Evropsky humanismus a renesance

rkevniho nazoru na pozemsky zivot. Proto mluvci mestanstva zduraznuji pravo na
plne, svobodne a nicim neomezene rozviti lidske existence. Mestanska spolecnost
se postavila predevsim proti autorite cirkve. Odvazne zamorske objevy novych
zemi rozsirily poznani sveta. Objevy prirodni a astronomicke (Mikulas Kopernik,
Galileo Galilei) a zejmena novy, heliocentricky nazor opovazlive otrasly
autoritou cirkve a naopak posilily duveru v rozum a vedecke zkoumani.
Krestanskou filosofii smele podryva materialisticky filosof Giordano Bruno
zejmena svym poukazem na nekonecnost sveta a vesmiru. Proti stredoveke jednote
krestanskeho sveta zduraznuje renesance individualismus narodnostnich celku;
proti ucenemu latinskemu humanismu posiluje ucast narodnich jazyku v literature.
Proti stredovekemu bozskemu vedeni zduraznuje vedeni lidske. Zacina se rysovat
ideal nove lidskosti, skutecne humanity. K jeho zesileni prispivaji ucenci
studiem, vydavanim a komentovanim antickych autoru. Temto ucencum rikame
humaniste a celemu proudu, ktery prestavuji, humanismus. Humaniste ucinili
zakladem vzdelani studium antickych autoru. Recky ideal dobra a krasy maji
nastoupit na misto stredovekych cirkevnich autorit.
Humanismus je tedy urcity program zivotni a vzdelanostni, ktery nemusi byt
spojen s urcitou historickou epochou, zatimco renesance oznacuje historicke
obdobi 15. a 16. stoleti. Prace humanistu neobycejne podporil vynalez knihtisku.
Jeho puvodce, nemec JOHANNES GUTENBERG, tiskl v letech 1444 - 1448 v Mohuci na
drevenem lisu z kovovych liter sestavenych do radku a stranek prvni knihy.
Tiskum do roku 1500 rikame inkanbule (prvotisky).
Poznanim antickeho umeni, zejmena reckeho socharstvi, je objevena krasa
lidskeho tela, spocivajici v harmonickem souladu telesnych proporci. Svetske
stavitelstvi nabyva v renesanci prevahy nad cirkevnim. Goticky hrad ustupuje
pohodlnemu mestskemu palaci nebo venkovskemu zamku, obklopenemu zahradami a
terasami s altanky a vodotrysky. Sochar, stavitel a malir Michelangelo
Buonarroti, autor soch Mojzise a Davida. Vsestranny umelec, teoretik umeni a
vynalezce Leonardo Da Vinci je tvurce prosluleho obrazu Mona Lisa a Posledni
vecere.
Vetsina basniku v obdobi renesance zije velmi intenzivnim zivotem, mnozi z nich
vykonavaji ruzna diplomaticka poslani. Soustreduji se vetsinou na dvorech
panovnickych priznivcu. Takova kulturni a umelecka strediska na dvorech
vladnoucich panovniku vznikaji zejmena v Italii, ale i ve Francii, Nemecku a
Uhrach. I kdyz trvaji ruzne narodni a statni celky, kulturni vymena mezi
jednotlivymi narodnimi literaturami je daleko cilejsi, vzajemne ovlivnovani
jedne literatury druhou je silnejsi, takze se vytvari univerzalismus spolecnych
humanistickych idealu.
Ve snaze dosahnout urovne antickych slovesnych del se snazi spisovatele o
napodobeni jejich zevnich rysu. S tim souvisi prejimani jazykovych,
stylistickych i nametovych vzoru anticke literatury. Uplatnuje se i recka a
rimska mytologie, ktera se dostava do sousedstvi s krestanskymi predstavami,
takze krestansky svetec si podava ruku s reckym bohem. Slovesna renesance se
objevila nejdrive v Italii, o vice nez stoleti pozdeji ve Francii a Spanelsku.
Renesance nezrodila jen obdivuhodne vedecke objevy a umelecka veledila, byla i
dobou zoufalych lidovych povstani, ktera koncila popravami rebelu, dobou
cirkevnich inkvizici a krvavych boju o moc. Krize pocatecniho renesancniho
optimismu je zrejma jiz pocatkem 16. stoleti. Svrzenim feudalnich pout nevedlo
ke svobode, nybrz jeste k tizivejsi vazanosti. O nespokojenosti renesancniho
cloveka svedci i utopicke predstavy o budoucim svete a o nove, lepsi spolecnosti
(THOMAS MORUS: UTOPIA, TOMMASO CAMPELLA: O SLUNECNIM MESTE).
Nejvetsim renesancnim prozaikem ve Francii byl FRANCOIS RABELAIS. Proslul
ctyrdilnym satirickym romanem GARGANTUA A PANTAGRUEL. Ramec dila tvori historie
kralovskeho rodu obru, otce, syna a vnuka. Otec je predstavitelem feudalniho,
stredovekeho asketismu, syn pestuje kult svobody a prirozenosti a vnuk
Pantagruel je predstavitelem renesance. Rabelais byl jiz clovekem plne
renesancni, vynikajici humorista, nesmiritelny odpurce myslenkove zaostalosti.
ERASMUS ROTTERDAMSKY byl puvodem Holandan. Usiloval o slouceni antiky s
krestanstvim a ackoli mel velmi kriticky postoj k cirkvi, vysloveny i v
satirickem dile o zloradech, pokrytectvi a nevedo