Cvika

sti podřízených pracovníků)
předmět delegování
- jednotlivé činnosti
- úkoly
- oblasti rozhodování (nelze specifikovat výčet jednotlivých úkolů nebo jednorázových činností)
- pravomoc (právo a moc = umožnění splnit delegovanou činnost, úkol, oblast rozhodování)
A jak je to s odpovědností? Delegování Koontz a Weihrich definovali:
plánování
organizování
personální zajištění
vedení lidí
kontrola
+ komunikace
+ rozhodování Manažerské funkce cílově orientovaný rozhodovací proces, který vychází z cílů podniku a vymezuje prostředky, jak těchto cílů dosáhnout
zahrnuje výběr úkolů, cílů a činností potřebných pro jejich dosažení
podnikové cíle:
obecné (maximalizace zisku, tržeb, ekonomického růstu, vysoká kvalita služeb)
specifické (minimalizace ztrát, maximalizace vlastního kapitálu, věda, výzkum,...) 1. funkce: plánování zřízení účelné struktury rolí pro lidi v dané organizaci
vytváří jistotu, že všechny úkoly potřebné pro dosažení cílů jsou přiděleny, a to pokud možno těm lidem, kteří jsou schopni je splnit nejlépe
a) identifikace a klasifikace požadovaných činností
b) seskupování činností potřebných pro dosažení cílů
c) přiřazení manažera ke skupině činností s pravomocí potřebnou k dozoru nad nimi
d) zabezpečení horizontální a vertikální koordinace 2. funkce: organizování výběr a rozmisťování pracovníků k zajištění řídících i řízených procesů
a) identifikace nároků na potřebné pracovníky
b) výběr z disponibilních zdrojů
c) rozmístění pracovníků 3. funkce: personální činnosti ovlivňování lidí takovým způsobem, že jejich činnost přispívá k dosahování skupinových a podnikových cílů
skupiny lidí:
1a) formální (vytvořené organizační strukturou)
1b) neformální (na základě sympatií - názory, vzdělání, zaměstnání)
2a) primární (rodina, kruh přátel, studijní kroužek, pracovní tým)
2b) sekundární (širší pracovní tým, studijní ročník,...)
styly vedení lidí:
autokratický, demokratický, liberální
metody vedení lidí:
- vedení přikazováním
- prostřednictvím hmotných stimulačních nástrojů
- vedení spoluprací, kdy se využívá znalostí, dovedností a tvořivosti lidí (seberealizační obsah práce)
- výchovou prostřednictvím racionalizace organizace práce a participace na řízení 4. funkce: vedení lidí (motivace) (1906 - 1964)
teorie X
průměrný člověk má přirozený odpor k práci
proto lidé musí být nuceni, kontrolováni, usměrňováni a musí jim hrozit postihy
člověk dává přednost tomu, aby jeho činnost byla usměrňována, aby nenesl odpovědnost
má malou ctižádostivost a přeje si ve všem mít jistotu Douglas McGregor – teorie X a Y
teorie Y
vynakládat fyzické a duševní úsilí je přirozené jako hra či odpočinek
vnější řízení a hrozba postihu nejsou jedinými prostředky k dosažení žádoucího úsilí ve směru podnikových cílů
lidé jsou schopni sami se řídit a kontrolovat, zda jejich činnost směřuje k dosažení podnikových cílů, se kterými se ztotožňují
při vhodných podmínkách se průměrný člověk naučí odpovědnost nejen přijímat, ale také vyhledávat (1908 - 1970) Abraham Maslow – hierarchie potřeb nedílná součást cyklu řízení
= zkoumání, dozor, dohled uskutečňovaný v zájmu dosažení stanovených cílů
funkce kontroly:
informační (popř. preventivní)
regulační
represivní (nástroj donucení)
subjekt kontroly ("kdo" jednotlivci, útvary provádějící kontrolu)
objekt kontroly ("co")
kontrola: z hlediska času, prostoru, obsahu, množství, kvality, odpovědnosti atd. 5. funkce: kontrola předávání a přijímání informací (komuniké) od odesílatele (komunikátora) k příjemci (komunikantovi) s použitím komunikačních cest a technických prostředků pro jejich vyslání, přenos a příjem
druhy komunikace:
verbální x nonverbální
týmová x soutěživá
písemná, telefonická, elektronická... komunikační šum Funkce: komunikace odesílatel zakódování přenos
sdělení dekódování příjemce zpětná vazba komunikační kanály:
formální (oficiální):
1. komunikace směrem dolů (nadřízený - podřízený)
2. komunikace směrem nahoru (zpětná vazba)
3. horizontální komunikace (spolupráce s kolegy, útvary na stejné úroni řízení)
4. diagonální komunikace (mezi rozhodovacími místy na různých řídících úrovních)
neformální (neoficiální): náhodné i cílevědomé komunikační kanály vytvořené na základě osobních kontaktů (možnost šíření i jinak formálně nešířitelných informací) Funkce: komunikace soubor fází, etap, kroků,... s logickou a časovou návazností
probíhá na všech organizačních a řídících stupních
prvky rozhodovacího procesu:
1. subjekty rozhodování - kdo
2. objekty rozhodování - o čem
3. rozhodovací situace - podmínky, které určují nebo spoluurčují rozhodnutí
4. problémy rozhodování - odchylky současného stavu objektu rozhodování od jeho cílového stavu (reálné nebo potenciální odchylky)
5. cíle rozhodování - žádoucí budoucí stav
6. okolí subjektu rozhodování - vnitřní a vnější podstata subjektu
7. faktory rozhodování
8. kritéria rozhodování - hlediska rozhodování
9. pravidla rozhodování
obecný model rozhodovacího procesu:
1. identifikace rozhodovacího problému
2. analýza a formulace rozhodovacího problému
3. stanovení kritérií hodnocení variant
4. tvorba variant
5. stanovení důsledků variant rozhodování
6. hodnocení důsledků variant rozhodování a výběr účelné varianty
7. realizace zvolené varianty rozhodování
8. kontrola výsledků realizované varianty Funkce: rozhodování rozhodovací metody:
a) jednoduché rozhodovací metody
rozhodovací tabulky, rozhodovací analýzy, rozhodovací stromy a sítě, vícekriteriální rozhodování
b) matematické metody a operační analýza
dopravní problémy, metoda nejbližšího souseda, vícekriteriální analýza
c) prognostické metody rozhodování
heuristické etody, delfská metoda, brainstorming
druhy rozhodovacích procesů:
a) dle časového horizontu: operativní, taktické, strategické
b) dle míry složitosti: vysoce důležité, jednoduché
c) přístup k analýze: deskriptivní, prognostické, normativní
d) časový faktor: statické, dynamické
e) podle informací o důsledcích variant: rozhodování za jistoty, za rizika, za nejistoty
Funkce: rozhodování klasifikace rozhodovacích