brožura

ny zemědělců
a lidé, kteří žijí a pracují na venkově, jsou spotřebiteli
a chtějí z venkovského prostředí těžit stejně jako celá
společnost. Z tohoto důvodu zahrnuje politika rozvoje
venkova mnohem více než jen tradiční „zemědělskou“
činnost, mimo jiné i opatření na ochranu a zlepšování
životního prostředí, programy na podporu venkov-
ských společenství a rozvoj venkovského hospodářství
jako celku.
ROZVOJ VENKOVA
Zemědělcům a ostatním obyvatelům venkovských oblastí se poskytuje podpora např. na:
• Školení o nových zemědělských technikách a živnostech provozovaných na venkově
• Pomoc mladým zemědělcům při zakládání zemědělských podniků
• Pomoc starším zemědělcům při odchodu do penze
• Poradenství
• Investice do zemědělství/lesnictví
• Modernizaci budov zemědělských podniků a jejich strojního vybavení
• Pomoc zemědělcům při plnění přísných norem EU, např. v oblasti životního prostředí, dobrých
životních podmínek zvířat a veřejného zdraví
• Pomoc při instalaci zařízení na zpracování potravin, díky němuž mohou zemědělci navýšit zisk
ze svých produktů zvýšením jejich přidané hodnoty
• Pomoc při prodeji zemědělských produktů
• Zvyšování kvality produktů a podporu jejich prodeje
• Zakládání skupin výrobců v nových členských státech
• Podporu zemědělské činnosti v hornatých nebo jinak znevýhodněných oblastech
• Obnovu poničeného potenciálu pro zemědělskou či lesnickou produkci
• Dodatečná zlepšení životních podmínek chovaných zvířat
• Obnovu vesnic a venkovských zařízení
• Podporu turismu
• Zlepšení přístupu obyvatel venkovských oblastí k základním službám
• Agro-enviromentální opatření za účelem zlepšení životního prostředí
• Náhrady zemědělcům v oblastech soustavy Natura 2000*
• Zalesňování
• Opatření na zlepšení lesního hospodářství
* Natura 2000 – síť lokalit vymezených členskými státy v rámci směrnic o ptácích a stanovištích
22
8.
Rozšíření EU o 10 nových členských států (Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva,
Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko) dne 1. května 2004 bylo
historickým mezníkem v procesu opětovného spojení Evropy rozdělené staletími
válek a ideologických střetů. Evropa jako celek bude užívat výhod plynoucích z jistoty
politické stability a bezpečnosti a z rozšíření vnitřního trhu EU z 380 na 454 milionů
osob. Větší trh bude znamenat i nové příležitosti pro rozvoj evropského zemědělství
a Společné zemědělské politiky Unie.
Dopad rozšíření na zemědělství EU vyjádřený
v číslech je obrovský. K původní populaci 7 milionů
zemědělců přibyly další čtyři miliony osob. S novými
členskými státy se navíc původní plocha zemědělské
půdy v EU-15 o rozloze 130 milionů hektarů zvětšila
o dalších cca 38 milionů, tedy o 30 %. Nárůst produkce
v EU-25 se však u řady produktů navýší jen přibližně
o 10 – 20 %, což potvrzuje domněnku, že obrov-
ský potenciál nových členských států zdaleka není
využíván v plné míře.
Zemědělci z nových členských států mají přístup na
jednotný trh EU a těží z jeho relativně stabilních cen,
přímých plateb (které postupně porostou až na úroveň
EU) a opatření přijatých v rámci politiky rozvoje ven-
kova.
Navzdory pozitivnímu vývoji při modernizaci a restruk-
turalizaci zemědělského odvětví v nových členských,
převážně postkomunistických zemích, k němuž došlo
v posledních letech, zůstává hlavní výzvou rozvoj pro-
sperity zemědělství a venkovských společenství jako
celku. Často zveřejňované rozdíly mezi prosperitou
v EU-15 a v nových členských státech (v roce 2001
45% úrovně EU-152) jsou na venkově ještě výraznější,
v důsledku nižších příjmů a vyšší míry nezaměstnanosti
oproti městským oblastem (tyto rozdíly jsou v nových
členských státech větší než v EU-15).
Nové členské státy,
nové výzvy
2 HDP na osobu přepočtený na paritu kupní síly.
23
Na tuto výzvu již EU zareagovala přijetím nových
opatření v rámci politiky rozvoje venkova, která mají
řešit konkrétní situaci v nových členských státech.
V těchto zemích existuje např. řada malých
zemědělských podniků, které produkují pro vlastní
spotřebu, avšak část své produkce i prodávají. Aby se
zemědělci mohli v období restrukturalizace, která má
jejich podniku zajistit tržní životaschopnost, vyrovnat
s finančními problémy, nabízí jim EU po dobu až pěti let
finanční podporu jejich příjmu. Kromě toho je možné
dotovat poradenské služby, jež by měly zemědělcům
přinést odbornou podporu s cílem učinit jejich činnost
udržitelnou z hlediska životního prostředí, zpestřit ji
a modernizovat používané zařízení. Rovněž existu-
je zvláštní podpora investic, která má zemědělcům
v nových členských státech pomoci dodržovat normy
EU v oblasti veřejného zdraví a hygieny, dobrých
životních podmínek zvířat a bezpečnosti práce.
Je nutné zdůraznit, že se povinnosti vyplývající
z členství v EU na zemědělce z nových členských
států začaly vztahovat bezprostředně po přistoupení.
Příkladem je oblast bezpečnosti potravin, která je pro
spotřebitele v EU natolik důležitá, že jakékoli úlevy
vůči normám EU nepřipadají v úvahu.
24
9.
© PhotoDisc
EU udržuje rozsáhlé obchodní vztahy a kontakty se třetími zeměmi a obchodními bloky.
Jako největší světový dovozce a druhý největší světový vývozce potravin má zásadní úlohu
na světovém trhu se zemědělskými produkty a hraje rovněž důležitou roli při uzavírání
obchodních dohod v rámci Světové obchodní organizace (WTO). Uzavírá a vyjednává rovněž
dvoustranné obchodní dohody s jednotlivými třetími zeměmi, dohody o volném obchodu
s nejbližšími sousedy a zvláštní ustanovení o obchodu s rozvojovými zeměmi, jimž posky-
tuje preferenční přístup na trh EU. Kromě toho navazuje hlubší vztahy s regionálními usku-
peními, jako jsou například jihoamerické země skupiny Mercosur3. EU je mezi bohatšími
národy jedinou větší obchodní skupinou, která nejenže umožňuje rozvojovým zemím
preferenční přístup na své trhy, ale dováží z těchto zemí i značná množství produktů.
EU – světová velmoc
v rámci obchodu
se zemědělskými produkty
3 Mercosur založily v březnu 1991 Argentina, Brazílie, Paraguay a Uruguay.
25
© PhotoDisc
EU SE ZAVÁZALA DODRŽOVAT VÍCESTRANNÁ
PRAVIDLA OBCHODU

Evropská unie si je jasně vědoma toho, že se narůstající
obchod mezi zeměmi bez ohledu na jejich vyspělost
musí v zájmu všech, zejména pak rozvojových zemí,
uskutečňovat podle vícestranných obchodních pra-
videl. Proto je velkým příznivcem Světové obchodní
organizace (WTO) a vždy se na jejích zasedáních
aktivně zapojovala do diskuzí a jednání o obcho-
du se zemědělskými produkty. EU přijala závazky
v rámci rozvojového programu z Dohá4, jehož cílem
je další liberalizace obchodu a podpora rozvoje.
Velkým přínosem pro zemědělství byla rovněž doho-
da uzavřená v roce 2004, jež připravila půdu pro
další jednání a měla by přinést ještě mnohem větší
liberalizaci obchodu se zemědělskými produkty
(v rámci tzv. „Uruguayského kola“). Tato dohoda by
měla významným způsobem omezit trh narušující
podporu zemědělství a konkurenční praktiky
v oblasti vývozu a přispět k výraznému otevření trhů
se zemědělskými produkty. Zároveň by však měla
zachovat možnost zvláštního přístupu k určitým
citlivým produktům, který přinese prospěch zejména
všem rozvojovým zemím, neboť jim umožní liberali-
zovat trh pozvolněji.
Příspěvek Evropské unie ke světovému trhu se zemědělskými produkty
Evropská unie je významným čistým dovozcem zemědělských produktů a zároveň významným čistým
vývozcem zpracovaných potravin.
EU vyvinula značné úsilí učinit zemědělskou politiku transparentnější a zavést nástroje, které nebudou
narušovat trh. Dvě třetiny plateb zemědělcům učinila nezávislé na vyprodukovaném množství.
EU je rovněž zdaleka největším trhem se zemědělskými produkty vyváženými z rozvojových zemí. Mezi
bohatšími zeměmi patřila k prvním, kdo umožnil produktům pocházejícím z nejméně rozvinutých zemí
bezcelní a kvótami neomezený přístup na svůj trh.
4 Jednání byla zahájena v listopadu 2001 ve městě Dohá v Kataru.
26
DRUHÝ NEJVĚTŠÍ SVĚTOVÝ VÝVOZCE uniF6BB
A NEJVĚTŠÍ SVĚTOVÝ DOVOZCE
Evropské zemědělství hraje na světových trzích se
zemědělskými produkty významnou roli. Schopnost
zemědělství EU vyprodukovat velká množství produktů
dovedla Evropskou unii, spolu s jejich rozličností a kva-
litou, na pozici předního vývozce řady potravin (EU je
světově druhým největším vývozcem zemědělských
produktů. V roce 2002 činila hodnota vývozu těchto
produktů 61,088 miliardy EUR).
Zemědělské produkty však nejsou pouze vyváženy. EU
je zároveň jejich světově největším dovozcem. V roce
2002 činila hodnota dovozu zemědělských produktů
do států Evropské unie 61,274 miliardy EUR.
Hodnoty, kterých EU dosáhla v oblasti čistého vývozu,
od roku 1990 v každém odvětví klesly.
HLAVNÍ POLOŽKY VÝVOZU A DOVOZU ZEMĚDĚLSKÉ PRODUKCE
Maso a jedlé droby
Mléčné výrobky
Čerstvé ovoce a zelenina
Zpracované ovoce a zelenina
Květiny a zelené rostliny
Obilniny, mlýnské výrobky
a škroby
Tuky a oleje
Nápoje,
lihoviny a ocet
Cukr a cukrovinky
Ostatní
Maso a jedlé droby
Olejnatá semena
Ovoce
Káva, čaj a koření
Obilniny, mlýnské výrobky
a škroby
Zpracované ovoce a zelenina
Tuky a oleje
Nápoje, lihoviny
a ocet
Kakao a přípravky obsahující kakao
Ostatní
Zdroj: Evropská komise
Hlavní položky dovozu zemědělských produktů do EU
(procentní podíl z celkové hodnoty – rok 2002
Hlavní položky vývozu zemědělských produktů z EU
(procentní podíl z celkové hodnoty) – rok 2002
31,1%
3,4 %
22,0 % 4,5 %
12,4 %
2,7%
4,0 %
6,0 % 7,7% 6,2%
37,7%
4,8%
6,0% 4,4% 5,5% 6,0% 5,9%
9,9%
14,4%
5,4%
27
45 000
40 000
35 000
30 000
25 000
20 000
15 000
10 000
5 000
0
37 355
21 223
36 815
41 131
© PhotoDisc
OBCHOD S ROZVOJOVÝMI ZEMĚMI
Údaje EU o dovozu zemědělských produktů z rozvo-
jových a nejméně rozvinutých zemí leccos napovída-
jí. Jsou vyšší než v případě USA, Japonska, Kanady,
Austrálie a Nového Zélandu dohromady.
EU tím jasně dokazuje, že není jen jakousi „uzavřenou
pevností“. Zaujímá vedoucí postavení v úsilí o po-
stupnou liberalizaci obchodu, jíž chce dosáhnout
pomocí vícestranných a regionálních/dvoustranných
nástrojů.
SVĚTOVÉ OBCHODNÍ VELMOCI A ROZVOJOVÉ ZEMĚ
uniF6AEPRŮMĚR ZA OBDOBÍ 2000uniF6BB2002uniF6AF
Zdroj: Eurostat; UN Comtrade
* KAN = Kanada; AUS = Austrálie, NZ = Nový Zéland
Dovoz zemědělských produktů celkem Vývoz zemědělských produktů celkem
V milionech EUR
USA + JAPONSKO + KAN + AUS + NZ* EU-15
28
10.
Více než 40 let byla SZP jednou
z nejdůležitějších celoevropských politik.
Není proto divu, že její rozpočet zaují-
mal podstatnou část celkového rozpočtu
a výdajů Evropské unie. To se však nyní
změnilo. Výdaje na SZP byly omezeny
a namísto toho se rozvíjely jiné politiky
EU. O výdajích na SZP však stále existuje
řada mýtů, které je třeba uvést na pravou
míru.
výdajů na SZP v rámci HDP Unie malý a průběžně se
snižuje (z 0,54 % HDP na počátku 90. let na 0,43 %
v roce 2004, přičemž se plánuje další pokles na
0,33 % v roce 2013), snižuje se dokonce mnohem
rychleji než veřejné výdaje EU (v období 1993–2003
se snížil třikrát rychleji).
V POROVNÁNÍ S OSTATNÍMI VEŘEJNÝMI VÝDAJI
JSOU NÁKLADY NA SZP PŘIMĚŘENÉ
Náklady na SZP je třeba posuzovat v souvislostech.
Celková částka je například méně než poloviční ve
srovnání s náklady Německa na sociální péči. Každý
občan přispívá na financování SZP v průměru dvěma
eury týdně, tj. hodnotou jednoho kilogramu jablek
nebo dvou bochníků chleba, což není vysoká cena za
dodávku zdravých potravin a existenci živého venko-
va. Nyní se prostředky vynakládají na jiné účely než
dříve – méně na vývozní subvence a na podporu trhu
(intervenční zásoby apod.), více na přímou podporu
zemědělců, rozvoj venkova či údržbu krajiny.
ROZPOČTOVÝ DOHLED
SZP funguje podle přísných pravidel. Byly zavedeny
rozpočtové stropy na kontrolu výdajů, a to jak v rámci
jednoho roku, tak i v období několika let. Výdajové
limity pro EU s patnácti členskými státy byly upraveny
tak, aby zohledňovaly náklady na rozšíření v období
do roku 2006. Plánované limity pro tržní opatření
Kolik stojí SZP
VÝDAJE NA SZP JSOU VYSOKÉ JEN ZDÁNLIVĚ
Během prvních let existence EU představovala
Společná zemědělská politika velkou část celkových
rozpočtových výdajů, někdy i více než dvě třetiny.
Přísnější rozpočtová disciplína, růst činností EU
v jiných politických oblastech a řada reforem SZP
však přispěly k jejich poměrnému snížení. SZP stojí
přibližně 50 miliard EUR ročně. To je méně než polovi-
na celkového rozpočtu EU. Na 5,5 % obyvatel činných
v zemědělství (v EU-15, tedy před rozšířením v roce
2004) se vydává méně než 1 % HDP. Nejenže je podíl
29
50 %
40 %
30 %
20 %
10 %
0
50
40
30
20
10
0
1980 1982 1984 1986 1988 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002
v rámci SZP a přímé podpory v letech 2007–2013
však již žádné reálné navýšení nedovolují a budou
se v průběhu daného období každým rokem účinně
snižovat, zároveň s postupným zvyšováním přímých
plateb vyplácených v 10 nových členských státech
na úroveň přímých podpor vyplácených v EU-15.
SZP byla navíc reformována (třikrát v průběhu deseti
let), částečně s cílem dosáhnout lepšího rozdělování
a lepší kontroly výdajů. Náklady na SZP byly do roku
2013 reálně zmrazeny. Výdaje budou přísně kontrolo-
vány, například pomocí nového mechanismu na kon-
trolu rozpočtové disciplíny, který zajistí, že nebudou
překračovány výdajové stropy.
NÁKLADY NA SZP VE VÝHLEDU
Náklady na SZP ukazují jasnou tendenci:
• klesající podíl na HDP Unie (z 0,54 % na
0,43 % a dále na 0,33 %)
• klesající podíl na rozpočtu EU
• klesající podíl na celkových veřejných
výdajích EU
• jasná změna povahy poskytované podpory
Náklady na SZP ve výhledu
Podíl HDP
Náklady na SZP
Veřejné výdaje EU celkem
Výdaje na SZP
Vývozní subvence Přímá pomoc
Podpora prodeje Rozvoj venkova
Vývoj nákladů na SZP
Miliardy EUR
EU-10 EU-12 EU-15
Zdroj: Evropská komise
30
11.
© Comstock
© Comstock
Mnoho lidí nechápe, proč zemědělci dostávají peníze už jen za to, že se věnují své
zemědělské činnosti. Původně se tím měla zajistit stálá dostupnost potravin za stabilní
ceny a přiměřený a pravidelný příjem zemědělců bez ohledu na přízeň či nepřízeň klima-
tu. SZP se však stále vyvíjí a nyní více než kdy předtím zohledňuje zájmy celé evropské
společnosti. EU se do procesu utváření dané politiky snaží více zapojit občany a zvýšit
jejich povědomí o SZP.
Reakce na potřeby občanů
31
mstock © Comstock © Comstock
• videokonferencí a internetových konzultací;
• průzkumů a informačních kampaní;
• decentralizovaného rozhodování o utváření
a provádění zemědělské politiky na regionální a míst-
ní úrovni (především v případě rozvoje venkova).
Kromě toho dal Konvent Evropskému parlamentu
v rámci procesu rozhodování o SZP nové pravomoci,
což je další možnost, jak tento proces ovlivnit.
Občané by měli vědět, že SZP nenavrhují ani nerealizují
„úředníci z Bruselu“. Je výsledkem společných jednání
všech pětadvaceti členských států EU, které ji následně
na místě provádějí. Úkolem Evropské komise je zajistit,
aby byla prováděna efektivně a spravedlivě.
Obyvatelé dnešní prosperující Evropy se již nemusí
obávat o bezpečnost a jistotu dodávek potravin.
Mohou považovat za samozřejmé, že budou mít vždy
k dispozici to, co chtějí. Jejich pozornost se proto
nyní upírá spíše k metodám potravinové produkce a k
otázce, zda jsou dostatečně zohledňovány požadavky
trhu, ochrana životního prostředí, bezpečnost potravin
a dobré životní podmínky zvířat.
Občané se také mnohem více podílejí na procesu roz-
hodování, k čemuž dochází například prostřednictvím:
• formálních a neformálních konzultací na konferen-
cích a prostřednictvím poradních orgánů či dialogu
s občanskou společností;
Výrazný pokles reálných nákladů na SZP je jas-
nou známkou toho, že SZP je schopna reagovat na
požadavky občanů. Přizpůsobuje se tomu, co nejlépe
vyhovuje jednotlivým členským státům, a cíleně tak
plní přání společnosti.
32
12.
EU se v oblasti zemědělství vždy snažila
pomoci:
• zajistit všem svým občanům stálou
dodávku bezpečných a cenově dostup-
ných potravin;
• zajistit zemědělcům přiměřenou životní
úroveň, avšak současně umožnit rozvoj
a modernizaci zemědělského odvětví;
• zajistit možnost dalšího provozování
zemědělství ve všech regionech EU.
Jak se SZP vyvíjela a byla stále
propracovanější, v souladu s požadavky
občanů EU, stouply na významu následu-
jící kapitoly SZP:
• zajištění dobrých životních podmínek
venkovské společnosti;
• zvyšování kvality potravin v EU;
• zajištění bezpečnosti potravin;
• zajištění zachování zdravého životního
prostředí pro další generace;
• zajištění lepšího zdraví a lepších
životních podmínek zvířat;
• plnění výše uvedených úkolů s co
nejnižšími náklady v rámci rozpočtu
EU (který je financován především
daňovými poplatníky, tedy řádnými
občany).
SZP – podpora udržitelného
zemědělství v globalizovaném světě