- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálsvětskou naráží na rozdílnost původu - barbarský a římský. Zatímco umělecká řemesla, hlavně kovozpracující, se opírala o barbarskou tradici (barbarská, merovejská), v architektuře nebyly jiné vzory než římské (případně s orientální příměsí). Například baziliky 4. a 5. století kombinují antický sloup s obloukem, který je původně z Orientu.
Nejvýznačnější roli hraje architektura, v níž se odráží četné změny, kterými prošla liturgie a náboženské myšlení a současně i aspirace vládců franského království. Karolínské stavitelství tvoří přechod mezi starověkem a románskými stavbami 11. a 12. století. Typově jde o baziliky a rotundy, ale mění se jejich celková struktura. Zatímco v předcházející době byly katedrály obklopovány množstvím svatyň bez plánu a bližší strategie, v době karolínské dochází k seskupování a začleňování do ucelených stavebních komplexů. Tím způsobem se vyvíjejí katedrály i kláštery. Celé stavby jsou značně rozsáhlé a kompozičně vázány novými pravidly. Nejvyspělejší stavbou tohoto vývoje je klášterní kostel v Sankt Gallenu (kolem 820).
Východní kněžiště je prodlouženo, vyvýšeno a pod ním umístěna krypta pro ostatky svatých a hroby privilegovaných. Vývoj velkých sakrálních staveb vede k dvojímu křížení – nejen na východní, ale i na západní straně. Na západě je zpravidla předsíň s tribunou a kaplí, nad křížením bývají vztyčeny věže (turris). Západní blok se vyvíjí mění ve westwerk – tři podlaží=krypta, patro oltáře a tribuny –kůry pro zpěváky. Zmnožují se apsidy a výklenky pro četné oltáře. Takový byl hlavní kostel v benediktinském klášteře Saint-Riquier v Centule. Celý komplex Saint-Riquier byl složen ze 3 kostelů posazených do rohů trojúhelníka, který měřil 1000 stop (300m), celkový počet oltářů celého komplexu byl 30, klášter pojal 300 mnichů, 99 žáků.. Je zřejmé, že stavitel, opat Angilbert, velmi lpěl na čísle 3, které symbolizuje svatou Trojici (stejně jako trojúhelník). Komplex vybudoval kolem roku 800. Až po Karlově smrti byl vystavěn jiný klášterní komplex - v Sankt Gallenu, jehož plán (z let 816-30) byl uchráněn v klášterní knihovně. Jde o ideální půdorys, závazný všeobecně pro benediktinské stavby. Jako skutečná civitas sancta (svatá obec) obsahuje vše, co náboženské společenství potřebuje pro nezávislý život: zahrady, dílny, stáje, nemocnici, hostinec, školu či hřbitov. Stavba kostela obsahuje západní a východní apsidu, kryptu,
V interiéru kostelů byly vztyčeny 2 řady štíhlých kamenných sloupů, které nesly arkády lodí, krytina a zvonice byly ze dřeva. Známy byly všechny typy kleneb, jako později v románské době, ale požívaly se ke klenutí menších prostor v kaplích a kryptách. Novinky se týkají i stavební techniky: novým způsobem je řešen tlak - pilíře získávají křížový půdorys (například Cáchy). Venkovní fasáda většinou nezdobená, strohost kostelů je záměrná. Náklonnost ke strohosti souvisí s náboženskou tradicí. Uvnitř však nádherně vybavené interiéry: dřevo se zlatnicky zpracovaným plechem (Wolviniův oltář (pala d’oro; paliotto), mezi 824-856, Klášterní kostel San Ambrogio, Miláno, dar Angilberta - důvěrného přítele Karla Velikého, které vyrobil zlatník Wolvin, zdobené zlatem, kamejemi, emaily. I další oltáře, které známe z kreseb představují cestu zpět k antické monumentalitě (3 arkády s Kristem na trůnu – na obraze mistra Jiljí).
Od poloviny 8. století jsou budována královská centra- falce s obytnými paláci: Cáchy, Remeš, Tours, Mety, Fulda, Kolín, Salcburk, Ingelheim, Nijmegen…
Nejznámější a nejvýznamnější je Palácová kaple v Cáchách. Kapli stavěl Odo z Met (vysvěcena roku 804): oktogon s tribunami, v=40m, jeví znalost architektury, jejíž původ nám zůstává utajen, podstatně se odlišuje od praxe byzantských architektů, předjímá již francouzská klenutí z 12. st. Polygonální centrální stavba se zdvojeným obvodem: střední osmiúhelníkové jádro je obklopeno šestnáctiúhelným pláště
Vloženo: 24.06.2009
Velikost: 53,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu UUD/DUM1 - Dějiny umění 1
Reference vyučujících předmětu UUD/DUM1 - Dějiny umění 1
Podobné materiály
- KVK/ZAVK - Základy výtvarné kultury - Kultura a umění
- KVK/ZAVK - Základy výtvarné kultury - Klasifikace umění
- UUD/DUM1 - Dějiny umění 1 - merovejské umění
- UUD/DUM1 - Dějiny umění 1 - otonské umění
- UUD/DUM1 - Dějiny umění 1 - merovejské_umění
- UUD/DUM1 - Dějiny umění 1 - otonské umění
- UUD/DUM1 - Dějiny umění 1 - 08 Starokřesťanské umění
Copyright 2023 unium.cz. Abychom mohli web rozvíjet a dále vylepšovat podle preferencí uživatelů, shromažďujeme statistiky o návštěvnosti, a to pomocí Google Analytics a Netmonitor. Tyto systémy pro unium.cz zaznamenávají, které stránky uživatel na webové stránce navštívil, odkud se na stránku dostal, kam z ní odešel, jaké používá zařízení, operační systém či prohlížeč, či jaký má preferenční jazyk. Statistiky jsou anonymní, takže unium.cz nezná identitu návštěvníka a spravuje cookies tak, že neumožňuje identifikovat konkrétní osoby. Používáním webu vyjadřujete souhlas použitím cookies a následujících služeb: