mikroskop

a připravuje odborníky pro potřeby dalšího rozvoje elektronové
mikroskopie v Brně.

První brněnský elektronový mikroskop
z roku 1949

Tvůrci Československých elektronových mikroskopů
(Zobač, Drahoš, Speciálný, Delong)
Moderní prozařovací (transmisní) elektronové mikroskopy překonaly hranici rozlišení 0,1 nm
(1 nm = 1 mm
-6
) a zobrazuje detaily o velikosti atomů. V současné době je důležitou součástí
mikroskopů systém na digitalizaci a následné zpracování získaného obrazu.
Stále se opakujícím tématem až do současnosti je korekce optických vad elektronové optiky
pomocí multipólových elektrických a magnetických polí. Jde především o dosažení
maximální korekce bez nutného zásahu obsluhy mikroskopu.

Moderní elektronový mikroskop pro biologické laboratoře JEOL -1220

Současným českým příspěvkem do rozvoje a pokroku elektronové mikroskopie je konstrukce
nizkonapěťového elektronového mikroskopu, který je miniaturizován tak, že je zabudován
pod preparátový stolek upraveného světelného mikroskopu. Elektronově optický tubus, který
je na bázi permanentních magnetů a elektrostatických prvků vytváří obraz na stínítko
z monokrystalu na který se díváme optikou světelného mikroskopu. Elektrony o energii
několika keV projdou jen velmi tenkými preparáty, avšak přinášejí vysoký obrazový kontrast.
Tento nový mikroskop z dílny pana profesora Armína Delonga z Brna tedy umožní
pozorování málo kontrastních preparátů v původním stavu (bez kontrastování). Tento
mikroskop je tak malý, že může stát na pracovním stole v pracovně vědeckého pracovníka.
Problémy jsou zatím s přípravou dostatečně tenkých preparátů a ultratenkých řezů pro tento
nový mikroskop.
Elektronoví mikroskopici odjakživa snili o prostorovém zobrazení objektů, buněk,
makromolekul apod. Zatím pracovali jen s tenkými řezy, které se obtížně a nepřesně skládají
na sebe. Nedávno se objevily komerčně dostupné přístroje, které zvládají prostorový pohled
dovnitř zkoumaných objektů. Využívají tomografii – metodu založenou na sběru obrazů při
otáčení preparátem s následnou počítačovou rekonstrukcí. Systém je tvořen z prozařovacího
elektronového mikroskopu s vyšším urychlovacím napětím, které dovoluje prohlížet silnější
řezy. V mikroskopu je zabudován přesný držák preparátu s krokovou rotací +70
o
až – 70
o
.
Celý proces otáčení vzorku a snímání obrazu v každém kroku řídí výkonný počítač. Digitální
kamera zaznamená asi 140 snímků ze kterých počítač složí výsledný prostorový obraz vzorku.
Takto lze rekonstruovat trojrozměrně např. buněčné organely.
Je jasné, že elektronová mikroskopie ani po 70 letech své existence zdaleka nevyčerpala
všechny své možnosti a stále přináší nové poznatky o mikrosvětě a jeho zákonitostech.



Použité zdroje:
Delong Armin : (2004) Padesát let elektronové mikroskopie a elektronového mikroskopu
v Brně. Vesmír, 83, M7-M8.
Frank Luděk : (2004) Kam směřuje elektronová mikroskopie? Rekapitulace a výhledy.
Vesmír, 83, M2-M3.
Nebesářová Jana, Hozák Pavel : (2004) Současná elektronová mikroskopie v biologii.
Vesmír, 83, M9-M11.
Pírko Zdeněk : (1940) Elektronový mikroskop a jeho použití v biologii a chemii. Knihovna
„Laboratoře“, svazek 2, vydavatel R. Faukner, Praha, 160 s.
Rozinek Jiří : (1973) Studium metod pro vyšetření ultrastruktur tkání pohlavních orgánů a
spermií hospodářských zvířat. Kandidátská disertační práce, VŠZ Praha, 96 s.