Agroekosystémy

i chemického prostředí managementem – umožnění přežití neadaptovaných organismů
Vysoká diverzita (rozrůzněnost)
Mnohem nižší diverzita (rozrůzněnost) živé složky (biodiverzita), ale i strukturální diverzitu (patrovitost, prostorovou rozrůzněnost) – vyplývá ze sukcesního omlazení
Nízká homogenita (pravidelný a stejnoměrný výskyt jednotlivých druhů organismů v určitém biotopu)
Vysoká homogenita – je způsobena jednotnou výživou a zdraovtním stavem organismů,jejich stejnověkostí a rovnoměrným prostorovým rozmístěním
Výměna energie a živin s okolím je mnohem méně intenzivnější
Mnohem větší „otevřenost“ co do energomateriálových toků
Z uměle vytvořené a uměle udržované juvenilnosti (nezralosti) vyplývá celá řada specifických vlastností agroekosytému:
Náchylnost ke ztrátám živin (z ní plynoucí nutnost hnojení)
Náchylnost k desertifikaci (z ni často plynoucí nutnost zavlažování)
Malý počet ekologických nik a jejich neúplné využití (riziko pronikání škůdců)
Malý počet trofických úrovní (snížení autoregulačních schopností)
Malý počet druhů (pauperizace biodiverzity)
Snížení významu detritového potravního řetězce (ztráta rezerv systému)
Vznik agroekosystémuAgroekosystémy vznikají na místech, která člověk vybral z pohledu produkce. Nevhodná prostředí, např. svažitá, horská, s chladným mikroklimatem, s chudou půdou apod., zůstávají bez kultivace (a tvoří dnes leckde základ přírodních rezervací). V mnoha ohledech stojí na pomezí mezi přirozenými ekosystémy (přírodními nebo přírodně blízkými) a umělými (město). Na rozdíl od mnoha umělých ekosystémů jsou však převážně autotrofní. (Lowrence, 1948)
Diverzita agroekosystémuDiverzitu můžeme chápat jako rozrůzněnost v širokém slova smyslu.
abiotické složky prostředí (různé mikroklimatické vlastnosti pozemků a jejich částí, různé půdní vlastnosti, svahovitost, sklonitost apod.)
bioty (tj. živé složky agroekosystému, tedy biodiverzitu)
Biodiverzita = BIOlogická DIVERZITA neboli „rozmanitost života“
= „variabilita mezi živými organismy pocházející ze všech zdrojů, zahrnující, mezi jinými, suchozemské, mořské a jiné vodní ekosystémy a ekologické komplexy jejichž jsou součástí; zahrnuje diverzitu v rámci druhu, mezi druhy a ekosystémy“ (z konference v Rio de Janeiru 1992)
Biodiverzitu budeme v agroekosystémech rozlišovat na čtyřech úrovních:
úroveň populace: genetická diverzita v rámci populace, tj. rozdílnost mezi geny a jejich kombinacemi u jednotlivých členů populace
úroveň druhu: rozmanitost vnitrodruhových interakcí (vzájemné působení)
úroveň společenstva: počet druhů společenstva, rozložení početností populací jednotlivých druhů a rozmanitost mezidruhových interakcí
úroveň krajiny nebo regionu: diverzita ekosystémů, krajinná mozaika, krajinná diverzita, ekodiverzita
Dále můžeme rozdělit diverzitu na tzv.
alfa diverzita (jedno relativně malé stanoviště – řekněme desítky metrů)
beta diverzita (rozmanitost mezi jednotlivými stanovišti poněkud vzdálenějšími – stovky metrů)
gama diverzita (rozmanitost na úrovni celého regionu)
Např. Malá farma s mozaikou čtyř monokulturních políček má malou alfaagrobiodiverzitu (každé políčko obsahuje jiné druhy). Ovšem táž farma, která by všechny čtyři plodiny pěstovala v polykultuře, by vykazovala vysokou alfabiodiverziu (každé hlavní políčko = 4 hlavní druhy), ale nízkou betabiodiverzitu (mezi jednotlivými políčky není rozdíl ve druhovém složení).Kdyby v regionu bylo několik takovýchto farem vedle sebe s naprosto jinou produkcí (tj. s odlišnými produkčními organismy), pak by byla vysoká i gamabiodiverzita a anopak, kdyby se opakovaly stejně uspořádané farmy, byla by gamabiodiverzita nízká.
Hosodářské a sociální funkce agroekosystému
PRODUKTIVITAProduktivita je schopnost vytvářet produkci ve formě potravy, krmiv, vláken, surovin a jiných materiálů. Jde o nejvýznamnější funkci zemědělských systémů, která uspokojuje základní potřeby farmáře a jeho rodiny: u samozásobitelských systémů výživu, u komerčních systémů zisk za prodanou pro