co tam bude

+ druhy (1-2)
Vodní režim rozhoduje o možnostech využívání porostů a je kvantifikován pětistupňovou ekologickou řadou
1. Xerofytní stupeň (H1):
-silně vysýchavé jižní svahy
-pastva pouze na jaře nebo na podzim (úzkolisté kostřavy aj.).
-využití extenzivní pastvou ovcí (koz)
2. Mezoxerofytní stanoviště (H2):
-podzemní voda hluboko pod kořenovou zónou
-porosty pýru plazivého, OV, -při nedostatku živin kostřav ovčí a KČ
-využití občasnou pastvou ovcí (koz),
3. Mezofytní stupeň (H3):
-optimální stav vodního režimu
-údolní lokality
-porosty s převahou kulturních druhů
-výnosy a kvalita
4. Mezohygrofytní stanoviště (H4):
-půdy mírně nebo dočasně zamokřených
-při dostatku živin psárka luční, chrastice rákosovitá aj. -při omezené výživě nízké ostřice, sítiny, metlice trsnatá
-trvalé pastevní využití problematické (odvodnění?), spíše pastevní louky
5. Hygrofytní stupeň (H5):
-neúnosné, neplodné plochy, rozbahněná půda
-vysoké ostřice, orobinec, suchopýr, blatouch bahenní, skřípina lesní aj.
Výživný režim -rozhodujícím komplexním činitelem, který při dostatku vláhy určuje konkurenční a produkční schopnost lučních a pastevních druhů.
Obsah živin v půdě je jednou ze základních podmínek rozvoje travních porostů.
1. Oligotrofní půdy (N1):
-velmi nízká zásoba přijatelných živin
-nekvalitní kyselý humus (široký poměr C : N)
-neuplatní se kulturní trávy a jeteloviny
-převládají nehodnotné druhy (smilka t., vřes, metlička aj.)
-nekvalitní seno 1,0 t.ha-1-extenzivní pastva (jednosečně)
2. Mezooligotrofní půdy (N2):
-malá zásoba přijatelných živin
-porosty KČ + Ps. tenký a jeteloviny
-efektivnost hnojení již vyšší
3. Mezotrofní půdy (N3):
-střední zásoba živin
-druhově nejbohatší stanoviště
-nízké a střední kulturní druhy trav a jetelovin
-LL, KČ, KL, TŢL, psineček výb., kopretina aj.
4. Mezoeutrofní půdy (N4)
-PL, SŘ, KL, OV, JV, jetelovin méně
-poměrně vysoká účinnost N-hnojení
5. Eutrofní půdy (N5)
-dlouhodobě nadměrné nevyrovnané hnojení (močůvka, kejda)
-PL, KL, SŘ i LL
-velkol. šťovíky, lopuchy, kerblík lesní aj.
zdravotně veterinární opatření: = 3 varianty opatření –před začátkem pastvy, během sezóny a po ukončení pastvy
1. Před zahájením pastvy
zásahy na pastvinách zajištění dostatečné a vhodné výživy jako základního předpokladu dobrého zdravotního stavu zvířat- výběr hodnotného pastevního porostu-důkladný veterinárně zdravotní průzkum pastvin je nutno provést před obsazením zvířaty
výběr zvířat pro pastvu
2. Během pastevního období veterinární služba kontroluje zvířata a dohlíží na dodržování veterinárně zdravotních opatření
3. Po ukončení pastvy jsou nutné zdravotní zkoušky, aby do stájí přišla zdravá zvířata
-přechod na stájové krmení musí být pozvolný s udržováním mikroklimatu (zvýšené větrání aj.)
rozdělení chorob: 1.poruchy nebo choroby metabolické:
průjmy zvířat,
Nebezpečí nadýmání zvířat -nadmutí je způsobeno nadbytkem bílkovin a nedostatkem glycidů v píci
Pastevní tetanie, hypomagnezaemie(travní tetanie, jarní nebo zimní tetanie aj.) způsobuje ochrnutí
2. Infekční onemocnění
BSE:
Infekční onemocnění dýchacího aparátu
Infekční zánět rohovky a spojivek
Tuberkulóza
Brucelóza skotu(a jiných zvířat)
Slintavka a kulhavka
Vzteklina
3. Z plísňových chorob je nejrozšířenější dermatofytóza
pastevní období: je doba od vyhnání zvířat na pastvu z jara (začátek pasení) do ukončení pastvy na podzim -Délka pastevního období na TTP se pohybuje v n