Seminárka

ověka v boji s přírodou, kde je jeho hlavním cílem absolutné ovládnout okolní svět.Touha člověka po moci a všeobecné kontrole vychází z jeho zvířecí přirozenosti. Člověk není od přírody „dobrým hlupákem“, ale vyspělým dravcem předurčeným svojí anatomii k ovládnutí celého světa. Dle Spenglerova názoru lidská kultura vyrostla ze skutečnosti, že celý svět je kořist.Na rozdíl od techniky zvířat (býložravců i dravců) se technika člověka podstatně liší. Technika zvířat je neměnná, neosobní, bez většího vývoje a založená pouze na instinktech bez přítomnosti jakýchkoliv citů. Technika člověka je vědomá, proměnlivá a především objevitelská. Člověk je schopen používat rozum a uvědomovat si jak plyne čas, rozlišovat kromě „tady a teď“ i minulost a budoucnost, proto jeho technika závislá pouze na pudech. Člověk ji neustále zdokonaluje, je vědom tvůrce své životní taktiky.Technika dravců, je technika přežití. Není odkázána na nepohyblivý svět rostlin a obranu vůči jiným dravcům, ale samy jsou iniciátory útoků. Jsou to reprezentanti duše vládce a vůdce. Pro vládnutí je nutné podřízených. Spengler jejich vůči dravci staví do vztahu vlastnictví. Vlastnictví, nutně navázané na dravce, definuje jako "oblast, v níž se provádí neomezená moc, kde se moc vybojovává, brání proti sobě rovným, a která dává právo svrchovaně něčemu vládnout." III. Vznik člověka – ruka a nástrojPodle Spenglera je člověk dravcem objevitelským a může za to „vznik ruky“ jako formy zbraně, která je schopná rozlišovat a určovat věci v prostoru. Zároveň se „vznikem ruky“ se člověk naučil využívat „myšlení ruky“, které doplňuje zvířecí „myšlení oka“. Objevuje se zcela nový vztah – ruka jako vykonavatel, toho co oko vidí.Oba dva způsoby „myšlení“ předurčili dvě linie uvažování. Z „myšlení ruky“ se vyvinulo myšlení praktické, činné, které směřuje k uskutečňování účelu než skutečnosti. „Myšlení oka“ bylo základem teoretického uvažování, rozjímání, pátrajícího po příčinách a účinku jako zdroje pravdy. První směr reprezentují tzv. „lidé skutečnosti“ a druhý „lidé pravdy“. Především díky propojenosti těchto dvou způsobů uvažování získal člověk postavení nejsilnějšího dravce.Člověk nejen „přemýšlením ruky“ převyšuje zvířata, ale také díky samotné volbě zbraně, kterou si je schopen sám vyrobit. Člověk touto zručností dosáhl vyšší stupeň nezávislosti na podmínkách života. Zbraň, která provází existenci ruky, jako uměle vytvořená součást života člověka, způsobila postupný nárůst odcizení od přírody. V této fázi vzniká Spenglerovo široké chápání „umění“. Tvořivý čin člověka je v tomto pojetí pouze vzpourou proti přírodě, od níž však nikdy jako její výtvor nebude úplné nezávislý.IV. 2. stupeň – řeč a podnikáníDalší podstatná změna, která ovlivnila techniku boje je „vznik řeči a podnikání“. Tato další změna probíhala souběžně s přechodem od individuálního ke kolektivnímu způsobu života, ve fázi, kdy duše člověka pociťuje příslušnost ke skupině a uvědomuje si pojem „my“, tedy ve fázi kdy člověk nežije vedle člověka, ale s ním. Až poté co si člověk připustil existenci ve skupině a boj za ni, a ne pouze za sebe samého, mohl vyžadovat spolupráci a vzájemné dorozumívání se. Život a plánování společných činností podnítil vznik řeči.Původní účelem řeči bylo provedení činu, vycházející z „myšlení ruky“. Proto se Spengler domnívá, že původně byla řeč nasměrována na jiného člověka ve formě krátkých vět, čímž odmítá idealistické názory romantiků, kteří považovali řeč za prabásnění lidí. Řeč tedy vznikla jako důležitý dorozumívací prostředek. Z vůle být srozumitelná vznikla gramatika.Přechod ke kolektivnímu životu byl doprovázen nárůstem umělých postupů a tím i neustálým vyčleňování se z přírody. Tím vzniká kultura. Charakterizuje ji souhrn umělých, osobních sebe samu tvořících životních forem, rozvíjející se v pro ni těsné kleci protože nepřetržité vrůstání do kolektivní činnosti, spojené s podnikavým myšlením, zapříčinilo zotročování člověka vlastními idejemi a tužbami po stále větší převaze nad okolním světem. V kolektivním společenství probíhají současně dva boje a to boj člověka proti přírodě a boj člověka proti člověku.Vedle přechodu od organické k organizované společnosti vznikla také postupná ztráta svobody, která postupně měnila člověka ze zvířete na lidskou bytost. Ale přesto si člověk udržel instinkty dravce, jako je touha po moci. Během vzniku řeči a podnikání vznikly také paralelně dva postupy boje a to boj imaginární a boj provedení, na něž navázaly dva druhy práce – první, která myslí a vede, druhá, která dělá a nechá se vést. Společnost se musí v návaznosti na dva druhy práce skládat ze dvou typů lidí – vůdců a následovníků. V důsledku toho Spengler napadá rovnostářské ideologie a zdůrazňuje přirozenost a skutečnost rozdílu mezi lidmi nadanými pro vůdcovství a podřízeností. Na základě tohoto pokládá za nesmyslné tvářit se, jakoby si byli všichni lidé rovni.V. Závěr: Vzestup a konec strojové kulturyÚtěk rodilých vůdců od „stroje“ k přírodnější a jednodušší formě života je jednou z příčin konečného zániku naší civilizace. Ústupem vůdců, kteří se vz