Materiály.

změny teploty v prostoru ( vyrovnání rozdílů
horizontální teplotní gradient
vertikální teplotní gradient
transport tepla:
kondukcí = vedením
konvekcí = prouděním (konvekce nucená
konvekce termická)
radiací = zářením
při transportu se část energie spotřebuje na ohřátí, fázové změny a změny objemu vzduchu
měrné teplo
množství tepla potřebného k ohřátí (ke změně teploty) látky určité jednotkové hmotnosti o 1 °C (K)
zjevné teplo
(lze „zjevit“ ve změnách teploty)
spojené s kondukcí a konvekcí
latentní teplo
množství tepla potřebné k tomu, aby jednotka hmotnosti dané látky změnila skupenství, aniž dojde ke změně její teploty
v meteorologii fázové změny vody
latentní teplo vypařování (při 0 °C = 2 500 J.g-1 ;
při jiných teplotách: 2 500 – 2,5 t)
latentní teplo sublimační; (při 0 °C = 2835 J.g-1)
latentní teplo tání; ( při 0 °C = 335 J.g-1 )
latentní teplo kondenzační)
latentní teplo tuhnutí
latentní teplo sublimační (depoziční)
změna fáze vždy spotřeba nebo uvolnění energie ( podíl na přenosu tepla v atmosféře Země
latentní teplo významnější než zjevné (70 % plochy – oceány)
BILANCE TEPLA NA ZEMI
bilance záření roční suma):rovník ( kladná
póly ( záporná
ostatní ( střídavě kladná a záporná
!!!celá planeta ( nula!!!
přenos energie : ve vzduchových hmotách až 50%
v cyklonách až 30%
v mořských proudech až 20%
část radiace absorbována ( konverze v teplo:
a) vyzářeno jako dlouhovlnné záření
přeměněno v kinetickou energii ( energii pohybu v cirkulaci (přesun tepla ( změna teploty
(
Slunce = zdroj záření ( teplo
( cirkulace
TEPLOTA PŮDY
údaj na speciálním půdním teploměru umístěném na nezastíněném rovinném pozemku se standardním povrchem měřícím ve standardních hloubkách (5, 10, 20, 50 a 100 cm)
povrch půdy:
denní chod : maximum ve 13 h; minimum před východem Slunce
amplituda : větší než vzduch; v létě větší než v zimě; vliv oblačnosti; vliv vlhkosti; nakypření a barvy půdy, rostlinné a sněhové pokrývky; expozice
roční chod: určen polohou Země – Slunce: maximum VII. až VIII.;
minimum I. až II.
amplituda: roste se zeměpisnou šířkou
hlubší vrstvy:
typ insolační
typ vyzařovací
vlivy: půda, voda, pohyb vodní páry a kondenzace vodní páry v půdě
perioda výkyvů je stálá (24 h;rok)
amplituda se s hloubkou zmenšuje
izotermní vrstva = hloubka stálé denní teploty ( denní 40 až 100 cm;
roční 15 až 30 m)
průměrná roční teplota izotermní vrstvy = průměrné roční teplotě vzduchu v daném místě (0 až 10 °C)
maxima a minima se s hloubkou zpožďují
(denní: na každých 10 cm o 2,5 až 3,5 h ;
roční: na každý 1 m o 20 až 30 dní)
zimní promrzání půdy
hloubka závisí: na teplotě; sněhové a rostlinné pokrývce; půdě; vlhkosti půdy;
reliéfu terénu; povrchu půdy
2 fáze: půda polopromrzlá – rovnovážný stav systému voda – led; do ztuhnutí půdy
půda tvrdě zamrzlá – zvětšení objemu při přechodu; další pokles teploty ( zmenšení objemu
hloubka promrzání 40 až 50 cm; maximum 80 až 100 cm
nezámrzná hloubka :120 cm
věčně zamrzlá půda (permafrost)
teoreticky tam, kde je trok ( 0 °C, prakticky až od ( -2 °C
s tím souvisí i „jižní hranice“
Jakutsko trok -10,4 °C, přesto tam pokusně uzrála pšenice
severovýchod Asie 9.5 mil. km2 s věčně zamrzlou půdou
problémy v dopravě, stavebnictví ( deformace půdy při změnách objemu při rozmrzání a zamrzání
kryosféra
část fyzicko-geografické sféry, kde je teplota vzduchu víc než dva roky záporná
oblasti: ve vysokých zeměpisných šířkách (Arktida, Antarktida)
velehory (bilance záporná)
voda v pevné fázi : sníh, povrchový a podzemní led)
druhy ledu
množství
plocha
kg
%
mil. km2
% plochy
ledovec
2,4.1019
97,7
16
11% souše
podzemní led
5.1017
2,04
32
25% souše
mořský led
4.1016
0,16
26
7% oceánu
sněhová pokrývka
1.1016
0,04
72
14% Země
ledové hory
8.1015
0,03
64
19% oceánu
led v atmosféře
2.1015
0,01
TVORBA LEDU
složitý proces ( vlivy: teplota vody; chemické složení; proudění vody; záření; teplota proudění vzduchu; sněhová pokrývka
různý chemismus vzniku:
led mořský – salinita – 1,91 °C; jiná struktura
led sladkovodní – hladinový
vnitrovodní
dnový
vytváření ledové celiny a tloušťka ledu
různé vzorce, grafy nebo tabulky
např. tloušťka ledu = ( ( (t0 (cm),
kde (t0 = součet záporných td od počátku zamrzání,
( = empirický součinitel (rybníky nejčastěji 3,7)
TEPLOTA VODY
voda ( měrné teplo,tepelná kapacita, vodivost, průzračnost, výpar,
proudění uvnitř vodní hmoty
pohyb: turbulence
vertikální – rozdíly v teplotě
definice: odlišná pro vodu tekoucí a stojatou
přirozený teplotní režim denní a roční chod
přibližně tVODY = 1,23 tVZDUCHU – 1,3
nebo
tVODY = 11,62 –0,0102 h (h = nadmořská výška)
ovlivněný režim : doba zdržení v nádržích
tepelné znečištění (elektrárny, chlazení, průmysl)
vertikální zonace: jen v mírném klimatu v hlubších stojatých vodách
zimní inverze (3 až 4 měsíce zamrzlá, u dna cca 4 °C)
jarní homotermie (dny až týdny, teplota cca 4 °C v celém profilu)
letní stratifikace (promíchávaná svrchní teplejší vrstva, termoklina, biologické dno)
podzimní homotermie (týdny)
podzimní homotermie do zámrzu (různá doba)
TEPLOTA MOŘÍ A OCEÁNŮ
salinita, termoklina, haloklina, pyknoklina, redoxklina
denní a roční chod
denní amplituda:(na povrchu)
oceány: tropy 0,5 °C moře - větší
střední šířky 0,4 °C
polární šířky 0,1 °C
roční amplituda: rovník ( 2,3 °C
20° z.š. ( 3,6 °C
40° z.š. ( 7,5 °C
50° z.š. ( 4,7 °C
průměrná roční teplota : tropy 25 až 27 °C
Arktida 0,0 až –0,5 °C
celý oceán 17,4 °C
stálá denní teplota: cca ve 20 m
stálá roční teplota: cca 200 až 300m
absolutní extrémy: Šalamounovy ostrovy 32,0 °C
Perský záliv 35,6 °C
polární oblasti - 3,0 °C
TEPLOTA VZDUCHU
v meteorologii: údaj na suchém zastíněném staničním teploměru (zpravidla v bíle natřené žaluziové budce) ve výšce 2 m nad standardním povrchem, v místě reprezentujícím okolí
ostatní přístroje poskytují pouze doplňkové údaje
teplota na slunci nemá fyzikální smysl
standardní povrch ( přirozený přírodní povrch dané oblasti
charakteristiky:
prvotní ( termínová měření (klimatická, synoptická); extrémy; data výskytu
standardní ( průměry, četnosti, topné období
účelové ( denní chod, indexy
absolutní extrémy:
svět
tmax = 57,8 °C Mexiko
tmin = -89,2 Antarktida
Evropa
tmax = 50,5 °C Španělsko
tmin = -55,0 °C Rusko
ČR
tmax =40,2 °C Uhříněves
tmin = -42,2 °C
České Budějovice
přednáška č. 5, TEPLO A TEPLOTA

Vlhkost vzduchu, půdy a materiálu
Klíčové pojmy
hydrologický cyklus
evaporace, transpirace, sublimace,
výpar fyzikální, fyziologický, potenciální
vlhkost vzduchu, charakteristiky
kondenzace, desublimace, depozice
vlhkost půdy
vlhkost materiálu, sorpce, desorpce, rovnovážná vlhkost
Vlhkostní charakteristiky
tlak vodní páry (e) = parciální tlak vodní páry (hPa)
směšovací poměr = poměr hmotnosti vodní páry k hmotnosti suchého vzduchu (g.kg-1)
měrná vlhkost = poměr hmotnosti vodní páry k hmotnosti vlhkého vzduchu (g.kg-1)
absolutní vlhkost = hmotnost vodní páry na jednotku objemu (g.m-3)
SATURACE = NASYCENÍ ( vytvoření dynamické rovnováhy
tlak nasycené vodní páry (E) (hPa)
maximální vlhkost (g.m-3)
poměrná (zastarale relativní) vlhkost (r) = stupeň nasycení (%)
SUPERSATURACE ( r ( 100 % ( kondenzace, desublimace ( vznik oblaků
nasycení ( ochlazováním
( doplněním vodní páry
sytostní doplněk (d) = množství vodní páry, které je při dané teplotě nutné doplnit, aby se vzduch nasytil vodní parou (hPa, g.m-, %)
teplota rosného bodu (() = teplota, na kterou je nutné vzduch izobaricky ochladit, aby se nasytil vodní parou bez jejího dodávání z vnějšku
ADIABATICKÉ DĚJE
příčiny ochlazování ( EXPANZE = rozpínání - při výstupu
příčiny ohřívání ( KOMPRESE = stlačování – při sestupu
adiabatické děje ( BEZ výměny tepla s okolím ( VRATNÉ DĚJE
vzduchová částice
samostatná jednotka
spojité prostředí
nevyvolává kompenzující pohyb
„nenasycená“ částice ( výstup ( ochlazování expanzí podle
nenasyceného teplotního adiabatického gradientu = 1 °C/100 m
( sestup ( ohřívání kompresí ……….
Dosažení nasyceného stavu ( kondenzace a desublimace ( další ochlazování podle
nasyceného teplotního adiabatického gradientu = O,6 °C/100 m
PŘÍČINY POHYBU S NÁSLEDNOU EXPANZÍ (KOMPRESÍ)
orografické příčiny
(horské oblasti ( orientace na směr větru
návětrná strana: nucený výstup, ochlazování podle nenasycené adiabaty (1 °C/100 m), vznik oblačnosti, orografické srážky
další výstup, ochlazování podle nasycené adiabaty ( O,6 °C/100 m)
závětrná strana: sesedání, ohřívání podle nenasycené adiabaty, rozpouštění oblačnosti
(
DĚJ PSEUDOADIABATICKÝ
frontální příčiny
na rozhraní dvou vzduchových hmot
teplý a vlhký vzduch ( postup vpřed a nad studenou vzduchovou hmotu ( teplá fronta
hustší studený vzduch ( postup vpřed a pod teplý a vlhký vzduch, který vystupuje ( studená fronta
při výstupu expanze, oblačnost, srážky
konvektivní příčiny
ohřívání povrchu sluncem ( ohřívání vzduchu ( výstup, expanze, ochlazování, na konec tak chladný a hustý, že klesá zpět a cirkulace zaniká
při výstupu ( oblačnost vzniká
při sestupu ( oblačnost se rozpouští
ATMOSFÉRICKÁ STABILITA
teplotní zvrstvení
teplota s výškou klesá ( „normální“
teplota je stejná ve všech výškách ( izotermie
teplota s výškou stoupá ( inverze
tendence k výstupu (sestupu)
teplota vzduchové částice ( teplota okolí ( výstup částice
teplota vzduchové částice = teplotě okolí ( částice se vznáší
teplota vzduchové částice ( teplota okolí ( sestup částice
popud k výstupu – orografie, ohřátí
pohyb závisí na stabilitě (nestabilitě) zvrstvení
stabilní zvrstvení
vzduchová částice chladne více než okolí a vrací se na původní polohu
nestabilní zvrstvení
vzduchová částice se stává teplejší než okolí a plynule stoupá (nebo naopak)
Možnosti stability (nestability)
absolutní nestabilita
pro nasycené i nenasycené částice
teplota okolí klesá s výškou rychleji než nasycený adiabatický gradient
(1 °C/100 m)
podmíněná stabilita
stabilita pro nenasycené částice
nestabilita pro nasycené částice
absolutní stabilita
teplota okolí klesá s výškou pomaleji než nasycený adiabatický gradient
teplota je s výškou konstantní ( izotermie
teplota s výškou stoupá ( inverze
(
stabilní zvrstvení pohyb potlačuje
nestabilní zvrstvení pohyb zvětšuje ( konvekce, ochlazování expanzí, vznik oblačnosti
Zdroje vody v hydrologickém cyklu (%)
oceány
97,2
ledovce
2,15
podzemní voda
0,62
jezera (sladká voda)
0,009
vnitrozemská moře
0,008
slaná jezera
půdní voda
0,005
atmosféra
0,001
řeky a další toky
0,0001
VÝPAR – EVAPORACE, SUBLIMACE
definice:
množství vody, které se vypaří do ovzduší z volné hladiny, povrchu půdy, rostlin a sněhové pokrývky
jednotky:
mm vodního sloupce
třídění:
fyzikální (neproduktivní) - určován fyzikálními vlastnostmi povrchu a vzduchu
fyziologický (produktivní) - podmíněný fyzikálními a biologickými vlastnostmi
u rostlin ( transpirace
celkový ( evapotranspirace
potenciální = výparnost ( maximálně možný
skutečný – liší se od potenciálního
KONDENZACE – DESUBLIMACE, DEPOZICE
z latinského condensatio = zahušťování
definice:
fázový přechod vodní páry do kapalného (tuhého) stavu spolu s uvolňováním kondenzačního latentního tepla
ve volné atmosféře ( mlžné kapičky (nutnost kondenzačních jader)
na předmětech ( ovlhnutí
VLHKOST VZDUCHU, půdy a materiálu
obecně: obsah vody, vodní páry, ledu v látce
základní charakteristika: měrná vlhkost (kg.kg-1; resp. g.kg-1)
VLHKOST VZDUCHU
definice:
obsah vodní páry ve vzduchu
- v meteorologii: vzduch : suchý, vlhký, nasycený, mokrý, přesycený, s přechlazenou vodou
v technické praxi : pára: sytá, přehřátá, suchá, mokrá
Nejdůležitější charakteristiky v meteorologii:
a, A - absolutní vlhkost; maximální vlhkost (g.m-3)
e, E - tlak páry; tlak nasycené páry (hPa)
d - sytostní doplněk (hPa; g.m-3 aj.)
r - poměrná (relativní) vlhkost (%)
( - teplota rosného bodu (°C)
Nejdůležitější charakteristiky v technice:
x, X - měrná vlhkost (g.kg-1 vlhkého vzduchu)
s, S - poměr směsi (g.kg-1 suchého vzduchu)
i, I - jímavost vzduchu (g.m-3; g.kg-1)
dekv, rekv, (ekv – ekvivalentní d, r, ( (odlišná teplota)
Nejdůležitější charakteristiky v biologii:
dfyz, rfyz, (fyz – fyziologický d, r, ( (tělesná teplota)
VLHKOST PůDY
definice: obsah vody v půdě (obvykle % hmotnostní)
vysušení při 105 °C do konstantní hmotnosti (konvence)
základem gravimetrické stanovení
mnoho metod ( problematická reprodukovatelnost
VLHKOST MATERIÁLU
definice obdobná jako definice vlhkosti půdy
někdy i hmotnost vody vztažené k sušině (může být i více než 100%!)
skladovatelnost osiv, krmiv, hnojiv aj.
kondenzace a navlhání zdí, konstrukcí
rovnovážná vlhkost funkcí poměrné (relativní) vlhkosti okolního vzduchu
sorpce, desorpce, hystereze
přednáška č. 6, VLHKOST VZDUCHU, PŮDY A MATERIÁLU


PAGE 35




PRODUKTY KONDENZACE NEBO DESUBLIMACE VODNÍ PÁRY V ATMOSFÉŘE
KLÍČOVÉ POJMY
hydrometeory
oblaky, klasifikace
srážky- hortizontální
- vertikální
HYDROMETEOR (hydor, meteoros)
kapalné nebo pevné částice padající nebo se vznášející v atmosféře nebo zdvižené větrem ze zemského povrchu nebo usazené na zemském povrchu nebo předmětech
mlha
kouřmo
zvířený sníh
vodní tříšť
atmosférické srážky = produkty kondenzace nebo desublimace vodní páry na zemský povrch dopadající nebo na něm vznikající
padající (vertikální)
déšť, mrholení, sníh, sněhové krupky, kroupy, ledové jehličky
usazené (horizontální)
rosa, jíní, jinovatka, námraza, ledovka
kapalné
pevné
trvalé
přeháňkové
VZNIK ROSY, JÍNÍ a MLHY
při ochlazování vzduchu od zemského povrchu ( saturace( vznik rosy, jíní a mlhy
ROSA a JÍNÍ
vznik v důsledku radiačního ochlazování povrchu
rosa = usazené vodní kapky na povrchu;
kondenzací vodní páry
jíní = krystalická struktura; stébla, střechy;
desublimací při záporných teplotách povrchu
MLHA
viditelná suspenze z velmi malých kapiček nebo ledových krystalů rozptýlených v přízemní vrstvě vzduchu
podle viditelnosti ( slabá: 500 až 1000 m
mírná: 200 až 500 m
silná: 50 až 200 m
velmi silná: méně než 50 m
(KOUŘMO 1 až 10 km, nenasycený vzduch)
vznik mlhy: nasycení, t ((
radiační (vodní plochy, bažiny, tající sníh, po dešti)
advekční (nad chladnější povrch; na jaře, oceán)
advekčně radiační (suchá vzduchová hmota nad oceán)
z vypařování (v zimě – vnitrozemská moře, arktická moře po celý rok, studený suchý vzduch, opar)
svahová (výstup vlhkého vzduchu)
OBLAKY, OBLAKA (nesprávně mraky)
viditelné projevy kondenzace a desublimace
z vodních kapiček, ledových krystalů, směsí, exhalátů, prachu a kouře
podmínkou vzniku : supersaturace (r ( 100 %)
malé kapičky (poloměr ( 0,1 (m) r ( 340%
velké kapičky (poloměr ( 1,0 (m) r ( 100%
E E E ( malé kapičky vázány méně pevně
k supersaturaci dochází
na částicích s relativně velkým povrchem (poloměr ( 1,0 (m )
při hoření, eroze, mořská sůl, průmyslové sloučeniny
na částicích relativně malých, ALE hygroskopických (kondenzace již při r (70%) – kondenzační jádra oblaků (přechlazené kapky), jádra tvořící led (krystalizační jádra – kapky mrznou; jádra sublimační – vodní pára v led)
KLASIFIKACE
Luke Howard 1802
podle vzhledu
cirrus (vláknité); stratus (vrstevnaté); cumulus (kupovité)
podle výšky
vysokého patra, středního patra, nízkého patra
podle vertikálního vývoje
členění: druhy (vzájemně výlučné), tvary(vzájemně výlučné), odrůdy, zvláštnosti
druhy: Cirrus (Ci), Cirrocumulus (Cc), Cirrostratus (Cs),
Altocumulus (Ac), Altostratus (As), Stratocumulus. (Sc),
Stratus (St), Nimbostratus (Ns), Cumulus (Cu),
Cumulonimbus (Cb)
tvary: např. Ci fibratus, uncinus, floceus
St nebulosus, fractus
Cu humilis, mediocris, congestus
Cb calvus, capillatus
odrůdy: translucidus, radiatus, vertebratus, undulatus
zvláštnosti: mamma, virga, precipitatio, tuba, pileus
ATMOSFÉRICKÉ SRÁŽKY VERTIKÁLNÍ
oblačnost není vždy spojena s vypadáváním srážek
jednotky: mm = l.m-2 ( výška vodního sloupce, která by se vytvořila na horizontální ploše při kapalných srážkách bez odtoku, vsakování a výparu
trvalé, občasné, přeháňky
DÉŠŤ
kapky o průměru 0,5 až 8 mm
podle intenzity : slabý do 1 mm.h-1
mírný 1 až 5 mm.h-1
silný 5 až 10 mm.h-1
velmi silný 10 až 15 mm.h-1
liják 15 až 23 mm.h-1
příval 23 až 58 mm.h-1
průtrž víc než 58 mm.h-1
MRHOLENÍ
kapičky menší než 0,5 mm
SNÍH
ledové krystaly, hvězdice
mokrý sníh, déšť se sněhem – při teplotě ( 0°c
sněhová pokrývka (vrstva alespoň 0,5 cm)
poprašek (méně než 0,5 cm)
sněhová pokrývka souvislá (alespoň polovina pozemku)
sněhová pokrývka nesouvislá
celková sněhová pokrývka (i s novým sněhem)
sněžení
KRUPKY SNĚHOVÉ
bílé nepravidelné krystaly nebo kulaté o průměru 2 až 5 mm
KROUPY
kuželovité, kulové, nepravidelné o průměru ( 5 mm, vrstevnaté
v Cb namrzáním přechlazených kapiček (krystalická vrstva) a přímou sublimací vodní páry (amorfní ledová vrstva)
krupobití – několik minut, v létě, odpoledne
největší 766 g; rychlost 155 km.h-1, 3. 9. 1970 Kansas
ATMOSFÉRICKÉ SRÁŽKY HORIZONTÁLNÍ
JINOVATKA
krystalická námraza, jehličky, šupiny;
při t ( -8 °C, odstranitelná
NÁMRAZA
zrnitá, obvykle bílá, krystaly ve tvaru větviček;
rychlým zmrznutím přechlazených kapiček mlhy nebo oblaku na předmětech nebo letadlech; narůstá proti větru, odstranitelná
NÁMRAZA PRŮSVITNÁ
hladká kompaktní usazenina ledu s drsným povrchem, podobná ledovce;
pomalým zmrznutím kapek mlhy nebo oblaku – zaplní skuliny;
narůstá proti větru, přilnavá, neodstranitelná – pouze táním nebo rozbitím ( nebezpečná
LEDOVKA
souvislá průhledná ledová usazenina s hladkým povrchem;
zmrznutím kapiček mrholení nebo deště na předmětech s teplotou povrchu ( 0 °C
na vodorovných, šikmých, svislých plochách (stromy, vozovky, vodiče)
nelze odstranit; vrstva až několik cm
značné škody – hmotnost 700 až 900 kg.m-2
přednáška č. 7, ATMOSFÉRICKÉ SRÁŽKY

Cirkulace atmosféry
Klíčové pojmy:
planetární - globální klima
kosmické faktory, bilance tepla, barický gradient, Coriolisova síla, odstředivá síla, tření
subsystémy - tropický, mimotropický, polární
pasáty, monzúny
atmosférická - makroklima
tlakové útvary, vzduchové hmoty, fronty
vliv povrchu (oceán, pevnina, ledová pole, horské masivy)
místní - mezoklima a mikroklima
vlivy advekční, orografické, přímořské, příměstské, pouštní, lesní
studené a teplé
suché a vlhké
pravidelné (brízy, údolní, svahové, horské)
blizard, bóra, fén, chinook, mistrál, scirocco, samúm, polák aj!)
latinsky : circulatio = otáčení, oběh
systém proudění vzduchu s uzavřenými proudnicemi
časově: lze studovat ( okamžitý stav (analogie počasí)
( dlouhodobý režim (analogie klimatu)
prostorově:
planetární – výměna vzduchu mezi póly a rovníkem, systém převládajícího pravidelného proudění, pasáty, monzuny
atmosférická – menší rozměry, určuje makroklima, tlakové útvary, vzduchové hmoty, fronty, víceméně pravidelné singularity, vliv zemského povrchu (pevnina, oceány, ledová pole), velké horské masivy, mořské proudění v oceánech
místní – navazuje na atmosférickou cirkulaci, určuje mezoklima a makroklima, ovlivňuje počasí daného místa, velký vliv reliéfu – orientace svahů, vliv menších pohoří, moří, jezer, měst; - brízy, údolní a svahové větry
PLANETÁRNÍ CIRKULACE
příčina: nerovnoměrný ohřev zemského povrchu „slunečním zářením“, přesněji rozdílná radiační bilance zemského povrchu, tlakový spád (barické gradienty), Corriolisova síla, odstředivá síla, tření (ve volné atmosféře a při zemi), nehomogenita povrchu, proudění v oceánech, fázové změny vody (hlavně výpar a kondenzace), rotace a oběh Země, sklon zemské osy
pasáty
španělsko arabské „pasada“ = převoz
zámořské plavby plachetnic ( trade winds
objevil a popsal Kolumbus 1492, vysvětlil HADLEY 1686 – nejstarší meteorologická mapa
stálé proudění od 30° rovnoběžek k rovníku
na severní polokouli NE, na jižní polokouli SE
hnací síla mořs