Přednášky 1

hlavní zdrojové jednotky sestavují a oživují jen pracovníci s náležitou odbornou způsobilostí. Velikost čety běžně 3 – 4 montéři. VZDUCHOTECHNIKA technologie montáže postup montáže
osazení skříňových kompletů na nosné konstrukce a jejich zabezpečení proti posunu;
sestavení vzduchovodů, spoje nejčastěji sešroubované přírubové, ale i objímkové, vsuvkové, na tupo, s drážkou, svorkou nebo manžetou;
osazení sestavených a natřených větví na konzoly pod strop nebo do kanálů pod podlahu. Všechny hrany vzduchovodu musí být vodorovné nebo svislé; VZDUCHOTECHNIKA technologie montáže postup montáže
montáž protipožárního, regulačního a měřícího zařízení. zkoušky
podrobná prohlídka jednotlivých částí;
funkční zkoušky uzavřených podsystémů – těsnost, přesnost prostorového uspořádání, doklady o kvalitě všech částí soustavy;
postupné zkoušky projektovaných parametrů a regulace soustavy (různá roční období). VZDUCHOTECHNIKA příklad sestavy potrubí, tvarovek a přístrojů VZDUCHOTECHNIKA BOZP manipulace s břemeny – vyškolení pracovníci, kvalifi-kovaní vazači; skladování dílců – zabezpečení proti sesutí, uložení na podložkách; práce ve výšce – dostatečně únosné, stabilní a proti samovolnému posunu zajištěné pojízdné lešení, od výšky 1,5 m se zábradlím nebo jiným způsobem ochrany proti pádu do hloubky. VNITŘNÍ KANALIZACE Vnitřní kanalizace musí spolehlivě, hospodárně a hygienicky nezávadně odvádět všechny odpadové vody z objektu a přilehlých ploch. Musí být vodotěsná, plynotěsná a větraná. Do vnitřní kanalizace patří celá soustava až po vyústění hlavního ležatého svodu 1 m před budovu. Podle funkčního provozu rozeznáváme: odtokové potrubí připojovací potrubí odpadní potrubí větrací potrubí svodné potrubí příslušenství VNITŘNÍ KANALIZACE materiálové varianty litina – používá se tam, kde je zapotřebí zvýšená bezpečnost ve spojích (zavěšená potrubí) nebo kde hrozí vyšší tlaky (pod základy); kamenina – používá se pro ležaté svodné potrubí vedené v zemi; plast – je nejčastěji používaný materiál, zejména pro svislé potrubí. VNITŘNÍ KANALIZACE konstrukční zásady sklon – svodné potrubí by mělo být vedeno v jednom sklonu, min. sklon potrubí pro splaškové vody činí 2%, maximální sklon nesmí přesáhnout 15% (doporučený sklon max. 5%); změna směru – je realizována použitím kolen s úhlem max. 45°, při změně směru o 90° se doporučuje mezi ně vložit přímý kus; vedení potrubí – odpadní potrubí má vést přes jednotlivá podlaží svisle, beze změn světlosti. VNITŘNÍ KANALIZACE technologie montáže stavební připravenost – musí být připraveny prostupy v základech, rýhy vykopané v suterénu mají srovnané a pískem vysypané dno, šachty jsou stavebně dokončené. Před zahájením montáže vnitřní kanalizace musí být dokončená a odzkoušená domoví přípojka; doprava materiálu – vodorovná vnitrostaveništní doprava většinou ruční, svislá přeprava s využitím stavebního výtahu; VNITŘNÍ KANALIZACE technologie montáže postup montáže
uložení suterénních svodů do výkopu, v předepsaném sklonu, od nejvzdálenějšího odvodňovaného místa. Při průchodu revizními šachtami se osadí čistící tvarovky s oválnými otvory;
montáž odpadního potrubí začíná od přechodových kusů, osazuje se svisle a beze změn světlosti. Nad nejvýše položenými odtoky se nasadí větrací potrubí a vyvede nad střešní rovinu. Upíná se ke krovu nebo nosné konstrukci a zakončuje větracími hlavicemi;
připojovací potrubí se vede v drážce ve zdi, na povrchu stěny nebo v konstrukci podlahy. VNITŘNÍ KANALIZACE technologie montáže zkoušky
kontrola spádu, správnosti prostorového uspořádání a vodotěsnosti svodného potrubí. Zkouška vodotěsnosti se provádí po naplnění systému vodou, trvá jednu hodinu a měří se případný únik vody;
zkouška plynotěsnosti odpadního a připojovacího potrubí. Zkouška plynotěsnosti se provádí po osazení zařizovacích předmětů a napuštění zápachových uzavírek vodou. Po půl hodině by neměl být vidět nebo cítit unikající zkušební plyn;
kontrola těsnosti spojů. VNITŘNÍ KANALIZACE BOZP rýhy – zajištění proti sesutí; svařování – dodržovat zvýšenou bezpečnost; práce ve výšce – dostatečně únosné, stabilní a proti samovolnému posunu zajištěné pojízdné lešení, od výšky 1,5 m se zábradlím nebo jiným způsobem ochrany proti pádu do hloubky. ÚSTŘEDNÍ VYTÁPĚNÍ V objektech bytové a občanské výstavby jsou k distribuci tepla od zdroje k otopným tělesům v místnostech používány teplovodní otopné systémy. Podle různých kritérií se dále dají dělit: podle energie: plynové, elektrické, na tuhá paliva, na kapalná paliva, solární; podle zdroje: s vlastním kotlem, dálkové; podle přenosu tepla: radiátory, podlahové a stěnové systémy, sálavá tělesa, ohřívače vzduchu; podle potrubí: jednotrubkové, dvoutrubkové; podle materiálu: ocelové, měděné, plastové. ÚSTŘEDNÍ VYTÁPĚNÍ konstrukční zásady postup montáže – zahajuje se u zdroje tepla (kotel, výměníková stanice). Osadí se otopná tělesa (definitivně – podlahové vytápění nebo provizorně – radiátory), nařežou se trubky a vzájemně se pospojují a přichytí; styk různých materiálů – je nutné vyhnout se přímému spojení měděných, hliníkových a ocelových trubek nebo zařízení. Před ocelový radiátor se vkládá izolační článek z mosazi nebo poniklované mosazi, před hliníkový radiátor se osazuje kadmiovaný fitink a výše uvedený izolační článek. ÚSTŘEDNÍ VYTÁPĚNÍ konstrukční zásady kyselost vody – pro měděné rozvody je třeba dodržet pH vody nad 7, kdy jim nehrozí nebezpečí koroze; uzavřená soustava – obzvláště pro měděné a hliníkové materiály je třeba navrhovat uzavřené otopné soustavy a minimalizovat nebezpečí obohacení vody kyslíkem, neboť oxidy mědi způsobují korozi i pozinkované oceli; prostupy – při prostupu potrubí stropem nebo jinou konstrukcí by se trubky neměly přímo dotýkat sádry, omítky nebo betonu – je třeba použít ochranné pouzdro. ÚSTŘEDNÍ VYTÁPĚNÍ technologie montáže postup montáže
rozvinutí svitku potrubí a jeho dělení pilkou s jemným ozubením;
ohýbání oblouků, menší ruční ohýbačkou, větší ručně;
realizace spojů, možno pomocí tvarovek nebo vytvořením šikmých odboček a T-kusů;
pájení spojů, měkké (pracovní teplota do 450 °C, provozní teplota do 110 °C, vždy používat tavidlo pro roztékání pájky a zamezení oxidace povrchu) nebo tvrdé (pracovní teplota vyšší než 450 °C);
tepelná a případně i akustická izolace potrubí. ÚSTŘEDNÍ VYTÁPĚNÍ technologie montáže zkoušky
kvalita vytápěcí vody má vyhovovat požadavkům na „pitnou vodu“, pH 7,0 – 8,5;
zkouška těsnosti pro otopnou soustavu s uzavřenou expanzní nádobou – zkušební tlak 0,25 MPa po dobu 1 hodiny;
dilatační zkouška – vyhřátí systému dvakrát na nejvyšší přípustnou teplotu;
vytápěcí zkouška – odzkoušení celého systému a doladění správné funkce. ÚSTŘEDNÍ VYTÁPĚNÍ BOZP práce ve výšce – dostatečně únosné, stabilní a proti samovolnému posunu zajištěné pojízdné lešení, od výšky 1,5 m se zábradlím nebo jiným způsobem ochrany proti pádu do hloubky; svařování – dodržovat zvýšenou bezpečnost, soupravy tlakových nádob musí být umístěny tak, aby nebyly ohroženy pádem nebo vysokou teplotou. Hadice musí být umístěny tak, aby při náhlém sesutí nemohly svářeče strhnout. Svářeči nesmějí pracovat nad sebou, pokud nejsou odděleni pevným stropem bez otvorů. CENTRÁLNÍ VYSAVAČ Systém vysávající prach a jiné nečistoty a odvádí je hadicí přes podtlakové potrubí do vysávacího agregátu. Vzduch se pak po přefiltrování odvádí výfukovým potrubím do vnějšího prostoru. Hlavními komponenty systému jsou: vysávací agregát podtlakové potrubí hadicové vstupy vysávací hadice CENTRÁLNÍ VYSAVAČ schéma systému CENTRÁLNÍ VYSAVAČ technologie montáže hrubá montáž
po ukončení hrubých rozvodů vzduchotechniky, kanalizace a ústředního vytápění, po nebo souběžně s instalací vody a plynu, před kabelovými rozvody elektra a sdělovací techniky;
osazení potrubního systému až po vnitřní díl hadicového vstupu, propojení ovládacího kabelu 24 V a jeho odzkoušení; kompletace
osazení sacího agregátu, výfukové mřížky na fasádě, krytů sacích zásuvek, dodávka hadice a příslušenství. VNITŘNÍ VODOVOD Slouží k rozvodu vody z vodovodní přípojky nebo z vlastního zdroje k jednotlivým zařizovacím předmě-tům a spotřebičům v budově. Základní rozdělení: materiálové členění: tlaková litina, ocel, měď, plast; systémové členění: ležaté potrubí, svislé potrubí, připojovací potrubí, cirkulační potrubí. VNITŘNÍ VODOVOD konstrukční zásady montáž – probíhá ve dvou fázích: hrubá montáž a kompletace; stavební připravenost – pro hrubou montáž je třeba mít dokončenou a odzkoušenou vodovodní přípojku, ve svislých a vodorovných konstrukcích musí být připravené prostupy a drážky; postup prací – rozvody studené vody se kompletují od vodoměru, rozvod teplé vody analogicky od zdroje TUV; VNITŘNÍ VODOVOD konstrukční zásady uložení potrubí – ležaté potrubí na konzoly nebo do žlabů ve spádu. Plastové potrubí by nemělo přijít do přímého styku s kovem. Na styku kovových potrubí by neměl vznikat galvanický článek. V nejvyšším místě stoupacího potrubí se zřizuje vzdušník pro vyrovnávání rázů v potrubí (princip vzduchového polštáře). Stoupačky se vedou v šachtách tak, aby byl odbočujícímu potrubí umožněn příslušný dilatační pohyb. Potrubí studené vody rosí, proto je nutné je stejně jako rozvody teplé vody zaizolovat. VNITŘNÍ VODOVOD technologie montáže montáž a skladování potrubí – min. teplota vzduchu pro montáž plastových rozvodů je +5 °C. Po celou dobu prací musí být plastové trubky chráněny před nárazy, údery a padajícím materiálem. Výrobky se nesmějí skladovat při teplotách nižších než +5 °C, na přímém slunci a otevřených prostranstvích. Musí být zachována jejich čistota, je zakázáno tahání po zemi a shazování. spojování potrubí – plastové trubky se nejčastěji spojují polyfúzním svařováním. Před každým spojem je svářeč povinen zkontrolovat dotykovým teploměrem skutečnou teplotu svářecích nástavců (250-270 °C). Namáhání spoje je dovolené až po uplynutí min. 1 hod., chlazení sváru vodou je zakázané. VNITŘNÍ VODOVOD svařování plastového potrubí VNITŘNÍ VODOVOD technologie montáže zkoušky
po ukončení montáže vodovodu, před uvedení do provozu se provádí tlaková zkouška po dobu 1 hodiny na 1,5 násobku provozního tlaku. Max. povolený pokles tlaku činí 0,02 MPa. Zápis o zkoušce obsahuje: popis instalace, místo, objekt, délky potrubí podle průměrů, výšku nejvyššího výtokového místa nad manometrem, údaje o začátku, konci a době trvání zkoušky, hodnoty tlaku na začátku a konci zkoušky, výsledek zkoušky a podpisy zúčastněných. VNITŘNÍ VODOVOD BOZP práce ve výšce – dostatečně únosné, stabilní a proti samovolnému posunu zajištěné pojízdné lešení, od výšky 1,5 m se zábradlím nebo jiným způsobem ochrany proti pádu do hloubky; svařování – dodržovat zvýšenou bezpečnost při práci s polyfúzní svářečkou. VNITŘNÍ PLYNOVOD Slouží k rozvodu plynu z přípojky k jednotlivým spotřebičům v budově. Domovní plynovod začíná hlavním uzávěrem plynu a končí uzavíracími kohouty u spotřebičů. VNITŘNÍ PLYNOVOD technologie montáže stavební připravenost – rýhy v suterénech mají mají zarovnané dno vysypané pískem, šachty jsou stavebně dokončené, na podlažích je vyznačen váhorys, ve stěnách a stropech jsou připraveny drážky a prostupy; hrubá montáž – instalatéři začínají práce od uzávěru na domovní přípojce, nařežou trubky a svaří spoje. Šroubované spoje u napojení plynoměrů a spotřebičů. Směr se mění navařením tvarovek nebo ohýbáním trubek. V drážkách je potrubí uchycené skobami, volně vedené ocelovými objímkami. Na podlažích se osadí plynoměry a od nich se vede potrubí ke spotřebičům, kde se uzavře. V přechodech ze zimy do tepla se osazují odvodňovací kusy. VNITŘNÍ PLYNOVOD technologie montáže kompletace – po přestávce (konečné úpravy povrchů stěn, stropů a podlah) se plynovod zkompletuje. Větší spotřebiče se napojí pevným potrubím, menší pomocí bezpečnostních hadic. zkoušky – plynovod se zkouší nezazděný a nenatřený, přetlakem vzduchu nebo inertního plynu. Během 15 min. se nesmí změnit zkušební tlak, případné úniky se zjišťují mýdlovým roztokem. Komplexní zkoušku systému vykonává revizní technik a následně o ní vydá doklad. VNITŘNÍ PLYNOVOD BOZP práce ve výšce – dostatečně únosné, stabilní a proti samovolnému posunu zajištěné pojízdné lešení, od výšky 1,5 m se zábradlím nebo jiným způsobem ochrany proti pádu do hloubky; svařování – dodržovat zvýšenou bezpečnost, soupravy tlakových nádob musí být umístěny tak, aby nebyly ohroženy pádem nebo vysokou teplotou. Hadice musí být umístěny tak, aby při náhlém sesutí nemohly svářeče strhnout. Svářeči nesmějí pracovat nad sebou, pokud nejsou odděleni pevným stropem bez otvorů. ROZVODY ELEKTRO Instalace v budovách musí splňovat všechny požadavky na bezpečnost osob i majetku, provozní spolehlivost, přehlednost a hospodárnost rozvodů. Systematicky lze elektrické instalace členit na: 1. silnoproudé (silové) 2. slaboproudé (sdělovací) 3. měření a regulace 4. bleskosvody (chrání před bleskem a ostatními škodli-vými účinky atmosférické elektřiny) ROZVODY ELEKTRO systémové členění silnoproud – zásuvkové okruhy, světelné okruhy, technologické spotřebiče (vzduchotechnika, vytápění, ohřev TUV); slaboproud – telefon, EZS, EPS, strukturovaná kabeláž, anténní rozvody, kamerový systém, parkovací systém; měření a regulace – řízení ústředního vytápění, regulace vzduchotechniky, klimatizace, výtahů. ROZVODY ELEKTRO technologie montáže stavební připravenost – ve stěnách, stropech, podestách a dalších konstrukcích musí být připraveny prostupy pro kabely. Dále musí být připraveny niky pro rozvaděče a dokončené hrubé rozvody vnitřní kanalizace, vodovodu, plynovodu, vytápění a vzduchotechniky. Jsou-li stěny a stropy omítané, omítky mají být dostatečně zaschlé pro uložení rozvodnic a vyzrálé pro protahování vodičů; postup montáže – montáž rozvodů se zahajuje obvykle rozmístěním a osazením instalačních krabic, ty se osazují do kapes ve stěnách a stropech, obvykle vyfrézovaných. ROZVODY ELEKTRO technologie montáže uložení vodičů – většinou zapuštěné rozvody, v omítce, pod omítkou, v dutých stěnách, v betonových konstruk-cích, ve stropech a podlahách, v tzv.elektroinstalačních zónách. ROZVODY ELEKTRO BOZP zkoušky – v rámci výstupní revize, provádí a zprávu vydává revizní technik. Tato zpráva je závazným předpokladem pro kolaudaci stavby; zásah proudu – pokud je to možné, pracují montéři na zařízení odpojeném od sítě. Pokud je třeba pracovat pod napětím, musí používat řádně izolované nástroje a držet se v bezpečné vzdálenosti od zařízení. BLESKOSVOD Bleskosvod se provádí na objektech a zařízeních, kde by blesk mohl ohrozit život či zdraví většího počtu lidí nebo způsobit velké materiální škody. Skládá se ze tří hlavních částí: sběrné zařízení – slouží k přímému zachycení blesku a je umístěno na střeše, podle jejího tvaru se používají různé soustavy (hřebenová, mřížová, tyčová); svody – slouží ke svedení blesku k uzemnění, provedení z pozinkovaného drátu  8 mm. Upevnění držáky na omítce nebo ve skryté dutině, cca 2 m nad zemí zkušební svorka; uzemnění – zemnící deska