Starověká literatura, Antická literatura, Počátky staroslověnského písemnictví, Husitství

ky - chronologicky zachycuje události určitého období , tak jak je autor zažil , slyšel o nich , a také se rozvíjí liturgické drama
Kosmas - Kronika česká (Chronica Bohemorum , počátek 12.stol.)
- autor známý, psána latinsky s českými prvky, pro vzdělance, složitější forma
-zachycuje zde dějiny od počátku až do své doby, do kterého roku - zhruba?(Krok , Kazi , Teta , Libuše , Praotec Čech ….) , kronika byla definitivně uzavřena anonymním záznamem o autorově smrti , je psána kultivovanou latinou , prokládána verši , pořekadly , příslovími
- díl sice historicky méně přesné, ale vypravěčsky poutavé
3 zdroje jeho kroniky: vyprávění očitých svědků, starců a vlastní vyprávění Kosmovo
Pokračovatelé :
-nejvýznamnější - Kanovník vyšehradský , vypisoval události do roku 1142 , opat Jarloch
Zbraslavská kronika -vznik na počátku 14.stol , autorem je opat Petr Žitavský , psána latinsky , na oslavu Václava II.
Latinské liturgické drama - spjato s vánočními a velikonočními náboženskými obřady , dialogy se často zpívaly a byly rozděleny do hlasů , někdy i dramatizace pohybem
To nepatří k předchozímu odstavci - píseň Svatý Václave - obřadní text , členěna do slok , obsahuje asonance , rýmy i epiteta (bás.přívlastek), později zastávala funkci hymny
- psána česky světské téma, složitější forma
Vznik česky psané literatury
2 fáze : Laicizace - osvobození od vlivu církve do literatury vstupují i světská témata (= zesvětštění)
Demokratizace - zlidovění , pronikání zájmů měšťanstva a lidových prvků do literatury , žákovské poezie , založení Karlovy univerzity literatura přístupná
1.fáze : Laicizace
-rozvoj světské epiky ,
Dalimilova kronika(Kronika tak řečeného Dalimila)- pochází z let 1310-1314 z vlády Jana Lucemburského , neznáme skladatele , Dalimilovi přisuzována až v době baroka , veršovaná, má prvek vlastenecký a demokratický , pomlouvá vlastenecké smýšlení šlechty
- psána česky, autor známý, pro nižší vrstvy, jednoduchý jazyk
Alexandreis - 13.-14.stol , hlavní dílo světské epiky , je to rozsáhlá epická veršovaná skladba , zpracovává příběh o panovníkovi ze 4.stol.př.n.l Alexandru Makedonském , vypráví o jeho původy , dětství , rady Aristotela jak se má chovat , aby byl vladař úspěšný , popis Alexandrových válečných tažení , v Babylonu umírá , když se napije z otrávené číše
2.fáze : Demokratizace
-doba Karla IV. , založení univerzity rok 1348, která měla církevní charakter , rozvoj literární tvorby : světská lyrika , písňová tvorba , vznik staročeského dramatu , rozvoj naučné literatury : právnické spisy , slovníky
Karel IV. - napsal vlastní životopis Vita Caroli - psán latinsky , náboženské a morální úvahy
Legendy : -navazují na starší tradici , Legenda o sv.Prokopu , Život sv.Kateřiny rozdíly mezi nimi - vyšší a nižší literatura, srovnat jazykově
Staročeské drama- konec 12.století , události spojené s Kristovou smrtí a jeho vzkříšením , později i komické témata , Hra tří Marií , Mastičkář - fraška , zachycuje jak se žije na středověkém trhu , podává vystižný obraz ze života měšťanské chudiny (Zlomek Velikonoční hry. Příběh 3 Marií, jdoucích nabalzamovat Kristovo tělo)
Makaronismy = latinské výrazy vyskytující se v českém textu
ZÁBAVNÁ LITERATURA – téma rytířství (problémy milostného citu)
Dílo: Tristan a Izolda – problém společenské nerovnosti partnerů
Žákovská poezie: autoři jsou žáci z vysokých škol , obsahují mnoho písní , satyr , básní , popěvků , jsou spojeny se založeným Univerzity Karlovy
Podkoní a žák - psána formou sporu,hospodské hádky a rvačky panského sluhy a studenta o přednostech jejich stavu,ale odhaluje bídu obou
Tkadleček -filosofický text , autor je anonymní , pře se zde s Neštěstím , které mu odloudilo milou (=libičku)
Staroslověnská satira :první náznaky v mastičkářských hrách
Hradecký rukopis : Desatero , Satiry a řemeslnících a konšelích ,
Bajka o lišce a džbánu – alegoricky postavený exemplární příklad špatného lidského chování
s poučením
Desatero kázanie božie – útok na hříšníky i církev
Smil Flaška z Pardubic- Nová Rada – příběh lva, kterému zvířata radí, jak má vládnout
Milostné písně : Závišova píseň (Dřevo se listem odievá)
PODSTATNÁ JMÉNA:
- substantiva ( slova ohebná, skloňují se )
Definice:
Podstatná jména jsou názvy osob (žena), zvířat (kočka), věcí (stůl) a samostatné názvy dějů (běhání), vlastností (ochota) a vztahů (láska).
Dělení:
- konkrétní (názvy osob, zvířat, věcí) - obecná (člověk)- vlastní (Pavel)- abstraktní (názvy vlastností, činností a dějů)
Určujeme:
a) Rod:
- mužský - maskulinum ( ten strom )- ženský - feminimum ( ta řeka )- střední - neutrum ( to slunce )
b) Číslo:
- jednotné ( kotě )
podstatná jména hromadná ( dříví, kamení ) - mají tvar jednotného čísla, ale znamenají více věcí téhož druhu
podstatná jména látková ( mléko, voda ) - označují látku bez zřetele na množství
podstatná jména pomnožná ( kamna, dveře ) - mají tvar jednotného čísla, ale mohou označovat i jednu věc
- množné ( koťata )
c) Pád:
1.pád - kdo, co? ( Honza ) - Nominativ2.pád - koho, čeho? ( bez ) ( Honzy ) - Genitiv3.pád - komu, čemu? ( k ) ( Honzovi ) - Dativ4.pád - koho, co? (vidíme ) ( Honzu ) - Akusativ5.pád - oslovujeme, voláme ( Honzo! ) - Vokativ6.pád - ( o )kom, ( o ) čem? ( o ) ( Honzovi ) - Lokál7.pád - kým, čím? ( s ) ( Honzou ) - Instrumentál
d) Vzor:
( rod mužský životný ) - pán, muž, předseda, soudce( rod mužský neživotný ) - hrad ( les ), stroj( rod ženský ) - žena, růže, píseň, kost( rod střední ) - město, moře, kuře, stavení
HUSITSTVÍ + SLOVESA
14. st. – pol. 15. st.
- Rostou rozpory ve společnosti
- Morální úpadek církve (neplnění povinností, život v přepychu)
- Je úsilí o nápravu = REFOMRMACE
- Zájem o bibli – kompletně přeložena do češtiny
- Významný ústup světské literatury (z hlediska tvorby i zájmu)
ŽÁNRY: 1. satira (kritika nedostatků, především v církvi)
2. duchovní píseň (umožňovala širokou účast veřejnosti)
3. traktát (učené pojednání úvahového typu) – pro vzdělance
4. kázání (mluvená podoba, možnost přímého kontaktu s posluchačem)
ZNAKY VÝVOJE HUSTISKÉ LITERATURY:
Počešťování – zpřístupnění intelektuálně náročnějších témat prostému lidu
Demokratizace – zvýšení dostupnosti teologické literatury
Laicizace – sepětí aktuálních náboženských témat se životem
PŘEDCHŮDCI HUSOVI:
- Matěj z Janova (Itálie)
- Konrád Waldhauser
- Jan Milíč z Kroměříže – zřekl se prožitků světského světa, největší vliv na chudinu
- J. Wicliff - anglická reformátor
JAN HUS
- narozen v Husinci u Prachatic
- studium na pražské univerzitě – zde se stal mistrem
- 1400 – vysvěcen na kněze (kazatel v Betlémské kapli)
- měl spory s církví (prodej odpustků)
odpustky = bohatí lidé si mohli vykoupit své hříchy
- vliv na osobu Václava IV.
- vydán Kutnohorský dekret (1409) – změna poměru hlasů na praž. univerzitě 3:1
- 6. 7. 1415 – byl odsouzen jako kacíř a upálen
DÍLA: a) latinsky – Spis o církvi (hlavou církve je Kristus)
b) česky – Knížky o svatokupectví (proti prodeji odpustků, podloženo doklady ..)
- Dcerka ( o správném životě dívek a žen)
- Listy z Kostnice (písemná forma kázání)
Husův vliv na vývoj českého pravopisu:- je zřejmě autorem spisu O pravopise českém (De orthographia bohemica)- místo pravopisu spřežkového zavedl pravopis diakritický (rozlišující, tj. se znaménky); dlouhé samohlásky označoval čárkou, např. á, měkké souhlásky tečkou (tzv. nabodeníčko), např.ż; dbal o správnou výslovnost, odstranil archaismy, nahrazoval německá slova českými- Hus jako mluvčí lidu- urychlil vyvrcholení odporu proti církvi - odhaloval příčiny společenských nedostatků
POKRAČOVATELÉ HUSOVI:
- Petr Chelčický
- Vavřinec z Březové
(1390 - 1460)- významný spisovatel a myslitel. O jeho životě existuje velmi málo zpráv. Vzdělání získal jako samouk. Byl svědkem Husova působení, ale nesouhlasil s ním.
Na základě učení Chelčického vznikla roku 1457 , která později přibírala i vzdělané. Za jediné závažné životní pravidlo uznávali její členové Bibli. Jednota zakládala tiskárny, školy a byla významnou institucí, která soustřeďovala české vzdělance (např. Jan Ámos Komenský).
Jan Želivský – kazatel a mluvčí pražské chudiny
SLOVESO:
Sloveso (lat. verbum) je , který vyjadřuje činnost (jít), stav (ležet) nebo změnu stavu (zčervenat). Ve většině případů je sloveso ve .
Slovesa lze , ve většině jazyků svým tvarem vyjadřují:
(první, druhá, třetí)
(jednotné, množné)
- aktuální (minulý, přítomný, budoucí) a relativní (např. předminulý, předpřítomný, předbudoucí)
(, a )
(činný, trpný)
- vid (aspekt) je mluvnickou kategorií slovesa, která postihuje vztah k plynutí času. Lze vymezit dvě základní skupiny (dokonavý a nedokonavý)
ukončenost () vs. neukončenost ()
průběhovost () vs. neprůběhovost (stavovost, ).
Infinitiv je neurčitý tvar slovesa, který se nečasuje, tj. nevyjadřuje osobu, číslo, způsob a čas. Pokládá se za základní tvar slovesa, který je uváděn ve .