Cviceni_TKrajicek_2007

ží o 1%, klesají prostředky na mzdy, musel bych snížit mzdu -zaměstanaci nejsou ochotni – nemám na mzdy, tak někoho propustím – nedobrovolná nezaměstnanaost – dostáváme se před potenciál.
Pokud je inflace 2%, tak při stejné situaci jen zvýším mzdy o 1 %.
Fakticky jsme tak reálnou mzdu snížili, ale nominálně dostali více a tak nebudou protestovat...
V současné době ČNB cíluje inflaci ne čístou, ale celkovou na 2 %.
Čistá inflace: bez změn nepřímých daní a bez regulovaných cen.
Problémy vysoké inflace.
redistribuce důchodu od věřitele k dlužníkovi (příklad: půjčím si 100Kč a v té době 1 bochník chleba stojí 10 Kč, takže si půjčím 10 b. chleba. Dojde k inflaci 100%, takže bochník stojí 20. Takže půjčil jsem si 10b. vracím 5. Takže dlužníci na vysoké inflaci vydělávají.)
deformace daňového systému (příklad spotřební daně. V ČR je daň na alkohol paušální. Inflace 100%, vláda musí dát na dálnice atd o 100% výše, tak z pohledu vlády stoupnou výdaje, ale příjmy zůstanou stejné. Problém paušality. (Druhý příklad progresivní daň – kdo vydělá více, tak dá více na daních – pokud vzroste inflace, tak vzrostou mzdy, ale vzrostou i ceny, disponibilně se nic nestalo. Avšak mnoho lidí skočí do většího pásma, aniž by vydělával reálně více.
Znehodnocení úspor – jasné
Vysoké úrokové sazby. Aby lidé vůbec spořili pro vysoké inflaci, motivuje je banka vysokou úrokovou míru. Ale to znamená příliv zahraničního kapitálu = více peněz v oběhu = více inflace -> začarovaný kruh
Vsuvka: Tošovského dilema
Ať se snažila ČNB jak chtěla, nemohla snížit inflaci.

Příjemci fixních důchodů jsou znevýhodnění.
negativní důsledek na cenovou informaci (nej problém podle liberálu) – abychom byli na potenciálu se nám musí trhy vyčistit a pokud dochází k inflaci, tak právě dochází k omylům na obou stranách.
Očekávaná (anticipovaná) – všichni se přizpůsobí a ona opravdu taková bude.
Pokud bude ještě vyšší než očekávaná, tak dochází k výše popsanému přerozdělování.
Pokud je nižší, tak dochází k vyšší setrvačné inflaci.
Co způsobí růst CH v Key. modelu. Vysypu peníze, roste AD, růst CH je ale vykoupen růstem produktu a tím pádem k poklesu nezaměstnanosti
V klasickém modelu
Problémy vyrovnané inflace? Nejsou, vše je jen o X% výše. Stejně tak není problémem anticipovaná inflace.
Philipsova křivka:
Vztah mezi inflací a nezaměstnaností. 3 typy křívek
1, Původní.
Sestrojena na základě empirických dat. Vysvětleno omylem na straně spotřebitele
2, modifikovaná
Vysvětleno stejně
3, Novodobá (pro nás nejdůležitější)
U* - nespokojeni v zaměstnání hledají nové, nějakou dobu trvá, než se najdou. Př. Ostravaci v Brně – trvá než se přestěhují. Popřípadě nesoulad mezi kvalifikacemi požadovanými a nabízenými - rekvalifikace
SPC – jakou lidé očekávají inflaci při různých měrách nezaměstnanosti.
Koncept: jsme v bodě A vzroste produkt (z nějakého důvodu). Musíme najmout další lidi. Klesá nezaměstnanost, ale roste CH.
Lidí něco očekávali, roste CH, lidé začnou očekávat větší míru inflace. A pokud to dělají, tak se při stejné nezaměstnanosti dotáhnu na vyšší PC
Dlouhodobě se však nedá vyrábět za potenciálem. Vracíme se zpátky na potenciál a korát při vyšší CH.

V krátkém období existuje nepřímoúměrný substituční vztah mezi nezaměstnaností a inflací.
V dlouhém období je nezaměstnanost na úrovni potenc. produktu. Takže nefunguje výše popsaný vztah.
Pokud je nezaměstnanost menší než je u*, pak inflace vykazuje tendenci k růstu. Naopak to platí taky.
Pouze na úrovni u* je inflace stabilní, nevykazuje tendence ani růst, ani klesat.
Makroekonomická politika státu
Rozdíl mezi ekonomickou teorií a hospodářskou politikou? Krátce = teorie x praxe.
Teorie zkoumá určité nástroje a cíle a dává doporučení státu. Nositelé ekonomické teorie jsou ekonomové.
Nositelé hosp. politiky mají politickou odpovědnost – voliči, a tak jsou daleko méně radikální.
Dú na maximálně půl strany napsat co jsou zájmové skupiny, co jsou a jaké jsou dopady.
Hospodářskou politiku dělíme na liberální – snaží se zasahovat co nejméně, věří v tržní prostředí, obvykle spojena s pravicovými stranami. Naproti tomu interven. zasahuje do mnoha procesů, levicové strany.
Funkce státu:
snad všichni se shodnou, stojí v definici státu: Vytváření a udržování fungujícího právního systému. Zákonodárství, soudnictví, policie atd... Tuto funkci předpokládáme vždy
Alokační funkce – počátek od Smith. Podle ní má stát alokovat prostředky tam, kde by tržní řešení mohlo znamenat nedostatek nebo nadbytek produkce. Problematika veřejných statků a externalit. Veřejný statek – lidí nebudou platit, protože i když to nezaplatí, tak to zaplatí někdo jiný. (příklad gripeny). Stát si to vynucuje daněmi. Platí definice z mikra – nerivalitní spotřeba a nevyloučitelnost ze spotřeby. Extermality – negativní, pozitivní – náklady / zisk přechází na jiné osoby.
Distribuční funkce – vznikla v 19. století. Docházelo k velkému hospodářskému rozvoji. Růst nerovnosti – někteří bohatnou více než jiní. Ty nerovnosti jsou chápány jako sociální tvrdost. Stát začal plnit funkci přerozdělovaní.
Stabilizační funkce. Vznik 30tá léta 20. st. stát začal reagovat na zkracující se periodu hosp. cyklu a zvyšující se mezeru výstupu (amplituda cyklu).
snaha o hospodářský růst
V bodě A máme problémy s inflací, v bodě B máme problém s nezaměstnaností. V obou bodech existuje cosi jako vnější nerovnováha.
Tím, že se amplitudy začaly zvětšovat, tím se prohlubovaly ty problémy a stát se tím začal zabývat. Takže 2, nezaměstnanost 3, inflace a 4, vnější rovnováha
To jsou 4 cíle v rámci stabilizační funkce.
Stát se v rámci stabilizační funkce snaží o vyhlazování funkce hospodářského cyklu.
Tyto 4 cíle se dají zakreslit do magického čtyřúhelníku.
Snaha o stabilní vysoký cenový růst
Snaha o nízkou a stabilní inflaci
Snaha o vnější rovnováhu
Snaha o nízkou nezaměstnanost.
Jednotlivé cíle mají vůči sobě navzájem určité vztahy. Některé z těch vztahů mohou být v konfliktu – tzn naplnění jednoho cíle vede ke zhoršení možnosti naplnit další cíl.
Neprve 30-70 léta keynesiánci upřednostňovali nízkou nezaměstnanost
Nyní se upřednostňuje především nízká a stabilní inflace.
Protože S se nerovná I, tak nejsme na potenciálu, AD zaostává. Stát se snaží motivací AD dostat AD na potenciál. Stát má ovlivňovat, kde vznikne optimum.
Klasický model:
v konzervativní etapě, pokud stát zasahuje, tak vychyluje ekonomiku z rovnováhy.
Celkově můžeme HOPO dělit na fiskální (rozpočtová a provádí vláda), monetární (peněžní a provádí ČNB). Důchodová (vláda), vnější měnová (vláda a ČNB).

Model ASAD
Předpoklady 3 trhů –
Práce, Finální produkce a ...
Trh finální produkce
Trh VF:
Finanční trh:
Vnitřně stabilní ekonomika – stabilizuje se na úrovni potenciálu.
Model ASAD
V keynesiánckm modelu zaostává AD za AS
KLASICKÝ MODEL = VŽDY SE VRCÍME NA AS!!!
Změna AD vede jen ke změně nominální veličiny, rálné veličiny (kolik se toho vyrobí) se nemění.
KEY model:
KEy: ve vyspělých ekonomikách je hodně peněz, čím jsou lidé bohatší, tím lidé více spoří.
2, ve vyspělých ekonomikách je malá mezní efektivita kapitálu a tak firmy málo investují.
1, uspory se nepremenuji v investice protože každý závisí na něčem jiném
2, Úspor je moc, investic málo
Neokeynesiánský kompromis / neoklasická sytéza =
Sloučení obou modelů.
Model multiplikátoru aka keynesiánský kříž. (model 45 stupňů).
POZOR, JDE O NEOKEYNESIÁNSKÝ KONCEPT – VYCHÁZÍ Z KEYNESE A ZFORMULOVALI HO JEHO NÁSLEDOVNÍCI.
Spotřeba: autonomní (nezávisí na důchodu) a indukovaná (závisí na důchodu)
Autonomní je C0.
Keynes: rozhodujeme se podle disponibilního důchodu
Další koncept, rozhodujeme se i podle permanentního důchodu.
Indukovaná spotřeba závisí na tom, kolik z přírůstku důchodu dám na spotřebu = mezní sklon ke spotřebě. Analogicky mezní sklon k úsporám.
S+C = Y
mps + mpc = 1
Indukovaná spotřeba je mpc . Y.
C = C0 + mpc . Y
Keynes: s rostoucím důchodem rostou úspory
Y = C + S
S = Y – C
S = Y – (C0 + mpc . Y)
S = -C0 + Y(1-mpc)
S= -C0 .+ Y . mps
Investiční přírůstek o 1 znamená změnu důchodu o více než 1.
Proč? přírůstek investic vyvolá zvýšení tržeb, ty lidé dostanou jako důchody
A tedy
Multiplikátor K nám říká kolik z přírůstku investic vyvolá přírůstek důchodu.



















































































































































































































Růst výkonu bez ekonomického růstu
Různé metody měření výkonu:
pouze makroekonomickými veličinami.
Reálné x veličiny
Ek. síla, ek. úroveň
Dú – příklady (2) – Vsíla V úroveň. všechny kombinace - + proč úroveň není dostatečně optimální
3 modely růstových teorií.
rozdíl mezi keynes a postkeynes růst teoriemi. Odpověď – keynes je jednofaktorové (investice), postkeynes – dvoufaktorové (investice a rozdělování)
Neoklas – striktně z produkční funkce, práce kapitál a technologie. K.L.A, kde A je technologie.
Problém proporcionálního růstu AD a AS


Rozdíly mikroekonomie a makroekonomie
4 (3+1) otázky, kterými se makro zabývá
Popis modelu ASAD – cenová hladina, výkon, AS, AD, rovnováha ekonomiky
Na čem závisí AD – na celkovém důchodu a na konkrétních cenách
Korejský hyundai u nás. – Korejské HNP a České HDP
Produkční metoda HDP:
Přidaná hodnota
Tržní cena
Obilí
5
5
Mouka
5
10
Chleba
10
20
Součet přidaných hodnot je produkční výpočet HDP. Je stejný jako tržní cena finálního porduktu.
Co se nepočítá do HDP:
Netržní statky. Co kdyby se započítávály? + 30 procent
Stínová ekonomika – Co kdyby se započítávala? 15(čr) – 25 nejhorší
Ekologické znečištění – příklad automobily a emise
Volný čas - za kratší pracovní dobu získáme stejný důchod
Kvalita – mobil – za 1000 každý rok je kvalitnější
Čistý ekonomický blahobyt je ukazatel, který se to snaží zahrnout
Příklad:
Rok 1
V ekonomice se vyrobilo
10 (8) tun oceli
500 (600)
5000 (4880)
40 ks chleba
20 (25)
800
3 (2) hod ekonomie
150 (300)
450
2t brambor
1000 (990)
2000
8 (6) ks knihy ekonomie
200 (300)
9850
Produkce klesla, ale HDP se zvýšilo. Postup: vyjádříme rok dva v cenách roku jedna
10180 = reálné HDP roku dva ve stálých cenách roku