fyziologie_traveni_a_vstrebavani

roteiny procházejí do duodena v podobě peptonů a polypeptidů.
Trypsin, chymotrypsin a karboxypaptidázy z pankreatické šťávy je dále štěpí na
dipeptidy a tripeptidy, které v tenkém střevě rozštěpí peptidázy střevní šťávy na
částice vstřebávající se do krve.
Vstřebávání
Základním mechanizmem resorpce v trávicím traktu je prostá difuze a aktivní
transport.
Mechanizmy resorpce:
- pasivní resorpce – látky jsou vstřebávány po koncentračním spádu
(gradientu); tímto mechanizmem jsou většinou vstřebávány látky
s malou molekulou,
- usnadněná neboli fascilitovaná difuze (látka je vstřebávána současně
s jinou látkou),
- aktivní vstřebávání – pro přenos látky je potřebný specifický nosič a také
energie, která vstřebávání umožní.
Ústa
- pouze částečné vstřebávání alkoholu a některých léků, např.
nitroglycerin.
- Vstřebání léků v ústech je výhodné, protože se dostanou přímo do
tělního oběhu
Žaludek
- do jisté míry se brání vstřebávání odolnou sliznicí, vysokou vrstvou
hlenu a dalšími mechanizmy Obrana proti působení vysoce
koncentrované HCl, která se zde secernuje.
- střebává se zde v omezeném množství alkohol
Tenké střevo
- hlavní funkce je vstřebávání (cukry, tuky bílkoviny, ionty, voda, vitamíny)
Resorpce cukrů – do krve se vstřebávají výhradně monosacharidy.
- nejvíce cukrů se vstřebává v duodenu a proximálním jejunu.
- většinou jde o sekundární aktivní transport (kontransport).
Resorpce tuků
Žlučové kyseliny tvoří v lumen střeva micely (transportní forma tuků ve střevě)
s mastnými kyselinami (MK) a monoglyceridy.
Jakmile se micely dostanou membránou do buněk enterocytů, micely se rozpadnou,
MK a monoglyceridy projdou membránou do buněk a žlučové kyseliny se vracejí do
lumen střeva.
MK s absorbovaným cholesterolem, fosfolipidy a β-lipoproteiny vytvářejí triglyceridy
chylomikra, tukové kapénky, které se exocytózou dostávají do lymfy a pak hrudním
mízovodem do krve.
Resorpce proteinů
- vstřebávají se pouze ve formě aminokyselin, méně v podobě dipeptidů.
- Mechanizmus vstřebávání je podobný jako u glukózy – sekundární
aktivní transport (Na+ kontransport)
- Některé aminokyseliny mají svůj specifický přenašečový systém
(např.arginin)
Resorpce vody
- probíhá v podstatě po osmotickém gradientu
- jak se z hyperosmotického roztoku chymu postupně vstřebávají živiny,
stává se tento roztok hypoosmotickým a střevní sloiznice začne
resorbovat vodu.
- denně se v GIT resorbuje kolem 9 l vody (z toho 7 litrů trávicích šťáv)
Resorpce iontů
- jednomocné ionty se vstřebávají snadno a ve velkém množství,
dvojmocné obtížněji a většinou aktivním transportem
Resorpce vitamínů
- vitamíny rozpustné ve vodě se vstřebávají hlavně v duodenu přímo do
krve
- vitamíny rozpustné v tucích společně s tuky v tenkém střevě do
lymfatických cév
- B12 se vstřebává v terminálním ileu.
Tlusté střevo
- denně přijde do tlustého střeva 1 500 ml tráveniny a většina se v první
polovině vstřebá
- vstřebává se především voda, ionty, žlučové kyseliny a vitamin K, který
vzniká činností střevních bakterií
Játra
- ústřední orgán intermediárního metabolizmu
- pro život nezbytný orgán
- vysoká schopnost regenerace
- po úplném odstranění pokles hladiny glukózy a močoviny v krvi, nárůst
aminokyselin a bilirubinu pokud není přiváděna glukóza nastává
smrt pro těžkou hypoglykémii
- makroskopicky houbovitý vzhled
- mikroskopicky jsou tvořena trámci buněk, které jsou obklopeny
sinusoidami – širokými krevními prostorami; jaterní buňky (hematocyty)
jsou tak omývány krví.
Krevní oběh játry
- velmi důležitý
- existují dva krevní oběhy:
1. Funkční krevní oběh
- přivádí krev plnou živin z trávicího traktu ke zpracování v játrech
- je tvořen portální žilou (vena portae), která postupně přechází až do
terminálních portálních venul, sinusoid a centrální vény (vena centralis).
Odtud krev odchází do vena hepatica a vena inferior.
- za minutu tudy proteče 1 200 ml krve.
2. Nutritivní krevní oběh
- přivádí krev nezbytnou pro výživu jaterní tkáně; je to krev z arteria
hepatica, která se vylévá do krevních sinusoid a odtud se stejně jako
v případě funkčního krevního oběhu dostává venou centralis do vena
hepatica a do vena cava inferior.
- přivádí 350 ml arteriální krve za minutu
Celkový průtok krve játry je 1 500 ml krve za minutu, což odpovídá 30% minutového
srdečního objemu.
Anatomickou jednotkou jater je jaterní lalůček.
Vena centralis pokračuje za sinusoidami, které jsou velmi široké, do vena hepatis.
Krevní sinusoidy jsou vystlány endotelem s velkými póry a fixními makrofágy –
Kupfferovými buňkami = ochranná bariéra před cizorodým materiálem.
Mezi endotelem a trámci jaterních buněk je Disseho prostor , kde se filtruje
plazma a kam přes póry procházejí různé molekuly. Vzniká lymfa, která se odvádí do
lymfatických cév v septu a dále do mízních uzlin.
Mezi trámci hepatocytů se nacházejí žlučové kanálky, které sbírají žluč a
odvádějí ji do terminálních žlučovodů v septu.
V sepru se tedy sejdou: terminální portální venula, z nichž teče krev do sinů a do
vena centralis, arteria hepatica, která přestavuje nutritivní krevní oběh v játrech,
terminální žlučovod, jímž se odvádí žluč do větších žlučovodů, a lymfatická céva
odvádějící lymfu vzniklou v Disseho prostoru.
Funkce jater
- chemická továrna organizmu
- první orgán, který prostřednictvím portálního oběhu dostává skoro
všechny látky vstřebané v trávicím ústrojí
- zprostředkovávají metabolizmus hlavních živin (cukrů, tuků, bílkovin)
- odpovídají na tvorbu a degradaci steroidních hormonů
- plní funkci detoxikační, exkreční a sekreční
- skladují různé látky
- mají význam pro krevní oběh, krvetvorbu a ovlivňují vlastnosti krve
- význam pro termoregulaci
Metabolická funkce jater
- nejaktivnější metabolická tkáň v těle
1. Metabolizmus cukrů:
- játra udržují v rovnováze glykémii organizmu, fungují jako glukostat
- při zvýšené glykémii se glukóza vychytává v játrech a přeměňuje se na
jaterní glykogen (zásobní forma glukózy pro udržování glykémie),
- při nedostatku glukózy v krvi se jaterní glykogen odbourává
(glykogenolýza) a uvolňuje glukózu do krve
- játra jsou hlavním orgánem glukogeneze (tvorba glukózy z jiných
zdrojů:např. laktátu, aminokyselin…)
- koncentrace glukózy ve vena portae 0 – 27,8 mmol/l,
ve vena hapetica 2,28 – 5,27 mmol/l
2. Metabolizmus tuků:
- probíhá v celém těle, ale v játrech daleko intenzivněji,
- vysoká intenzita β-oxidace mastných kyselin,
- vznik většiny fosfolipidů,
- místo biosyntézy cholesterolu,
- v játrech se mohou tuky přeměňovat na cukry a zvyšovat tak zásobu
glykogenu,
- při nadbytku glykogenu se mohou aminokyseliny i glukóza přeměnit na
tuky a ukládat v tkáních,
- v játrech se vychytávají i tvoří plazmatické lipoproteiny

3. Metabolizmus proteinů:
- v podstatě neprobíhá v jiné tkání než v jaterní,
- vznikají zde bílkoviny účastnící se kaskády krevního srážení,
- vznikají zde všechny plazmatické bílkoviny kromě imunoglobulinů ,
- mohou zde transformacemi vznikat různé aminokyseliny,
- v době hladovění se mohou přeměňovat proteiny na glukózu, nebo
v nadbytku na tuk.
Játra regulují poměr zásob cukrů, tuků a bílkovin a podle zásob cukrů, které hrají
určující roli,řídí metabolizmus ostatních živin.
4. Metabolizmus steroidů:
- v játrech vzniká většina steroidů, jenž se substrátem pro tvorbu
steroidních hormonů,
- steroidní hormony se zde také inaktivují.
Biotransformační funkce jater
Játra přeměňují:
1. látky, které v těle vznikly, ale už nejsou potřebné (např. streroidní hormony);
2. látky, které sice v těle vznikly, ale jsou pro tělo jedovaté: amoniak (NH3), produkty
intermediárního metabolizmu, které mohou být jinak odstraněny (bilirubin), a
nevstřebané látky metabolizované bakteriemi (deriváty indolu);
3. látky tělu cizí (léky, jedy).
Pro tuto funkci jsou játra vybavena množstvím enzymů umožňujících nejrůznější
chemické reakce: metylaci, hydrataci, hydrolýzu, deaminaci, redukci, oxidaci a další
na něž navazuje druhá fáze – konjugace.
Při konjugaci se nežádoucí látka naváže na některý substrát (sulfáty, glycin, taurin,
kyselinu octovou, kys.glukuronovou). výsledkem není vždy látka méně
toxická, ale látka snadno vylučitelná z těla.
Sekreční a exkreční funkce jater
= schopnost tvořit žluč a secernovat ji do střeva.
Žluč má význam pro trávicí funkce střeva – žlučové kyseliny se uplatňují při
emulgaci a vstřebávání tuků.
S tvorbou žluči souvisí také exkreční funkce jater: do žluči se dostávají látky,
které nemají pro trávení žádný význam, jde jen o to, aby se střevem vyloučily z těla
(např. těžké kovy, vápenaté ionty, bilirubin).
Za 24 hodin vznikne 500 až 600 ml žluči. Primární žluč se secernuje z hepatocytů
do žlučových kanálků a odtud odtéká žlučovody až do pravého a levého žlučovodu.
Dále odchází společným žlučovodem do žlučníku, který má obsah 60 - 80 ml. V něm
je obsah vstřebáváním iontů a vody 5x až 20x zahuštěn.
Žlučník
- přirozený rezervoár žluči,
- žluč se v něm skladuje zhruba v tomto složení:
bilirubin, lecithin, cholesterol, žlučové kyseliny, voda, ionty (Na+, K+, Cl-,
HCO-3, Ca2+) a těžké kovy
- pH žluči je 7,1 – 7,3.
Žlučové kyseliny
- vylučované žlučí, mají trojí význam:
: vylučování zbytku cholesterolu z organizmu
: účast na emulgaci a tvorbě micel při vstřebávání tuků
: indukci sekrece tekutin do tlustého střeva
- většina žluč.kyselin se ze střev vstřebává zpět a enterohepatálním
oběhem (venou portae) se vrací zpět do jater, kde je velmi účinně (z 90-
80%) aktivně vychytávána hepatocyty,
- cyklu žlučových kyselin se využívá pře léčbě hypercholesterolémie –
pacientům se podává cholestyramin, který zabraňuje jejich zpětné
resorpci, a tak se střevem vyloučí větší množství cholesterolu.
Další funkce jater
- fungují jako rezervoár krve = při poklesu krevního tlaku nebo sníženém
srdečním žilním návratu se krev z jater vyplavuje do oběhu,
- v játrech se tvoří asi 1/2 v těle vznikající lymfy,
- ve fetálním období slouží játra jako krvetvorný orgán – místo, kde se
tvoří krevní elementy,
- v játrech se tvoří přibližně 10% erytropoetinu – hormon řídící
erytropoézu,
- tvoří se zde bílkoviny kaskády krevního srážení (koagulační faktory) a
bílkoviny komplementu,
- důležitý orgán termoregulace – nejteplejší orgán v těle (40-41 0C),
- podílejí se na vodním a minerálním hospodaření organizmu
- mají schopnost skladovat různé důležité látky,
- je zde skladováno železo ve formě feritinu,
- v jaterních sinusoidách jsou uloženy Kupfferovy buňky = tkáňové
makrofágy , které ochraňují vnitřní prostředí před cizorodými látkami a
bakteriemi