Turistika materialy

značení, dopraní značení, vědomosti spjaté s ochranou přírody)
uplatňované metody: vyučovací metody, vysvětlování, rozhovor, pozorování, individuální studium
OTČ uplatňujeme: nejdřív v učebně → vycházky, výlety, stanování → náročnější a dlouhodobé formy turistiky
Hry a cvičení v přírodě
Je spontánní činností, rozvíjejí rychlost, obratnost, sílu, vytrvalost, nervosvalovou koordinaci, zdokonalují postřeh, bystří smysly…jsou jednou z nejúčinnějších forem rekreace.
Díky nim se zlepšuje kolektiv, možnost začlenění i slabších jedinců, možnost sebeuplatnění, u pedagoga: nové zkušenosti, výchovné působení na jedince
Forma obohacení a zlepšení programu kurzů, soustředění, táborů…
Některé lze uskutečnit pouze v přírodě, některé lze hrát i v tělocvičně
zásady dobré organizace hry: (zásoba her, výběr správné hry,dbát na bezpečnost, dobře vysvětlit pravidla, rozdělit úkoly tak, aby každý znal své povinnosti a možnosti, spravedlivé rozhodování, ukončení hry v nejlepším, provést hodnocení hry)
hry v přírodě: seznamovací, běžecké, pátrací, stopařské, hry s plížením, orientační hry, bojové, didaktické
hry na zvláštním prostředí: na pochodu, v noci, ve vodě, ve sněhu, na plavidlech..
malé hry v přírodě: časově kratší hry, lze je hrát v okolí táboráků, škol a středisek
velké hry v přírodě: např. hledání pokladu, pašerácké hry (přenášení zpráv), boj a střed dvou nebo více skupin, pozorování, plížení, nalézání a přemísťování předmětů, lov, honba, pronásledování, čtení stop (liška, laň apod.)
cvičení: příprava organizmu na zátěž, navození atmosféry, důležité je nejdřív zařadit seznamovací hry, aby se jedinci poznali, zbavení se ostychu ze vzájemného kontaktu
od cvičení v přírodě očekáváme, že účastníci kurzů a akcí zažijí chůzi, běh, plížení, šplhání, házení, zvedání, nošení a překonávání přirozených i člověkem vytvořených překážek
oproti hrám klademe větší důraz na schopnosti jednotlivce, na jeho sílu, rychlost, obratnost, smysl pro rovnováhu, pohyb a koordinaci v prostoru, mnohá cvičení však vyžadují překonávání strachu, odvahu i podporu celého družstva
za rozšiřující formu cvičení v přírodě jsou považovány akce turistického a tábornického charakteru, akceptují se formy turistické činnosti, jako jsou vycházky a výlety doplněné o cvičení v přírodě a dále putování a tábory
důležitá kontrola bezpečnosti zařízení a jeho okolí
cvičení vybíráme dle pohybové úrovně účastníků, důležitá posloupnost cvičení, zajistit dopomoc, záchranu…
např. lanové dráhy či překonávání překážek (kusy dřeva, kameny, vysoké pařezy, suché větve, žebříky, apod.), kondiční běh nebo chůze v terénu, výběhy do terénu, stezky a areály s dočasnými nebo stálými překážkami (slalom mezi stromy, chůdy), překážkové lanové dráhy, překážky výzvového charakteru
Charakteristika sportů v přírodě
jedná se o takové hry, které nevyžadují sportovní haly či tělocvičny a provádějí se pod širým nebem
jsou charakterizovány specifickou formou soutěže se zřejmou snahou o dosažení nejvyššího výkonu (absolutně nebo ve vztahu k určitému okruhu osob)
vedle zvyšování kondice a zlepšování pohybových funkcí klademe důraz na zapojení všech smyslů, podporujeme neobyčejnost zážitků a zkušenosti, aktivaci celé osobnosti v bezprostředním jednání, možnosti spolupráce s ostatními a porozumění sobě samému, chceme, aby účastníci akcí a kurzů objevovali a posilovali sociální vazby při skupinové činnosti, získávali ekologicko-hodnotový pohled na svět a setkávali se skutečnou přírodou
patří sem bruslení, cyklistika, golf, horolezectví, jachting, jízda na koni, kanoistika, sjezdové lyžování, běh na lyžích, orientační běh, plavání, potápění, přespolní běh, sáňkování, veslování, vodní lyžování, windsurfing aj.
některé sporty jsou zcela podmíněny přírodním prostředím, některé přesahují i do uměle vytvořených podmínek
umělé dráhy (např. pro kanoistiku, běh na lyžích, sjezdování) se vzdalují přírodnímu prostředí, aby byly vytvořeny co nejoptimálnější podmínky
Vysokohorská turistika
Nejnáročnější druh pěší turistiky, který se provádí v horách ve skalnatém, popř. ledovcovém terénu mimo zimní období, k přesunu využívá turistické chůze a pro zajištění bezpečnosti ve výjimečných případech a na kratších úsecích základní prvky horolezecké techniky
patří k nejnáročnějším druhům turistiky, ale nevyhledává technicky obtížné cesty, nýbrž používá nejsnadnějších cest k vrcholům (max. obtížnost výstupů končí u II. stupně klasifikace UIAA (k postupu je třeba použít rukou)
hlavním motivem při VHT je kulturně poznávací činnost, důraz se klade na znalosti geomorfologie terénů vhodných pro VHT (např. Tater), vysokohorských rostlin a zvířeny, z odborně technických znalostí se ve VH terénu nejvíce uplatní znalosti orientace (práce s mapou, busolou apod.) a meteorologie, zdravovědy
je zdůrazňován význam tělesné přípravy
vybavení: vhodná dynamická lana o průměru 9 mm a délce 40 m, přilba, kombinovaný úvaz (sedací a prsní úvazek)
při náhlé změně počasí doprovázené deštěm nebo sněžením je nutno počítat se zvýšením obtížnosti výstupu nebo sestupu přibližně o dva stupně
chceme-li se pohybovat ve výšce nad 3000 m bez zdravotních problémů, je nutno se postupně přizpůsobovat
vybavení: dobrá obuv, lano (stačí průměr 9mm), 2 smyčky, 2 karabiny. Turistika ve sněhu: cepín, stoupací železa (mačky)
Horolezectví
Pohybová činnost v přírodě, ve kterém jsme v důsledku tíhové síly vystavení riziku pádu
sportovní činnost, jejíž hlavní náplní je překonávání skalních a ledovcových horských terénů lezením, tj. pomocí nohou i rukou
překonáváním překážek a těžkostí horolezec dosahuje svého cíle – vrcholu hory
k úspěšnému provozování horolezectví je zapotřebí tělesných i psychických schopností a technických znalostí a dovedností, které je nutné cílevědomým tréninkem rozvíjet
k překonávání horolezeckého terénu se používá zvláštní technika pohybu, speciální výstroj, výzbroj a cílevědomá taktika, k zajištění používají horolezci lano a další technické prostředky (skoby, karabiny, prsní a sedací úvazky, vklíněnce, slaňovací osmy aj.)
hlavní část pohybu vzhůru musí zajišťovat velké svalové skupiny nohou, ruce udržují hlavně rovnovážné postavení
přináší silné emocionální zážitky, které jsou motivovány jedinečným přírodním prostředím
zaměřuje se na maximální výkon, tj. na dosažení vrcholů nejobtížnějšími cestami i v zimním období
základní pohyby: zásady 3 bodů opory, navazování na lano, horolezecké uzly, postup družstva s lanem, postupné jištění, slaňování, lezení hřebenem/žlábem/stěnou/komínem/spárou/přes převisy
obtížnost je vyjádřena stupnicí UIAA (mezinárodní horolezecká federace), 10 stupňů s možností dalšího rozšiřování.
Cykloturistika a MTB
Jedná z nejatraktivnějších forem pohybové rekreace
jízdní kolo nabízí aktivní pohyb a oproti chůzi zvyšuje naši mobilitu a zároveň umožňuje poměrně intenzivní vnímání okolního prostředí
jízda na kole má výrazný pozitivní vliv na zdraví člověka a nenarušuje životní prostředí
počátky organizované cyklistiky spadají do r. 1883, kdy byly položeny základy ke vzniku České ústřední jednoty velocipedistů
cykloturistika - turistika, při které se jako aktivní přesunový prostředek používá jízdní kolo sportovního charakteru, které je pro vícedenní putování bez doprovodného vozidla technicky uzpůsobeno pro jízdu se zátěží a odpovídá základním předpisům silničního povozu
Cyklistika má dva základní směry:
závodní – jde o sportovní výkon, který se dá měřit nebo ocenit podle určitých měřítek
rychlostní – dráhová, silniční, terénní
sálová – kolová a krasojízda na kole
rekreační – používání kole buď ke krátkým vyjížďkám za osvěžením do přírody nebo k výletům a k cestování
Cyklistické disciplíny
silniční cyklistika – zízda na čas, jednorázové závody, etapové závody, kritéria
dráhová cyklistika – sprint, stíhací závody, bodovací závody, vylučovací, rekordní jízdy
cyklokros – závod přibližně na 1 h na 2-3 km dlouhém terénním okruhu bez převýšení
MTB – Mountain Bike
BMX – Bicykl Moto Cross – soutěže se jezdí vyřazovacími rozjížďkami na dráze velmi podobné motokrosové, ale méně členité, převážně v dětských a mládežnických kategoriích
Cyklotrial – soutěží se v překonání extrémně obtížné dráhy v terénu nebo v hale
Freestyl – disciplína, která využívá upravené kolo BMX ke skokům a k akrobacii na rovině a na skateboardových hřištích
MTB-Mountain Bike
vznikl počátkem osmdesátých let v Kalifornii.
závodí se v „cross country“ (závod trvá přibližně 1,5 – 2 hodiny a jede se na okruhu 5 – 10 km dlouhém náročném terénu), „downhill“ (sjezd přibližně 3 km) a v paralelním slalomu (mezi brankami, často i na sjezdovce)
do programu OH zařazeny závody MTB v roce 1996 (Atlanta)
Vodní turistika
Druh turistiky využívající k přesunu loď
kromě putování na kánoích, kajacích, pramicích a nafukovacích člunech se sem řadí i turistika jachetní a veslařská
počátky vodní turistiky na našem území se kladou do 2. poloviny 19. Století
1893- založen Český Yacht klub (Josef Roslerr-Ořeovský)
1933r. I. ME (Praha) – výborná propagace sportu
1936- rychlostní kanoistika zařazena do programu OH (Berlín)
30. Léta 20 století – rozvoj vodního slalomu (Fr. Smutný)
důležitá je znalost techniky a taktiky jízdy na lodi
uskutečňujeme ji v zdravotně hodnotném a krásném prostředí za přímého působení přírodních činitelů
vodní turistikou se rozvíjí otužilost, odvaha, vede k sebeovládání, k pohotovosti, samostatnosti, učí překonávat překážky a formuje vztahy ke kolektivu
používáme pravice, kanoe a kajaky
výcvik provádíme nejdříve na stojící nebo zcela mírně tekoucí vodě (rybník, přehrada)
výzbroj a výstroj: loď a pádlo, oblečení je nutno přizpůsobit roční době a náročnosti akce, za chladného počasí je vhodný oblek z jednostranně pogumovaného plátna, event. celogumový suchý oblek či mokrý oblek z neoprenu, boty do vody, v těžším terénu plovací vesta a ochranná přilba, pokrývka hlavy
Orientační běh a orientační soutěže
sportovní disciplína prováděná v přírodě
Úkolem orientačního běžce je proběhnout v nejkratším čase v neznámém terénu trať danou kontrolními body zanesenými v mapě. Postup mezi zanesenými kontrolami je libovolný
běžec musí řešit tzv. orientační situace a volit optimální trasu postupu. Používá přitom základní pomůcky k orientaci – mapu pro orientační běh a busolu
ideálně spojuje psychickou a fyzickou zátěž
je jedním z nejkrásnější a přitom nejnáročnějších sportů, je vhodný k pěstování po celý rok a lze jej provozovat v každém věku
koná se pokaždé v jiném terénu, v jiné oblasti. S tím souvisí jednak to, že závodníci při něm poznají nejrůznější oblasti své vlasti (i ciziny), jednak to, že každý orientační běh je neopakovatelný, je vždy nový, vždy znovu a znovu je v něm nutno tvořivě duševně pracovat, aby jej závodník s úspěchem zvládl
běhá se za nejrůznějšího počasí a v nejrůznějších přírodních prostředích
běhá se ve všech věkových kategoriích, od 10 do 60 let
je to závod jednotlivců, lze uplatnit též sílu kolektivu, neboť se pořádají též závody štafetové, které jsou velmi zajímavé a dramatické
kolébkou jsou Skandinávské země na severu Evropy
v ČR se pořádají závody OB od r. 1950, chodilo se v 3členných hlídkách
u nás je OB organizován a řízen Svazem OB
od r. 1967 vznikl samostatný svaz, který spolupracuje se svazem turistiky na základě dohody
vybavení: moderní jednoduchá buzola v plexiskle, lehká obuv, přesné a podrobné speciální mapy pro OB (nejlépe 1 : 20 000), kontrolní terče, speciální štípací kleště, startovní průkaz
délka trati je pro ženy 21 – 34 let 5 - 7 km, 6 - 10 kontrol
délka trati je pro muže 21 – 34 let 10 – 14 km, 9 – 20 kontrol
prostor závodu je do poslední chvíle tajný
spolupráce v běhu není dovolena, jinak dojde k diskvalifikaci běžců
Survival
Jedná se o hraniční výkony spojené s překonáváním přírodních překážek, vyžadující i určité riziko. Dochází zde často k bezprostřednímu kontaktu s divokou přírodou
dříve byl záležitostí specialistů, průzkumníků a speciálních armádních skupin. Koncem 70. let začíná být tento pojem populární a dostává se do Evropy z USA
v Německu i řadě alpských zemí vyrostla velmi rychle řada škol (soukromých organizací) zabývajících se uměním či technikou přežití v divočině.
nová vlna „survivalismu“ není jednotná. Jedná se o různé směry a zájmová seskupení – od vojenských komand přes specialisty na katastrofy až k dobrodružné dovolené nebo riskantní jízdě motorovými vozidly v málo obydlených územích.
je výrazem určitého vztahu k životu, přitahuje lidi, kteří nechtějí jen spoléhat na vymoženosti civilizace, ale za pomoci různých technik a sebedisciplíny jsou schopni žít velmi skromně a v náročných situacích jsou schopni se postarat o sebe i druhé lidi
znamená pro mnoho lidí také možnost otestovat se v přírodě. V řešení náročných situací znamená nalézt sám sebe i přírodu, je to jedna z cest k formování charakteru. Ve většině škol, akcí i kurzů se jedná o zvládání stresových situací, zvládnutí technik, které ochraňují organismus před horkem, chladem,