Soudní systém

stížnostech. Klíčová byla zejména rozsáhlá judikatur ÚS ohledně restitucí. Ústavní soud navíc rozhoduje o některých kompetenčních sporech.
Obecné soudnictví
Obecné soudnictví je upraveno v první řadě v Ústavě (čl. 90 až 96) a pak především v zákoně o soudech a soudcích.
Obecné soudnictví tvoří jednotná čtyřstupňová soustava soudů. Základním článkem této soustavy je osmdesát šest okresních (v Praze obvodních) soudů, , jejichž obvody se shodují s dosavadními samosprávnými okresy. Dále osm krajských soudů (dva v Praze, Ústí nl, Plzeň, ČB, HK, Brno, Ostrava). Dva vrchní soudy (Praha a Olomouc) a vrcholem soudní soustavy je Nejvyšší soud se sídlem v Brně. Dnes neexistují (vyjma ÚS a Nejvyššího správního soudu) žádné zvláštní soudy specializované na rozhodování otázek určitého druhu. Takovými byli soudy vojenské a obchodní.
Okresní soudy rozhodují jako soudy první instance většinu sporů občanskoprávních a věcí trestních.
Krajské soudy jsou v první řadě odvolací instancí pro okresní soudy, dále některé specializované rozhodnutí v občanském právu (spor o autorská práva) a rozhodnutí ve věcech obchodních a v závažnější trestné kriminalitě. Důležitou roli hrají ve věcech správního soudnictví.
Vrchní soudy jsou zejména odvolací instancí soudů krajských ajo soudy prrvní instance jsou příslušné v některých věcech z oblasti správního soudnictví.
Nejvyšší soud rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích (zejména o tzv. dovolání). Třebaže v ČR neplatí systém precedentů, judikáty Nejvyššího soudu zveřejňované ve zvláštní sbírce vydávané tímto soudem jsou velmi silným vodítkem v rozhodovací činnosti nižších soudů a víceméně fungují jako neoficiální doplňkové prameny práva.
Sodnictví je zřetelně odděleno od ostatních mocí ve státě, s jistou výjimkou. Předsedové okresních , krajských a vrchních soudů jsou do funkcí jmenováni ministrem spravedlnosti, a to na dobu neurčitou, a mohou jím také bý kdykoli bez udání důvodu odvoláni.
Kolegia u Nejvyššího soudu (trestní, občanskoprávní a obchodní – specializované sekce NS)
Vykonavateli moci doudní jsou soudci, ktří rozhodují buď jako samosoudci, a nebo v tříčlenných senátech. Soudci jsou jmenovaní prezidentem na návrh ministra spravedlnosti.
Proces výběru soudců probíhá tak, že z absolventů právnických fakult jsou zvláštní procedurou vybráni uchazeči a stávají se justičními čekateli. To je velký síto. Pak už většina se stane soudcem.
Vedle profisinonálních soudců rozhodují v některých případech na okresních a krajckých soudech také laičtí členové senátu, tzv. přísedící. Do funkce jsou voleni na 4 roky a nemusejí mít VŠ vzdělání.
Problém je s dlouhým trváním soudních řízení a zcela nedostatečné bylo rovněž shledáno materiální vybavení justice.
7. Veřejný ochránce práv
Ombudsmana lze charakterizovat jako nezávislou a nestrannou osobu volenou Parlamentem, která na základě stížností nebo z vlastní iniciativy prošetřuje činnost (eventuálně nečinnost) státní správy. Při své prověřovací činnosti, jejímž hlaním cílem je zlepšená ochrana lidských práv, postupuje ombudsman poměrně neformálně. Ombudsman se věcí začne zabývat zpravidla tehdy, když není k dispozici jiný účinný (obranný) právní prostředek.
Kapitola 11 Místní státní správa a samospráva
Místní správa a samospráva jsou institucemi politického systému, a nimiž běžní občané přijsou do styku nejčatěji. Transformace veřejné správy probíhala přesto (či právě proto) velmi obtížně. Hlavně po revoluci se ozývaly hlasy po decentralizaci státní správy. V prvotní revoluční eurofii s e velmi rychle podařilo uskutečnit hluboké strukturální změny. Hierarchicky uspořádaný třístupňový národních výborů byl po několika měsících zrušen a nahrazen obcemi jako samosprávnými subjekty a okresními úřady jako orgány státní správy. Tím byl odstaněn jednokolejný systém veřejné správy a tento systém se vrátil k dvoukolejnosti. Druhý stupeň samosprávy, kraje, byl reálně ustaven s velkým zpožděním – teprve volbami do krajských zastuputieletstev v listopadu 2000.
Historické tradice české státní správy a samosprávy
Má kořeny v administrativní a komunální struktuře habsburské monarchie 19. století. Základní filozofie by se dala shrnout do hesla: základem svobodného státu je svobodná obec. V roce 1918 převzal státní samosprávu nový čs. Stát. V Čechách vznikl vedle obecní samosprávy také samospráva na okresní úrovni. Zákon o samosprávných okresech připravený pro Moravu nebyl proveden, ve Slezsku nebyl vůbec takový zákon přijat. Reforma veřejné správy v roce 1927 odstranil dvoukolejnost správy, obnovil zemskou organizaci, sloučil Moravu a Slezsko. Nejvyššími samosprávnými orgány byly zemské sněmy. Ale obava