bezpecnost_prace

boplodné
zárodky. Sraženou krev z rány neodstraňujeme. Silnější
krvácení zastavujeme tak, že využijeme buď tlakového obvazu,
pružného obinadla nebo tamponu. Tlakový obvaz vystačí na
mírnější rány, které je možno ovázat. Vezmeme chomáč vaty,
obalíme jej obvazovou gázou, vtlačíme do rány a upevníme
8
přiložením obinadla. Pružné obinadlo se používá nejčastěji při
zástavě krvácení na končetinách. Ovineme končetinu nad ranou
a pevně utahujeme, až se krvácení zastaví. Obinadlo nesmíme
ponechat na končetině déle než 1 - 2 hodiny. Tampon volíme pro
silně krvácející rány na místech, které nelze ovázat. Vlastní
ošetření rány provádíme po předchozí zástavě krvácení.
Povrchové ranky a odřeniny ošetříme jodovou tinkturou nebo
jinou desinfekční tekutinou, popř. sprejem. Ránu znečištěnou
prachem nebo hlínou apod. nejprve vyčistíme 3% peroxidem
vodíku, nouzově alespoň čistou vodou. Rány, které se mohou
snadno znečistit (na končetinách apod.) a kde můžeme přiložit
obvaz, ošetříme a kryjeme obvazem. Při vážnějším poranění je
nutné neprodleně přivolat veterinárního lékaře.

Pohmožděnina vzniká nárazem tupého a tvrdého předmětu na
tělo. Tento poškodí měkké části těla a neprorazí kůži. Postižené
místo oteče, je teplejší a bolí. Menší pohmožděniny se mohou
projevit jako krevní podlitiny. Poruší-li se větší cévy a podkožní
krvácení roztáhne tkanivo, vzniká krevní výron. Na malé a
čerstvé pohmožděniny, popř. krevní výrony, přikládáme studené
obklady nebo ránu zaléváme studenou vodou.

Popálenina vzniká lokálním působením vysokých teplot na kůži
a podkožní struktury. Mírnější popáleniny (prvního stupně),
charakterizované zčervenáním kůže, chladíme studenou vodou a
následovně pouze otřeme zklidňující indiferentní mastí. Vážnější
popáleniny (druhého stupně), kdy se na kůži objeví puchýře,
které praskají a vytékající tekutina slepuje srst, neošetřujeme,
ale ihned přivoláme veterinárního lékaře.

Omrzlina vzniká místním působením nízkých teplot na tkáně.
Stejně jako u popálenin rozeznáváme 3 stupně omrznutí. První
stupeň se projevuje svěděním, malým otokem a zčervenáním
tkáně na postiženém místě. U druhého stupně se objevují na
kůži puchýře, které obsahují kalnou krvavou tekutinu. Při třetím
stupni tkáň odumírá. První pomoc spočívá v postupném
rozmrzávání postižené tkáně. Vhodné je zpočátku třít postiženou
oblast sněhem venku nebo v chladné místnosti a teprve potom
převézt zvíře do teplé stáje. Po poskytnutí první pomoci je nutné
přivolat veterinárního lékaře.

Úpal a úžeh se vyskytují zpravidla v letních měsících. Působí-li
v této době sluneční záření přímo na lebku, dochází k překrvení
mozku a přehřátí centrální nervové soustavy, označujeme tento
stav jako úpal.U zvířete se dostavuje slabost, skleslost, chůze
se stává nejistou a potácivou, dýchání je zrychlené a namáhavé.
Zvíře se úporně potí a tělesná teplota většinou nedosahuje
nadnormálních hodnot. Stav se rychle zhoršuje, dostavuje se
škubání ve svalech a křeče, zvíře upadá a v křeči hyne
ochrnutím srdeční činnosti. Příčinou stavu, který označujeme
9
jako úžeh, je vysoká vnější teplota na slunci i ve stínu. Tato
způsobuje přehřátí celého těla v důsledku nedostatečného
výdeje tělesného tepla. K vyvinutí nepříznivého stavu přispívá
usilovná práce, doprava v dusných přepravnících za vysokých
vnějších teplot, pobyt v těsných stájích a zvýšená vlhkost
vzduchu. Příznaky jsou obdobné jako při úpalu, tělesná teplota
však dosahuje až 42°C. Při poskytování první pomoci je nutné
především přerušit práci a odvézt zvíře do stínu (ihned po
prvních příznacích). Vhodné je tělo polévat studenou vodou, na
hlavu a srdeční krajinu klademe studené obklady nebo sáčky
s ledem a přivoláme veterinárního lékaře.

Uštknutí zmijí a poštípání hmyzem. Bezprostředně po uštknutí
zmijí vznikne na příslušném místě červenofialový otok. Tato
postižená oblast brzy odumírá. Kůň se potácí a potí. Bylo-li
zvíře uštknuto na končetině, ihned končetinu nad místem rány
silně ovážeme gumovou hadicí nebo zakrouceným šátkem, aby
krev neroznášela otravu směrem k srdci. Zranění máčíme silným
roztokem manganistanu draselného nebo 2% roztokem
chloraminu. Každých 30 minut musíme zaškrcení na chvíli
uvolnit. Nutné je co nejdříve přivolat veterinárního lékaře.
Poštípání hmyzem se projevuje v první řadě lokálními otoky, při
větším počtu vpichů mohou nastat všeobecné příznaky otravy.
První pomoc spočívá v potírání postižených míst jodovou
tinkturou, na větší otoky přikládáme octanový obklad.

Zášlap je poranění na prstu končetiny, které je způsobené
ozubem podkovy druhé končetiny téhož koně nebo koně druhého.
Zášlap může postihnout rohové pouzdro, přechod rohového
pouzdra v kůži nebo končetinu nad kopytem. Je-li poranění
hlubší, může být při zašlápnutí korunkového okraje poraněna
také škára kopytní. Zášlap v přední části korunky může poranit
kopytní kost nebo kloub. Zášlap na korunce po stranách kopyta
může poranit kopytní chrupavku a následně může tento stav vést
ke vzniku píštěle kopytní chrupavky. Zášlapy se velmi často
vyskytují zejména na pánevních končetinách starších
opotřebených koní a unavených koní při práci na tvrdé nerovné
půdě. Při prvotním ošetření zášlapu postupujeme stejně jako při
ošetření rány. Při zášlapu hlubšího charakteru je nutné přivolat
veterinárního lékaře. I velmi malé poranění nelze podceňovat,
neboť vždy hrozí nebezpečí nakažení tetanem.

Nášlap je označení pro zašlápnutí ostrého předmětu do kopyta.
Nášlap může vyvolat chorobné procesy různého charakteru. Tyto
závisí zejména na tom, jakým předmětem byly vyvolány, jakým
směrem a do jaké hloubky předmět pronikl, které tkáně poškodil
a také množství a charakteru infektu, který do vniklé rány
pronikl. Zřejmým příznakem bývá náhlé kulhání vysokého stupně
hlavně v případě, kdy předmět poranil škáru kopytní.
V některých případech se kulhání zřetelně objeví až po několika
10
dnech poté, co dojde k zánětu kopytní škáry. Poskytnutí první
pomoci spočívá v odstranění zabodnutého předmětu a
v důkladném vyčištění a vydesinfikování vzniklé rány např.
jodovou tinkturou. Při vyjímání předmětu je nutné postupovat
velmi opatrně, aby nedošlo k zalomení předmětu. Nakonec se
rána vyplní gázou a překryje obvazem. Další léčbu je nutné
ponechat na veterinárním lékaři.

Hnisavý zánět kloubu je vážné onemocnění. Nejčastěji
postihuje kloub hlezenní, kolenní a loketní. Vzniká buď po
infekci kloubu v souvislosti s perforujícími ranami nebo nepřímo
infekcí z místa postiženého hnisavými procesy, popř. infekcí
přenesenou mízním nebo krevním oběhem. Hnisavý zánět
postihuje buď jednotlivé kloubní struktury nebo dojde k postižení
celého kloubu. Příznaky onemocnění se dostavují většinou na
3 - 4 dny po poranění. Poraněný kloub je teplejší a na pohmat
bolestivý. Z rány vytéká zpravidla zakalená vločkovitá tekutina,
která má v některých případech vzhled žlutavého hnisu.
Poskytnutí první pomoci i další ošetřování je lépe ponechat
veterinárnímu lékaři.

Zánět šlach postihuje zejména šlachy ohybačů na zadní ploše
nadprstí hrudní končetiny. Příznaky se různí podle toho, v jakém
stadiu onemocnění se šlacha nachází. Ve stadiu akutního zánětu
začne kůň nemocnou končetinu vystavovat nebo na ni začne
kulhat. Při prohlídce zjistíme zduření šlach v krajině ohybačů,
zduřelé místo je bolestivé. Prvotní léčebné úkony (pokud se
jedná o postižení šlach v ranném stadiu – 1 den) spočívají
v častém chlazení postižené oblasti studenou vodou popř.
v přikládání studených octanových zábalů (zalévání minimálně
každé 2 hodiny). Další způsob léčby stanoví veterinární lékař.

12 Vybavení veterinární lékárničky


Na ošetření ran:
peroxid vodíku – 3%-ní roztok (nejméně 250ml, za 2 měsíce
ztrácí účinnost)
septonex spray
framykoin – prášek
rivacin –prášek
hypermangan


Na ošetření ran a podlomů:
rivacilin – mast
etacridin – mast
zinková mast


11
Pro ošetření dutiny ústní:
kamenec hlinito - draselný (připravuje se z něj 0,5-1%-ní roztok)


Pro ošetření zranění oka a zánětů spojivek:
opthalmoseptonex – mast
opthalmohydrocostison – mast


Pro ošetření zánětu kloubů a zánětu šlach:
polysan pasta
acetaphlox
plumbin



Obvazový materiál:
obvazy šíře od 5 – 12 cm
vata buničitá
vata obvazová
nůžky zahnuté
pinzeta anatomická

12

1. bunič itá vata 2. hoř ká sů l 3. mast 4. obvazová vata 5. antiseptikum 6.
denaturovaný líh 7. lék na koliku 8. glycerin 9. sulfonamidový zásyp 10.
bukový dehet 11. vazelína 12. rů zné















13
Seznam použité literatury

Josef Klement - Technická zařízení
Josef Klement - Teorie jízdy
MVDr. Vladimír Matoušek – Sport s koňmi
Doc. Ing. Jaromír Dušek, DrSc. – Koně v minulosti
Doc. Ing. Jaromír Dušek, DrSc. a kolektiv – Chov koní
MVDr. Milan Dudek – Základy veterinářství koní v P ČR
MVDr. Ludvík Ambrož a kol.– Speciální zootechnika, Chov
koní II
Doc. Ing. Jaromír Dušek a kol. – Chov koní
M.S. mjr. Josef Dobeš – Kůň a jezdec ve výcviku
SAGA s.r.o – Jezdectví a vozatajství
MNO. ½. odděl. – Výcvik v jízdě koňmo
Josef Klement – Teorie jízdy
Agentura CESTY – Koně, Velká kniha o chovu a výcviku
koní
Miroslav Přikryl a kol – Technologická zařízení staveb
živočišné výroby


14