- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Popisek: Texty z CD prevedene do pouzitelne podoby bez obrazku
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálDUM 4
Obsah
Fauvismus
V zemi svého vzniku Francii bývá fauvismus považován za první uměleckou revoluci 20. století (revoluci uskutečněnou prostřednictvím barvy: „barevnou revoluci") a účastníci takto pojmenovaného hnutí za první avantgardu období tvůrčího experimentování mezi počátkem nového století a zahájením první světové války.Původně ironický název hnutí má na svědomí francouzský umělecký kritik Louis Vauxcelles, který během návštěvy Podzimního salónu v r. 19O5 ukázal na italizující sochu obklopenou malířskými díly budoucích fauvistů s památnými slovy : „Donatello parmi les Fauves!“ (Donatello mezi šelmami). Označení se okamžitě ujalo patrně i proto, že vystihovalo první dojem nepřipraveného publika, šokovaného zejména barevným účinkem pláten vznikající umělecké školy.Nejvýznamnějšími představiteli byli Henri Matisse, André Derain a Maurice Vlaminck následováni dalšími jmény: Albert Marquet, Charles Camoin, Louis Valtat, Henri Manguin, Jean Puy, Raoul Dufy, Othon Friesz, Kees van Dongen a Georges Braque. Volně je s nimi spojován Georges Rouault, který sice s fauvisty vystavoval, nicméně inklinoval k expresionismu.Společným jmenovatelem fauvistů byla autonomie a nebývalá intenzita barvy, často libovolně používané pro její emocionální a dekorativní účinek, případně i schopnost utvářet prostor. Vstup umělcových emocí a celkového výrazu (exprese) do díla jako nedílných složek jeho obrazové výstavby spojoval fauvismus s téměř současným expresionismem. Fauvisté se nechali inspirovat dílem Cézanna, van Gogha, Gauguina a největší přirozenou autoritou mezi nimi byl takřka o generaci starší Henri Matisse, právem označovaný za jednu z největších uměleckých osobností 20. století.Hnutí, které zazářilo jako blesk z čistého nebe na podzim 19O5, nepřežilo rok 19O8 a jeho účastníci nespojení jednotným uměleckým programem se vydali buď cestou dalšího experimentování (Matisse, Braque), nebo si vypracovali osobitý a většinou působivý styl (Dufy).Henri Matisse (1869 Le Cateau-Cambrésis - 1954 Nice)Francouzský malíř, jeden z nejvýznamnějších umělců 20. století a v jeho první dekádě hlavní představitel fauvismu.Zvlášť oceňována byla vždy subtilní linie kresby spolu s krásou a zářivostí barvy. Technikou neoimpresionismu a inspirován Baudelairovou básní Vyzvání na cestu ze sbírky Květy zla vytvořil své první velkolepé dílo Luxe, calme et volupté (Přepych, klid a rozkoš). Název je citací části refrénu Baudelairovy básně, přičemž třem uvedeným slovům předchází zde zamlčené a nepřímo tak zdůrazněné slovo krása, které by mohlo tvořit motto celého Matissova díla. Obraz vzniklý v letech 1904-5 byl vystaven na Salónu nezávislých v r. 1905 a okamžitě jej koupil Signac (dnes Musée d'Orsay v Paříži).Téhož roku Matisse spolu s dalšími přáteli zahájil na Podzimním salónu krátkou, avšak slavnou dráhu fauvismu, přičemž šokoval publikum především obrazem Žena v klobouku (Madame Matisse), jistě právem považovaným za ikonu nového uměleckého hnutí.Známým dílem je Bonheur de Vivre (Radost ze života z r. 1905/6. Když dva, tři roky po vzniku výchozí podoby vytvářel další dvě verze slavného obrazu Přepych I a zejména Přepych II, završoval jimi fauvismus a předznamenával svou další cestu na vrchol evropského malířství.Ještě před první světovou válkou si účastí na řadě mezinárodních výstav (Londýn, Kolín, newyorská Armory Show) získal světovou proslulost, když jej předtím objevili slavní američtí i ruští sběratelé a obchodníci (Leo, Gertruda a Michael Steinovi, Sergej Ščukin a Ivan Morozov). Zahraniční sbírky obohatily desítky Matissových obrazů, včetně dvou slavných děl Tance a Hudby.Matisse patřil mezi malíře, kteří podnětně zasáhli do vývoje moderního sochařství. V letech 1910 - 13 vytvořil pět bust Jeannette I - V, v nichž se vyrovnával s konstruktivními a prostorovými problémy nastolenými Cézannem a kubisty a mezi jeho 68 známými skulpturami vynikají čtyři bronzové verze reliéfních ženských Zad, z nichž poslední vskutku monumentální Záda IV. jsou z r.1929.Během třicátých let malíř rozvíjel oblíbená zátiší a komponoval své modelky do interiéru, zjednodušoval tvary a omezoval barevnou škálu: slavný Růžový akt z r. 1935. Až do konce života tvořil a experimentoval a když jej těžká nemoc upoutala na lůžko a invalidní vozík, vynalezl originální techniku tzv. gouaches découpées, spočívající v nalepování živě kolorovaných a z papíru vystřihovaných tvarů sestavovaných do abstraktních vzorů: Šnek z r. 1953.Jeho komplexním dílem je rovněž architektura a výzdoba Růžencové kaple ve Vence.André Derain (1880 Chatou - 1954 Chambourcy)Francouzský malíř úzce spolupracující s Matissem a Vlaminckem, spoluzakladatel fauvismu.S Matissem se vzájemně portrétovali. Jeden čas byl jejich oblíbeným místem malý středomořský přístav Collioure poblíž francouzsko-španělských hranic. Zatímco Matisse jej proslavil svým Otevřeným oknem s vyhlídkou na Collioure a dalšími obrazy na toto téma, k němuž se neustále vracel, Derain si vzal za námět plachetnice a bárky v malebném přístavu.Od divizionistické techniky uplatňované ještě v Collioure přešel k barevným plochám svých obrazů z L´Estaque u Marseille a z Londýna. Vznikla tak ryze fauvistická díla, např. L´Estaque z r. 1905 a Londýnské přístaviště na Temži z r. 1906.Spolu s Vlaminckem patřil k prvním sběratelům africké skulptury a tento zájem sdílel i s kubisty. Už ve 20. letech opustil dráhu experimentů, přiklonil se k tradičním stylům, postupně ztrácel kontakty s uměleckou avantgardou a stával se samotářským. Zemřel na následky mrtvice a pouličního neštěstí.Přes rozpornost v hodnocení jeho pofauvistické tvorby je považován za předního francouzského malíře a jevištního výtvarníka.Maurice de Vlaminck (1876 Paříž - 1958 Rueil-la-Gadeličre)Francouzský malíř-autodidakt, v mládí profesionální závodník-cyklista a barový muzikant, houslista v orchestru nočního klubu, ve svém volném čase psal (v r. 1902 mu vyšla novela Z jedné postele do druhé) a především maloval.Chlubil se tím, že nohou nevkročil do Louvru, nicméně po setkání s Van Goghovým dílem na výstavě prohlásil, že jej od tohoto osudného dne miluje víc než vlastního otce, a rozhodl se pro dráhu malíře. Jeho rozhodnutí bylo stejně spontánní jako celá jeho tvorba. Na jejím začátku byly krajinomalby z Chatou u Paříže, kde tvořil spolu se vzdělaným Derainem: Most v Chatou a Vlečná loď na Seině, oba z r. 1906.Fauvismu zůstal věrný po celý život: Zimní krajina z r. 1935.Raoul Dufy (1877 Le Havre - 1953 Forcalquier)Po večerních kurzech v rodném městě, kde pracoval pro firmu dovozce kávy, se díky získanému stipendiu dostal na pařížskou Akademii, kde ztrávil čtyři roky.Když v roce 1905 uviděl v Salónu nezávislých Matissův obraz Luxe, calme et volupté, rozhodl se jej následovat po cestě fauvistů, s nimiž vystavoval v r. 1906 a 1907. Jeho oblíbenými náměty sdílenými s dalšími „šelmičkami“ (Manguin, Marquet ad.) byly slunečníky na normandských aj. plážích a vlajkoslávy na národní svátek 14. července v ulicích, které dovolovaly fauvistům rozehrát působivé barevné koncerty: Tři slunečníky a Ulice vyzdobená prapory, oba z r. 1906.Následující rok maloval v cézannovském duchu spolu s dalším rodákem z Le Havru Georgesem Braquem v L´Estaque poblíž Marseille. Oba přátelé opustili fauvismus, Braque ve prospěch kubismu, zatímco Dufy si pak během krátké doby vypracoval svůj osobitý lehký styl charakterizovaný rychlou kaligrafickou kresbou na jasném a rozmytém barevném pozadí upřednostňující matissovské scény „radosti ze života“, který mu zaručoval celoživotní úspěch.Byl rovněž úspěšným módním návrhářem a knižním ilustrátorem (Apollinairův Bestiář neboli Orfeův průvod z r. 1911). Známé jsou jeho murálie, nástěnné malby, např. největší z nich Duch elektřiny pro Pavilon světla Světové výstavě v Paříži v r. 1937.Se svým přítelem od dětství Othonem Frieszem vytvořil v letech 1937 - 4O velkolepou murálii na téma Řeka Seina pro bar v divadle pařížského Paláce Chaillot (nyní v Centre Pompidcou): Friesz namaloval úsek od pramenů po Paříž a Dufy od Paříže až po široké a kilometry dlouhé ústí do moře v oblasti Le Havru.Georges Rouault (1871 Paříž - 1958 Paříž)Francouzský umělec, v mládí se vyučil sklářem zaměřeným na restaurování barevných chrámových vitrají, které později inspirovaly jeho svérázný malířský styl spojující pevné a výrazné tmavé obrysy s živými barvami.Na pařížské Akademii byl tento Matissův a Marquetův spolužák oblíbeným studentem svobodomyslného Gustava Moreaua (1826-1898) a prvním kurátorem jeho dodnes existujícího muzea.Přátelil se s fauvisty, nicméně ve své podstatě byl expresionista, mj. i díky psychické krizi, kterou prožil, stejně jako hlubokému sociálnímu cítění, duchovní a náboženské orientaci. Maloval klauny, prostitutky a vůbec vyděděnce společnosti v ponurých, nicméně žhnoucích barevných tónech: Cirkusačka (La Saltimbanque) z r. 1906, Tři Klauni z r. 1917. Jejich protikladem byli soudci: Tři soudci z r. 1936.V meziválečném období tvořil kromě náboženských pláten (Starý král z r. 1937) rovněž tisky na biblické citáty a meditace na téma smrti (cyklus Miserere vydaný r. 1927).Od začátku 40. let se věnoval výlučně religioznímu umění a stal se jedním z jeho nejuznávanějších tvůrců.Expresionismus
Zatímco mateřskou zemí fauvismu byla Francie, expresionismus byl vlastní německy mluvícím zemím. Název uměleckého směru se stejným rokem narození jako fauvismus, tedy 1905, byl údajně poprvé použit předním berlínským sběratelem obrazů Paulem Cassirerem k charakteristice díla německého malíře Maxe Pechsteina, jednoho z budoucích expresionistů. Jde o název poněkud zavádějící, neboť na jedné straně jakoby sugeruje protiklad impresionismus - expresionismus, resp. imprese (dojmu) a exprese (výrazu), na druhé straně je synonymní s jednou z obecnějších schopností umění stávat se nositelem výrazu zejména umělcových emocí, což je mimochodem vlastnost, kterou sdíleli expresionisté s fauvisty (Matissův důraz na expresivitu barev). Pojem exprese figuroval v dobových estetických koncepcích spojených s myšlenkami Bergsona a Croceho.Nicméně vžitým názvem expresionismus označujeme umělecký směr s hlavními ohnisky v Drážďanech, Berlíně a Mnichově (souběžný zpočátku s francouzským fauvismem), který díky aktivitě uměleckých skupin Die Brücke (Most: rozuměj most spojující současné umění s jeho budoucností) a Der Blaue Reiter (Modrý jezdec) kulminoval ještě před první světovou válkou.Za čelné představitele drážďanské Die Brücke, založené v r. 1905 čtyřmi studenty architektury a přenesené v r. 1911 do Berlína, lze označit o generaci staršího Ernsta Ludwiga Kirchnera, dále Karla Schnidta - Rottluffa, Maxe Pechsteina, Otto Müllera a Emila Nolde, jehož členství však trvalo krátce. Jejich hlavním námětem byla vedle krajiny zejména figurální kompozice. Malíři byli ovlivněni nejen dávnými domácími (Grünewaldův Isenheimský oltář z r. 1513 - 1515) i dalšími evropskými tradicemi (El Greco), ale rovněž uměním Afriky a Oceánie, jež poznali v drážďanském Etnologickém muzeu. Důraz expresionistů na linii a grafismus založil vynikající tradici německé grafiky 1. poloviny 20. století (K.Kollwitzová).Hlavními iniciátory skupiny Der Blaue Reiter vytvořené v Mnichově v r. 1911 byli Vasilij Kandinskij, Franz Marc a Gabriela Münterová, k nimž se přimkli mj. August Macke, Lyonel Feininger, Alexej von Jawlensky a Paul Klee. Díky osobnosti Vasilije Kandinského se expresionismus období skupiny Der Blaue Reiter stal spolu se supremantismem Kazimíra Maleviče jedním z nejvýznamnějších zdrojů vzniku abstraktního umění (viz kap.4). Skupina měla rovněž přímé pokračování v poválečné Die Blaue Vier.Nepřímým pokračováním předválečného expresionismu byla rovněž poválečná sociálně kritická tvorba příslušníků hnutí Neue Sachlichkeit (Nová věcnost), zejména Otto Dixe (1891- 1969) a George Grosze (1893-1959). Po nástupu fašistů k moci v r. 1933 byl německý expresionismus označen jako „zvrhlé“ umění (entartete Kunst) a brutálně potlačen. Jeho ozvuky však nacházíme u dalších osobností typu Chagalla a Soutina stejně jako po skončení druhé světové války, kdy prožívá prakticky až do konce 20. století řadu ohlasů, svébytných „návratů“ a revivalů v podobě expresionistických a neoexpresionistických tendencí počínaje americkým abstraktním expresionismem až po postmoderní neoexpresionismy dvou posledních dekád uplynulého století: francouzská Figuration Libre, italská Transavantgarda a zejména němečtí Neue Wilden.Významnou roli hrál expresionismus i v rakouském umění, kde byli jeho hlavními představiteli Oskar Kokoschka a Egon Schiele, kteří navázali mj. na odkaz vídeňské secese. Pozoruhodnou osobností byl člen skupiny Der Blaue Reiter, litoměřický rodák Alfred Kubin (1877-1959) s imaginací připomínající Franze Kafku, na nějž se odvolávali surrealisté a zejména Paul Klee.Do kontextu expresionistické tvorby bývají volně řazena rovněž pozdní díla Henri Rousseau (1844-1910), řečeného Celník Rousseau, jehož známý starší autoportrét - krajinu z r. 1890 vlastní Národní galerie v Praze.Za předchůdce expresionistů bývají označováni především Vincent van Gogh, James Ensor a Edvard Munch.Karl Schmidt-Rottluff (1884 Rottluff u Chemnitz - 1976 Berlín)Německý expresoinistický malíř a grafik, druhé příjmení si zvolil v r.1906 podle svého rodiště, spoluzakladatel drážďanské skupiny Die Brücke.Kromě krajinomaleb (U nádraží z r. 1908, Dvůr statku v Dangastu z r.1910) maloval zátiší, figurální kompozice a portréty. V jeho malířských dílech se projevovala zkušenost s grafismem jeho vynikajících dřevorytů a inspirace africkou skulpturou.Po nástupu fašismu byl označen za „zvrhlého“ umělce, 608 jeho děl ve veřejných sbírkách konfiskováno, v r. 1941 mu bylo zakázáno malovat a byl dán pod kuratelu SS. Po válce se vrátil do Berlína a r. 1947 se stal profesorem na Vysoké škole výtvarných umění a v r. 1967 zde založil muzeum skupiny Die Brücke.Ernst Ludwig Kirchner (1880 Ascheffenburg - 1938 Frauenkirch u Davosu)Německý malíř a grafik, jeden ze zakladatelů drážďanské skupiny Die Brücke, autor jejího programu. Jeden z nejvýznamnějších německých expresionistů.Od založení skupiny se představuje působivými barevnými figurálními kompozicemi, včetně aktů a portrétů: Malíř a jeho model z r. 1907. Erotismus jeho pláten byl charakterizován jako zlomyslný.Na rozdíl od fauvistů, jimiž se inspiroval, si oblíbil kombinace disonantních barev. K známým figurálním obrazům patří Adam a Eva a Ženský poloakt s kloboukem, oba z r. 1911.Jeho krajní kriticismus se stal jednou z příčin rozpadu skupiny v r. 1913 po jejím přenesení do Berlína. Právě v Berlíně vytvořil nejvýznamnější díla expresionismu v celé řadě svých pouličních scén: Berlínská pouliční scéna z r.1913, Postupimské náměstí z r. 1914, Červená věž v Halle z r. 1915.V r. 1916 byl v Berlíně zraněn projíždějícím automobilem a v následujících letech upadl do drogové závislosti, z níž se vyléčil během pobytu v Davosu, který se stal jeho novým domovem: magická Zimní měsíční krajina z r. 1919. Duševní labilita ho již neopustila. Ještě v roce nástupu fašismu 1933 se konala jeho velká výstava v Bernu, avšak v r. 1937 byl německými fašisty označen za „zvrhlého“ umělce, jeho tvorba představena veřejnosti na mnichovské výstavě „Entartete Kunst“, připravené ideology národního socialismu a 639 jeho děl odstaněno z veřejných sbírek a zabaveno. V r. 1938 spáchal sebevraždu.Emil Nolde, pův. jm. Emil Hansen (1867 Nolde u Tondern - 1956 Seebüll u Neukirchenu)Malíř a grafik, nejvýznamnější představitel německého expresionismu, pouze půl druhého roku člen skupiny Die Brücke.Žil samotářsky a byl hluboce věřící. Paradoxně se tento zemitý expresionista, jehož dílo mohlo být svého druhu metaforou hnutí Blut und Boden, a který navíc zpočátku projevoval určité sympatie s myšelenkami nacistů, stal největší obětí jejich kulturního teroru: jeho tvorbu prohlásili za "zvrhlé" umění, konfiskovali 1052 obrazů v německých muzeích a od r. 1941 mu vyslovili oficiální zákaz malovat. Navíc náhoda tomu chtěla, že při náletu Spojenců v r. 1944 byl zničen jeho berlínský ateliér.Oficiální zákaz obcházel tím, že tajně tvořil drobné akvarely (Ungemalte Bilder/Nenamalované obrazy), podle nichž po válce vznikaly olejomalby.Jeho hlavní náměty tvořily vedle figurálních kompozic zejména s náboženskými náměty (Poslední večeře a Svatodušní svátky, oba z r. 1909, Kristus mezi dětmi z r. 1910, triptych Marie Egyptská z r. 1912 a vrcholné dílo, devítičlenný polyptych Kristův život z let 1911/12, jehož součástí je mimořádně expresívní Nevěřící Tomáš , z civilních námětů např. V kavárně z r. 1911 a Tanečnice z r. 1913) především krajiny.Nolde patřil rovněž ke známým malířům květin.Franz Marc (1880 Mnichov - 1916 Verdun)Německý malíř z výtvarné rodiny, filozoficky, teologicky a umělecky vzdělaný, spolu s Kandinským zakladatel skupiny Der Blaue Reiter a stejnojmenného almanachu z r. 1912.Inspirativně na něj zapůsobila Van Goghova a Matissova tvorba. Je znám svými mysticky a animisticky motivovanými zvířecími náměty, jimž vévodí „modří koně“ odpovídající imaginaci sdílené s Kandinským: Červení koně a Velcí modří koně, oba z r. 1911, Tygr z r. 1912, řada Srnců v lese z r.1913.Byl častým návštěvníkem berlínské ZOO a vyučoval malíře anatomii zvířat. Při malbě zvířat používal nenaturalistické barvy symbolického významu a zjednodušené rytmické tvary. Pod dojmem futuristických děl doplnil barvu a tvar o další dimenzi - pohyb: Zvířecí osudy z r. 1913.Slavným dílem Zápasící tvary z r. 1914, jakési metaforické předtuše války i vlastního osudu, již vkročil na práh abstrakce. Dobrovolně se přihlásil do války a padl u Verdunu a stal se tak po svém nejbližším příteli Mackeovi druhou obětí války z řad německých expresionistů.August Macke (1887 Meschede - 1914 Perthes-les-Hurlus)Německý malíř, častý návštěvník Paříže a mezi expresionisty největší znalec soudobého francouzského umění.Spolu s Marcem navštívil v r. 1912 Apollinaira a Delaunaye a pod jejich vlivem se pokusil o svébytnou adaptaci orfismu. Upřednostňoval zářivé, nikoli však „hlučné“ barvy. Častým námětem byli bavící se lidé: Zoologická zahrada a Ruský balet, oba z r. 1912, Dáma v zeleném kabátku z r. 1913 a Obchod s klobouky z r. 1914.Byl vynikajícím užitým umělcem s průmyslovým a sběratelským rodinným zázemím. S Paulem Kleem podnikl v r. 1914 cestu do Tuniska, kde vytvořil velmi ceněné akvarely. K obdivovatelům jeho díla patřil Max Ernst.Stejně jako Marc se dobrovolně přihlásil do války, od níž si naivně sliboval ozdravení evropské společnosti, vzápětí ztratil iluze a krátce na to padl v Champagni.Egon Schiele (1890 Tulln - 1818 Vídeň)Rakouský malíř a kreslíř vyrostlý a vzdělaný v prostředí vídeňské secese, povahou svého díla zdůrazňujícího výrazové možnosti linie a barvy i deformace tvaru však expresionista.Maloval krajiny (např. Letní krajina z r.1917 znázorňující Český Krumlov, kde pobýval), portréty, včetně autoportrétů (Autoportrét s roztaženými prsty z r. 1911), i alegorické náměty, nejznámější jsou jeho kresby aktů, včetně vlastních a rodinných, pro jejichž domnělou pornografičnost byl v r. 1912 na tři dny uvězněn, ostrakizován prudérní společností a část jeho kreseb spálena.Za války sloužil v rakouské armádě a v roce jejího skončení podlehl španělské chřipce. Od 60. let 20. stol. do současnosti zájem o jeho dílo, jímž vyjádřil své vlastní i obecné představy o problémech sexu, úzkosti, osamělosti a smrti, trvale stoupá a dostalo se mu uznání jednoho z předních umělců moderní doby. K jeho nejznámějším dílům patří Rodina a Ležící žena, obě z r. 1917.Oskar Kokoschka (1886 Pöchlarn - 198O Villeneuve u Ženevského jezera)Rakouský malíř, grafik a básník.Svůj osudový vztah k Almě Mahlerové vyjádřil v dramatu Vrah, naděje žen z r. 1908 a ve slavném nostalgickém obraze Bouře neboli Nevěsta větru z r. 1914 inspirovaný bouří, kterou oba milenci prožili v předchozím roce v Neapoli.Maluje psycho
Vloženo: 16.06.2009
Velikost: 545,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu UUD/DUM4 - Dějiny umění 4
Reference vyučujících předmětu UUD/DUM4 - Dějiny umění 4
Podobné materiály
Copyright 2024 unium.cz