Uvod_a_zakladni_pojmy_v_imunologii

jsou místem pro
tvorbu a časné zrání
lymfocytů
T buňky zrají v
thymu
B buňky zrají v
kostní dřeni
Když B a T buňky dozrají v kostní dřeně nebo thymu
(centrální lymphoidní orgány), cirkulují v krvi a periferními
lymfoidními orgány.
Do té doby, než se setkají s antigenem který se naváže na
BCR nebo TCR, se nazývají čerstvě zralé, naivní lymfocyty
Když se setkají s antigenem (dojde k vazbě na jejich antigenní
receptor), potom:
1. Ukončí cirkulaci zachycením se v lymfatické uzlině nebo
jiném periferním lymfoidním orgánu
2. Proliferují (dělí se)
3. Diferencují do efektorových buněk
Antigeny z periferie mohou být zachyceny makrofágy a
dendritickými buňkami a transportovány do periferních
lymfoidních orgánů cestou aferentních lymfatických cév
Antigeny mohou rovněž samy putovat aferentními lymfatickými
cévami do periferního lymfoidního orgánu, kde se mohou setkat s
makrofágy a dendritickými buňkami
V lymfoidním orgánu se mohou antigeny vázat na Ag-
specifické B buňky nebo mohou být prezentovány T buňkám.
Výsledkem je aktivace T anebo B buněk (proliferace a
diferenciace)
Aktivace B buněk vyžaduje pomoc aktivovanými T buňkami
Efektorové lymfocyty mohou zůstat v lymfoidním orgánu
(T
H
2) nebo ho opustit eferentní lymfatickou cévou do místa
infekce (plasmatické buňky a T
H
1) nebo do kostní dřeně tvořit
protilátky (plasmatické buňky)
Molekuly imunitního systému
1. Antigenně specifické receptory na povrchu T a B lymfocytů
2. MHC glykoproteiny I. A II. třídy
3. FC receptory (váží Fc části imunoglobulinů)
4. Adhezivní molekuly
5. Imunoglobuliny
6. Cytokiny a jejich receptory
7. Receptory složek mikrobiálních povrchů
8. Receptory komplementového systému
Aktivace nespecifických mechanismů imunity
Zapojují se jako první, jsou nezbytné pro celkový výsledek
imunitní reakce
Založeny především na rozpoznání chemických struktur
přítomných na povrchu mnoha mikroorganismů, ale nepřítomných
na povrchu vlastních buněk
Aktivují se fagocyty (pohlcení a likvidace, příp. prezentace
pathogenu), humorální systémy (komplement)
Aktivace specifických mechanismů imunity
Založeny na klonálním, anticipačním principu (alespoň několik
z desítek milionů lymfocytů je schopno rozeznat Ag a reagovat
množením – vytvořením klonu)
Důležitý je princip druhého signálu od jiných buněk imunitního systému
Pokud není, dochází k funkčnímu útlumu a k apoptóze. Tím se
organismus brání proti snadné a potencionálně nebezpečné aktivaci
lymfocytů.
Základní charakteristika imunitního systému
• Rozeznání vlastní / cizí
• Specificita
• Amplifikace selektivní imunitní odpovědi
• Přesná kontrola imunitní odpovědi
• Spolupráce (orchestrace) jednotlivých složek imunitního
systému
• Tolerance - z repertoáru antigenně specifických lymfocytů je nutno odstranit (umlčet)
všechny klony, které by rozeznávaly vlastní struktury. Imunitní systém musí být
tolerantní vůčivlastnímbuňkám a molekulám.
• Redundance - většina prvků imunitního systému je alespoňčástečně nahraditelná jinými
prvky. Tato redundance snižuje zranitelnost systému náhodnými malými poruchami.
• Paměť