Minerály a horniny

arkózy
vysoký obsah zrn živců
 
droby
jílovitý tmel, obsah jílu > 25%
aleurity
spraše
křemitý prach, obsah CaCO3
 
prachovce
stmelené prachové částice
pelity
jíly
nesoudržné, zrnitostní frakce jíl
 
jílovce
stmelený jílovitý materiál
 
jílovité břidlice
jíl, štěpnost na tenké destičky
 
3.2  Chemické sedimentární horniny
 
hornina
složení
vápenec
uhličitan vápenatý - CaCO3
dolomit
uhličitan Ca a Mg - CaMg(CO3)2
rohovec
mikrokrystalická forma křemene
evapority
halit (NaCl), anhydrit (CaSO4), sádrovec (CaSO4.2H2O)
        chemické sedimenty se ukládají vysrážením ze slaných roztoků v mořské vodě nebo na pevnině ve slaných jezerech v oblastech s aridním klimatem
        největší koncentraci mají slané roztoky tam, kde voda je mělká a je tam trvalý a intenzivní výpar
 
3.3  Uhlovodíky v sedimentárních horninách
        kaustobiolity
uhelná řada
rašelina
 
černé a hnědé uhlí
 
antracit
živičná řada
ropa
 
zemní plyn
 
zemní vosk
 
asfalt
        ropa a zemní plyn = minerální paliva
 
4. Metamorfované horniny
        metamorfóza = proces kterým se horniny v  zemské kůře pod úrovní zóny zvětrávání přizpůsobují stavbou a minerálním složením odlišným chemicko-fyzikálním podmínkám
        izofázová metamorfóza – minerály v  původní hornině se chemicky nemění a dochází pouze k jejich překrystalování; alofázová metamorfóza – dochází k tvorbě nových minerálů
        kontaktní metamorfóza = nastává na styku starších hornin s  tuhnoucím magmatem jak ve větší hloubce, tak na zemském povrchu; faktory metamorfózy: teplota a tlak
        regionální metamorfóza = postihuje různorodé komplexy hornin na velkých územích; faktory metamorfózy – teplota, tlak, chemická aktivita plynů, par a roztoků.
        hlavní zástupci metamorfovaných hornin
hornina
charakteristika
fylit
vznik z jílovitých břidlic, slabá metamorfóza, štěpný na destičky,
svor
vznik silnou metamorfózou jílovitých břidlic, foliace = důsledek působení střižných napětí
kvarcit
pískovec metamorfně zpevněný oxidem křemičitým
mramor
rekrystalizované vápence a dolomity
rula – ortorula, pararula
silně metamorfované vyvřeliny nebo klastické sedimenty
 
5. Geologická časová škála
        stáří Země – 4,6 až 4,7 mld. let
        hierarchické úrovně geologické časové škály
Eonotém – Kryptozoikum = období bez života, Fanerozoikum = období s živými organizmy (kambrium až dnešek).
Éra – Azoikum a Proterozoikum (Prekambrium 3,8 mld – 570 mil. let BP), Paleozoikum (225 – 570 mil. let BP), Mesozoikum (65 – 225 mil. let BP) a Kenozoikum (0 – 65 mil. let BP).
Perioda – Paleozoikum (Kambrium, Ordovik, Silur, Devon, Karbon, Perm), Mesozoikum (Trias, Jura, Křída), Kenozoikum (Terciér, Kvartér).
Epocha – každá perioda má zpravidla 2 až 3 epochy – typicky to bývá: spodní, střední a svrchní.
Věk – slouží pouze pro časové zařazení hornin v rámci jednoho regionu
Zóna (chronozóna) – vymezuje se na základě období největšího rozvoje jednoho druhu organizmu nebo skupiny organizmů.
        relativní + absolutní stáří hornin; absolutní stáří – určuje se pomocí známých poločasů rozpadu radioaktivních prvků (např. uran, uhlík)
 
6. Cyklus přeměny hornin
        cyklus přeměny hornin (geologický cyklus) – procesy kterými vznikají horniny tvoří jeden uzavřený systém ve kterém dochází během geologických období k  opakované recyklaci horninového materiálu a přeměně jedné skupiny hornin na skupinu jinou
Strahler&Strahler obr. 10.20 s. 283
        dva dílčí systémy geologického cyklu:
-         zemský povrch – nízké teploty a tlaky
-         zemské nitro – vysoké teploty a tlaky