- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálých textů (články do sborníků, diplomové a bakalářské práce, knihy apod.), ukládají se do počítačových databází a používají se pro vyhledávání informací k určitému tématu.
4. Anotace
Anotace charakterizuje v několika větách obsah textu, slouží k bližšímu seznámení čtenáře s obsahem. Ukládá se do databáze spolu s klíčovými slovy.
5.Symbolika
Seznam symbolů (písmen a indexů), použitých v textu a určení jejich významu. Píší se do sloupce (resp. dvou), každý symbol na samostatný řádek tak, aby se čtenář snadno orientoval. Symbolika se píše na začátek textu (knihy).
6. Schéma zapojení
7. Tabulka naměřených (případně vypočtených) hodnot
V prvním řádku (resp. sloupci) tabulky jsou uvedeny veličiny a jejich fyzikální jednotky pro jednotlivé sloupce (resp. řádky). Pokud jsou v tabulce vypočtené hodnoty, je nutné pod tabulkou uvést vztahy, použité při výpočtu. Označení veličin musí být v souladu se symbolikou. Nad tabulkou je uveden její popis, případně číslo, pokud je v textu tabulek víc.
8. Grafické znázornění naměřených a vypočtených hodnot
Osy grafu i jednotlivé průběhy veličin musí být popsány. Pod grafem musí být jeho popis, případně číslo, pokud je grafů ve zprávě víc.
9. Teoretický úvod a závěr
10. Použitá literatura
Všechny tituly se řadí za sebou (bez ohledu na to, jestli se jedná o knihy, časopisy nebo internet. Doporučuje se řadit tituly podle abecedy podle jména prvního autora (pokud je autorů víc, řadí se také podle abecedy)
I. Knihy
[1] Bartoš, V.: Elektrické stroje, ZČU v Plzni, Plzeň 1995
[2] Bašta, J., Chládek, J., Mayer, I.: Teorie elektrických strojů, SNTL/ALFA, Praha 1968
[3] Hrabovcová, V., Janoušek, L., Ličko, M., & Rafajdus, P.: Moderné elektrické stroje, EDIS ŽU,
Žilina 2001
II. Časopisy
[1] Saccomando, G., Svensson, J., & Sannino, A.: Improveing Voltage Disturbance Rejection
for Variable-Speed Wind Turbines, IEEE Transactions on Energy Conversion, 17 (3): 422-428,
New York 2002
III. Sborníky
[1] Klug, L.: Brushless Permanent Magnet Machine Design and Construction, International
XIII Symposium on Micromachines & Servodrives MIS’02, Procedings 135-143, Warsaw 2002
IV Internet
[1] Vacuum Electrical Feedthroughs
http://www.isibrno.cz/-mil/eft.htm
Části diplomové práce
titulní strana Znak univerzity nebo fakulty
Západočeská univerzita v Plzni
Fakulta elektrotechnická
Název
Vedoucí diplomové práce
Jméno diplomanta
Měsíc, rok
Kopie zadání
Anotace česky a anglicky
Prohlášení - Samostatné vypracování diplomové práce na katedře ..., jsou uvedeny všechny použité prameny, byl použit legální software; v případě, že má diplomant zadání od firmy, její souhlas se zařazením dipl. práce do databáze knihovny, částečným zveřejněním výsledků nebo zákaz publikování práce (dipl. práce je majetkem firmy)
Poděkování vedoucímu dipl. práce nebo někomu jinému, kdo studentovi pomohl (samozřejmě nemusí být)
Obsah
Seznam obrázků, tabulek a příloh
Symbolika
Úvod – téma práce, způsob řešení, náplň jednotlivých kapitol
Metody řešení, výsledky, diskuse výsledků
Závěr – shrnutí výsledků a jejich vyhodnocení (měl by mít hodnotící charakter; pokud se nepodaří splnit zadání ve všech bodech, mělo by být v závěru vysvětlení)
Použitá literatura
(Bibliografie – přehled základní literatury v oboru)
Přílohy (výkresy, grafy, bloková schémata, program …)
V letošním akademickém roce odevzdávají studenti svoji diplomovou práci 2x v papírové podobě (svázané), 1x v elektronické podobě (CD). Tento požadavek se může v příštích letech změnit.
Formát diplomové práce (pouze doporučení)
Velikost písma
12
Typ písma
Times New Roman, Arial
Ne moc typů písma (bold, kurziva)
Řádkování
Text 1 - mezi odstavci volný řádek
1,5 - bez volného řádku mezi odstavci
Obsah, symbolika, seznam obrázků, tabulek a příloh 1, písmo 10
Vzhled stránky
Levý okraj 4 cm
Ostatní okraje 2,5
Číslování stránek
Průběžně včetně příloh od první stránky, ale psát až od stránky s obsahem
Umístění obrázků
A tabulek
Malých – do textu
Velkých – na novou stránku ihned po uvedení v textu
Popis obrázků a
tabulek
Každý obrázek a tabulka samostatný popis
Číslování obrázků
a tabulek
Buď průběžně nebo podle kapitol
Označování příloh
Obvykle římskými číslicemi nebo velkými písmeny
Ústní prezentace
Staré osvědčené pravidlo:
Řekněte, co jste chtěli svým posluchačům říci
Řekněte to
Řekněte co jste řekli
1. Představte se – uveďte nejen své jméno, ale i firmu, pro kterou pracujete
2. Vyberte pouze jedno nebo dvě hlavní témata
3. Uvádějte méně detailů než při písemné prezentaci – pomůže Vám to udržet pozornost
4. Připravte si pečlivě folie, diapozitivy nebo program počítačové prezentace (Vaše te
5. Uvádějte stručně pouze hlavní fakta, ne dlouhé texty
6. Nikdy svůj příspěvek nečtěte! Mohli byste být nudní, přestože je Vaše práce výborná
7. Mluvte nahlas, přiměřeným tempem a vždy čelem ke svým posluchačům (netočte se k nim zády,
pokud např. vysvětlujete něco na folii)
Nezapomeňte poděkovat za pozornost. Pokud si myslíte, že za moc nestála, je to Vaše chyba
KÓTOVÁNÍ
ČSN 01 3130
Obdobné mezinárodní normy ISO 129:1985
Technical drawing. Dimensioning. General principles, definitions, methods of execution and specials (Technické výkresy. Kótování. Obecná pravidla, definice, způsoby kótování a zvláštní předpisy)
Všeobecná ustanovení
Při volbě kót je nutné vycházet z funkce, technologie výroby a způsobu měření,
Pro určení rozměrů a polohy předmětů (konstrukcí) nebo jejich částí (konstrukčních prvků) jsou rozhodující pouze kóty bez ohledu na měřítko, v němž je obraz na výkresu nakreslen.
Výkres nemá obsahovat více kót než je nutné k jednoznačnému určení tvaru a velikosti konečného výrobku. Je-li to účelné, smí se užít doplňkových (informativních) kót s rozměry zapsanými v oblých závorkách, Tyto rozměry se vždy udávají bez mezních úchylek a neplatí pro ně ani všeobecné tolerance rozměrů.
Každý konstrukční prvek se kótuje na výkrese pouze jednou.
Kóta má být umístěna co nejblíže ke kótovanému prvku v tom obraze, v němž je konstrukční prvek zobrazen nezkresleně a je nejzřetelnější.
Kóty téhož konstrukčního prvku se umisťují do jednoho obrazu.
Rozměry, které vyplývají ze zobrazení, se nemusí kótovat, pokud to není třeba zejména z funkčních, popř. jiných důvodů (montážních apod.).
Jsou to zejména:
pravé úhly (90°) nakreslených obrysů ploch, hran os apod.;
úhly, které svírají boční stěny pravidelných rovnoběžnostěnů (hranolů);
poloměry oblouků kružnic, spojujících tečně 2 rovnoběžné přímky s kótovanou vzdáleností mezi nimi.
V souměrných obrazech, je-li v nich označena stopa souměrnosti („osa“), se mohou kótovat konstrukční prvky souměrně umístěné (vzhledem k rovině souměrnosti) pouze na jedné z obou souměrných polovin.
Na výkresech se délkové rozměry kótují v mm (měřicí jednotka se neuvádí); užívá-li se na výkresech jiných než délkových měřicích jednotek, musí se k hodnotám veličin připojit značka příslušné měřicí jednotky (např. kPa, N, °).
Kótovací a pomocné čáry:
Kótovací a pomocné čáry se kreslí jako tenké plné čáry (úsečky nebo obloky kružnic).
Pomocné čáry se prodlužují za kótovací čáry (o 1 až 2 mm).
Kóty a odkazové čáry se umisťují přednostně vně obrázku.
Kótovací čáry se nemají vzájemně protínat. Je-li několik kótovacích čar umístěno nad sebou, umisťují se delší kótovací čáry postupně dále od obrazu.
Kótovací vzdálenost mezi kótovacími čarami a vzdálenost kótovacích čar od čar obrysových musí být taková, aby příslušnost zapsané kóty ke kótovací čáře byla zřejmá.
Jako pomocných čar je dovoleno užít os nebo prodloužených os:
Zkrácené (neúplné) kótovací čáry jen s jednou hraniční značkou lze použít (kromě ke kótování poloměrů) i ke kótování:
průměrů bez ohledu na to, je-li zobrazena celá kružnice nebo její část;
průměrů rotačních předmětů zobrazených zčásti v pohledu a zčásti v řezu;
částečných obrazů souměrných a rotačních předmětů;
rozměrů souměrného nebo rotačního předmětu, jehož obraz by byl kótami přeplněn;
Kótovací čáry se ukončují hraničními šipkami; na výkrese se používá jen jednoho způsobu hraničení kót; hraniční šipky se kreslí tenkými plnými čarami:
Hraniční šipky se kreslí uvnitř pomocných nebo obrysových čar:
Není-li mezi pomocnými nebo obrysovými čarami dostatek místa pro nakreslení obou hraničních šipek, kreslí se hraniční šipky vně pomocných nebo obrysových čar.
Střídají-li se dlouhé a krátké rozměry na společné kótovací čáře, mohou se hraniční šipky u kratších kót vynechat.
Je-li za sebou v řetězci kót na téže kótovací čáře několik krátkých rozměrů, lze vždy dvě k sobě přilehlé hraniční šipky nahradit jedinou hraniční úsečkou:
Zapisování kót
Kóty se zapisují písmem pro technické výkresy. Přednostně se volí kolmé písmo typu B.
Za nedílnou součást kóty se považují písmenné a obrazové značky předcházející číselným údajům, toleranční značky a číselné mezní úchylky, značka závitu apod. Kóta nemá být protnuta ani rozdělena žádnou čarou. V případě nutnosti se taková čára musí přerušit; to platí i v případě zápisu kóty do plochy s grafickým vyznačením materiálu v řezu:
Kóta, která zřetelně neodpovídá nakreslené velikosti, se podtrhává úsečkou nakreslenou tlustou čarou.
Teoreticky přesný číselný údaj rozměru, např. pro udání teoreticky přesného umístění osy díry, se udává v rámečku nakresleném plnou tenkou čarou:
Kóty se zapisují do mezery v přerušené kótovací čáře, přednostně uprostřed její délky:
Kóty úhlů se zapisují do mezery v přerušené kótovací čáře:
Tam, kde není dostatek místa pro přerušení kótovací čáry, umístí se kóta k odkazové čáře, nebo se hraniční šipky umístí vně a kótovací čára se vynechá:
Soustavy kót
Při kótování dvou nebo několika délkových rozměrů téhož směru a při kótování úhlů majících společný vrchol, se může použít:
řetězcového kótování
kótování od společné základny
smíšeného kótování
souřadnicového kótování
Řetězcové kótování
Řetězce bezprostředně za sebou následujících kót lze použít tehdy, jestliže součet mezních úchylek jednotlivých rozměrů nemůže ovlivnit funkci nebo vyměnitelnost výrobku:
Jestliže by v uzavřeném řetězci kót vznikly rozpory v součtech tolerancí rozměrů (např. při kótování součtového rozměru), musí se některý rozměr zapsat v oblých závorkách (jako informativní kóta):
Větší počet stejných rozměrů lze kótovat součinem, v němž první člen udává počet roztečí prvků, druhý člen (za znaménkem x) udává rozměr roztečí. V oblých závorkách se za rovnítkem zapíše celkový součet rozměrů, např. všech roztečí:
Samostatnou kótou se kótuje první rozměr v řetězci tehdy, není-li zobrazen plný počet prvků, např. při přerušení obrazu:
Kótování od společné základny
Má-li poloha kótovaných prvků funkční (popř. technologický vztah, ke stejnému prvku, kótují se délkové a úhlové rozměry od tohoto prvku, který tak tvoří společnou základnu pro kótování. Kótovací čáry délkových nebo úhlových rozměrů pak vycházejí od téže pomocné, popř. obrysové čáry nebo osy:
Při zjednodušeném kótování od společné základny se výchozí bod (počátek) na pomocné čáře označí kružnicí malého průměru (přibližně 3 mm) a číslicí 0.
Kóty se zapisují tak, aby byly čitelné při pohledu od dolního okraje výkresového listu nad kótovací čáru rovnoběžně s ní, vždy blízko k příslušné hraničící šipce:
Jednoduché kótování, řetězcové kótování a kótování od společné základny mohou být na výkrese kombinovány, je-li to účelné.
Poloha nepravidelně rozložených prvků se může kótovat pravoúhlými souřadnicemi polohy bodu prvku (např. os děr) od zvolených základen. Podle potřeby lze jednotlivé prvky označit čísly a jejich polohu udat v tabulce pravoúhlými souřadnicemi a rozměry:
Kótování konstrukčních prvků
Pomocné čáry se kreslí na směr kótovaného rozměru. Jestliže by takto kreslená kóta byla nejasná, nakreslí se pomocné čáry šikmé, navzájem rovnoběžné:
Je-li obraz součásti přerušený, kótovací čára se nepřerušuje.
Kótování úhlů
Kótovací čáry se kreslí jako oblouky kružnic se středy ve vrcholech, pomocné čáry jsou úsečky, vycházející z vrcholů úhlů. Kótovací čáry se hraničí.
Rovinné úhly se kótují
v úhlových stupních, minutách a vteřinách, značky měřicích jednotek se k rozměrům připisují vždy. Je-li úhel menší než 1°, píše se před údaj 0°, např. 0°15°15’. Desetinným číslem se vyjádří jen zlomky vteřin, např. 0°0’10,4’’;
Kótování oblouků
Oblouky kružnic se kótují poloměrem a jedním z těchto rozměrů:
středovým úhlem;
délkou tětivy;
délkou oblouku.
Při kótování délky oblouku se středovým úhlem větším než 90°se kreslí pomocné čáry ze středu oblouku. Je-li to nutné pro jednoznačnost kótování, připíše se za lomítko za kótou ještě hodnota poloměru kótovaného oblouku.
Při kótování šířky mezikruží se kreslí pomocné čáry jako pokračování obrysových čar oblouků; kótovací čára se kreslí směrem do středu oblouků.
Kótování poloměrů
Kótovací čára poloměru se vede:
z vyznačeného středu oblouku
ve směru středu oblouku:
Před číselnou hodnotu velikosti poloměru oblouku kružnice se jako nedílná součást kóty vždy umisťuje značka R.
Jsou-li obloukem kružnice, napojeným tečně, spojeny dvě rovnoběžné úsečky, jejichž vzdálenost je okótována, může se poloměr takového oblouku zvýraznit značkou R v oblých závorkách bez udání hodnoty:
Poloměry malých zaoblení, které se nezobrazují, se kótují od hrany a hraničící šipkou:
Kótování průměrů
Průměr, který je v průměru zobrazen jako úsečka, se kótuje délkou této úsečky:
Průměr, který je zobrazen jako kružnice, se kótuje:
kótou umístěnou v obrazu,
kótou umístěnou vně obrazu,
kótou umístěnou k prodloužené kótovací čáře (u kružnic malých průměrů),
kótou umístěnou k odkazové čáře ukončené šipkou na obrysu kružnice (u kružnic velmi malých průměrů),
kótou umístěnou k odkazové čáře vedené z průsečíku os nezobrazené kružnice:
Před číselnou hodnotu velikosti průměru se jako nedílná součást kóty umisťuje značka průměru.
Není-li kružnice zobrazena celá nebo kótuje-li se více průměrů v obrazu rotačního předmětu, který by byl pomocnými a kótovacími čarami přeplněn, užijí se neúplné kótovací čáry s jednou hraničící šipkou.:
Kótování koulí
Kulová plocha se kótuje:
průměrem, je-li zobrazena větší část než polovina koule,
poloměrem, je-li zobrazena menší část než polovina koule:
Při kótování průměru nebo poloměru kulové plochy předchází značce průměru nebo poloměru značka S.
Kótování kuželů a jehlanů
Hodnota kuželovitosti se zapisuje na praporku odkazové čáry za značkou kužele. Odkazová čára je ukončena vždy na obrysové čáře (površce) kuželové plochy šipkou. Značka kuželovisti je orientována shodně s označovaným kuželem:
Hodnota jehlanovitosti se zapisuje poměrem 1:X na praporku odkazové čáry obrazu jehlanu za značkou jehlanovitosti. Odkazová čára je ukončena vždy na obrysové čáře jehlanu šipkou. Značka jehlanovitosti je orientována shodně s označovaným jehlanem:
Kótování sklonu
Hodnota sklonu plochy nebo přímky se zapisuje poměrem 1:X
na praporek odkazové čáry vedené od skloněné čáry a ukončené na ní šipkou,
ke skloněné obrysové čáře za značkou sklonu:
Kótování zkosených hran
na plochých součástech dvěma délkovými rozměry nebo jedním délkovým a jedním úhlovým rozměrem
na rotačních součástech délkovým rozměrem ve směru osy a úhlovým rozměrem:
Hrany zkosené pod úhlem 45° se kótují součinem velikosti zkosení a úhlu 45°, např. 2,5x45°.
Tento součin se zapisuje
na kótovací čáru,
na odkazovou čáru,
k odkazové čáře:
Kótování přechodů
Zaoblené přechody, zaoblené a zešikmené hrany se kótují k myšleným průsečíkům obrysových čar sousedních ploch takto:
obrysové čáry se prodlouží tenkými pomocnými čarami a kótuje se od jejich průsečíku,
prodlouží se jedna obrysová čára tenkou pomocnou čarou a kótuje se od jejího průsečíku s další obrysovou čarou; přitom se pomocná čára přetahuje přes obrysovou čáru:
Kótování hranolů
Čtyřhran nebo díra čtvercového průřezu (čtyřboké hranoly) zobrazené v průčelné nebo nárožní poloze se kótují za značkou čtyřhranu:
Šestihran (šestihranný hranol nebo díra) zobrazený v průčelné poloze se kótuje se značkou šestihranu vzdáleností dvou rovnoběžných ploch (otvorem klíče, průměrem vepsané kružnice); šestihran zobrazený v nárožní poloze se kótuje za značkou šestihranu pomocí odkazové čáry:
Kótování děr
Průchodná válcová díra se kótuje průměrem, její délka je dána tloušťkou součásti, její poloha je dána kótami umístění její osy.
Neprůchodná vrtaná válcová díra se kótuje průměrem a hloubkou v jednom obraze.
Hloubka díry se kótuje bez kuželového ukončení od vrtáku. Úhel kuželového ukončení se běžně nekótuje.
Nesmí-li díra projít stěnou součásti, kótuje se hloubka díry včetně kuželového ukončení.
Díra ukončená s jiným vrcholovým úhlem než normalizovaným, se kótuje.
Hloubka nenakreslené neprůchozí válcové díry (délka nenakresleného vnitřního závitu) se zapisuje na odkazové čáře za kótou průměru (závitu).
Kótování závitů
U závitů vnějších i vnitřních se kótuje vždy jejich velký průměr.
Délka závitu ukončeného závitem se kótuje bez délky výběhu
Délka normalizovaného výběhu se nekótuje. U výběhu s délkou jinou než normalizovanou, se jeho délka kótuje.
U vnitřního závitu v neprůchozí díře se kótuje jeho délka a délka (hloubka) předvrtané díry. Průměr díry, v níž je závit zhotoven, se nekótuje.
ELEKTROTECHNICKÁ SCHÉMATA
IEC 617
Schéma (diagram) – grafické vyjádření, zobrazující pomocí značek (obvykle normalizovaných) a obrysů předmětů s vepsaným označením vztahy mezi komponenty (součástkami) a částmi systému nebo zařízení, včetně spojů
Mapa (map) – grafické vyjádření instalace (zařízení) na topografické mapě
Tabulka, seznam (table list) – způsob vyjádření s použitím textu, např. písemné instrukce a popisy seřazené ve sloupcích a řádcích
Pravidla kreslení elektrotechnických schémat
Schémata musí umožnit dokonalou přípravu výroby i montáže, správné zapojení zařízení, jeho nastavení, změření vlastností a kontrolu celkové funkce, školení obsluhy a servisních pracovníků.
Schémata musí být srozumitelná a jednoznačná – nutnost dodržovat určitá pravidla pro jejich kreslení (u vlastních značek názornost a jednoduchost)
Formáty a popisová pole
Platí stejná pravidla jako u výkresů ve strojírenství, pouze rohové razítko je jednodušší
Rozvržení značek
dominantní komponenty, důležité z hlediska funkce obvodu
přehlednosti a jednoduchosti kreslení spojů
Směr toku signálu nebo energie
zleva doprava nebo
Vloženo: 3.07.2009
Velikost: 2,10 MB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu KEV/TD - Technická dokumentace
Reference vyučujících předmětu KEV/TD - Technická dokumentace
Podobné materiály
Copyright 2024 unium.cz