- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiál2. Problematika normality osobnosti
- rozeznáváme následující kritéria normality osobnosti:
a) normativní hledisko
b) psychiatrickou diagnózu
c) četnost výskytu pozorovaných jevů
d) normální fce organismu
e) ideální formu existence osobnosti
- podle výše uvedených kritérií lze formulovat následující typy normality osobn.:
1. normativní hledisko jako kritérium normality osobnosti
a) normalita z hlediska hodnocení subjektu
- kritériem normality je v tomto pojetí jednak subjektivní uspokojení, pocit
úspěšnosti, sebedůvěry a jednak syntéza reálného a ideálního „já“
- duševní anomálie je v tomto smyslu charakterizována pocity osobního
neuspokojení, nedůvěry v sebe a komplexy méněcennosti
- kritériem terapeutického efektu je subjektivní pocit síly, sebedůvěry a
spokojenosti
b) normalita z hlediska soc. kritérií
- kritériem normality je v tomto případě sociální adaptabilita, zatímco pro
duševní abnormalitu je charakteristická maladaptace
- o přizpůsobivosti jako kritériu duš. anomálie má smysl uvažovat vždy ve
vztahu k určité situaci a životnímu standartu
2. psychiatrická diagnóza jako kritérium norm. osobn.
- může být v některých případech neurčitá a zavádějící, a to především
vzhledem k nejasné etiopatogenezi některých duševních poruch
3. statistická norma jako kritérium normality osobn.
- normalita je v tomto pojetí hodnocena z hlediska četnosti výskytu
pozorovaných jevů
- norma představuje průměr získaný kvantifikovaným určením sledované skup.
- toto hodnocení duševní normality či abnormality má svá úskalí
- normalita nemůže být tedy určena pouze kvantit., ale kvalit. determinantami
4. normální fce psychobiologické jednoty organismu jako kritérium normality
- existují obecné zákonitosti normálního fungování psych. činnosti:
→ dynamická rovnováha mezi osobností a prostředím
→ dynamická rovnováha různých psych. procesů a činností
→ jednotný výběrový charakter potřeb a schopnost jednotné difúzní selekce
životně významného cíle
→ relativní stálost struktury osobnosti v procesu intraindivid. a interindivid.
změn
→ dynamická rovnováha mezi energet. potenciálem potřeb osobnosti
- z výše uvedeného lze odvodit obecné znaky abnormity osobnosti
5. ideální norma jako kritérium normality
- je optimální forma existence osobnosti v optimálních soc. podmínkách
- ideální normu charakterizuje:
→ aktuální i vývojová intraindivid. a interindivid. integrace osobnosti
→ dynamická rovnováha osobnosti a prostředí
→ dynamická rovnováha různých psych. procesů, zejm. různých potřeb osobn.
→ relativní stálost osobnosti v procesu jejího vývoje
- existují také některé neoptimální formy existence osobnosti, jež nelze ještě
považovat za patologické → v nich působí kompenzační mechanismy, jež
udržují osobnost ve stavu dynamické rovnováhy
3. Etiopatogeneze duševních poruch
VYMEZENÍ POJMU DUŠEVNÍ PORUCHA
- v průběhu historického vývoje se setkáváme s rozdílnými až protichůdnými
koncepcemi ve výkladu tohoto pojmu
- s prvním pokusem se setkáváme současně se vznikem psychiatrie jako samo-
statného oboru na přelomu 18. a 19. stol.
- tento tzv. organický model klasifikuje duševní poruchy především podle sympto-
matiky, tj. podle chorobných příznaků
- postupně jsou blíže specifikovány některé duševní choroby
- ve 20. stol. dochází k určitému uvolnění diagnostických systémů
- pod vlivem psychodynamických škol vzniká oproti organickému modelu tzv.
model psychosociální, kt. částečně upouští od deskriptivní klasifikace duševních
poruch
- toto diagnostické rozvolnění vyvrcholilo v pol. 20. st. tzv. antipsychiatrickým
hnutím, kt. označovalo diagnózy za „nálepky“
- postupně si různé psychologické a psychiatrické směry a školy vytvořily vlastní
diagnostické systémy
- psychiatrie a psychologie umožnily zdokonalení diagnostických systémů, což
vedlo ke snaze vytvořit takové pojmosloví, kt. by bylo srozumitelné pro většinu
odborníků v celosvětovém měřítku
- v prvním mezinárodním seznamu nemocí, kt. byl přijat v r. 1893 v Chicagu , neby-
ly ještě zahrnuty duševní poruchy
- teprve v jeho 5. revizi v r. 1938 byly uvedeny 4 druhy duš. poruch a to:
→ mentální zaostalost
→ schizofrenie
→ maniodepresivní psychóza
→ ostatní duševní poruchy
- v 6. revizi byly uvedeny příčiny duševních poruch a její 8. revize byla rozšířena
o další druhy duš. poruch
- 9. revize vycházela především z etiopatogenetických hypotéz o vzniku jednotl.
duš. chorob a poruch
- poslední 10. revize vychází především ze symptomatiky duš. poruch, přičemž
každá porucha je definována přítomností či absencí určitého počtu diagnost.
kritérií
- u nás vstoupila MKN-10 v platnost v r. 1993
- závažným rozdílem oproti dřívějšímu pojetí je skutečnost, že nepoužívá v psy-
chopatologii pojmu „nemoc“ či „choroba“ → nahrazeny pojmem „porucha“
- MKN-10 definuje duševní poruchu jako „existenci klinicky rozpoznatelného
souboru příznaků nebo chování, který je ve většině případů spojený s pocitem
tísně a narušením funkcí“
- relativně izolovanou, dočasnou poruchu funkce nazýváme dysfunkce
ETIOLOGIE DUŠEVNÍCH PORUCH
- etiologie některých poruch není ještě zcela ujasněná
- na vzniku jednotlivých poruch se často podílí více faktorů
- příčiny duševních poruch můžeme klasifikovat podle těchto kritérií:
1) z hlediska doby, v níž působily
a) vlivy prenatální – člení se na:
→ prekoncepční – faktory hereditální a nedostatek
některých důležitých živin
→ postkoncepční – působení některých škodlivin na vývoj
plodu (záření, stres matky, tox. látky...)
b) vlivy perinatální – uplatňují se v období kolem porodu (poškození mozkové
tkáně, nedostatečný přívod kyslíku do mozku ...)
c) vlivy postnatální – záněty mozku a mozkových plen, mozkové nádory, poraně-
ní mozkové tkáně, intoxikace, za významný faktor pova-
žujeme prostředí
2) z hlediska znalosti etiologického faktoru
a) endogenní – ty, které vznikly bez zjevných příčin, nebo jejichž původce
neznáme
b) exogenní – vznikají na základě nějaké evidentní příčiny (úraz nebo onemoc.
mozku, rentgenové záření, infekční choroby ...)
- patří k nim i psychogenní poruchy, které jsou způsobeny psych.
traumatem či dlouhodob. frustrací některých psychosoc. potřeb
3) z hlediska determinujícího faktoru
a) biologické faktory – tvoří vrozené a zděděné dispozice jedince
b) sociální faktory – negativní vlivy prostředí, které jedince obklopuje
- špatné mezilidské vztahy a nebezp. formy komunikace
GENETICKÉ KONCEPCE V PSYCHIATRII
- genetické metody byly do psychiatrie zavedeny brzo po znovuobjevení
Mendelových zákonů
- hl. metodou se stala genealogická metoda, metoda zkoumání rodokmenu z hledi-
ska sledovaného onemocnění; rodokmenová analýza je stále nejběžněji užívanou
metodou lékařské genetiky v psychiatrii a přinesla cenná empirická data rizik
onemocnění psych. poruchami v rodinách a v populaci – získaná empirická čísla
však zatím nevyřešila otázku mechanismu dědičného přenosu nejzávažnějších
duš. poruch
- období určitého zklamání s nálezy empirických dat rizik psych. onemocnění
a nemožnost podat jednoznačnou a prokázanou teorii dědičnosti přenosu závaž-
ných psych. poruch vedlo k zavedení dalších genetických metod – studium
dvojčat, adopční studie → tyto metody přispěly k obnovení zájmu o genetickou
problematiku v psychiatrii
- biologické a organické koncepce vzniku psych. poruch kladou od počátku
medicíny jejich příčinu do porušené struktury nebo fce mozku nebo jiných
tělesných orgánů a systémů
- rozvoj histologie a mikrobiologie vedl k objevu etiologické souvislosti luetické
nákazy a psych. poruch, kt. jsou důsledkem zasažení mozku letickou infekcí →
→ v oblasti genetiky to byl např. objev Downova syndromu a další objevy
chromozomálních poruch
- protože předmětem zkoumání psychiatrie jsou abnormální projevy lidského
chování, je zatím základem nozologické kategorizace psych. poruch fenomeno-
logický popis → ten vychází i z popisu normálních znaků lidského chování
- při vymezení obsahu znaků je často těžké určit, zda mají kvantitativní či
kvalitativní charakter
- nutnost sledovat jak kvantitativní, tak kvalitativní znaky ovlivnila volbu různých
zákl. koncepcí pro testování genetických hypotéz v psychiatrii a psychologii
- v těchto behaviorálních vědách byl donedávna pěstován zejm. přístup ovlivněný
koncepcí Galtonovou → tato koncepce užívá pro kvantitativní analýzu behav.
fenotypů biometrickou metodu → galtonovský přístup sice umožňuje zjištění
účasti genet. faktoru při vzniku určitých vlastností, ale nikdy nevede k vysvět-
lení genet. mechanismu přenosu těchto jevů
- od pokusů vysvětlit dědičný přenos některých psych. onemocnění na základě
jednoduché mendelovské dědičnosti se přechází k hypotézám polygenním →
→ polygenní hypotéza předpokládá dědičný přenos onemocnění prostředn. genů,
jejichž účinek se většinou sčítá; tvoří též dobrou teoretickou základnu pro
interpretaci souhry genet. faktorů s faktory okolí při vzniku onemocnění
- i v psychiatrii se zatím zdá být koncepční užitečnost polygenní hypotézy
vyčerpána a v posledních letech se strategie koncepčního přístupu v genetice
v psychiatrii začíná orientovat jinými směry → přesunuje se opět důraz ke
koncepcím založeným na pojetí kvalitativním
- jednu ze současných racionálních výzkumných strategií představuje Gershonova
koncepce genetické vulnerability
PSYCHOLOGICKÉ A SOCIÁLNÍ TEORIE VZNIKU DUŠEVNÍCH PORUCH
- řada současných autorů (Janotová, Zvolský) se zabývají psychosociálními
teoriemi duševních poruch
S. Freud
- dynamickou sílu osobnosti nazývá libido a podle jeho ontogenetického vývoje
určuje typ duševní poruchy
- libido může podle psychoanalýzy ustrnout na určitém vývojovém stupni, což
může být základem etiopatogeneze duševní poruchy
- potlačení libida považoval za zdroj neurózy
- neurotické poruchy se též rozvíjejí dle psychoanalytického výkladu na podkladě
konfliktu mezi jednotl. vrstvami osobnosti a na základě poruchy vztahu Ega k
okolnímu světu
- léčba neurotického pac. spočívá v přemístění potlačených zážitků z něvědomí
do vědomí
A. Adler
- Freudův následovník vysvětluje psychickou poruchu jako obranu proti pocitu
vlastní bezcennosti
H. S. Sullivan (tzv. washingtonská škola)
- spatřuje základ psychických poruch ve špatných interpersonálních vztazích
- kalifornská škola Palo Alto (Jackson, Bateson) vytvořila teorii „dvojí vazby“,
kterou považuje za základ vzniku schizofrenie
- představitelé behaviorální psychologie (J. Wolpe, Eysenck) jsou přesvědčeni,
že příčinou neurotických a jiných psychických poruch je naučení se neadekvát.
vzorcům chování či neosvojení si správných forem chování
- existenciální analýza založená V. Franklem považuje za zdroj duševních poruch
neuspokojení touhy po smyslu života
- humanistická psychologie (C. Rogers) považuje za základní příčinu vzniku duš.
poruch omezující konvence a konformismus narušující vzájemnou blízkost lidí;
za významný zdroj psych. poruchy považuje také neschopnost být zde a nyní
- v pol. 20. stol. se objevuje teorie duš. poruch vycházející ze studia rodinné
interakce → jsou založeny na poruchách v komunikačních systémech rodiny
- někteří autoři užívají pojmu nexální rodina, kt. má násled. charakteristiky:
→ uzavřenost vůči okolí
→ ztráta autonomie jednotl. členů
- v 60. letech se rozvinula v evropských zemích jako odpor proti koncepci
značkování → důsledkem byla vlna antipsychiatrie, kt. vedla ke kritice psychia-
trické terminologie
- v současné době psychiatrie a psychopatologie uznává teorii všeobecných
systémů, kt. zdůrazňuje specifičnost lidských kvalit a duševní nemoc vymezu-
jeme jako lidský fenomén s multifaktoriální etiologií
4. Poruchy pudů a instinktů
- pudy a instinkty jsou staré, ve fylogenezi zakódované biologické mechanismy
- instinkty jsou vrozené, relativně stálé, složité reflexní reakce živočichů na
podněty vnějšího prostředí; vyznačují se stereotypností
- pudy mají obsah a směr a vyznačují se jistou individuální variabilitou
- pudy a instinkty se vyvíjejí i během ontogeneze
- fyziologické mechanismy instinktů jsou lokalizovány v podkoří
- instinktivní činnost je výrazně ovlivňována retikulární formací a též humorálními
a metabolickými faktory
- patické změny instinktů se mohou vyskytovat ve 3 formách:
1. oslabení nebo naprosté utlumení
2. abnormní zesílení činnosti
3. zvrácenost
- dělení:
A) PUDY ZAMĚŘENÉ K ZACHOVÁNÍ INDIVIDUA
1. obživný
2. sebezáchovy
3. orientační
4. zvědavosti a zvídavosti
B) PUDY ZAMĚŘENÉ K ZACHOVÁNÍ RODU
1. rodičovský
2. sexuální
C) PUDY SDRUŽOVACÍ
D) PUDY PRO ZPŘÍJEMNĚNÍ EXISTENCE
A) PUDY ZAMĚŘENÉ K ZACHOVÁNÍ INDIVIDUA
1. Poruchy obživného pudu
- tj. poruchy hledání, získávání a příjmu potravy
- příčiny: jídlo mnohdy kompenzuje starosti, nedostatečné emoční prožitky, je
náhradou za nedostatek lásky; u některých lidí se v zátěži chuť k jídlu
zesiluje, u jiných naopak zeslabuje
- řadíme sem:
bulimie (vlčí žravost) – chybí pocit nasycenosti, dva druhy bulimiků:
a) cílem je akt příjmu potravy
b) cílem je akt zvracení (vomitus)
anorexie (nechutenství) – odmítání potravy, někdy může být negativistickou
reakcí na přehnané nucení do jídla či formou
vyrovnávání se stresem
- zvl. případem je tzv. mentální anorexie – velmi těžká
psych. porucha tělového schématu, odmítání jídla
s cílem snížení tělesné hmotnosti
sitofobie – odmítání potravy na bázi organického onemocnění mozku
- u gerontů, schizofreniků – mají strach, že je chce někdo otrávit ...
pica – pojídání nestravitelných a odporných látek – vlastní nebo cizí exkrem.,
zkažené maso ...
- u některých forem schizofrenie či u těžších organických poruch mozku
2. Poruchy pudu sebezáchovy
- patří sem:
patické zesílení pudu – abnormní strach a úzkost v běžných situacích
patické utlumení pudu – nevyhýbání se nebezpečí a časté vystavování se život
ohrožujícím situacím
sebemrzačení – u masochismu, těžkých depresí a hysterie; zvl. případem je
tzv. bilanční sebepoškozování – je buď účelové nebo je
projevem odporu
sebevražda (suicidum) – zvl. případem je tzv. bilanční sebevražda – tj. únik
z neřešitelné životní situace, čl. racionálně zváží
důvody
sebevražedný pokus
3. Poruchy orientačního instinktu
- tyto poruchy se projevují:
oslabením nebo chyběním reakce na změny – ztrátou zájmu o vnější svět – při
autismu, těžkých depresích,únavě
abnormní zesílení orientačních reakcí – neklid, nesoustředěnost, u těžších
forem ment. retardace a schizofrenie
B) PUDY ZAMĚŘENÉ K ZACHOVÁNÍ RODU
1. Poruchy rodičovského pudu
- mateřská láska je více pudová, otcovská převážně získaná v průběhu výchovy
- patří sem:
zanedbávání dítěte
týrání dítěte až jeho usmrcení
přehnaná citová vazba k dítěti („opičí láska“)
2. Poruchy sexuálního pudu
- sex. orientace = preference sex. objektů
- sex. identita = ztotožnění se se sex. rolí, základy jsou položeny již ve 3. roce
- je ovlivněna: sexchromozomy, hypotalamem .... tyto faktory se
nedají ovlivnit
- sex-speciální výchova – rodiče si přáli holku a narodil se jim
kluk – rodiče ho pak vychovávají jako
holku – může vést k poruše sex. identif.
- poruchy dělíme na:
kvantitativní
nadměrný rozvoj sex. tendencí – u mužů sateriasis
u žen nymfomanie , dohromady erotomanie
nedostatečný rozvoj sex. tendencí – snížená schopnost dysfunkce
totální afunkce
- většinou je řeší sexuolog společně s psychologem
B) kvalitativní
= sex. deviace
poruchy sex. identifikace – transsexualita
poruchy v preferenci sex. objektů – pedofilie (vzrušuje ho dětská struktura),
gerontofilie, zoofilie, nekrofilie .......
5. Poruchy vnímání a obrazotvornosti
- poruchy – netýkají se pouze lidí duševně nemocných, podléhají jim všichni →
→ nepatologické poruchy :
smyslové klamy – např. přecenění vodorovných délek, barvové klamy ...
pareidolie – z neurčitých tvarů si dotváříme konkrétní obrazy
- vytváří se na základě frustrace, jsou na ní založené některé
diagnostické metody
eidetismus – u 50% dětské populace; projevuje se tím, že dítě si vybavuje
vjem do detailů, kt. se kryje s opravdovým jevem, často u dětí
předškolního věku
- z významných osobností Purkyně, Stašek, van Gogh
perseverace – když sledujeme delší dobu jevy určité třídy, vidíme je i po
zavření očí, při relaxaci
- patologické poruchy :
iluze – neadekvátní, zkreslený vjem předmětu nebo jevu, kt. bezprostředně
působí na naše receptory
- může se jednat o poruchu:
a) kvantitativní – vnímá se více či méně, než je skutečnost
b) kvalitativní – zkreslení vjemu
- zvl. případem jsou afektivní iluze – dochází k nim v souvislosti s výrazn.
emocí, např. strachem
- podle subjektivního postoje k iluzím rozlišujeme:
a) pravé – iluze, o jejichž pravdivosti je pac. přesvědčen a podle toho
také jedná; jsou příznakem vážné duševní choroby
b) nepravé – neboli pseudoiluze – při nich si čl. uvědomuje, že jeho
vnímání je klamné, že se nejedná o skutečnost; objevují
se i u normálních lidí vlivem únavy nebo silných emocí
- mají k nim sklon hl. děti vzhledem k bohaté fantazii
- podle receptoru rozeznáváme iluze:
a) zrakové
b) sluchové
c) tělové
d) komplexní
halucinace – chorobné vnímání zdánlivé skutečnosti, kt. vzniká bez přímého
bezprostředního působení na naše receptory
a) pravé – pac. je nevývratně přesvědčen o jejich reálnosti
b) nepravé – pac. si uvědomuje neskutečnost, vznikají během
vyčerpání
- halucinace (H) a iluze se vyskytují u paranoidní formy schizofr.
- pravé H a iluze se nesmí pac. vyvracet, je třeba vstoupit do pac.
prožívání
-
Vloženo: 16.06.2009
Velikost: 289,57 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu KPS/PSPAO - Psychopatologie
Reference vyučujících předmětu KPS/PSPAO - Psychopatologie
Podobné materiály
- KPS/PSTEB - Psychoterapie B - Otazky
- KPG/PEDG2 - Pedagogika 2 - Otazky
- KPS/PSDI - Psychologická diagnostika - Otazky
- KPG/SPPG - Speciální pedagogika 2 - Otazky
- KPS/PSZD - Psychologie zdraví - Otazky
- KVD/ITV - Informační technologie ve výuce - Otazky
- KPS/VYPSO - Vývojová psychologie - Otazky
- KPS/PEPSB - Pedagogická psychologie B - Otazky
- KPS/DEPS - Dějiny psychologie - Zpracované otázky
- KPS/DEPS - Dějiny psychologie - Zpracované otázky
- KČJ/USL - Úvod do studia literatury - otázky ke zk - 30-38
- KČJ/USL - Úvod do studia literatury - otázky ke zk - 39-50
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KČJ/LLTS - Lexikologie, lexikografie a tvoření slov - otázky ke zkoušce
- KPG/SOC - Sociologie - otázky ke zkoušce
- KPG/SOC - Sociologie - otázky ke zkoušce
- KPG/SOC - Sociologie - otázky ke zkoušce
- KPG/SOC - Sociologie - otázky ke zkoušce
- KPG/SOC - Sociologie - otázky ke zkoušce
- KPG/SOC - Sociologie - otázky ke zkoušce
- KPG/SOC - Sociologie - otázky ke zkoušce
- KPG/SOC - Sociologie - otázky ke zkoušce
- KPG/SOC - Sociologie - otázky ke zkoušce
- KPG/SOC - Sociologie - otázky ke zkoušce
- KPG/PEDGB - Pedagogika pro učitele B - Hlavní otázky školství v mezinárodním kontextu.
- KPG/SKL - Legislativa ve školství - Otázky k testu
- KPG/SCPT - Sociální patologie - SCPT-testové otázky
Copyright 2024 unium.cz