Abiotické mikroklima

dormancí a postdormancí)
• cyklus rašení, kvetení, tvoření a zrání plodů a stárnutí v závislosti na počasí sleduje fenologie
• tzv. fenofáze závisí v první polovině roku na teplotách, resp. překročení určitých teplotních hranic (u časně
kvetoucích druhů nižších, u pozdně kvetoucích vyšších), v druhé polovině roku nabývají na významu spíše teplotní
sumy - aktivních, efektivních teplot - než prahové hodnoty, spolu s dalšími vlivy, jako jsou fotoperioda, zásoba
vody, živin
• k podrobnější analýze vlivu faktorů prostředí slouží fenometrie, popisující kvantitativně růstové charakteristiky,
kupř. kambiální růst prostřednictvím dendrometrie
26
Fotoperioda ovlivňuje kvetení, vzcházení semen, opad listí,
podzimní barvení listů. Hlavním fotoreceptorem rostlin je pigment
fytochrom, mající formu s absorbcí záření 660 nm, převažující v noci
a 730 nm vlnové délky, převažující přes den, mající biologicky
aktivní účinky. Dle převahy jednotlivých forem a z ní plynoucího
období přechodu vegetativní fáze v generativní rozlišujeme
krátkodenní (chryzantéma) a dlouhodenní (jahoda) rostliny.
27
6. Vliv vnějších faktorů na výměnu CO
2
28
Méně obvyklé veličiny
Výměna CO
2
/H
2
O – infraanalyzátor plynů
LI-COR analyzátor LI-6400
29
7. Vodní bilance porostů
9Podle schopnosti rostlin vyrovnávat výkyvy v zásobení vodou rozdělujeme rostliny na
¾poikilohydrické (bakterie, sinice, řasy, houby, lišejníky, některé cévnaté výtrusné rostliny s
malými buňkami bez centrální vakuoly) a
¾homoiohydrické (s vakuolizovanými buňkami, které se dovedou přizpůsobit nedostatku vody,
ale nesnáší vysušení – kutikula, průduchy, kořenový systém)
¾izohydrické – hydrostabilní, schopné vyrovnávat denní výkyvy vodní bilance průduchy v
součinnosti s bohatým kořenovým systémem (stromy, trávy, stínomilné rostliny, sukulenty)
¾anizohydrické – hydrolabilní, u nichž dochází k velkým ztrátám vody a zvyšování vodního
potenciálu (euryhydrické cévnaté rostliny, poikilohydrické rostliny a byliny slunných stanovišť)
vodní bilance:
Kolísání obsahu vody v rostlině ovlivňuje koncentraci buněčných šťáv a vodní potenciál buněk, který se zvyšuje
při narůstání WSD. Rostliny buďto snášejí velký osmotický tlak buněčných šťáv bez poškození (euryhydrické),
nebo dochází při jeho nepatrném zvýšení k poruchám životních funkcí u rostlin stenohydrických.
Vliv zásobení vodou na transpiraci: 1 – neomezena, 2 – polední částečné uzavření průduchů, 3
– polední úplné uzavření průduchů, 4 – úplné přerušení stomatární transpirace, pouze
kutikulární transpirace, 5 – omezení kutikulární transpirace smrštěním membrán
31
Sezónní chod transpirace na stanovištích s rozličnými režimy zásobení vodou: 1 – celoroční, 2 –
sucho v druhé půli léta (lesostepi), 3 – letní sucho (stepi), 4 – pozdní prohřátí půdy (tundra,
vysokohorské polohy)
32
Méně obvyklé veličiny
Půdní vlhkost – čidla VWC [%]
33
Méně obvyklé veličiny
Sací tlak [Pa] - půda
Sádrové bločky 227/223 max -15 bar
Tenziometr max -1 bar
Watermark max -2 bar
34
Méně obvyklé veličiny
Pohyb vody
v potoce
ve větvích
v kmenech stromů
Metoda tepelné bilance je založena na
rozdělení přivedené energie na složku
konduktivní a složku ohřevu proudící vody,
protékající měřištěm, podle vztahu:
(1)P = Q · dT · c
w
+ dT · z
kde P je příkon energie [W], Q je průtok vody
[kg.sec
-1
], dT je gradient teploty v měřišti [K],
c
w
je měrné teplo vody [J.kg
-1
.K
-1
] a "z" je
koeficient tepelné ztráty v měřišti [W.K
-1
].
35