mineralogie-uvod

it, halit aj.). Mastný lesk je často způsobován drobnými uzavřeninami v
minerálu (apatit, lomné plochy síry aj.). Perleťový lesk je podmíněn totálním odrazem světla
na trhlinkách v dokonale štěpných nerostech (slídy, sádrovec aj.).
Hedvábný lesk je vyvoláván zejména vláknitou stavbou některých nerostů (azbesty, vláknitý
sádrovec aj.). Matný lesk je velmi slabý lesk nejčastěji vznikající na jemně naleptaných
krystalových plochách u průhledných nerostů (křemen, kalcit, halit aj.). Poměrně často se
setkáme s více lesky na jednotlivých plochách jednoho krystalu. Proto není možné lesku při
určování nerostů použít jako hlavního, ale spíče jako pomocného kritéria.
4) ŠTĚPNOST, 5) LOM
Štěpnost je definována jako krystalograficky orientované minimum soudržnosti. V podstatě je
to schopnost krystalového jedince oddělovat se (štípat se, nebo praskat) podél určitých ploch.
Štěpnost je podmíněna výlučně vnitřní stavbou, proto je pro určitý minerál stálá a nezávisí na
vnějším krystalovém tvaru. Z tohoto důvodu má štěpnost velkou diagnostickou hodnotu při
identifikaci jednotlivých minerálů. Škála štěpnosti se obvykle rozlišuje na různé stupně
(výborná, velmi dobrá, dobrá, nedokonalá a velmi nedokonalá), některé minerály štěpnost
prakticky nemají.
Výborná (velmi dokonalá) štěpnost – krystal je téměř vždy schopný se dělit podle
krystalových ploch, např. na lístečky a nebo šupinky. Mezi výborně štěpné minerály patří
slídy, chlority aj. Velmi dobrá (dokonalá) štěpnost – krystal se rozpadá převážně na úlomky
Výuková pomůcka pro cvičení ze geologie pro lesnické a zemědělské obory

k dispozici na: http://www-ldf.mendelu.cz/ustavy/geologie/studium.htm
4
ohraničené štěpnými plochami (kalcit, galenit, halit aj.). Dobrá (střední) štěpnost – na
úlomcích krystalu se vyskytují jak zřetelně štěpné plochy, tak nerovné lomy náhodných lomů
(živce, amfiboly aj.).
Nedokonalá (zřetelná) štěpnost – většina ploch jsou plochy lomné, jen těžko a omezeně se
projevují plošky štěpné (apatit, síra aj.). Velmi nedokonalá (nezřetelná) štěpnost – u těchto
minerálů štěpnost prakticky chybí, projevuje se jen zcela výjimečně (korund, magnetit, zlato
aj.). Přestože je určování štěpnosti subjektivní a do značné míry problematickou metodou,
může být dobrým rozlišovacím znakem u některých podobných nerostů. Jen z tohoto důvodu
je velmi významnou diagnostickou charakteristikou.
Nedostatek orientované štěpnosti materiálu se projevuje v podobě lomu. Jednoduše řečeno,
čím dokonalejší má minerál štěpnost, tím méně se u něj projevuje lom a naopak. Z toho
vyplývá, že lom bude významnou diagnostickou vlastností, zejména u nedokonale a velmi
nedokonale štěpných minerálů. Lom je charakteristickou vlastností především pro amorfní
minerály, typický je u opálu. Podle podoby a jakosti lomných ploch, rozlišujeme lom
lasturnatý, rovný a nerovný. Podobně jako štěpnost je lom uváděn jako charakteristická
vlastnost při podobném popisu jednotlivých minerálů.
6) PROPUSTNOST SVĚTLA
Jednotlivé minerály mají rozdílnou schopnost propouštět světelné paprsky. Tato fyzikální
vlastnost může být z různých důvodů zastřena. Podle propustnosti rozdělujeme minerály na
čiré, průhledné, průsvitné, neprůhledné a opakní. Jako čiré minerály se označují průhledné
bezbarvé minerály dokonale propouštějící světlo (křišťál).Průhledné minerály jsou zbarvené
krystaly dokonale propouštějící světlo i ve velmi silné vrstvě (většina drahokamů: safír,
smaragd aj.). Průsvitné minerály propouštějí jen určité množství světla – pohledem před
minerály této skupiny lze rozlišit svítící lampu v potemnělé místnosti nebo sluneční kotouč na
obloze. Většinou propouštějí světlo jen ve velmi tenkých vrstvách.
Neprůhledné minerály pohlcují téměř všechny paprsky světla, světlo nepropouštějí ani ve
velmi tenkých vrstvách. Opakní minerály nepropouštějí světlo vůbec ani v nepatrných
vrstvách (grafit, ryzí kovy, magnetit aj.).
Určitou pomůckou nám může být, že minerály s vysokou hustotou bývají většinou
neprůhledné nebo opakní a minerály s nižší hustotou bývají průhledné nebo průsvitné.
7) TVRDOST
Tvrdostí v mineralogii rozumíme odpor nerostu vůči vnikání cizího tělesa, bez vzniku lomu,
Tvrdost minerálu závisí především na jeho struktuře. Je výrazně ovlivňována poruchami v
Výuková pomůcka pro cvičení ze geologie pro lesnické a zemědělské obory

k dispozici na: http://www-ldf.mendelu.cz/ustavy/geologie/studium.htm
5
krystalové mřížce. Pro učení tvrdosti v běžné praxi používáme Mohsovu stupnici tvrdosti.
Tato stupnice je jen orientační (poměrná, nikoli absolutní). Určování stupně tvrdosti nerostu
provádíme tak, že hrotem nerostu, který je zařazen v stupnici, rýpeme do plochy zkoumaného
nerostu. Sledujeme, zda v nerostu byla nebo nebyla zanechána stopa. Z výsledku pak můžeme
soudit na tvrdost zkoumaného minerálu.
Mohsova stupnice tvrdosti se skládá z těchto minerálů:
Mastek
Sůl kamenná (halit)
Kalcit
Fluorit
Apatit
Ortoklas
Křemen
Topas
Korund
Diamant
Je možné orientačně určit tvrdost i pomocí jiných prostředků, např. nehtem lze rýpat nerosty s
tvrdostí přibližně do druhého stupně, měděným drátkem přibližně do třetího stupně, hřebíkem
(nožem, špendlíkem) přibližně do pátého stupně, pilníkem přibližně do šestého stupně,
nerosty s vyšší tvrdostí než šest se rýpou do skla.
Vzhledem k tomu, že tvrdost nerostu závisí na směru a krystalové ploše, lze v některých
případech na jednom krystalu (různých plochách) zjistit výrazně rozdílné hodnoty. V
podrobných popisech jednotlivých minerálů je tvrdost (T) zmiňována jako důležitá
diagnostická vlastnost.
8) HUSTOTA
Hustota minerálu je definována jako číslo (poměr) udávající kolikrát je určitý objem minerálu
t잚í (lehčí) než stejný objem vody (destilované vody při teplotě 4°C). Hustota minerálu
závisí na jeho chemickém složení a struktuře. Podle hustoty často dělíme minerály do dvou
skupin na základě orientačně používané metody suspenzační, kdy je hustota minerálu
stanovována relativně vůči hustotě známé těžké kapaliny (hustota kapaliny = 2,95), lehké
minerály do 2,95 (plavou na hladině) a těžké minerály, nad 2,95