrtání jádra nebo po rozdrcení
zkušebního tělesa nastříkáme 1% roztokem fenolftaleinu rozpuštěného v etylalkoholu. Pokud
je test pozitivní, tj. povrch betonu se zbarví fialovou barvou, má beton pH vyšší než 9,5 a není
zkarbonatován (zdravý beton). Zcela zdravý beton je zásaditý a má pH přibližně 11,5 až 12.
Pokud je test negativní, beton se nezbarví a má hodnotu pH nižší než 9,5. Negativní test
ukazuje na pokročilou degradaci betonu, který ztrácí funkci pasivní ochrany výztuže proti
korozi.

1.3. Úprava zkušebních těles
Přednostní poměry délky vývrtu k průměru jsou:
a) 2,0, jestliže se má pevnost porovnávat s válcovou pevností;
b) 1,0, jestliže se má pevnost porovnávat s krychelnou pevností.
Tělesa pro zkoušky pevnosti v tlaku betonu získáme řezáním na stolní pile s diamantovým
kotoučem. Tlačné plochy, které by nesplnily požadavek na rovinnost, se upraví jedním ze
způsobů podle ČSN EN 12390-1, např. cementovou maltou nebo sírou. Tělesa se ve stavu
přirozeně vlhkém změří, zváží a následně zkouší v tlaku.
Pokud je požadováno, aby zkušební tělesa byla ve stavu nasyceném, uloží se ve vodě o teplotě
(20±2) °C po dobu nejméně 40 hodin před zkoušením.
Vývrty s trhlinami, dutinami nebo nepevnými konci se nezkouší.

1.4. Zpracování naměřených hodnot
Stanoví se pevnost v tlaku u každého zkušebního tělesa, a to dělením maximálního zatížení
průřezovou plochou, vypočtenou ze středního průměru. Výsledek se zaokrouhlí na nejbližší 0,5
MPa nebo 0,5 N/mm2.

Při zkoušce je nezbytně nutné zkontrolovat plochy porušení zkušebních těles – viz. obr. 1.4.
V případě, že porušení tělesa neodpovídá požadavkům dle ČSN 12390-3, je třeba výsledek
zkoušky vyřadit.





4

Obr. 1.4. Přípustné a nepřípustné způsoby porušení na válcích (ČSN EN 12390-3).


5
1.5. Přepočty pevnosti v tlaku na tělesech jiných než normových rozměrů

Při diagnostice často narážíme na problém, že není možné odebrat vývrty základních
normových rozměrů. Dosažená pevnost v tlaku musí pak být přepočítána např. podle zásad
ČSN 73 1317 a ČSN ISO 4012. Pro přepočet pevností na válcovou (základní válec o průměru
150 mm a výšce 300 mm) použijeme součinitel štíhlosti dle ČSN 73 1317 a součinitel průměru
odvozený Stavebním ústavem ČVUT v Praze. Pro přepočet válcové pevnosti na krychelnou
použijeme součinitel z normy ČSN 73 1317.
Pevnost betonu v tlaku na válcích fc,cyl v MPa se vypočítá ze vztahu
f FAccylccycyd,,,=⋅⋅kk
Krychelná pevnost betonu (krychle o hraně 150 mm) fc,cu v MPa se určí ze vztahu
ffccubeccuccyl,,,= ⋅k
Objemová hmotnost betonu ve stavu přirozeně vlhkém Dr v kg/m3 se vypočítá ze vztahu
V
mD
r=
kde F je nejvyšší dosažená síla při zkoušce v N;
A je tlačná plocha zkušebního tělesa v mm2;
kc,cy je opravný součinitel pro štíhlost válce λ ≠ 2 (ČSN 73 1317);
kcy,d je opravný součinitel pro průměr válce d ≠ 150 mm (Kloknerův ústav ČVUT);
kcy,cu je součinitel pro přepočet válcové pevnosti vývrtů základních rozměrů na
krychelnou pevnost zkušebních těles základ