Pedagogika

e= sebevýchova, proces, který paralelně probíhá s heteroedukací.
Výchova je universální- vychovávat všechny a všestranně. Je přítomna v rodině, ve škole, institucích, kroužky atd. Nebo také v kulturních zařízení, muzea, různé galerie, výstavy, zoolog.zahrady, planetária (pro děti).
- Výchova je stále internacionální (mezinárodni) a globální. Obrovsky narůstá celosvětové propojení. Globální výchova pojednává a zabývá se původem věcí, jejich rozpory. Pluralita a integrace- je proces začleňování, obsahové slučování cílů a obsahů ve vzdělání, metod, jak se dostat k urč. Informacím.
Mnohostranná orientace-vytvářenim jednostr. výchovných metod není možné vzdělávat. Snaha zajistit rozvoj člověka v mnoha rozměrech. Člověk by měl pochopit a porozumět životním hodnotám, např. využití volného času, hodnotové žebříčky atd.
-Ł•
Základní pedagogické kategorie
Výchova - proces záměrného působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout pozitivních změn v jejím vývoji
Rozdělení výchovy na dvě kategorie : Výchova přímá - zdroj informací je vychovatel
Výchova nepřímá- vychovatel odkazuje vychovávané na jiné prameny informací
- v užším slova smyslu
- proces záměrného působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout pozitivních změn v jejím vývoji
- z moderního hlediska je výchova proces záměrného a cílevědomého vytváření a ovlivňování podmínek umožňujících optimální rozvoj každého jedince, tj. jeho postojů, potřeb, zájmů, chování
- výsledkem výchovy je charakter člověka a jeho sociální chování výchovné složky:
-světonázorová (náboženská, filosofická)
- rozumová (jazyková, vědecká, ekologická)
- pracovní (technická, ekonomická, pracovní)
- mravní (mravní, právní, politická)
- tělesná (zdravotní, pohybová)
Vzdělávání
proces směřující primárně k rozvoji jedincových:
a) vědomostí (představy, pojmy, názory)
b) dovedností, zvyků (motorické, intelektuální)
c) schopností (motorické, intelektuální)
- výsledek: vzdělanost, vzdělání, kvalifikace, aj.
cíle výchovy
v nejobecnější podobě ucelená představa žádoucích vlastností, které mají být výchovou dosaženy. Základní pedagogická kategorie měnící se podle koncepce společnosti a zrcadlící dosaženou kulturní, duchovní, vědeckou a technickou úroveň.
výchovný cíl
- ucelená představa (ideál) předpokládaných a žádoucích rysů jedince, které lze získat edukací cíle: a) individuální, sociální
- usiluje o osobní rozvoj jedince, jeho prospěších a uplatnění.
b) obecné, specifické
- obecné cíle- cíl společné veškeré výchovy. Jako je plný a mnohostranný vývoj jedince, simulace jeho vztahu ke skutečnosti- ke společnosti, k lidem a k hodnotám. Pomoc při formování jeho charakteru a chování.
-specifické cíle- osvojení konkrétních vědomostí, dovedností, návyku a názorů konkrétních postojů. Potřeb zájmů spjatých s oborem, ve kterém se výchova koná.
c) materiální (informativní), formální (formativní)
-materiální koncepce výchovy se orientuje na osvojení konkrétní učení látky.
d) adaptační, anticipační
-v pedagogickém procesu uzpůsobeni jedinec stávajícím podmínkám (stávající výrobě, ekonomice, technice, vědě i kultuře )
e) teoretické, praktické
-každá výchova má své teoretické cílem jejichž těžištěm je v systému vědomostí, i své cíle praktické, jejichž podstatou tkví v kvalitních dovednostech a návycích, neboť konečnou výslednicí výchovné práce je vždy úspěšná a pro jedince i pro společnost prospěšná činnost.
f) autonomní, heteronomní
-rozumíme takový cíl který si stanovuje sám vychovávaný jedinec
činitelé výchovy
jedním z klíčových problémů pedagogiky je poznání vztahů mezi činiteli výchovně vzdělávacího procesu. Jde o vztah učitele, žáka a výchovných prostředků, který lze abstrahovat z každé reálné výchovně vzdělávací instituce či nalézt v každém abstraktním modelu výchovně vzdělávacího procesu, pokud ho ke studiu vytvoříme. Učitel je subjektem vyučovacího procesu, žák je objektem a prostředky slouží nebo přispívají ke vzniku a existenci jejich vzájemné interakce.
1) Pedagog
2) Žák
3) edukační prostředky prostředky výchovy
jako činitele výchovně vzdělávacího procesu zásadně rozdělujeme na materiální a nemateriální. Definice ped. prostředků v nejširším pojetí zahrnuje všechny skutečnosti, kterými se pomáhá uskutečňovat výchovný cíl. Podle tohoto pojetí mohou být za výchovné prostředky považovány např. i záměrné nebo nezáměrné vytvoření podmínky výchovy. Jiné pojetí, rozsahově mnohem užší, zahrnuje do tohoto pojmu pouze některé z těchto prvků, a to ty, které mají povahu metodickou (metody, formy) a materiálně technickou (pomůcky a didaktická technika); prostředky - intencionální, funkcionální, nejvýznamnější intencionální prostředek - vyučování.
Druhy prostředků výchovy
1) vyučování
-rozumíme systematickou chovně-vzdělávaci činnost jedince při které se rozvíjejí u žáků vědomostí, dovedností, schopností a stimuluj se jejich postoje ke skutečnosti. A dělí se na 2 druhy vyučovaní
a) individuální vyučování - má tu přednost, že může plně vycházet
z komplexní diagnózy žákových vychovávaných předpokladů a že může
důsledně přihlížet k jeho možnostem a individuálně.
b) hromadné vyučování - to ve skupinách o nejrozmanitějším počtu jedinců . tento druh výuky nemůže plně respektovat individuální vyučování, učitel, lektor, vychovatel musejí k vyučovaní přistupovat objektivně a ne individuálně ke každému jedinci
2) adaptované prostředí
-přírodní a společenské prostředí působí vždy na rozvoj jedince, ať již pozitivně nebo negativně. Dělí se na tři výchovné činitele
a) materielní vybavení - odpovídající po stránce účelové, hygienické i estetické
b) sociální atmosféra - kultura mezilidských vztahů
c) životní a pracovní režim - soubor daných norem, jimž se řídi život a práce v dané instituci
3) masmédia
-tisk, rozhlas, film, televize, internet - tyto prostředky, podmínění rozvojem soudobé techniky, vychovávají jak intencionálně, tyk funkcionálně.
4) Hra
-jako výchovní prostředek má rozhodující úlohu v předškolním věku, kde se tvoří základní formu dětské činnosti.
5) Umění
-umělecká díla a tvůrčí umělecké činnosti obohacuji poznání, a to zvláště v oblasti společenské, spolupůsobí při tvorbě světonázorových, politických a mravních postojů jedince ke skutečnosti, podstatně ovlivňuje jeho estetickou citlivost a rozvíjejí jeho tvořivost.
6) Sport
-je to prostředek tradiční, se kterým se setkáváme v nějaké podobě v každé kultuře.
7) skupina (=kolektiv)
-organizovaná skupina jedinců, která má jasný cíl své činnosti, je i vnitřní dělba úkolů a funkci.
formy výchovy
organizační struktury, v nichž se výchova uskutečňuje
1)školní
2)mimoškolní
3)rodinná
4)autoedukace
Vyučování - to, k čemu dochází ve vyučovací hodině ve školní třídě - interakce učitele a žáka ve smyslu záměrného působení na žáka tak, aby u něho docházelo k učení
Vzdělání - termín neujasněný, často zaměňován s termínem vzdělávání; v osobnostním pojetí se vzdělání chápe jako součást socializace jedince, vzdělání je pak ta složka kognitivní vybavenosti člověka, která se zformovala prostřednictvím vzdělávacích procesů (kognitivní složka = osvojení vědomostí, dovedností, postoje, hodnoty, normy); vzdělání je chápáno jako jedna z kategorií, která charakterizuje populaci, je determinováno sociálními, ekonomickými faktory aj.; různé stupně vzdělání - rozlišujeme vzdělání základní, středoškolské, vysokoškolské
Učení - (1) psychický proces, který v jednotě tělesných a duševních předpokladů je rozhodujícím faktorem v adaptaci člověka na jeho přírodní i společenské prostředí v rozvoji jeho osobnosti a ve stále zdokonalovaném zvládání a organizaci podmínek jeho individuální a společenské existence; (2) získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu jeho života. Dělení: podle typu činitelů, jichž se týká (sensorické, motorické, percepční, verbálně pojmové), podle vědomého záměru (záměrné, bezděčné), podle nositele (lidské, automatizované),...
Podmínky výchovy - vlivy, které výchovu podmiňují, limitují nebo omezují a ovlivňují volbu výchovných cílů a prostředků; vnitrní - dědičné faktory, zdravotní stav člověka, životní potřeby, biorytmus, úroveň poznání a intelektu, schopnosti a dovednosti, charakter, vlastnosti, temperament,... vnější - tvořeny přírodním a sociálním prostředím - okolní příroda, kultura společnosti, společenská etiketa, mezilidské vztahy, úroveň společenského rozvoje,...
Pedagogické principy - za ped. principy pokládáme nejobecnější pravidla, jejichž respektování podmiňuje efektivnost pedagogické činnosti, usnadňuje výchovně vzdělávací proces učitelům i žákům a vede k trvalejšímu a hodnotnějšímu výsledku; princip cílevědomosti, soustavnosti, aktivnosti, názornosti, uvědomělosti, trvalosti, přiměřenosti, emocionálnosti, všestrannosti
Použitá literatura a internet:
Literatura- Základy Pedagogiky Vladimír Jůva Internet- bakalářské práce studentů
PEDAGOGICKY VÝZKUM
CO JE TO VÝZKUM?
Je to systematický způsob řešení problémů, kterým se rozšiřují hranice vědomostí lidstva. Výzkumem se potvrzují či vyvracejí dosavadní poznatky , a nebo se získávají nové poznatky.Výzkum snižuje nevědomost lidstva.
Mezi hlavní činnosti ,které má výzkumník poznat jsou:vymezení výzkumného problému ,informační příprava výzkumu ,formulace hypotézy,výběr zkoumaných osob,používání výzkumných metod a vyhodnocování získaných údajů.
ETAPY VÝZKUMU: Stanovení výzkumného problému
-výzkumník v něm formuluje přesně,co chce zkoumat.Koho chce zkoumat,kdy a v jakých
situacích.
Informační příprava výzkumu
-obnáší studium informačních zdrojů(knihy,články výzkumných zpráv)a třeba i konzultace se zkušenějšími odborníky. Příprava výzkumných metod
-výzkumník si musí promyslet jak bude na výzkumnou otázku odpovídat.Musí si vybrat vhodnou výzkumnou metodu (např.pozorovací schéma nebo zda bude zkoumat formou dotazníku apod.) Sběr a zpracování údajů
- znamená už konkrétní použití výzkumné metody a nástroje v hlavním výzkumu.Udaje se registrují ,zapisují,nahrávají a potom zpracovávají do tabulek nebo grafů. Interpretace údajů
-sesbírané údaje jsou jen hrubým materiálem.Je třeba je vysvětlit ,dát do vztahu s poznáním a uvést jejich použití v praxi. Psaní výzkumné zprávy
-výzkumná zpráva je písemné informování o průběhu výzkumu a jeho výsledcích .Popisují výzkum od jeho počátku do konce.
Výzkum je orientovaný dvěma směry:KVANTITATIVNE
KVALITATIVNĚ
KVANTITATIVNÉ ORIENTOVANÝ VÝZKUM
Pracuje s číselnými údaji.Zjištuje množství,rozsah nebo frekvenci výskytu jevů nebo jejich míry.Tyto údaje se dají matematicky zpracovat (sčítat,vypočítat jejich průměr,vyjádřit je v procentech atd.).Možnost precizního jednoznačného vyjádření výzkumných údajů v podobě čísel .Výzkumník v kvantitativním výzkumu se snaží držet odstup od zkoumaných jevů.tím zabezpečuje nestrannost pohledu .Hlavním cílem výzkumníka je třídění údajů a vysvětlení příčin existence nebo změn jevů.Snaží se vybírat zkoumané osoby tak,aby co nejlépe reprezentovaly jistou populaci ,protože odpovídá požadavkům matematické teorie pravděpodobnosti .Kvt. výzkum prověřuje existující pedagogickou teorii -poznatky,které jsou známy .Ve výzkumu tyto teorie potvrzuje nebo vyvrací.
-AO-
1.Proměnné
Pokud si výzkumník zvolil kvt. orientaci výzkumu má už definován výzkumný problém jeho další kroky budou tvořit vymezení proměnných výzkumu a stanovení výzkumných hypotéz . Proměnné se definují ,identifikují ,pozorují ,měří ,manipuluje se s nimi ,sledují a vysvětlují se vztahy mezi nimi.Proměnnou se označuje prvek zkoumání ,který nabývá různé hodnoty .Mění se .Může to být tedy jev ,vlastnost,podmínka,činitel...
Rozdělujeme je na měřitelné a kategoriální .U měřitelných můžeme určit počet nebo míru určitého jevu nebo vlastnosti.Např.chybnost v pravopise lze vyjádřit počtem chyb,oblíbenost předmětu na škále apod.Nabývají různé hodnoty v jistém rozpětí:lepší -horší,více-méně apod.Je možno je zařadit do tříd,kategorii.Dichotomické mají dvě hodnoty ,např.pohlaví .muž-žena.Jiné mají více hodnot např.ročník:l-9 Nezávislá proměnná -je příčinou změny Závisle proměnná -sem mění v závislosti na nezávisle proměnné
l.Hypotézy
Neboli domněnka, v metodologickém slova smyslu to je tvrzení které ověřujeme výzkumně.
Když víme že platí ,hypotéza je verifikovaná
Když neplatí je falzifikovaná.Hypotéza bud platí nebo neplatí.
S.Výzkumný soubor
Předmětem výzkumu jsou jevy :osoby ,věci,procesy... nazývají se subjekty výzkumu.Všechny subjekty ,kterých chceme získat inforrnace,tvoří základní soubor (populaci).Výzkumník určuje základní soubor tak ,aby odpovídal uplatnění jeho výsledků.Vymezení základního souboru musí být přesné .Je to proto ,aby bylo jasné ,na koho se výsledky výzkumu vztahují.Nejlepší způsob jak určit výběrový soubor je -z hlediska pravděpodobnosti — náhodný výběr.
Další způsob je mechanický výběr ,kdy výzkumník vybírá každou n-tou osobu.Může to být např.každý desátý žák,každý pátý učitel apod. Další způsob výběru je záměrný výběr.