výpiskyagro

čné vlastnosti, disperze a reprodukce žádoucích forem, opakovaná hybridizace a selekce.
Preadaptační vlastnosti rostlin – dříve známe a využívané rostliny, rostliny snášející narušování, produkty snášející skladování, schopnost přizpůsobit se novým selekčním tlakům.
Postupné domestikační změny u rostlin – slaná dormance, změna délky vegetačního období,zkrácení doby kvetení a dozrávání, samosprašnost, změny množství obsahových látek, alokace asimilátů do reprodukčních orgánů, snížení množství toxických a antinutričních látek, ztráta obranných mechanismů
Domestikace zvířat – vhodné vlastnosti pro domestikaci (povolnost a poslušnost, absence výrazné teritoriality, hierarchická struktura, snadné rozmnožování, rychlý růst)
Preadaptační vlastnosti živočichů – zvířata ze kterých měl člověk už dřív užitek, schopnost žít v zajetí a uzavřeném prostoru, specializace na určitý druh potravy, rozmnožení v zajetí, schopnost žít ve stádech, submisivní chování vůči člověku
Domestikační změny u živočichů – morfologické a anatomické změny (změna velikosti, zvýšení podílu kvality využitelných částí), behaviorální a etologické změny (hypersexualita, psychosociální tolerance, ztráta migračního pudu, envitomentální tolerance)
Centra domestikace – primární (místa původu), sekundární – po přemístění a vzniku nových forem (brazilská káva z afriky, africké kakao z Ameriky, indický čaj z Číny, evropské brambory z Ameriky)
Domestikovaná zvířata – koza (z Malé Asie), Tur (počátky v Eurasii), kůň (na celé severní polokouli), prase (Turecko, JV Asie)
Počátky vzniku zemědělství – málo známé důvody, růst populací a snížená dostupnosti potravních zdrojů, vznikání sídel, vznikání nové strategie obstarávání potravy – zemědělská činnost.
Počátky domestikace – před 6500- 8000 lety, oblast Mezopotámie
Hypotézy vzniku zemědělství
Hypotéza kulturního pokroku – zemědělství je pokrokovějším způsobem zajištění životních potřeb než sběr a lov
Hypotéza změny prostředí – změny klimatu na konci pleistosénu vedly ke koncentraci lidí a zvířat do úrodných oblastí kde započala domestikace
Hypotéza populačního tlaku – růst populační hustoty lidí a nedostatek zdrojů
Hypotéza koevoluce – vznik koevolucí – vzájemným přizpůsobováním lidí, rostlin a zvířat v narušeném prostředí
Hypotéza optimálního výběru – postupná orientace od sběru na vydatnější potravní zdroje, které poskytovali protodomestikáti, kteří se stali závislí na lidské činnosti
K přechodu na zemědělství nedošlo – hlavně v primitivních kulturách, v oblastech s nedostatkem potravních zdrojů, v nevhodných přírodních oblastech
Hypotézy šíření zemědělství
Vlny pokroku – difúzní šíření zemědělství jako pokrokovějšího způsobu než sběr a lov
Pionýrské kolonizace
Příležitostně – koexistence a uchopení se zemědělské činnosti v kontaktních zónách mezi zemědělci a sběrači
Historie hospodaření u nás – neolit (příchod zemědělství, osídlování nejúrodnějších oblastí, tvorba kulturní krajiny, dlouhé úhory), eneolit (využití tažné síly a dřevěných rádel), doba bronzová (osídlení méně úrodných oblastí, zlepšení zpracování půdy, zavedení jarních obilovin), raný středověk (zavedení železa, zlepšení postrojů u koní, zkracování přílohu, vznik osevních postupů, rozšíření výroby na chudší stanoviště, používání koní)
Diverzita = rozmanitost, rozrůzněnost – diverzita abiotických složek (reliéf, půdní vlastnosti, mikroklima), diverzita biotických složek (variabilita živých organismů)
Diverzita agroekosystémů – abiotické složky (přírodní poměry- horniny, půda, členitost, způsoby hospodaření), biotických složek (diverzita produkčních organismů, asociovaných organismů)
Význam biodiverzity v agroekosystémech – zvýšení biodiverzity celých trofických sítí, zvýšení výskytu mutualistických a bioregulačních interakcí, koexistence herbiviorů s jejich bioregulátory, předností obsazení nik autochtonními a žádoucími druhy spíše než agresivními škůdci a plevely. Maskování výkyvů produkce při výkyvu nedostatku zdrojů, zvýšení biodiverzity okolních ekosystémů, pozitivní ovlivnění biogeochemických procesů.
Význam rozmanitosti neživého prostředí – geodiverzita- celá šíře zemských rysů, zahrnující geologické, geomorfologické, paleontologické, půdní, hydrologické a atmosférické procesy. Vysoký stupeň geodiverzity dává předpoklad vysokému stupni biodiverzity.
Biodiverzita – přirozené ekosystémy (vysoká efektivita využití zdroju, obsazení nik), agroekosystémy (vysoká produktivita v jubilejní fázy sukcese, omezování vlivu přirozených podmínek)
Složky biodiverzity – bohatost (počet rozlišených úrovní sledovaného parametru), vyrovnanost (frekvence jednotlivých úrovní parametru)
Index diverzity – zahrnují jak druhovou bohatost tak vyrovnanost, není zřejmé zda výsledká hodnota odráží bohatost nebo ekvitabilitu, stejná hodnota indexu muže být dosažena pro společenstvo s málo druhy a vysokou vyrovnaností a obráceně
Vyjádření diverzity z prostorového hlediska – alfa diverzita (počert druhu na stanovišti), beta diverzita (diverzita mezi stanovišti, počet různých stanovišť v krajině), gama diverzita (počet druhů v krajině)
Diverzita – vnitrodruhová (mezi populacemi, uvnitř populace, adaptace na změny prostředí, dodělení kulturních druhů – řepa, cukrovka, ředkvička..)
Vlivy ohrožující druhovou diverzitu agrocenóz – výkonnost kulturních odrůd ( ústup druhů nesnášejících zastínění), používání minerálních hnojiv, používání pesticidů (ústup citlivých druhů rostlin, snížení počtu asociovaných organismů, vyhobení kořisti predátory, poškození necílových organismů), unifikace technologií
Procesy ohrožující genetickou diverzitu
Genetická eroze – narušení diverzity planě rostoucích populací, snižování poštu pěstovaných druhů, zánik krajových odrůd, nízká diverzita půd, globalizace obchodu s osivy
Biologická invaze – potlačení autochtonních druhů, chybějící přirození nepřátelé, neadaptované doprovodné organismy, obtížně předvídatelné chování v ekosystémech
Genetické znečištění – introgrese kulturních genů do planě rostoucích populací a ovlivnění jejich fitness a chování ve společenstvu, genetická homogenizace křížením autochtonních a adventivních druhů
Možnosti zvyšování biodiverzity – přímé (zvyšování počtu kulturních a doprovodných organismů), nepřímé (změna postupů v hospodaření ovlivňujících biodiverzitu)
Možnosti konzervace biodiverzity – zachování tradičních forem hospodaření, budování speciálních refugíí, uložení semen v genové bance, výsevy v botanických zahradách, pěstování ve skanzenech, muzeích, vzdělávacích zařízeních
Cyklus prvků – transport prvků v prostoru, uvolnění prvků a sloučenin, následný transport, opětovné zabudování prvku
Globální biogeochemický cyklus – přenos prvků na obrovské vzdálenosti nerespektují politické a přírodní hranice, transport (difúzí – ve směru koncentračního gradientu, hmotový zákon - využití proudění v plynné nebo kapalné fázi), pomocí (větru, proudící vody)
Energie a hmota – energie vstupuje s hmotou při fotosyntéze, pohybuje se s hmotou a vyžívá se jako zdroj energie, nevyužitá energie se přemění na teplo, živiny se transformují a hromadí v biomase
Primární biologická produkce – závisí na (aktivitě slunečního záření, teplotě, vodě, živinách, škodlivých činitelích)
Prvek jako živina – nedostatek prvku znemožní rostlině dokončit vývoj, projev nedostatku je specifický pro sledovaný prvek, prvek je přímo zapojen ve výživě dané rostliny
Výskyt živin – atmosféra (CO2, N2, SO2, NO2), litosféra (Ca2+, K+, Mg2+, Fe2+,Mn2+), hydrosféra – NO3-, H2PO4, HCO3-, SO42-), organická živá hmota (C, N, H), neživé látky (Si, Al, Fe, Ca, K, Mg)
Půdní fáze
Plynná – oxid uhličitý (rozklad kořenů), kyslík (oxidace a dýchání), N2, H20
Kapalná- půdní roztok
Pevná – minerální podíl, organický podíl
Kapalná fáze – transport živin do buněk kořenů, vertikální a horizontální transport živin v půdním profilu, koncentrace a složení roztoku závisí na (velikost vstupů, poklesu půdní vlhkosti, mineralizaci organických látek, příjmu živin rostlinami, srážkové a závlahové vodě, stanovišti)
Vliv rostlin na procesy v půdě – rhizosféra – tenká vrstvička půdy přiléhající ke kořenům, zabezpečuje substrát pro mikroorganismy a usnadňuje či omezuje pohyblivost živin, specifické prostředí podporují rozvoj aktivity mikroorganismů a příjem iontů kořeny, mění přístupnost rizikových látek
Vzájemná vztah mezi rostlinami a houbami v půdě – mykorhiza
Asociace mezi mikroorganismy a vyššími rostlinami, houba je silně závislá na rostlině, rostlina profituje či strádá z přítomnosti houby
Ektotrofní mykorhiza – infekce kořenových špiček a krátkých kořenů houbami, tvorba tlustého houbového pláště, pronikání do vnějšího prostředí kořene, nikdy do buněk, jednoletý systém
Endotrofní mykorhiza – houby pronikají přes epidermis kořenových vlásků do parenchymu, rostlina poskytuje houbám substrát, houba poskytuje živiny a vodu
Biogeochemie – studium toků prvků mezi atmosférou, litosférou a hydrosférou při respektování významu syntézy a rozkladu hmoty živých organismů
Vstupy živin z litosféry a půdy – zvětrávání podložní matečné horniny (fyzikální, chemické, biologické), rozklad půdní organické hmoty
Mineralizace – oxidace organických látek v půdě s následným uvolňováním živin do prostředí, mineralizace dusíku (amonizace – přeměna org. N na amoniak/aerobní i anaerobní, široké PH, teplota/, nitrifikace – oxidace amonného N na nitrátový/jen aerobní prostředí, teplota 20-30%, vlhkost asi 70%/)
Vstupy živin z atmosféry – přímé využití živin – oxid uhličitý, dusík, kyslík,nepřímé - ve formě suchého a mokrého spadu
Biologická fixace – vázání vzdušného dusíku rosltinami čeledi fabaceae)
Vstupy živin srážkami – mokrý spad (roztok plynů N a S, prachové částice, roztoky aerosolů), suchý spad ( páry za sucha, suché částice), povodněmi
Výstup živin (těkání) – úbytek živin v systému znamená ztrátu buď přechodnou nebo trvalou, respirací , vznikem anaerobních podmínek ( amoniak, voda, oxid dusnatý), aerobní bakterie uvolňují sulfan a metan, plyny mohou uvolnovat i rostliny (lesy uvolnují terpeny, aerosoly)
Denitrifikace – redukce nitrátového dusíku zpravidla za přítomnosti mikroorganismu na vzdušný dusík (podmínky – anaerobní prostředí, neutrální až alkalické PH, vyšší teplota, mikroorganismy)
Výstup živin (odnosem, vymýváním , vyplavováním) – odnos rozpuštěných živin, průsak, donos pevných částic
Vliv zemědělství a lesnictví v koloběhu – narušení koloběhu zemědělskou a lesnickou produkcí, export a import potravin narušují koloběh, kultivace a sklizeň vede ke snižování množství biomasy na jednotku plochy, odběr živin vede k doplňování živin ve formě organických minerálních hnojiv, ztráty živin vedou k poškozování atmosféry a eutrofizaci řek a jezer
Opatření omezující ztráty živin z půdy – maximální doba pokryvu rostlinami, pěstování hluboko kořenících rostlin, omezení rozkladu půdní organické hmoty v mimo vegetačním období, regulovaná závlaha, aplikace živin v době potřeby
Půdní úrodnost -schopnost půdy poskytovat dobré podmínky pro růst rostlin
Výnos - je dán půdní úrodností a klimatickými podmínkami stanoviště
Prvky půdní úrodnosti
Fyzikální faktory
Agrochemické faktory
Vodní režim
Organické a biologické faktory
Konzervativní - dány polohou stanoviště složením půdotvorného substrátu,vláhovými podmínkami
Dynamické - jsou určovány především parametry ornice, PH, sorpčními vlastnostmi, kvalitou org. Hmoty
Kontaminace prostředí – znečištění prostředí škodlivými látkami, zamoření, vniknutí choroboplodných zárodků do organimsu
Kontaminace – se používá tehdy, kdy je látka přítomna v prostředí v koncentracích vyšších než je preventivní hodnota a nedochází ke škodlivému působení na organismy
Znečištění je významově přesné v těch případech, kdy dochází ke škodlivému působení
Bodové zdroje znečištění – oddělený a lokalizovaný způsob znečištění, přirozené bodové zdroje (určitě pyogenní substráty s vysokou koncentrací určitého prvku), antropogenní bodové zdroje (skládky, těžba, válečné konflikty)
Difúzní zdroje – procesy které znečišťují velké lochy (sopečná činnost, spalování fosilních paliv, havárie chemických továren, intenzivní zemědělství)
Kontaminanty – anorganické látky – plynné (produkované do ovzduší SO2, NOX, CO, skleníkové plyny CO2, N2O, CH4, další plynné sloučeniny O3, NH3, H2S), kapalné (srážkové vody F-, NO3-, povrchové vody NH4-, Cl-, odpadní vody PO43-), pevné (prach, azbest)
Zdroje tuhých znečišťujících látek - bodové zdroje , plošné zdroje (velké plochy a přímo či nepřímo ovlivněné lidskou činností), nejčastěji jsou saze, popílek a ostatní části unikajících při spalování, zdroji jsou také nerostné suroviny, železárny a hutě, papíry
Rizika pro živé organismy – postupný přechod od sledování prašného aerosolu a sumy všech tuhých znečišťujících látek v ovzduší ke stanovení suspendovaných částic, menší částice snadněji pronikají do užších kanálků plic, delší dobu setrvávají ve vzduchu, mají větší refrakční schopnost, vyšší vliv na viditelnost
Rozdělení pevných částic - prach, dým, mlha, kouř
Stopové prvky – nezbytné pro rostliny ( B, Cu, Fe, Mn, Mo, Zn, Ni, Co), nezbytné pro zvířata (As, Cu, Co, Fe, Mn, Mo, Zn, Cr, F, Ni, Se, Sn), toxické (Ba, Be, Cd, Hg, Tl, Pb)
Radionuklidy – prvky jejichž stabilita není vysoká a při jejich rozpadu dochází k uvolňování značného množství zření (uran, radon, cesium, kobalt, radium..)
Sloučeniny organického původu – ropné uhlovodíky, aromatické uhlovodíky, bifenyly, pesticidy, syntetické polymery, detergenty, organokovové sloučeniny
Hlavní zdroje plynných emisí - průmyslové a zpracovatelské porvozy, uhelné elektrárny, průmyslové spalovny, provozy kde se používají rozpouštědla, dopravní prostředky, spalovny odpadů, čistírny odpadních vod)
Vedlejší zdroje plynných emisí – spalování paliv drobnými uživateli nebo komerčními institucemi, Služby obyvatelstvu jako jsou prádelny a čistírny, jatka a zpracovny masa, používání barev a laků, kuchyně a grily
Znečišťujicí látky limitně regulované – NO2, CO, O3, SO2
Nebezpečné látky – mohou působit vážné zdravotní problémy - Be, Hg, vinyl chlorid, radionuklidy, benzen, arzén
Sanace – soubor opatření vedoucí ke zlepšení stávajícího stavu prostředí
Remediace – soubor metod omezující působení znečišťujících látek v prostředí
Agroekosystém – složitá dynamická otevřená soustava převážně biologické povahy
Systém – komplex prvků nacházející se ve vzájemné interakci
Atributy činnosti systémů – produktivita, stabilita, udržitelnost, adaptivita (primární – přizpůsobení vnějším vlivům, sekundární – vzájemné přizpůsobování systému a okolí)
Stabilita soustavy – schopnost udržet proměnné v příslušných mezích, schopnost přizpůsobení se okolnímu prostředí
Dlouhodobá udržitelnost – uspokojení potřeb společnosti v množství a kvalitě potravin, zajištění ekonomické prosperity, zachování kvality přírodních zdrojů, racionální čerpání surovinových a energetických zdrojů
Možnost zvyšování produkce - využití potenciálu prostředí, šlechtění nových odrůd, hnojení, snižování škod škodlivých činitelů
členění zemědělských systémů
Podle uplatnění produkce – samozásobitelské, komerční
Podle intenzity – intenzivní, extenzivní
Podle soustavnosti obhospodařování – neornamentní, ornamentní
Podle typu produktu - zvířata, rostliny, smíšené
Konvenční systémy produkční – produkční prostředky využívány s cílem maximalizace, intenzivní chov zvířat, opakované intenzivní zpracování půdy, závlahy, využívání všech dostupných opatření (pesticidy, hnojení..),
Integrované produkční systémy – využívání plodin a zvířat adaptovaných na dané stanoviště, produkční organismy s vyšší odolností vůči stresorům, škodlivé organismy regulovat, používání šetrných technologií, zohlednění ekonomických a ekologických hledisek
Low imput – nízkovstupový systém, nižší náklady ale i nižší výnosy, minimum agrochemikálií
Ekologické produkční systémy – vyloučení syntetických hnojiv, přesevy a pěstování krajových odrůd, využívání leguminóz, vyloučení transgenních odrůd, období konverze při přechodu z konvenčního
Transgenní plodiny – výhody pro pěstitele, snazší ochrana porostů, plodiny s vyšší nutriční hodnotou, odolnost abiotickým stresům
Krajina – reálná krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů s civilizačními prvky
Rysy krajiny – určitá poloha, krajinný ráz, typická vnitřní struktura s bezprostředními zpětnými vazbami mezi jednotlivými složkami biocenózy, energetická bilance, vývoj v čase a prostoru v závislosti na proměnách vstupu a výstupu energie v systému
Struktura krajiny
Prvotní - soubor prvků tvořících původní a trvalý základ pro ostatní struktury
Druhotná – soubory člověkem ovlivněných a pozměněných systémů
Terciální – soubor nehmotných prvků a jevů