zápisky z přednášek

mají zesílené buněčné stěny
na počátku diferenciace (vakuoly – provakuoly, obsahují málo DNA, RNA, mitochondrií, ribozomů)
G1 fáze je dlouhá
nejsou náchylné k poškození, ale při poškození iniciál je buňky klidové nahrazují
syntéza, růst b. cytokininy, kys. abscisová
pletiva kořene
krycí – na povrchu
základní – celá oblast kortexu
vodivé – svazky cévní
stavba vrcholu kořene je jednodušší než stonku – nevytváří se zde postranní orgány – květy, pupeny, listy, velké růstové zóny (4-8 mm)
hranice mezi vrcholem kořene a tělem kořene – organizace vrcholu pokud není hranice – otevřená organizace vrcholu – původnější kapradiny
primární meristémy – nejdříve ukončují aktivitu prokambium a poslední pericykl
Primární stavba kořene
povrch pokožka = rhizodermis – primární krycí pletivo
1 vrstva buněk, kromě vzdušných kořenů (orchideje – na kterých je mnohovrstevná pokožka = velamen přijímají vzdušnou vlhkost, voda se akumuluje)
nejsou mezibuněčné prostory, nevyskytuje se kutikula, suberinizace starších částí (hnědé zbarvení)
nepřítomny průduchy
buňky protáhlé stejně dlouhé – uniformní pokožka
různě dlouhé – dimorfní
krátké buňky – trichoblasty - obsahují více jader, vnik kořenových vlásků rhiziny
dlouhé buňky – atrichoblasty – neobsahují kořenové vlásky
v určité vzdálenosti od vrcholu kořene – zóna rhizinů (kořenových vlásků)
rhiziny
na radiální transport živin mohl navazovat vzestupný transpirační tok
zvětšení absorpční zóny kořenů
v místě tvorby protoxylému
mají malý průměr – dostávají se do pórů – příjem vody, živin
uvolňují organické kyseliny - rozrušují půdní minerály
vznikají z trichoblastu vychlípením buněčné stěny – speciální b. růst – b. stěna se přikládá na vrchol vlásku – prodlužování
nevytváří se u rostlin vodních a v symbióze s houbami
kůra (kortex)
mnohovrstevná oblast – u některých rostlinných druhů
členění
exodermis
mezodermis
endodermis
u některých rostlinných druhů toto členění chybí, ale vždy se vyskytuje exodermis
exodermis
1 vrstva buněk, nahrazuje pokožka, pokud je zničena
buněčná stěna – suberin, lignin (Campariho kroužky)
mezodermis
tvořena parenchymatickými buňkami
funguje jako zásobní pletivo
v buňkách jsou škrobová zrna, chloroplasty u vzdušných kořenů
mezi buňkami interceluáry, vzdušné kanálky
endodermis
bariéra
na její úrovni je přerušena apoplastickou transmisní cestou – voda musí projít do endodermu – syntaktická transportní cesta
radiální a příčné b. stěny obsahují suberin a lignin – ucpávají mezifibriální prostory b. stěna nepropustná pro vodu a v ní rozpuštěné látky
u mladých kořenů – tenkostěnné parenchymatické buňky
etapy
etapa – ontogeneze suberin a lignin se ukládá ve střední lamele a prim. stěně
etapa – suberin protéká b.stěny, ostatní endoderm je nepropustný
etapa – ztloustnutí b. stěny – radiální b stěna a vnitřní b. stěna
celá oblast pod endodermis je označována jako střední válec – centrální cylindr na svém povrchu má pericykl = zevní vrstva – umístěna přímo pod krou (jednovrstevný), organizován jako prokambium
funkce – latentní meristém
dělení buněk vytváří se základy bočních kořenů, adventivních (přídavných) pupenů, část kambia)
radiální svazek cévní
pod pericyklem, monoarchní až polyarchní (dvouděložné až hexarchní, jehličnany triarchní, jednoděložné polyarchní)
vzdušné kořeny – póly dřeva odděleny mechanismem pletiv, často sklerenchym
obyčejné kořeny – póly odděleny parenchymatickými buňkami
ve středu kořene je dřeň, která je parenchymatická
Sekundární stavba kořene
felogen a kambium
vytváří se v oblasti endodermu jako sekundární pletivo, vytváří odstředivě (centrifugálně) vrstvy korku = ochrana kořene
etapa – dělení parenchymatických buněk na vnitřní straně lýka
etapa – dělení parenchymatických b. mezi lýkem a dřevem
etapa – dělení buněk pericyklu – umístění na vnější straně dřeva
spojením těchto tří oblastí vzniká u diarchních ovál a u triarchních trojúhelník
činností kambia vzniká odstředivě sekundární lýko
dostředivě sekundární dřevo
Stonek (Caulom)
funkce
mechanická – nese postranní větve, listy
transportní – spojení kořene s horní částí, transport asimilátů
fotosyntetická
transpirační
akumulační – akumulace látek – anatomické změny stonku
Plumula - základ stonku při vývoji umístěný v klíčku semene
Hypokotyl - podděložní článek, první lodyžní článek klíčící rostliny mezi dělohami a kořínkem, tedy první článek stonku, který je přítomen již v klíčku semene. U jednoděložných rostlin je obvykle velmi krátký (mikroskopický), u nahosemenných a dvouděložných rostlin bývá viditelný pouhým okem. Je to transformace vodivého systému stonku, uskutečňují se v celé oblasti hypokotylu.
Epikotyl – první nadděložní článek, na němž vyrůstají pravé listy, druhý článek stonku
rozlišení:nody = uzliny
internodiální úseky – různě dlouhé
modul – chápán jako nod, internodium, z nodů vyrůstají větve, listy a v úžlabí se vytváří axiální pupeny
3 pletivové celky
krycí – pokožka, sekundární korek
základní – oblast kury, dřeně a dřeňových paprsků, oblast parenchymu mezi jednotlivými svazky cévními
vodivé – svazky cévní
promeristematické pletivo – kapraďorosty – zastoupeno povrchovou vrstvou iniciál 1 iniciální buňka = terminála trojúhelníkovitý tvar, u ostatních rostlin – skupina iniciálních buněk
Vrchol stonku
je rovinný nebo vyklenutý, chráněn vytvářejícími listovými základy
vytváří se zde základy úžlabních axiálních pupenů, základy listů,
na povrchu iniciální buňky, pod nimi centrální mateřské buňky
buňky s menší mitotickou aktivitou – čekající meristém – začínají se tvořit, když rostlina přechází z vegetativního do reprodukčního stavu
apikální meristém – na povrchu stonkujednovrstevná u jednoděložných rostlin
dvouvrstevná u dvouděložných rostlin
vytváří se z něj pokožka
pod tunikou je korpus – vytváří se základní pletivo i svazky cévní
Listový základ – listové prokambium
podílí se buňky tuniky i korpusu
v úžlabí se vytváří úžlabní – axiální pupeny
apaxiální část listu e vyvíjí rychleji
2 části listu – abaxiální a apaxiální
Primární stavba stonku
Pokožka
mechanická ochrana
zajištění kontaktu s vnějším prostředím
obsahuje živé buňky s antokiany, i buněčné inkluze, postrádají chloroplasty (kromě kapraďorostů a vodních rostlin) chloroplasty jsou umístěny ve stomatech
pokožky b jsou přilehlé k sobě, narušení pouze průduchami
b. stěna je kutinizovaná – výrazná kutinizace u xerofytů (vodní rostliny rosolovité)
epikulární zóna – ochranná zóna – tvořená voskem – suché listy cibule, povrch švestky
dermální pokožkové útvary:trichomy – chlup – tvořen pokožkovou buňkou
emergence – základ tvořen pokožkovými i podpokožkovými b.
Trichomy
vícebuněčné, mladé – živý protoplast, staré – autofýza – protoplasty vyplněny vzduchem
doplňuje ochrannou funkci, sekrece, akumulace látek
charakter trvalý nebo přechodný
papily
nejjednodušší typ trichomů tvořený jednou buňkou
mírně vyklenuté buněčné stěny
dopadající paprsky se neodráží ale lámou – sametový vzhled korunních plátků
bavlník enormní prodloužení, buněčná stěna inkrustována křemičitany
krycí na povrchu – ep. zóna vyššího obsahu vody, nemá vytvořen velký koncentrační rozdíl, termoregulační funkce
bazeální buňky mají charakteristický tvar (určování rostlinného druhu)
typy trichomů
Krycí
mohou ztvrdnout – ostny – maliník
trny jsou emergenčního původu
Žláznaté
apikální oblast – hlavička se sekretem – voda a org. sloučeniny, slizy, silice
vícebuněčné
Žahavé
jednobuněčné, impregnace bs pod hlavičko (křehká a pevná)
Absorpční
kořenové vlásky, vytváří kyselinu mravenčí, octovou – rozpouští půdu
Kůra (kortex)
Hypodermis
tvořena kolenchymem = mechanické pletivo
vícevrstevná oblast – pevnost stonku
vznikají prstence nebo ostrůvky mechanických pletiv, jestliže vznikají ostrůvky jde o žebra nebo hrany (mrkvovité)
střední oblast kůry – parenchymatické pletivo – interceluáry, buňky obsahují chloroplasty pod hypodermální zónou, v buňkách jsou i amyloplasty
vnitřní oblast kůry – u některých druhů se označuje jako endodermis
v místě endodermis se nachází škrobová zrna, buněčný škrob pochvy obsahuje statolytový přesýpavý škrob – v nejmladších částech stonku
Rozdíly mezi jednoděložnými a dvouděložnými rostlinami
1děložné rostliny – stonek
neexistuje hranice mezi kůrou se středním válcem
svazky cévní jsou kolaterální a uzavřené
svazky jsou roztroušeny na příčném řezu stonku
2děložné rostliny a nahosemenné
za škrobovou pochvou pericykl – na bázi stonku, dělením b. – adventivní kořeny
svazky cévní jsou kolaterální a otevřené, uspořádány do kruhu, uprostřed dřeň nebo dutina, dření prochází dřeňové paprsky – otevřené
mezi lýkem a dřevem se nachází kambium, prokambium = zbytkové kambium
činností kambia
směrem k povrchu stonku se vytváří 1b. lýka = felogen
směrem do středu stonku se vytváří 4b. dřeva = xylém
listová stopa = svazek cévní společný stonku a listu – přechází v nodech, nad listovou stopou se nachází listová mezera – lakuna
Sekundární stavba stonku
souvisí s aktivní činností felogenu a kambia
1 felogén vzniká jako souvislá vrstva pod pokožkou
felogén bývá označován: směrem odstředivým - felém = korkové kambium, dostředivým – feloderm = zelená kůra
buněčné stěny felému suberinizují
soubor felogénu, felénu a felodermu se nazývá periderm
vrstvy felému praskají při růstu stonku a odlupují se – tato vrstva se označuje jako borka (rhitidoma), následné felogeny směrem do středu nemají charakter kruhu, ale ostrůvků b., zevní část se stále odlupujetloustnutí jednoděložných rostlin = zvětšování objemu nebo počtu buněk
Stavba hypokotylu 1. podděložní článek
diarchní svazek cévní
střídá se pól floému a xylému
kolaterální svazek cévní
rozdělení pólů xylému na 2 poloviny a každá z polovin se podsouvá pod floém – vytváří se kolaterální svazek cévníList (folium)
funkce
hlavní asimilační orgán – fotosyntéza
transpirace
gutace
zásobní
příjímání živin – mimo kořenová (foliální) výživa
může být transformován – trn oddenek
vývoj po stranách vegetačního vrcholu v podobě hrbolku meristematických buněk b = listové primordium (základ listového orgánu)
vývoj listu z listového základu pokračuje aktivitou 3 meristémů (rozhodují o tvaru listu)
apikální meristém – ukončuje nejdříve svoji aktivitu
marginální meristém (okrajový) – v podobě souvislé vrstvy = jednoduché listy, okrsky buněk = složené listy
bazální meristém – trávy – aktivní dlouho
fylotaxe (uspořádání listů)
postranní listy: vstřícné, střídavé, přeslenité
Rozdíly mezi dvouděložnými a jednoděložnými rostlinami
dvouděložné – list = čepel, řapík, na bázi řapíku – palisty
jednoděložné – chybí řapík a list přechází a lis přechází širokou bází v listovní pochvu, mezi pochvou a bází – blanitý jazýček – přechází v ouško po stranách = diagnostický znak pro trávy v nevegetační fázikukuřice – stonek je tvořen souborem listových pochev
Odpad listů (abscise)
tvorba odlučovací vrstvy – rozkládá se na bázi řapíku, několik dnů před opadem listu – transportovány anorganické a organické látky
oddělovací vrstva – parenchymatické buňky – syntéza látek (polysacharidů) na podzim
ochranná vrstva – pohlcuje vodu a oddaluje buňky od sebe (suberinizované b. stěny – ochrana před patogeny)
Hydatody
otvory v okraji listové čepele
je nimi uskutečňován výdej vody v kapalném stavu (gutace), pouze za určitých podmínek – vysoká vzdušná vlhkost
je uskutečňováno dvojicí svěracích buněk: větší než stomatové buňky, méně zesílené buněčné stěny, odumřelý protoplast – štěrbina mezi svěracími buňkami je otevřena, pod nimi je vodní skulina – stěny vystlány pletivem – specifické = epitel
funkce filtru, tenkostěnné parenchymatické buňky, pod nimi umístěny konce cév = tracheje, proto gutovaná kapalina někdy obsahuje soli (zrna)
Stavba listu
list bifaciální = dorziventrální 2 různé strany listu
adaxiální = vrchní (zelená) - velké buňky, kutinizována, méně průduchů
abaxiální = spodní (méně zbarvena) – menší buňky, méně kutinizované, vyšší počet průduchů a trichomů
Obě stran jsou vystaven odlišným podmínkám – teplota, světelné záření, vítr...
list monooficiální = unoficiální – obě strany stejné
na povrchu pokožka – epidermis (viz stonek) má více průduchů (stomat) buňky jsou deskovitého tvaru, anti........... zvlněné b. neobsahují chlorofyly
hypodermis – b. parenchymatické tenkostěnné, jsou závislé na obsahu vody, u trav – hypodermis označována jako ohýbací, zavírací b.buliformní
nízký obsah vody má za následek menší objem buňky ( přiklánění buněk k sobě v listové čepeli ( menší plocha listu ( nižší transpirace
abaxiální a apaxiální strana – listový mezofyl
Bifafaciální list
2 oblasti
palisádovitý – pod vrchní pokožkou
1 nebo více válcovitých buněk – dotýkají se min. plochou, omývány vzduchem s CO2
mohutnost závislá na světelné zářivosti - čím více je světla, tím je vrstva silnější, buňky napěchovány chloroplasty – hlavní fotosyntetické pletivo rostliny
houbovitý parenchym
laločnaté buňky – dotýkají se kratší stranou – velké mezibuněčné intercelulární prostory (propojují a vyúsťují do dýchací dutiny pod průduchem – vnější prostředí)
obsahují méně chloroplastů
Monoficiální list
listový mezofyl není rozlišen – chlorenchym – tenkostěnné parenchymatické pletivo, do středu se snižuje počet chloroplastů, ale zvyšuje se počet v. interceluár
Obě strany stejné (nemá palisádovitý ani houbovitý parenchym
Svazky cévní
kolaterální uzavřené, vytváří žilnatinu listu (síťnatá, rovnoběžná)
přechází ze stonku do listu bez převrácení –xylém k adaxiální
floém k abaxiální straně
sklerenchymatická pochva – obklopuje svazek cévní nebo parenchymatickou pochvu (C4 rostliny)
Průduch = stoma
ve spodní pokožce – hypostomatální (dřeviny)
ve vrchní pokožce – epistomatické (vodní rostliny)
v abaxiální a adaxiální pokožce – amfistomatické listy (na obou stranách listové čepele)
vzniká z mateřských buněk pokožky, dělí se do dvou dceřiných buněk, v místě napojení střední lamel na b. stěnu, místo původní mateřské buňky schizogenním způsobem (protrhnutím) vzniká dutina, která se dále rozšíří a vzniká průduchová štěrbina
Rozdíly mezi jednoděložnými a dvouděložnými rostlinami
dvouděložné rostliny jsou sesterské (stejné buňky jako obklopují stoma) a mají ledvinovitý tvar
jednoděložné rostliny tvar je tyčinkový (buňky jsou tvarově odlišné od ostatních obklopujících průduch)
příčný řez průduchem:
když buňky obsahují maximální množství vody dochází k nárůstu fotosyntézy – vytváří se velký tlak (turgor) hřbetní strana s více vyklání ( otevření štěrbiny