- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
referát - Drozdí brada
KNJ/LITB - Německá literatura B
Hodnocení materiálu:
Vyučující: PhDr. Alena Kováříková
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálKrál Drozdí brada (Bratři Grimmové)
Jeden král měl dceru, byla nad míru krásná, ale velmi pyšná a zpupná, že ji žádný nápadník nebyl vhod. Proti každému něco měla a tropila si z nich posměšky. Jednou král pořádal velkou slavnost a sezval z blízka i dálky všechny ženitby chtivé muže. Pak se seřadili do řady podle stavu a hodnosti, nejprve králové, pak vévodové, knížata, hrabata, baroni a zemani. A královské dcera kolem té řady přecházela a na každém mouchy hledala. První byl příliš tlustý: „Jako vinný sud!“ řekla. Druhý příliš dlouhý: „Ten nemá konce“. Třetí zase krátký: „To je prcek.“ Čtvrtý bledý: „Ten je bílý jako smrt.“ Pátý příliš červený: „Ten je rudý jako kohout.“ Šestý nebyl dost zralý: „To je ale zelenáč.“ Na každém našla něco směšného, až se konečně dostala ke králi, který stal na konci řady a jehož brada byla trochu křivě rostlá. „Ach, povídejme,“ zvolala: „tenhle má bradu jako drozdí zobák.“ A od toho času tomu králi nikdo jinak neřekl, než Drozdí brada. Ale starý král, když viděl, že jeho dcera nedělá nic jiného, než se lidem vysmívá, a všechny ženichy, které on svolal, odmítá, velmi se rozhněval a takový slib učinil, že princeznu prvnímu žebrákovi, který do dveří vejde, za ženu dá. Tu přišel potulný pěvec v rozedraných a špinavých šatech, zazpíval králi a princezně a když byl skončil, žádal almužnu. Ale král mu řekl: „Tvůj zpěv se mi tak líbil, že ti svoji dceru za ženu dám.“ Princezna se velmi polekala, ale král řekl: „Já jsem učinil slib dát tě prvnímu žebrákovi, a také ho splním.“ Nebylo zbytí, poslali pro faráře a ten musel princeznu s potulným pěvcem ihned oddat. Když se tak bylo stalo, řekl král: „Nyní tu nemůžeš déle zůstat, teď si žebrákova žena a musíš svého muže následovat.“ potulný pěvec ji vyvedl za ruku ven; museli pěšky putovat. Když šli přes hluboký les, zeptala se princezna: „Komu patří tento les?“ „Ten patří králi, co mu Drozdí brada říkají; mohl být tvůj, kdybys si ho vzala.“ „Ach já nebohá, měla jsem si toho krále vzít.“ Tu putovali lukami, a princezna se opět ptala: „Koumu patří ty louky?“ „Ty patří králi, co mu Drozdí brada říkají; mohly být tvoje, kdybys si ho vzala.“ „Ach já nebohá, měla jsem si toho krále vzít.“ Konečně přišli do velkého města a ona se opět ptala: „Komu patří to obrovské město?“ „To patří králi, co mu Drozdí brada říkají; mohlo být tvoje, kdybys si ho vzala.“ „Ach já nebohá, měla jsem
Vloženo: 24.06.2009
Velikost: 37,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz