- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiáledního římana – vidí důvod úpadku Říma v křesťanstvíEdward Gibon, Dějiny úpadku a pádu římské říše – podporuje Zósinovu teorii486 – vznik Franské říše jako prvního většího barbarského impéria.565 – smrt Byzanského panovníka Justiniána I. – končí pokusy o dobytí říší na západěPol. 7.stol. – vpád Arabů do Evropy. Tento mezník nejvíce zastával belgický historik Henri PirenneOtrociVe starověku je největší hranice mezi svobodnými privilegovanými a svobodnými neprivilegovanými. Toto rozdělení vychází z pohledu státní moci – neprivilegovaní museli pracovat pro stát, významně na nich spočívala ekonomika.Otroci (nesvobodní) v Orientu: bez práv. Mohli uzavírat manželství jen s neprivilegovanými. Byli majetkem svých pánů a spadali pod jejich soudní pravomoc. Často však byli ekonomicky samostatní (mohli vlastnit majetek) – ekonomika na nich nezávisela. Byl-li otrok zabit nebo zraněn, musela být jeho pánovi nahrazena škoda. Pokud se oženil neprivilegovaný s otrokyní, jejich děti byli svobodné. Děti otrokyně dědily stejně jako děti svobodné manželky.Otroci v antice: Hlavní předěl ve společnosti byl mezi svobodnou vrstvou a otroky. Sňatek mezi nimi byl zakázán, případné děti by byli otroci. Závisela na nich ekonomika. Úpravou jsou Solonovy reformy (např. úprava dlužního otroctví – seisachtheia – svobodný athénský občan už se nesměl stát otrokem; 6.stol. př.n.l.). Podobné pokusy o dlužní zákonodárství jsou ale už v Mezopotámii (král Enmetena z Lagaše). V Římě se dlužní otroctví ruší Poeteliovým zákonem ve 4.stol. př.n.l. Otrok je však stále objektem, ne subjektem práva. U soudu mohl otrok svědčit, ale pouze na mučidlech (neměl čest a proto nemohl přísahat; jen v Římě). Nesměl svědčit proti svému pánovi. V Řecku bylo trestem za svévolné zabití otroka vyhnanství. V Římě platila tzv. patria potestas vitae necisque (pravomoc otce rodiny nad životy všech členů rodiny, čeledi a otroky). V Antice otroci nevlastní majetek, později mohou pouze od pána dostat tzv. pekulium – patří pánovi, ale otrok na něm může hospodařit. Není možné manželství mezi otroky, hovoří se pouze o soužití – páni tutíž takové páry mohli rozprodávat. Během občanských válek byli otroci hromadně propouštěni a ozbrojováni. Pak panoval strach z otrockých bouří.Postavení otroků v Římě bylo dále upravováno zákony. 246 n.l. uzákoněn zákaz svévolného zabíjení otroků. R.325 se otrokům dovoluje manželství a jejich rodiny
Vloženo: 20.11.2012
Velikost: 22,01 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2025 unium.cz


