Elementy, sulfidy,halogenidy

prchá beze zbytku, žíháním v baničce dává rtuťové zrcátko.
tvrdost: 2 - 2,5
hustota: 8,1 g . cm-3
Výskyt
Cinabarit je nízkoteplotní minerál, vznikající v různých asociacích za teplot kolem 100 oC, jehož naleziště náležejí většinou mladým pásemným pohořím. Přitom asi polovina známých vytěžených rud i jejich zásob na světě je soustředěna na malé území v Almadenu (Španělsko), těžba i zde již nedávno skončila. Koncem 90. let 20. století skončila po pěti stech letech těžba rtuťových rud i ve slovinské Idriji, dnes je zde pro veřejnost otevřena turistická část dolů s muzeem.
U nás v žílách sedimetárních Fe-rud na Dědově hoře u Hořovic, dále Krušná hora u Hudlic, Březina u Radnic, Horní Luby. Na Slovensku Rudňany, Nižná Slaná, Čuntava u Dobšiné, Poproč, Rákoš aj. Významná ložiska se dříve těžila v Itálii, Makedonii, Srbsku, Slovinsku (Idrija), Ukrajině, SRN, Mexiku, USA aj. Recentní sedimentární cinabarit vzniká též v některých horkých pramenech.
Význam
Skoro jediná vydatná Hg-ruda. Využití rtuti při získávání vzácných kovů z rud např. amalgámování zlata), v elektrotechnice, v chemickém průmyslu, v lékařství, pyrotechnice (tzv. třaskavá rtuť Hg(CNO), rozbušky) aj. Pro nepříznivé zdravotní (karcinogenní) a ekologické účinky rtuti na životní prostředí těžba cinabaritu skončena, rtuť je nahrazována jinými neškodnými prostředky (např. místo rtuťových teploměrů digitální, lihové, elektronické apod.)
Antimonit   ::  Sb2S3
Antimonit někdy obsahuje příměsi Ag, Au, As, Bi, Cu, Fe, Pb aj. Kosočtverečný (rombický). Vytváří sloupcovité, stébelnaté až jehlicovité (až 60 cm) i celistvé agregáty, rýhované podle vertikály. Kusové a zrnité agregáty jsou méně časté. Barva olověná až ocelově šedá s namodralým odstínem. Silný kovový lesk. Dokonale štěpný.
V nábruse má bílou až slabě šedavou barvu. Vryp tmavě olověně šedý. Taje v plameni svíčky (bod tání 546 °C). Dobře rozpustný v HNO3 (vzniká Sb2O3) a HCl. Kapka 40 % KOH nebo NaOH rozkládá antimonit za vzniku žluté skvrny. Je nevodičem elektřiny.
tvrdost: 2
hustota: 4,5 - 4,6 g . cm-3
Výskyt
Hydrotermální minerál vzniklý za poměrně nízkých teplot.
U nás Bohutín u Příbrami, Milešov, Krásná hora u Sedlčan, okolí Prahy, Kladensko. Na Slovensku Kremnica, Pezinok, Čučma u Rožňavy, Zlatá Idka u Košic, Dúbrava a Magurka v Nízkých Tatrách. Největší těžbu má jižní Čína. Dále SRN, Francie, Itálie, Rumunsko, Turecko, Alžírsko, Japonsko, Kirgízie, Bolívie, Mexiko aj.
Význam
Antimonit je nejdůležitější Sb-rudou. Antimon se používá pro výrobu slitin odolných proti tření (pro ložiska), slitiny se Zn a Pb se používají na přípravu tzv. "typografického kovu", zhotovují se z nich tvrdé střelecké broky, části čerpadel, armatur ap. Antimonové sloučeniny se používají v gumárenství (při vulkanizaci gumy), na barviva, využití je v lékařství, keramice, sklářství, impregnace textilních tkanin aj.
Pyrit   ::  FeS2
V podobě příměsí obsahuje pyrit i malé až stopové podíly As, Co, Ni a ve formě jemných mechanických příměsí různých nerostů i Ag, Au, Tl, Zn. Je to nejhojnější sulfid a jeden z nejobyčejnějších nerostů vůbec. Krychlový (kubický). Tvoří dokonale omezené šestistěny, často pětiúhelníkové dvanáctistěny, mívá typické rýhování na plochách krychle. V krychlové (kubické), plošně centrované mřížce typu NaCl, jsou zdvojené ionty S mezi sebou velmi sblížené, ionty Fe jsou v rozích a středech ploch krychle. Často dvojčatí ve známé prorostlice "železného kříže". Nejčastěji se vyskytuje kusový, zrnitý, vtroušený a prorostlý s jinými sulfidy. Tvoří též celistvé agregáty s radiálně paprsčitou stavbou. Nachází se též ve formě ooidů, povlaků, pseudomorfóz a jako častý fosilizační materiál zkamenělin.
Je světle mosazně žlutý, často pestře naběhlý a barvou se podobá např. zlatu, chalkopyritu, markazitu, pyrhotinu. Od nich se liší mj. barvou vrypu, ten má hnědavě nebo zelenavě černý. Jeví nezřetelnou štěpnost. Má vysoký kovový lesk, nerovný nebo lasturnatý lom a je velmi křehký. Nemagnetický a špatný vodič elektřiny. Při > 570 °C se přeměňuje v pyrhotin. Je stabilnější modifikací FeS2 než méně hojný markazit. Rozpustný v HNO3, nikoliv v HCl. Na povrchu má často jemné povlaky limonitu na který snadno oxiduje. Žíháním v baničce pozbývá polovinu síry.
tvrdost: 6 - 6,5 (na rozdíl od chalkopyritu se nedá rýpat nožem)
hustota: 4,9 - 5,2 g . cm-3
Výskyt
Pyrit vzniká za velmi rozličných podmínek - hydrotermálně, kontaktně, metasomaticky, v magmatitech (diority, gabra), metamorfitech (krystalické vápence, amfibolity, grafitické fylity), sedimentech (v redukčním prostředí v uhlí a rašelinách kde je biogenního původu, vápence, opuky, jílovité břidlice) a rudních žilách.
U nás např. Jílové u Prahy, Kutná Hora, Jáchymov, Velké Tresné, Chvaletice, konkrece "uhelných kyzů" u Duchcova, Mostu, Kladna, Radnic, v Fe-rudách u Zdic a Nučic. Na Slovensku Rudňany, Nižné Slovinky, Rožňava, Hnúšťa, Banská Štiavnica, Kremnica aj. Největší koncentraci pyritu na světě reprezentuje geosynklinální ložisko Rio Tinto ve Španělsku, kde bylo vytěženo nebo v zásobách (koncentrovaný až do více než 90% v rudě) zůstává cca 1 miliarda tun. Hojný je ve Švédsku, Itálii, Rumunsku, SRN, Francii, Uralu, Kavkazu, Kypru, USA, Mexiku, Turecku, Tasmánii aj.
Význam
Základní surovina pro výrobu H2SO4, zlatonosné pyrity jsou důležitou rudou Au, s příměsí chalkopyritu slouží jako Cu ruda, využití i k výrobě ozdobných předmětů.
III. třída: Halogenidy
Halogenidy tvoří samostatnou třídu minerálů s malým počtem nerostných druhů. Zahrnuje soli halogenovodíkových kyselin (HBr, HCl, HF a HI) a podle toho rozeznáváme bromidy, chloridy, fluoridy a jodidy. Halovce lehkých kovů mají typickou krychlovou (kubickou) krystalovou strukturu s iontovou vazbou, zatímco sloučeniny těžkých kovů, jejichž kationy se vyznačují velkou polarizací, mají kovalentní vazby. Fyzikální vlastnosti minerálů souhlasí s jejich strukturou. Halogenidy s typickou iontovou vazbou tvoří kationy lehkých kovů s malými náboji a velkými iontovými poloměry, které mají velmi malou schopnost aktivní polarizace. Proto jsou tyto minerály průsvitné, bezbarvé nebo zbarvené, mají malou hustotu, nízký index lomu a v důsledku toho slabý skelný lesk, mnohé z nich se velmi lehce rozpouštějí ve vodě.
Geochemicky jsou sloučeniny fluóru význačné pro hlubinnou žulovou pneumatolýzu, kdežto sloučeniny chlóru pro bazická magmata (gabrová a čedičová). Při magmatických pochodech nevznikají podmínky, které by umožňovaly hromadění halogenidů ve větším množství. Fluór a chlór vstupují do minerálů jen jako dodatkové aniony, a to zejména do silikátů a fosfátů (většinou v pegmatitech a v kontaktně metasomaticky metamorfovaných horninách). Převážná část těchto prvků vytváří prchavé sloučeniny s kovy a přechází do hydrotermálních roztoků. V exogenních podmínkách vznikají chloridy Na a v menším množství i chloridy K, Mg a jiných kovů často v ohromných masách ve vysychajících solných jezerech spolu se sulfáty, případně boráty a jinými sloučeninami rozpustnými ve vodě. Spolu s Cl se vyskytuje i odpovídající koncentrace Br a I.
V dnešní době je cca 75 % veškerého chlóru v zemské kůře (a zřejmě i brómu) a více než 90 % jódu soustředěno v mořské vodě. Při větrání hornin a rudních ložisek se ovšem uvolňuje i velké množství fluóru. Chemická afinita fluóru a vápníku je však tak velká, že na cestě k moři většina fluóru vypadne z roztoku v podobě těžko rozpustné sloučeniny CaF2 a zůstává v kontinentálních sedimentech. Tato skutečnost vysvětluje velmi malý obsah fluóru v mořské vodě (cca 0,8 g na 1 m3). Fluór částečně pohlcují organizmy a zúčastňuje se na stavbě zubního emailu, který se tvoří téměř výlučně z fluoridu vápenatého. Mnohé halogenidy jsou sekundárními minerály. Významnými surovinami pro chemický průmysl jsou zejména halit a fluorit.
Halit   ::  NaCl - sůl kamenná
Chemismus halitu se blíží teoretickému vzorci, pouze halit vznikající z horkých vulkanických exhalací často obsahuje draslík, jinak též nepatrné příměsi CaCl2 a MgCl2. Soustava krychlová (kubická). Tvoří jako krystaly krychle, jež dosahují často až 10 cm na hranách, výjimečně větší. Krystalovou strukturu charakterizuje typická iontová vazba, jejíž základ tvoří dvě plošně centrované buňky, jakoby do sebe zasunuté. Ionty Na+ a Cl- se nacházejí střídavě v rozích malých krychlí. Každý anion chlóru obklopuje šest kationů sodíku a naopak.
Nasycený roztok NaCl obsahuje při 12 °C asi 36 % NaCl. V mořské vodě je průměrný obsah soli 3,5 %, v solných jezerech 20 - 30 %. Halit bývá čirý, dobře průhledný, nebo příměsemi různě zbarvený do šeda, načervenale, hnědě. Zajímavá je modrá sůl, jejíž skvrnité zbarvení mizí při mírném zahřátí. Halit je dokonale štěpný podle krychle. Při dlouhotrvajícím tlaku je plastický. Slabě hygroskopický a velmi slabě vede elektřinu. Dobrý vodič tepla.
tvrdost: 2
hustota: 2,1 - 2,3 g . cm-3
bod tání: 800 °C
Výskyt
V mořských a jezerních sedimentech, výkvěty v sopečných oblastech kde sublimuje z plynných exhalací.
U nás tvoří solné krápníky v dolech na Ostravsku. Na Slovensku je halit přítomen v sedimentech na ploše 25 km2 u Solné Bani u Prešova. Obrovská ložiska poskytuje záliv Kara-Bogaz v Kaspickém moři, dále SRN, Rakousko (Salzkammer u Salzburgu), Polsko (Krakow, Wieliczka – nejstarší činný hlubinný důl na světě, Bochnia), Švýcarsko, Ukrajina (Kaluš), Rusko (Perm, Solikamsk), Podkarpatská Rus (Akna Slatina), Španělsko, Indie, Čína, USA (Salt Lake), Chile, Namibie.
Význam
Potravinářství, balneologie, lesnictví (liz pro vysokou zvěř), silniční doprava (na zimní posyp), chemický průmysl, sklářství, keramika, kožedělný průmysl aj. Z krystalů se vyrábí optické čočky na práce s UV paprsky, které propouští lépe než čočky křemenné. Množství soli získávají přímořské státy odpařováním mořské vody v tzv. solinách.
Fluorit   ::  CaF2 - kazivec
Krychlový (kubický). Ve strukturní mřížce jsou ionty Ca2+rozložené tak, že tvoří plošně centrovanou buňku (v rozích a středu ploch), ionty F- jsou ve středech vnitřních krychlí. Tvoří krychle, osmistěny, čtyřiadvacetistěny a jejich spojky. Agregáty převážně zrnité, někdy i stébelnaté a vláknité. Velmi dobrá štěpnost. Nápadně křehký.
Barva fialová, zelená, žlutá až hnědá (podle příměsí), bělavá, méně často bezbarvý. Zahřátím na několik set stupňů Celsia zbarvení mizí. Po zahřátí bledě modrozeleně fosforeskuje, jeví fluorescenci, někdy je radioaktivní. Někdy patrné zonální zbarvení. Vzhled nekovový, většinou skelný lesk a bezbarvý vryp.
tvrdost: 4
hustota: 3,18 g . cm-3
bod tání: 1 390 °C
ve vodě obtížně rozpustný, rozpouštěním v H2SO4 vzniká HF leptající sklo, kuži, kosti
Výskyt
Na hydrotermálních žilách samostatný nebo s barytem (Moldava u Teplic, Jílové u Děčína, Harrachov, Krásná Lípa), v žule (Litice u Potštejna, Hůrky u Čisté), v křemenných žílách (Kožlí u Ledče). Přídatný (akcesorický) na Pb-Zn žílách (Javůrek, Brno-Bosonohy, Květnice u Tišnova). Pěkné krystaly pocházejí ze SRN (Marienberg, Freiberg), těžitelná ložiska jsou v SRN, Anglii, Francii (Limousin v Massif Central s žílami až 18 m mocnými), Bulharsku, Rusku (poloostrov Kola), Španělsku, Kazachstánu, Číně, Keni, USA. Méně hojný je fluorit organického původu z kostí obratlovců.
Význam
Fluorit je důležitá surovina pro hutnictví (urychluje rozklad a tavení rud a jalovin), k výrobě speciálních skel (leptaných), v keramice na emaily a glazury. Důležitý pro uranový, chemický a chladírenský průmysl. Z krystalů se brousí optické čočky na UV paprsky.