TPA - okruhy vypracované, zkouška

tav jedince
aktivita reflexního systému, nebo-li napínacího reflexu
je velmi důležité rozvíjet pohyblivost od útlého dětství, ale i v průběhu života
k největšímu nárůstu kloubní pohyblivosti dochází mezi 8-12 rokem života
pokud se u dětí nesprávným způsobem rozvíjí pohyblivost, hrozí, nebo vzn. poškození kloubů a vazů
nadměrné uvolňování kloubů může způsobovat hypermobilitu, dochází i k luxaci kloubů (vykloubení)
individuálně lze rozlišit sníženou pohyblivost, kdy rozsah kloubů je omezený a tzv. hypermobilitu s velkým přirozeným rozsahem pohybu
stimulace pohyblivosti spočívá v záměrném potlačení činitelů, které omezují kloubní rozsah
k dosažení krajní polohy pohybu příslušných kloubů je třeba:
usilovat o potřebné uvolnění svalů
svaly a vazivo protahovat a zvyšovat jejich pružnost
usměrňovat reflexní aktivitu svalů, kloubu
posilovat odpovídajícím způsobem svaly, které se podílejí na dosažení krajního rozsahu kloubu
Rozsah hlavních kloubů člověka
Ramenní kloub
předpažení 180o, upažení 90-180o, kloubní rozsah lokte 150o, zápěstí 120o, pohyb v koleni 70-90o, kyčel 120o, zanožení 10-20o, unožení 45o
pohyblivost lze zlepšovat kombinací uvolňovacích, protahovacích, posilovacích cviků
Uvolňovací cviky
patří mezi nejjednodušší cvičení, patří sem kývání, kroužení, protřepávání, vlastní pohyby za pomoci partnery
je nutné je spojovat se správným dýcháním, popřípadě masáží nebo plaváním
uvolnění, nebo-li relaxace znamená opak svalového tahu nebo neaktivní stav svalu, všechny svaly mají neustále svalové napětí, nebo-li tonus
velikost svalového tonu je individuální – během dne kolísá, největší je v noci, řízen míchou a částí mozku – mozečkem
uvolňování svalů je základní podmínkou úspěšného protahování, význam uvolňování má i psychický vliv
v rámci uvolňovacích cviků, cvičení můžeme rozlišit několik různých relaxačních poloh
nejčastěji se jedná o navození relaxace po předchozím napětí
dalšími typy relaxačních cvičení je: jóga, čínská domácí gymnastika, autogenní navození relaxace
všechny typy cvičení jsou časově náročné a vyskytují se mimo tréninkový proces
1 uvolňovací cvičení jedné svalové skupiny by mělo trvat 1 min., následně se doba uvolňování natahuje, pozornost by měla být věnována podmínkám, ve kterých se uvolňovací cviky provádí – teplé, klidné prostředí, s meditační hudbou, neomezující oblečení
Protahování svalů, protahovací cvičení
Protažením svalu můžeme dosáhnout krajní polohy v příslušných kloubech, tzn. protažení stimuluje zvýšení pohyblivost
Metody protahování mohou být různé – dynamické, statické, rychlé, pomalé, pasivní, neaktivní)
Dynamické protahování neboli švihové využívá pohyb. energie částí těla, cvičení začíná rychlým, ale krátkým svalovým vztahem, který je v krajní poloze zastaven
Statické protažení, neboli strečink – jedná se o pomalé uvědomění protahování svalu, protahované svaly by měly být dostatečně zahřáté, prokrvené a uvolněné. Pomalu…
Efekt jednotlivých postupů:
Dříve se využívali hlavně švihová cvičení, dnes pomalu, využívá se metoda kontrakce
Hlavní zásady rozvoje pohyblivosti:
Nezbytností je prohřátí celého těla a hlavně svalů, na které chceme působit (vybíráme 8-12 cvičení) pro různé klouby a zamezení rušivých elementů, 3x týdně se tímto
Součást ST, ne příliš dlouho, spíš častější, rozvoj pohyblivosti má velký vliv na regeneraci
Svalová disbalance
Jedná se o po ze špatné distribuce
Pokud se situace neupraví a odchylka i její příčiny přetrvávají
Sval těla zkrácen, omezený pohyb na opačnou stranu kloubů
U přemožených svalů je nejnápadnějším příznakem jejich oslabení a u svalů majících v disbalanci jejich převrácení dochází ke zkrácení
= Jedná se o oslabení a zkrácení svalů pohybového aparátu => špatné držení těla.
Testování
Cílem testů je určení funkčních schopností organismu, určení funkčních rezerv a limitujících faktorů pohybové výkonnosti člověka
Můžeme testovat: normální populaci – vytváření a srovnávání norem – ženy, důchodci, profesní typy – sportovci, policisti, vojáci, spec. prof. typy – potápěči, kosmonauti, nemocní a zdravotně oslabení
Zařízení na testování: laboratoře – trenažér, argometry, bicykl, běžící pás, terén – pomocí sporttesteru
Typy zatížení:stejná práce po určitou dobu
vzrůstající práce po určitou dobu s opakováním
vzrůstající práce s přestávkami
vzrůstající práce bez přestávek
Posuzování: hodnocení parametrů – měříme výkon, cirkulaci, tepovou frekvenci, krevní talk, dýchání, max. výdechový objem, způsob hodnocení – kvalitativní a kvantitativní
Zátěžové testy – jde hlavně o měření a posuzování odezvy a adaptace sportovců na nějaké zatížení, provádí se v rámci zdravotních testů – FTVS KU v Praze, v laboratořích
Typy testů:
Test na změnu polohy těla
Tepelné testy
Psychické a psychologické testy – test stresu
Chemické testy – nějaký lék, jak tělo reaguje
Snížení množství kyslíku
Test elektrickým proudem
Typy testů dle testování pohybových schopností:
Vytrvalostní – Cooperův test – běh na 12 min, běh na 1500 m, měří se čas, Burpce test – angličák, step test, stupňovaný člunkový běh na 20 m
Silové – testy explozivní silové schopnosti, sedy-lehy za 60 s, opakované kliky, shyby
Testy obratnosti – Denisinkův test – kotoulový běh, přeskok drženého lana, Iowa Brace – test pohybového nadání, přeskakování tyče, stoj na kladině
Reakční rychlost – Tap test – s tužkou + 2 papírky, zachycení padajícího předmětu, zvuková, zraková, dotyková
Výhody testování:
Rozpoznání slabých a silných stránek, odborný dohled nad zdravým vývojem.
Zatížení – specifika a intenzita cvičení, objem a velikost zatížení
sportovní trénink má za úkol řízené zatěžování, tzn. systematické opakování zatížení, to má rozhodující roli v adaptačním procesu a při vytváření adaptačního podnětu
adaptačním podnětem můžeme posuzovat cvičení, která vedou k trvalému zatížení
při posuzování cvičení se snažíme vymezit a určit tyto faktory:
druh podnětu, sílu podnětu, dobu působení podnětu, frekvenci opakování
cvičení v rámci tréninkového procesu lze rozdělit na 3 skupiny:
základní cvičení – cviky navazující závodní a soutěžní podmínky (řízená hra)
cvičení všeobecně rozvíjející – hlavní cíl celkový rozvoj sportovce a rozvoj všech pohybových schopností (rychlost, síla)
speciální cvičení – cv. dílčích částí, nácvik smeče, jsou orientovány k charakteru sportu
všechny druhy cvičení mají fyziologický i psychologický význam
optimální průběh adaptačních změn vyžaduje optimalizovat tréninkové zatížení a zatěžování
průběh adaptačních procesů se odlišuje vzhledem k těmto faktorům:
věk
dědičné nebo vrozené dispozice
úroveň trénovanosti
požadavek sportovní disciplíny
Klasifikace TC ve sportu podle míry specifičnosti
specifičnost se vztahuje k:
posloupnosti zapojování svalových skupin
rychlosti pohybu
vynakládanému úsilí
době trvání svalového napětí
frekvenci pohybu
směru a rozsahu pohybu
Tréninkové zatížení
soubor podnětů realizovaných formou tréninkových cvičení vyvolávající aktuální změnu funkční aktivity organismu sportovce v souladu se stanovenými cíly sportovního tréninku
souhrn tělesných a psychických úkolů, popřípadě požadavky psychofyzického charakteru
hlavním cílem TZ je optimalizace toho zatížení vzhledem k úrovni trénovanosti, aktuální trénovanosti sportovců, úkolem tréninkového cyklu, zvyšování výkonnosti.
v rámci T procesu se uplatňují specifické zásady, nebo principy vztahující se k zatěžování: soustavnost, dlouhodobost, cílevědomost.
TZ může mít 2 základní složky
objem – kvantitativní složka
intenzita – kvalitativní složka
velikost zatížení a specifičnost
Intenzita zatížení
jedná se o kvalitativní stránku cvičení.
intenzitou bychom mohli charakterizovat množství vykonané práce v čase, cvičení je vždy prováděno různým stupněm úsilí, navenek se může intenzita projevovat rychlostí pohybu, frekvencí pohybu, fyziologickými charakteristikami (srdeční frekvence), popřípadě distančními parametry pohybu (výška, vzdálenost), velikost překonávaného odporu.
ve fyziologické úrovni se projevuje energetickým výdejem.
může souviset se složitostí, přesností, kvalitou cvičení.
intenzita – nízká 30-50 % maximálního odporu, maximální 90-100%, supramaximální – přes 100 %.
Objem
představuje kvantitativní stránku cvičení.
objem je dán časem (dobou cvičení), počtem (opakování cvičení), počtem tréninkových dní
může být dán počtem soutěží a závodů, zde potom mluvíme o objemu soutěžního zatížení
Posloupnost tréninkového zatížení
důležitost faktorů v rámci TZ
Objem
Intenzita
Specifičnost (druh)
Složitost (komplexita)
Metoda
Interval odpočinku
Frekvence
Optimalizace TZ
Zvýšit pravděpodobnost vzn. tréninkových efektů předpokládá nejen charakterizovat TZ stanovením složek TZ, ale dále:
objektivizovat velikost TZ
rozlišovat vnější a vnitřní TZ
optimalizovat poměr zatížení a zotavení
Velikost TZ
u velikosti TZ sledujeme hlavně:
intenzitu
objem (doba trvání cvičení)
počet opakování cvičení
interval a způsob odpočinku mezi cvičeními
složitost (koordinační, psychická náročnost)
TZ vnější a vnitřní
vnější se vztahuje k vnějším parametrům pohybové činnosti (běh 3000 m)
vnitřní se vztahuje k vnitřním parametrům pohybové činnosti (hranice 170 tepů)
Příklady:
Vnější
běh na okruhu, čas: 5 min., opakování: 2, odpočinek 5 min.
Vnitřní
TF/min: 170-175, LA 3 mmol/L, % VO2 max.:
Rozhodující aspekty vytvoření adaptace v tréninku
Provedení TC – nástup
Opakování TC – série
Tréninková dávka
Dávkování zatížení
Funkce TZ
Rozvoj
postupně zlepšovat sportovní výkon a jeho faktory
Renovace
obnovit trénovanost nebo sníženou výkonnost
Stabilizace
udržet dosaženou trénovanost a sportovní výkonnost
Regenerace
zkvalitnit a urychlit zotavování tréninkovou činností
Sportovní trénink – složky ST, etapy sportovního tréninku, plánovaní, cykly
Sportovní trénink
jedná se o proces cílevědomého vnějšího ovlivňování organismu formou zatěžování
proces biologicko-sociální adaptace
cílem je dosažení maximální sportovní výkonnosti s přihlédnutím na věk, úroveň pohybových schopností, talent, HCP, zdravotní stav
Složky ST
úkoly ST se člení: podle jednotlivých druhů příprav – složek, pouze teoreticky, v praxi se prolínají
Kondiční příprava
rozvoj všech pohybových schopností
vytvoření široké pohybové základny
rozvoj speciálních pohybových schopností
Technická příprava
jedná se o osvojení sportovních dovedností v závislosti na daném sportovním odvětví
můžeme nazvat pojmem technika – určitý způsob provedení pohybu při dané sportovní činnosti
styl – individuální způsob technicky daného pohybu
správné technické provedení určuje řada faktorů: Racionalizace, stabilita, variabilita, ekonomie
významnou roli hraje motorické učení
metody technické přípravy: m. celková – nacvičuje se celkový pohyb, m. analytická – po částech se nacvičí, m. analyticko-syntetická – spojování částí v celek (v tanci)
Taktická příprava
jedná se o způsob vedení sportovního boje
uplatňuje se hlavně na vrcholové úrovni
strategie – promyšlený plán sportovního boje, vedoucí prostřednictvím poznatků o soupeři k lepším výsledkům
taktika – vlastní realizace dané strategie
Psychologická příprava
vytvoření optimálních psychologických předpokladů a adaptace, regulace psychických vlastností
Cykly ST
roční tréninkový cyklus
krátkodobý cyklus
přípravné období – vytvořit základy budoucího výkonu, zvyšování intenzity a objemu, letní zimní přípravné období (1-2 měsíce)
předzávodní období – obd. do 1. Závodu, ladění formy, obvykle trvá 2-4 týdny, snížení objemu zatížení, kladen důraz na kvalitu tréninku, dostatek odpočinku, využívání předzávodních zápasů
závodní – přizpůsobení se kalendáři soutěže
přechodné období – slouží k zotavení jedince, neměla by chybět pohybová činnost
dlouhodobý cyklus - příprava na OH, MS, ME.
Plánování
V praxi se většinou setkáváme s ročními tréninkovými plány, které vytyčují základní úkoly, cíle a obsah přípravy na nadcházející
 
Do struktury ročního tréninkového plánu zapracováváme:
hlavní závody, k nímž je vedena příprava v jednotlivých obdobích
hlavní cíle technické přípravy (tzn. změny či zdokonalování techniky)
očekávaný výkonnostní vývoj (stanovení časů, kterých bychom chtěli dosáhnout, umístění)
hlavní charakter. rysy přípravy ve vodě a na suchu (periodizace, obsah, prostředky a metody)
počet trénink. jednotek a plánované množ. km za týden pro celou sezónu, pro jed. obd.
diagnostika speciální a všeob. připravenosti (testy a testové baterie a jejich časové zařazení)
nesportovní činnosti (teoretická a psychologická příprava, regenerace)
další faktory (mater.a ekonom. podmínky přípravy, školní, prac. povinnosti, lékař. prohlídky, sponzoring apod.)
Etapy sportovního tréninku
etapy závisí na povaze sportu a jeho zvláštnostech, na věku, na úrovni sportu, na individuálních zvláštnostech
etapy ST se v různých sportech výrazně odlišují (gymnastika vs. hokej, přesto existují na všechna sportovní odvětví obecně platné zásady, které umožňují rozdělit dlouhodobý sportovní proces na několik etap s přesně vymezenými úkoly)
Rozdělení:
Etapa základního tréninku
vyskytuje se u dětských kategorií, prvořadým úkolem je harmonický rozvoj osobnosti, upevnění zdraví, podpora tělesného a sportovního vývoje, podpora přirozeného psychického vývoje, výkon není hlavním záměrem této etapy, ale je to perspektivní cíl.
Dosahovaný výkon, nebo výsledek nelze považovat za jediné kritérium správnosti tréninku. Měli bychom posuzovat např. úroveň obratnosti, držení těla, pohyblivost.
V této etapě by se měl vytvářet návyk na trénink, posilování kladného vztahu ke sportu, zvyšování celkové odolnosti, rozvíjení kladných morálních a volných vlastností = všestrannost.
Trénink by měl být, co nejpestřejší.
V této etapě by se měli seznámit s pravidly, osvojení vědomostí o sportu, výstroji a jejím udržování, popřípadě hygiena, metodika taktiky.
Tato etapa má mimořádnou důležitost a závisí na ní budoucí trénink v pozdějším věku, tzn. Vždy – soutěživou formou. Důraz na obratnost, koordinaci, mírné zvyšování objemu.
Etapa specializovaného tréninku
Trvá 2-4 roky, od 14, 15 – 19 let.
Důraz kladen na výkon, jako perspektivní cíl, výrazná specializace. Všestrannost se posouvá do přípravného období. Dochází zde ke zvyšování objemu zátěže, v rámci kondiční přípravy - upevnění techniky a taktiky.
V této etapě i odpovědnější trénink. Je nutná i výchovná práce a motivace. Jsou-li talent nebo možnost trénovat omezeny, pokračuje jedinec v této etapě až do ukončení sportovní kariéry.
Etapa vrcholového tréninku
cílem je nejvyšší výkonnost. 350 dní tréninku, 1500 tréninkových hodin. Význam má regenerace, využívání speciálních tréninkových prostředků.
Nejvyšší stupeň techniky i taktiky. V této etapě se sport stává zaměstnáním – tréninku je podřízen veškerý čas. Začátek 19-20 let, konec 35 let.
Příprava na sportovní soutěže, systém soutěží
Koncepce národních soutěží se většinou orientuje ve všech sportovně vyspělých státech podle systémů soutěží mezinárodních sportovních federací.
Všechny národní svazy respektují termínové listiny mezinárodních soutěží a podle nich si vytvářejí vlastní systém soutěží.
Přísná návaznost mezinárodních soutěží se týká hlavně vrcholového sportu.
Systém nižších soutěží je orientován hlavně podle podmínek každé země, podle tradice a záměru svazu.
Rozlišujeme soutěže:dětí a mládeže
dospělých a veteránů
mužská a ženská kategorie
Kategorie dle sportu.
Druhy sportovních soutěží:
Individuální sporty
Kolektivní sporty
V obou případech se uplatňuje kategorizace podle úrovně výkonnosti sportovců.
Podle věku kategorií dětí a mládeže (orientace na všeobecný rozvoj osobnosti)
dospělých (orientace na výkonnost)
Vývojem a tradicí se rozhodujícím druhem soutěže staly soutěže mistrovské.
Tyto soutěže se člení podle výkonnostního principu od nejvyšších (ligových) po nižší (krajská, okresní, městské soutěže = přebornické soutěže).
Jednotlivé úrovně na sebe navazují. Jsou propojeny možnostmi postupu a sestupu. Doplňkem mistrovských soutěží jsou soutěže pohárové, které jsou přitažlivé tím. Nemusí být omezovány výkonnostní kategorie. Je umožněno měření sil sportovců nižší úrovně s vyspělejšími sportovci. Motivace pro amatérské sportovce, nové zkušenosti.
Způsoby sportovních soutěží:
Jednotlivé sporty vycházejí ze svých specifik a podmínek. Způsoby sport. soutěží mohou být tradiční i nově se vyvíjející (v případě reorganizace soutěže – nové kategorie, soutěže). Částečně to podporují nové technologie (metody měření a hodnocení). Důležitá je také snaha o co největší přitažlivost soutěže pro sportovce a diváka.
Mezi základní způsoby soutěží řadíme:
Hromadný start – výsledky se hodnotí podle pořadí sportovců v cíli. (horská kola, běh na lyžích, triatlon, plavání, maraton).
Postupný způsob – závody v atletice. Sportovci dosahují výsledky v postupných krocích, např. u sprintu – rozběhy, semifinále, finále. Veslování, plavání.
Vylučovací způsob – probíhá v několika kolek. Začíná losem sportovce, nebo družstev do postupové sítě (tzv. pavouk).
Bodovací způsob – nejrozsáhlejší způsob, soutěže ve skupinách (jednotlivci, nebo družstva). Každý se postupně utkává se všemi způsoby. Jedno kolově, více kolově. Za postup bod. Výsledek – soutěž bodů.
Kombinace uvedených způsobů.
Některé sporty jsou svojí organizací přehledné, jiné méně. Různorodost a náročnost soutěžních požadavků se přirozeně promítá do tréninku (jeho organizace a plánování).
Soutěže a tréninkový proces
Účast sportovců v soutěžích je nezbytná. V tréninku je nutné soutěžní podmínky simulovat. Teprve v soutěžích mohou sportovci své výkony zpevňovat a adaptovat se na vnější vlivy.
Soutěž představuje nenahraditelný a nezastupitelný způsob zatížení, proto je soutěž důležitou součástí tréninku.
V tomto ohledu je třeba brát v potaz několik činitelů: specifika sportu
výkonnostní úroveň
věková úroveň
optimální počet soutěží/zápasů
S ohledem na tyto činitele je každý sport specifický, tzn., že si vytváří vlastní systém soutěží a termínovou listinu.
Vše bychom měli směřovat k optimálnímu počtu startů za rok. Zvyšování startů – trend.
Nejmenší počet startů obecně mají víceboje, triatlony (10 až 20 startů), vytrvalostní sporty, úpolové sporty (25-30 startů za rok), sportovní hry (40-80 startů, i více).
Počet startů se obecně snižuje v závislosti na věku (veteránské kategorie, dětské a mládežnické kategorie).
Plánování soutěží
Je třeba rozlišovat mistrovské soutěže a přípravné soutěže. Vše by mělo směřovat k vrcholům sezóny, popřípadě k vrcholu tzv. makrocyklu (OH, MS, ME, liga mistrů, play-off).
Systém soutěží a počet startů souvisí s úkoly tréninkových plánů. Mistrovské soutěže probíhají v závodním období ročního tréninkového cyklu. Termínové listiny vypisují a zpracovávají sportovní svazy pro příslušnou úroveň. Cílem mistr. soutěže je dosažení, co největšího výkonu.
V kolektivních sportech probíhají dlouhodobé soutěže nepřerušovaně, v určitém rytmu (týdenní).
Trénink se zde může orientovat podle úrovně soupeře. V individuálních sportech se soutěží plánují v několika termínech, časově od sebe různě vzdálených. Ty se používají za hlavní výkonnostní vrchol, vychází z něj trénink. Před začátkem soutěže je vždy několik předzápasových závodů.
Odlišnou roli soutěží hraje u dětí a mládeže. Zde není hlavním cílem úspěch v soutěži, neměl by, ale jedná se o jakýsi prostředek k všeobecnému rozvoji. V dlouhodobém tréninku plní funkci motivační a kontrolní. Je zde nutná účast sportovce na jednotlivých soutěžích. Způsob tréninku – formou zábavy, odpočinku, nenáročný trénink v případě herní formy.
Obecně je důležité, aby soutěže negativně neovlivňovaly tréni