- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálůže být vloženo – toto slovo je vyjadřováno prostřednictvím těla – nabývá smyslové podoby, aby mohlo být sděleno (zjevení Krista) (De trinitate)
…H.-G. GADAMER: Každé vyslovené slovo je vždy jen část celku, a proto má smysl jen v procesu neustálého ověřování – v dialogu, v dialektice otázky a odpovědi. Řeč nejsou jednotlivé významy, ale jednota smyslu.
GRONDIN, J. Úvod do hermeneutiky. Praja : OIKOYMENH, 1997. s. 36 – 40, 51 – 60.
Hledání smyslu (2) Hermeneutická identita – vysvětlení pro opakování výkladu
Obsah – vysvětlení pro možnost interpretace
Význam – vysvětlení pro intersubjektivní interpretační shodu (odstranění interpretačního rozptylu)
Smysl – vysvětlení pro a) neukončenost hermeneutické interpretace (rozvíjení a přesahování významu), b) potřebu jednoty rozumění, dorozumění, aplikace, c) subjektivní stránku interpretace – /spolu/autorství.
Hermeneutické kánony výkladu Kánony subjektu – soubor interpretačních požadavků kladených na subjekt
1) kánon shody smyslu (shoda ladění, vstřícnost): divinatorní a komparativní metoda.
2) kánon aktuálnosti porozumění („oslovení“ dílem)
Kánony objektu – soubor interpretačních požadavků vztažených k objektu výkladu.
1) kánon autonomie (respekt k objektu výkladu)
2) kánon celku (respekt ke kotextu a kontextu)
SLAVÍK, J. Od výrazu k dialogu ve výchově. Praha : Karolinum, 1997. s. 126 – 131. ISBN 80-7184-437-3.
Hermeneutika výtvarného projevu(5) KVK - HVP 2008
24. 11. 2008 Okruh 3 – od samozřejmosti k nesamozřejmosti a potřebě pravidel Srozumitelnost sama sebou (účinný výraz) a problém přirozené nutnosti výkladu.
Kritická metoda – ověření myšleného smyslu.
Chladeniova didakticko-filozofická hermeneutika jako překonání nedostatečnosti porozumění.
Meierova univerzální (sémiotická) hermeneutika.
Srozumitelnost sama sebou (účinný výraz). Vycházíme z předpokladu, že to, co vnímáme jako „něco“ je samozřejmě srozumitelné – nevnímáme proces „čtení“ – interpretování.
obraz = skutečnost, skutečnost = obraz
Bezprostřední odezva – Peirceova „druhost“.
1.Soustřed‘ se na čtyři tečky v prostředku obrázku asi na 30-40 vteřin.
2. Podívej se na zeď nebo jinou rovnou stejnobarevnou plochu.
3. Uvidíš světlý kruh…
4. Mrkni jednou nebo více krát, uvidíš obraz.
5. Koho teď vidíš?
Viděl jsi totéž, co já?
??? (proces interpretování)
Odpověď = poznání, porozumění.
shoda vs. rozdíl (dorozumění)
lepší vs. horší porozumění
Základem všech lidských činností je proces vedoucí ke srozumitelnosti (soulad mezi vjemem a k němu přiřazenou představou a k ní přiřazeným významem anebo pojmem) (Grondin 1997, s. 34).
Rozdílnost v porozumění je výzvou k výkladu – hledání argumentů (slov pro zdůvodnění) vedoucích ke SHODĚ.
Proč rozpoznávám obraz jako cosi určitého – jako obsah s jeho významy?
Opírám se o předporozumění – v krajním zobecnění o apriorní předpoklad veškeré zkušenosti (Immanuel Kant: prvotní předpoklad jakékoliv zkušenosti je apriorní forma, která utváří ze suroviny vjemů poznatek-význam a je nepřístupná pro přímé poznání).
Předporozuměním je utvářena osobní perspektiva závislá na kontextu: osobním, dějinném, kulturním.
Prosazování osobní perspektivy je vůlí k moci (Friedrich Nietzsche). (Grondin 1997, s. 28 – 30) Problém přirozené nutnosti výkladu. Zdánlivá samozřejmost porozumění či poznání bez výkladu vede k neprokázanému nároku jediné pravdy: „tak to je“.
„Hermeneutika podezření“ (F. Nietzche) – /obrací se k minulosti, k důvodům/ bezprostřední smysl má být nahlížen s nedůvěrou vůči mocenským zájmům a popudům a podroben kontrole dialogu různých výkladů. (Grondin 1997, s. 30)
„Hermeneutika důvěry“ (Paul Ricoueur) – /obrací se k budoucnosti, k očekávání/ důvěra ve smysl, který je správné vyložit, protože je výzvou k zájmu o svět.
Očekáváme sice jediný nejlepší výklad (ideální perspektivu), ale chápeme, že jen ve výjimečných případech jej můžeme společně ověřit a ospravedlnit. Problém: Je shoda mezi lidmi postačujícím důkazem oprávněnosti, správnosti či pravdy?
(Notace: fonematická, matematická, geometrická, hudební.) Kritická metoda Přirozená potřeba výkladu vzniká při neporozumění (jedince) či nedorozumění (lidí).
Dobrat se porozumění či dorozumění vyžaduje mít společná pravidla.
Pravidla určují správný postup výkladu a platí pro všechny případy – kritická metoda. (Grondin 1997, s. 67 – 73)
Kritická metoda vede k navzájem ověřitelnému zjišťování smyslu. Chladeniova didakticko-filozofická hermeneutika Johann Martin Chladenius (1710 – 1759), osvícenství
Dvojí poznání: 1) objev, 2) interpretace
„…co druzí před námi mysleli užitečného nebo pěkného … a dávají návod, jak těmto spisům a památkám rozumět, tj., vykládají“ (in Grondin 1997, s. 73) – umělecká kritika, dějiny umění
Výklad je didaktický proces, jež učitel žáku zprostředkuje širší porozumění – překonává nedostatečnost žákova porozumění.
Kritici umění a kunsthistorici, a tedy i umělci sami jsou učiteli diváků. Meierova univerzální – sémiotická – hermeneutika (1) Georg Friedrich Meier (1718 – 1777), osvícenství
Posun za hranice psaného nebo mluveného textu ke znakům, včetně přirozených.
Obecné umění výkladu: „věda pravidel, k nimž přihlížíme, abychom mohli poznat významy z jejich znaků“ (podle: Grondin 1997, s. 79)
Jedná se o správné nalezení kontextu pro výklad daného znaku – „vykládat neznamená nic jiného,k než jasně nahlížet souvislost označených věcí s jejich znaky“ (podle: Grondin 1997, s. 80) /rozpoznání obsahu věci ve znaku/ Meierova univerzální – sémiotická – hermeneutika (2) Racionální výklad – /zřetelný/ zřetelně odlišuje, je zdůvodnitelný.
Racionální výklad logický – je dokonale zdůvodněný.
Estetický, smyslový výklad – /nezřetelný/ používá metafor nebo obrazných přirovnání, lze hledat lepší či horší variantu, ale nikoliv přesné logické zdůvodnění.
(Gottfried Wilhelm Leibniz 1646 – 1716 → G. F. Meier; podle: Grondin 1997, s. 80 – 81).
Princip hermeneutické slušnosti – předpokládá dokonalost autora, tj. jeho dovednost zachytit nejdokonalejší znakovou souvislost, vystihnout pravdu (princip často uplatněný ve výkladu umění).
Hermeneutika výtvarného projevu(6) KVK - HVP 2008
1. 12. 2008 Okruh 4 – od víry v poznatelnou pravidelnost k relativitě subjektivní interpretace Subjektivita – pokantovský přechod od osvícenství k romantismu.
Romantická hermeneutika jako umění porozumět.
Dilthey - hermeneutická metoda jako alternativa logicko-deduktivní metody.
Na pomezí objektivity a subjektivity: od osvícenství k romantismu Jacques-Louis David: Napoleon při přechodu Alp průsmykem sv. Bernarda (1801) Théodore Géricault: Husarský důstojník (1812) Podobenství dvou jezdců Davidův jezdec
pohled z perspektivy třetí osoby (divák),
síla racionální vůle potvrzuje směřování světa k řádu
Géricaultův jezdec
pohled z perspektivy první osoby (účastník),
vtělený a do světa zasazený subjekt usiluje o zvládnutí události SEARLE, J. R. Mind. A Brief Introduction. New York, Oxford : Oxford University Press, 2004. ISBN-13: 978-0-19-515734-5.
SLAVÍK, J. (Mozek, myšlení, umění. In KRÁMSKÝ, D. a kol. Humanitní vědy dnes a zítra.
Liberec : Katedra filosofie Technické univerzity v Liberci – Nakladatelství Bor, 2007, s. 327 – 338. ISBN 978-80-86807-06-5. Kantův kopernikánský obrat – od objektivity k pochybnosti Kantova (Immanuel Kant 1724 – 1804) kritika čistého rozumu: zpochybnění možnosti absolutně poznat logickou, a pravidlům podřízenou stavbu světa. (Grondin 1997, s. 89)
Kant: pojem předmětu („kůň“, „člověk“) předpokládá objektivní apriorní formu, která však není přístupná jinak než prostřednictvím subjektivního způsobu, kterým smyslově nazíráme jevy – fenomény.
→ Žádné zdůvodnění se nemůže vymknout z mezí subjektivního rozvažování (a intersubjektivní komunikace). Proto nelze poznat věci „o sobě“, ale jen tak, jak se nám jeví. Pro připomenutí: krása – patologie – umění? Gina Pane (1972) Sentimentální akce I. Kant: Podmínkou poznání jsou neempirické apriorní formy – předpoklady zkušenosti, které utvářejí smyslový materiál v předmět.Apriorní formy nelze poznávat (nahlížet) empiricky. Oko jako podobenství zkušenosti ? L. Wittgenstein in ARZENBACHER, A. Úvod do filosofie. Praha : Portál, 2004, s. 106 – 107 Zorné pole Oko Analogické vyjadřování – jak rozumně a přesně mluvit o ne-empirickém ? Subjektivita – otázka třetí, první a druhé osoby. Empirické Já – nazírání sebe z pozice třetí osoby. Já se stává předmětem zkušenosti.
Transcendentální Já – nazírání sebe z pohledu první osoby. Já je podmínkou zkušenosti a předpokladem poznávání.
Intersubjektivita komunikace (vědy o mozku a problém „čtení mozkových procesů“)
ARZENBACHER, A. Úvod do filosofie. Praha : Portál, 2004, s. 106 – 111
SEARLE, J. R. Mind. A Brief Introduction. New York, Oxford : Oxford University Press, 2004. ISBN-13: 978-0-19-515734-5.
Dosažitelnost objektivity – romantická hermeneutika jako umění rozumět Jestliže se každý přístup ke světu-textu odehrává prostřednictvím subjektivního mínění, je nutné při výkladu začínat od subjektu.
Jakékoliv do-rozumění mezi subjekty předpokládá původní duchovní jednotu světa (transcendentální argument poznatelnosti).
Hermeneutika je uměním rozumět (Schleiermacher), které směřuje k dorozumění. GRONDIN 1997, s. 89 – 90, 93 – 98
SEARLE, J. R. Mind. A Brief Introduction. New York, Oxford : Oxford University Press, 2004, s. 189 – 191. Neporozumění jako východisko Neporozumění je předpokladem hermeneutiky (Friedrich Schleiermacher 1768 – 1834). Od počátku snahy o rozumění se interpret musí vyrovnávat s možností neporozumění. Neporozumění nelze nikdy úplně odstranit. (In Grondin 1997, s. 96 – 97).
„Proces hermeneutiky nesmí začínat teprve tehdy, je-li rozumění nejisté, nýbrž od samého počátku pochopit řeč.“ (Schleiermacher in Grondin 1997, s. 96) Hermeneutické kánony výkladu (kontext historie): subjektivní autorský smysl, objektivní celek smyslu Kánony subjektu – soubor interpretačních požadavků kladených na subjekt.
1) kánon shody smyslu (shoda ladění, vstřícnost): divinatorní (divinus = lat. vnuknutí) a komparativní (comparo = lat. srovnávám) metoda.
2) kánon aktuálnosti porozumění („oslovení“ dílem)
Kánony objektu – soubor historicky podmíněných interpretačních požadavků vztažených k objektu výkladu.
1) kánon autonomie (respekt k objektu výkladu)
2) kánon celku (respekt ke kotextu a kontextu)
SLAVÍK, J. Od výrazu k dialogu ve výchově. Praha : Karolinum, 1997. s. 126 – 131. ISBN 80-7184-437-3. Vysvětlení a/nebo chápání Wilhelm Dilthey (1833 – 1911) (In Grondin 1997, s. 112 – 119)
Vysvětlující přístup (logicko-deduktivní metoda): výklad, který se zakládá na (předběžném) stanovení pojmů postihujících jednotlivé součásti vykládaného celku. Ontologie třetí osoby.
Chápající přístup: výklad založený na přímém uvědomování vnitřních prožitků a na jejich strukturaci. Ontologie první osoby.
Ontologie druhé osoby – chápající rozumění. SLAVÍK, J. Od výrazu k dialogu ve výchově. Praha : Karolinum, 1997. s. 29 – 40.
Od vnějšího výrazu k sebeuvědomění Dilthey → základní rozdíl mezi přírodní
Vloženo: 24.06.2009
Velikost: 4,26 MB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu KVK/HVP - Hermeneutika výtvarného projevu
Reference vyučujících předmětu KVK/HVP - Hermeneutika výtvarného projevu
Podobné materiály
- KČJ/UDLB - Úvod do lingvistické terminologie - komplet přednášky
- KČJ/ZAJA - Úvod do studia jazyka - komplet přednášky
- KČJ/FF - Fonetika a fonologie ČJ - Přednášky
- KNJ/FON - Fonetika a fonologie - Přednášky
- KNJ/UVNJ - Úvod do studia německého jazyka - přednášky
- KČJ/CSLS1 - Slavistika a staroslověnština 1 - Přednášky
- KČJ/CSLS1 - Slavistika a staroslověnština 1 - Přednášky
- KČJ/CSLS1 - Slavistika a staroslověnština 1 - Přednášky
- KČJ/CSLS1 - Slavistika a staroslověnština 1 - přednášky
- KČJ/CSLS1 - Slavistika a staroslověnština 1 - Přednášky
- KČJ/CSLS1 - Slavistika a staroslověnština 1 - Přednášky
- KČJ/CSLS1 - Slavistika a staroslověnština 1 - Přednášky
- KČJ/CSLS1 - Slavistika a staroslověnština 1 - Přednášky
- KČJ/CSLS1 - Slavistika a staroslověnština 1 - Přednášky
- KČJ/CSLS1 - Slavistika a staroslověnština 1 - přednášky
- KFI/UDF - Úvod fo filosofie - Přednášky
- KFI/UDF - Úvod fo filosofie - Přednášky
- KFI/UDF - Úvod fo filosofie - Přednášky
- KFI/UDF - Úvod fo filosofie - Přednášky
- KFI/UDF - Úvod fo filosofie - Přednášky
- KFI/UDF - Úvod fo filosofie - Přednášky
- KFI/UDF - Úvod fo filosofie - Přednášky
- KFI/UDF - Úvod fo filosofie - Přednášky
- KFI/UDF - Úvod fo filosofie - Přednášky
- KFI/UDF - Úvod fo filosofie - Přednášky
- KFI/UDF - Úvod fo filosofie - Přednášky
- KFI/UDF - Úvod fo filosofie - Přednášky
- KČJ/SLS2 - Slavistika a staroslověnština 2 - Přednášky
- KČJ/SLS2 - Slavistika a staroslověnština 2 - Přednášky
- KČJ/SLS2 - Slavistika a staroslověnština 2 - Přednášky
- KČJ/SLS2 - Slavistika a staroslověnština 2 - Přednášky
- KČJ/SLS2 - Slavistika a staroslověnština 2 - Přednášky
- KČJ/SLS2 - Slavistika a staroslověnština 2 - Přednášky
- KČJ/SLS2 - Slavistika a staroslověnština 2 - Přednášky
- KPG/SKL - Legislativa ve školství - přednášky
- KPG/SKL - Legislativa ve školství - Přednášky
- KPG/SPEZ2 - Speciální pedagogika základní B - přednášky
- KPG/PPG - Předškolní pedagogika - Přednášky z pedagogiky 1. semestr
Copyright 2024 unium.cz