- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálDRSNOST POVRCHU
ČSN 01 4450 – ISO 4287, ČSN 01 4451 – ISO 468
Doc. Anna Kotlanová
Drsnost je souhrn nerovností povrchu s relativně malou vzdáleností, které nevyhnutelně vznikají při výrobě nebo jejím vlivem. Do drsnosti se nepočítají vady povrchu, tj. náhodné nepravidelné nerovnosti, které se vyskytují jen ojediněle (rysky, trhlinky, důlky apod.) a které vznikají vadami materiálu, poškozením aj.
Podle převládajícího směru nerovností se drsnost posuzuje v příčném nebo podélném směru. Parametry drsností se vyhodnocují na skutečných profilech, které se získávají jako průsečnice kolmé popř. šikmé roviny se skutečným povrchem.
Základní charakteristiky drsnosti povrchu
výškové ( amplitudové ) Ra , Rm , R2
v podélném směru ( frekvenční ) Sm , S
tvarové tp
l – základní délka – volená tak, aby se neprojevil vliv vlnitosti a úchylek tvaru ( dána normou, závisí na
způsobu opracování povrchu)
ln – vyhodnocovaná délka
m – střední čára profilu - má tvar geometrického povrchu (tj. přímky, kružnice, evolventy apod.), je
paralelní s hlavním směrem profilu a rozděluje zjištěný povrch tak, že v rozsahu základní délky je
součet čtverců úchylek tohoto profilu od střední čáry m minimální. Na grafickém záznamu povrchu
profilu se střední čára prokládá tak, aby součty ploch po obou jejích stranách byly v rozsahu
základní délky stejné
S1 + S2 + . . . . + Sn = S/1 + S/2 + . . . . + S/n
Střední aritmetická úchylka profilu Ra
Ra = =
Ra odstupňovaná podle R/10 ; praktická řada R/10/3 (14 stupňů drsnosti )
Největší výška nerovností Rm
Rm = +
ymax – vrchol největšího výstupku
yp max - nejnižší bod prohlubně
Výška nerovností profilu z deseti bodů Rz
Rz =
Způsoby předepisování drsnosti povrchu na výkresech
Podle normy ISO ČSN 1302:1992 se drsnost povrchu zapisuje pomocí značky a údajů ke značce připojených. Značka drsnosti v úplném provedení je na obr. Umístění parametrů je označeno písmeny:
a – hodnota drsnosti quation.3 v mikrometrech. Před ní se zapisuje značka drsnosti
b – zpracování nebo konečná úprava povrchu (lapováno, broušeno apod.)
c – hodnota vlnitosti v mikrometrech, zapsaná za značkou drsnosti nebo základní délka v milimetrech
d – značka směru stop po obrábění
e – přídavek na obrobení v milimetrech
f – hodnota drsnosti jiné než je zapsaná za značkou drsnosti
Běžně se drsnost zapisuje značkou a hodnotou drsnosti
Význam značek
První značka (zleva) označuje povrchy obrobené i neobrobené, druhá povrchy obrobené, třetí povrchy neobrobené (odlité, kované, válcované apod.)
Značky se umisťují v obrazech součástí
na ploše (obrysové čáře) hrotem směrem k součásti („do materiálu“)
na praporku odkazové čáry vedené od obrysu
Hodnoty parametrů se zapisují tak, aby byly čitelné zdola/zprava
Je-li po obvodu součásti stejná drsnost povrchu, připojí se do zlomu praporku značky malá kružnice
Jsou-li všechny plochy na součásti obrobeny stejně, uvede se společná značka drsnosti v pravém horním rohu kreslicí plochy.
V pravém horním rohu kreslicí plochy se rovněž uvádí značka drsnosti na převážejícím počtu ploch součásti. Tato značka se neopakuje na plochách s touto drsností. Všechny plochy součástí s jinou požadovanou drsností se označí značkami drsnosti se zapsanými hodnotami. Tyto značky se kromě toho uvedou v oblých závorkách za značkou převažující drsnosti.
Hodnoty základních délek v mm
0,08
0,25
0,8
2,5
8,0
25,0
Řada doporučených hodnot středních aritmetických drsností v m
0,012
0,025
0,05
0,1
0,2
0,4
0,8
1,6
3,2
6,3
12,5
25
50
100
200
400
EMBED Visio.Drawing.6
DRUHY TECHNICKÉ DOKUMENTACE
Ing. Josef Hruška
Před podpisem kontraktu
Dokumentace projekčního záměru (studie proveditelnosti)
Objednává zákazník, vypracovává odborná firma.
Přesná lokalizace, seismická situace, hydrologický a geologický průzkum, podmínky dopravy, vliv na vzhled krajiny a na životní prostředí, zásobování energiemi, předběžný souhlas místních nebo vládních orgánů.
Mapy, popisy, situační náčrty
Dokumentace pro stavební povolení (pro schvalovací řízení)
Vypracovává jiná odborná firmy)
Podrobnější výkresy a popisy, návaznost na okolí, vyjádření různých úřadů a institucí, jejich připomínky, změny nebo doplňky; první zmínka o době výstavby, datum uvedení do provozu, počtu zaměstnanců apod.
Poptávková dokumentace (tendr)
Může být stejná firma jako pro stavební povolení.
Podrobná dokumentace – technické parametry, výkresy, popisy, tabulky, schémata.
Obchodní, finanční a právní podmínky.
Rozsáhlý dokument; firma, která se o zakázku uchází, ho kupuje od zákazníka – získává právo poslat svoji nabídku do soutěže (cena několik tisíc USD)
Nabídková dokumentace
Představuje výrobek tak, aby ho pokud možno zákazník koupil.
Řada charakteristických údajů, které umožní výrobek porovnat s výrobky ostatních firem (výkon, chvění, hlučnost, životnost, záruční doba, odolnost vůči vlhku nebo zemětřesení, chemická odolnost, barva, rozměry, hmotnost, vlastnosti důležitých materiálů, způsob obsluhy).
Vypracování se řídí zvyklostmi nebo požadavky zákazníka. Složitá záležitost, často krátký čas na vypracování; ne vždy je cena určena přesně (co nejnižší) – snaha je, aby zákazník koupil (co nejlepší parametry, dodací lhůty, platební podmínky).
Propagační dokumentace
Je součástí nabídkové dokumentace; zahrnuje katalogy, fotografie; minimum technických údajů, převážně práce fotografů, výtvarníků, tiskařů; referenční listiny výrobků – doporučení.
Výrazná loga podniků, adresy, telefony.
Podpis kontraktu
Období realizace
Projektová dokumentace
Vyžaduje naprostou znalost problematiky, píli a systematičnost, zkušenosti, určitý nadhled; různorodost problémů vyžaduje práci týmu odborníků.
Každá chyba je velmi drahá, je nutné pečlivé zpracování dokumentace, proto rozdělení na několik etap (lepší návaznost, možnost kontroly): úvodní projekt, jednostupňový projekt, dvoustupňový projekt apod.
Je to velmi podrobná dokumentace.
Někdy si ji vyžádá zákazník ke schválení – nutná lepší úprava a srozumitelnost i pro méně zasvěceného technika (kratší doba pro vypracování – min. 6 týdnů)
Výrobní dokumentace
Vyhotovuje se, pokud je třeba nějakou část vyrábět. Opět je schvalována zákazníkem
Dodávková dokumentace
Specifikuje dodávku; zahrnuje výkres, schéma, kusovník, atesty, výsledky zkoušek, prohlášení o jakosti a kompletnosti
Montážní dokumentace
Slouží k sestavení většího celku; podrobnosti záleží na tom, kdo provádí montáž (pracovník výrobce nebo jiný odborník); je v ní doporučená pracovní poloha, prostředí, způsob uvedení do provozu, nastavení potřebných vůlí apod.
Provozní dokumentace
Obsahuje informaci pro bezchybné provozování při normálních i poruchových stavech; nejnutnější schémata, tabulky, popisy některých činností; musí být přehledná, úplná a srozumitelná pro zaškolenou obsluhu.
Dokumentace pro údržbu
Předává se jako poslední, ale jedná se o ní už v úvodních fázích jednání o dodávce (ovlivňuje provozní náklady)
Zvláštní druhy dokumentace
Studijní
Účelem je popularizace výrobního programu firmy mezi odbornou veřejností, pro školy, částečně pro školení obsluhy; bez zbytečných podrobností – výsledky práce a výzkumu v obecné rovině.
Vědecká
Vzniká např. ve výzkumných ústavech – podléhá zvláštním pravidlům, utajení, pečlivému prověření patentové čistoty.
Během práce na projektu se lze setkat s dokumentací
Předběžnou, informativní
Používá se v průběhu konzultací v rámci nabídkového nebo předkontraktačního jednání; mění se v souladu s vývojem projektu
Pracovní kopie
Má závažnější charakter, neopravuje se, ale zákazník dostane v případě změny novou verzi
Skutečné provedení (as bulit)
Zachycuje poslední stav zařízení. Musí být „pravdivá“, předává se zákazníkovi 1-2 měsíce po předání díla (po ukončení všech případných změn, dodatků a úprav).
Sdružování dokumentace
Týká se velkých projektů
Práce s dokumentací
Při tvorbě a práci s technickou dokumentací je nutné dodržovat pravidla, je důležitá kázeň.
Každý dokument musí mít
číslo dokumentu
obchodní název výrobce nebo dodavatele
název zařízení (konkrétní – typ TD, část zařízení)
datum
podpis toho, kdo dokument tvořil i toho, kdo ho kontroloval
lokalizaci
Vzhled dokumentace
Dokumentace je náročná časově i finančně. Je to důležitá část majetku každé firmy. Archivuje se.
Závěr
Technická dokumentace je neodmyslitelně spjata s výrobou i poskytováním různých služeb a v tržním hospodářství v podmínkách konkurenčního zápasu hraje kvalitní a rychle vytvářená dokumentace velmi důležitou úlohu. Kdo umí přesvědčivě budoucímu zákazníkovi předvést co umí, vyhrává nad tím, kdo umí víc, ale neumí to ukázat.
TECHNICKÁ NORMALIZACE
je tvůrčí činnost, kterou se pro opakující se technické úkoly zajišťuje, stanoví a uplatňuje nejvýhodnější technické řešení, zejména z hlediska hospodárnosti, jakosti a bezpečnosti. Přitom technická normalizace na základě nejnovějších a ověřených výsledků vědy, techniky a praxe určuje, sjednocuje, zjednodušuje nebo zevšeobecňuje zejména
počty druhů výrobků a jejich typů,
hlavní parametry a charakteristické údaje výrobků, jejich částí a sestav, zajišťujících v provozu jejich vyměnitelnost a spolehlivost,
ukazatele jakosti surovin, materiálů a výrobků, jejich mechanické, fyzikální, chemické, biologické a jiné vlastnosti,
způsoby výpočtů, projektování a konstruování,
metody zkoušení a prověřování plnění dodávek surovin, materiálů nebo výrobků,
technologii a organizaci výroby nebo jiné činnosti, výrobní nebo pracovní postupy, způsob montáže, provozu a údržby zařízení, způsob balení, dopravy, označování, uskladnění,
opatření pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, pro kulturu pracovního prostředí a pro ochranu věcí,
značky, symboly, názvy, měrové jednotky, veličiny apod.
Tyto cíle se dosahují normalizačními metodami unifikace, typizace,specifikace:
Unifikace je normalizační metoda, kterou se zavádí jednotný výrobek (součást, výrobní celek, materiál) nebo způsob práce tak, aby pro danou společenskou potřebu a z hlediska rozměrů, funkčních vlastností apod. byly jednotlivé výrobky navzájem zaměnitelné. Unifikace usiluje o odstranění mnohotvárnosti výroby vyloučením zbytečných odchylek a variant, zvyšuje organizovanost výroby zvýšením opakovatelnosti (např. spojovací součásti, objímky žárovek).
Typizace je normalizační metoda, která formou výběru vytváří hospodárný počet typů některého výrobku nebo činnosti, který je postačující ke krytí převážné části potřeby národního hospodářství. Typizace může vycházet ze stávajících výrobků, tvořit jejich účelné řady nebo ve stávajících řadách zmenšovat počet jejich členů. Typizace je nejprogresivnější v tom případě, kdy se výhledové řady parametrů stanoví bez ohledu na stávající výrobu a jsou pak podkladem pro vlastní vývoj a konstrukci (např. rozměrové řady spojovacích součástí, watáž žárovek).
Specifikace je normalizační metoda, která stanovuje zejména vlastnosti, provedení nebo uspořádání předmětů (surovin, materiálů, výrobků, zařízení) nebo způsoby práce (pracovní postupy, zkušební metody nebo jiné činnosti), případně stanoví i opatření, potřebná ke zjištění, zda jsou stanovené požadavky plněny (např. technické požadavky pro dodávku určitého výrobku – těsnění, motor, lokomotiva).
Zákony pro technickou normalizaci
Zákon 96/1964 Sb. o technické normalizaci
Vyhláška 97/1964 Sb., kterou se provádí zákon o technické normalizaci
Zákon 142/1991 Sb. o československých technických normách
stanovoval, OD KTERÉHO DNE JSOU NORMY V ČR NEZÁVAZNÉ
rušil oborové normy
dnes 300 – 400 norem, obsahující závazná ustanovení (zdraví lidí, ekologie, atomová energie, atomová zařízení, doprava, zkušebnictví drahých kovů…)
určoval způsob schvalování norem, zavádění mezinárodních norem
Zákon 632/1992 Sb. – změna zákona 142/1991 Sb.
řešil otázku převodu norem platných v ČSFR na normy ČR
Zákon 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky
kontroluje vývoz a dovoz zboží a technologií, podléhajících mezinárodním kontrolním režimům
stanovuje technické požadavky na výrobky
zavádí změny a doplňky některých zákonů
Zákon 71/2000 Sb. – doplňuje a upřesňuje některé paragrafy Zákona 22/1997 Sb.
Mezinárodních instituce, činné v oblasti technické normalizace
ISO
International Organization for Standardization
Mezinárodní organizace pro normalizaci
IECInternational Electrotechnical Commission
Mezinárodní elektrotechnická komise
CENComité Européen de Normalisation
Evropská komise pro normalizaci
CENELECComité Européen de Normalisation Électrotechnique
Evropská komise pro elektrotechnickou normalizaci
OECDOrganization for Economic Cooperation and Development
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
Instituce, zabývající se normalizací v ČR
ÚNMZ
Úřad pro normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví
ČSNI
Český normalizační institut
Zkratky technických norem (příklady)
ISO
Norma, vydaná ISO
IEC
Norma, vydaná IEC
EN
Europée norme
Evropské normy, vydané CEN nebo CENELEC
ČSN
Česká norma
PN
Podniková norma
DIN
Deutsche Industrie Norme
Německá průmyslová norma
BS
British Standards
Britské normy
NF
Norme Francais
Francouzské normy
ANSI
American National Standards Institute
Americký národní úřad pro normalizaci
ČR je členem
ISO, IEC – Československo patřilo k zakládajícím zemím, po rozpadu ČSFR bylo nutno členství obnovit (obě organizace vydávají normy s označením ISO nebo IEC)
CEN od 1. dubna 1997, CENELEC od 1. listopadu 1997 – podmínkou bylo přijmout do dne vstupu 80% norem EN, do 1 roku ode dne vstupu muselo být převzato 100% norem EN
Třídící znak pro značení českých technických norem
ČSN XX XXXX
1. a 2. číslice - třída
3. číslice - skupina
4. číslice - podskupina
5. a 6. číslice – číslo ve skupině
Titulní strana normy
obsahuje
označení normy (písmenná značka a číslo)
třídící znak normy
název normy
rok a měsíc vydání normy
identita s evropskými a mezinárodními normami
název normy v angličtině, němčině a francouzštině
přehled souvisejících norem
přehled citovaných norem
autora normy
odpovídající TNK (technická normalizační komise)
pracovníka ČSNI
mezinárodní identifikační číslo MDT (mezinárodní desetinné třídění)
Směrnice EU
vymezují základní požadavky pro velké skupiny výrobků s důrazem na bezpečnost a ochranu životního prostředí
jsou závazné pro všechny členy EU
členské státy mají povinnost zahrnout je do své legislativy a dbát na jejich dodržování
výrobky musí splňovat základní požadavky směrnic, potom mohou nést certifikát CE (jsou tedy pro zákazníka bezpečné) a mohou se volně (bez povinnosti další certifikace) pohybovat po celém trhu EU
pro efektivní provádění směrnic je nezbytný (kromě jiného) systém technické normalizace a posuzování shody
certifikace je prohlášení o shodě (s normou, uvedenou výrobcem); výsledkem certifikace je oprávnění označit výrobek příslušným certifikátem (např. CE)
Některé oblasti, řízené Směrnicemi EU (Směrnice jsou zaváděny postupně tak, jak jsou schvalovány a zaváděny do legislativy každého členského státu EU):
elektromagnetická kompatibilita
strojní zařízení
prostředky osobní ochrany
plynové spotřebiče
zařízení pro
lékařská zařízení
zařízení pro nízká napětí
atd.
V ČR jsou některé Směrnice EU zaváděny do legislativy Zákonem 22/1997 Sb. a
Zákonem 71/2000 Sb.
Řady vyvolených čísel
Jsou základem rozměrové normalizace umožňuje zhospodárnění výroby, omezení rozměrového a hodnotového sortimentu, výrobu optimálních dávek bez podstatného omezení potřeb uživatelů. Používají se zejména např. pro odstupňování výkonu, počtu otáček, jmenovitého tlaku, hlavních a připojovacích rozměrů, průměrů a výšek os hřídelů, hmotností, drsnosti povrchu atd.
Geometrické řady pro strojírenství (posloupnosti) se využívaly již ve třicátých letech. Původně se zúžením vyráběného sortimentu zboží zabýval Charles Renard (1870); vytvořil geometrické řady, které se na jeho počest označují písmenem R. Řady platí pro dekadickou soustavu čísel, kvocienty jsou definovány jako celé odmocniny čísla 10.
Pro praktické využití přichází v úvahu 6 kvocientů:
,
zejména pro využití v oblasti strojírenství.
Značení R5, R10, R20, R40, R80, R160 – písmeno R podle Ch. Renarda, číslice značí počet čísel v jedné dekádě. Např. řada
R5: … 1 1,6 2,5 4,0 6,3 10 …
R10: … 1 1,25 1,6 2,0 2,5 3,15 4,0 5,0 6,3 8,0 10 …
Výhody řad R – používají základní čísla desetinné soustavy čísel, v každé dekádě mají stejný počet členů, u shodně položených členů v jednotlivých dekádách mají stejný číselný obraz (tj. číselná hodnota se liší jen polohou desetinné čárky), jsou ve vzájemné souvislosti, tzn. každá „hustší“ řada obsahuje členy „řidší“ řady; zároveň jsou členy těchto řad jednoduché a snadno zapamatovatelné výrazy.
Nevýhoda – ve vyšších dekádách velký absolutní rozdíl mezi dvěma sousedními členy řady, což omezuje praktické využití těchto řad při některých výrobách.
Geometrické řady pro elektrotechniku se používají pro odstupňování hodnot u elektrických pasivních součástek (rezistorů, kondenzátorů). Někdy se jim říká „procentní řady“.
Nejvíce používané:
Značení E6, E12, E24, E47, E96, E192.
Modulové řady mají geometrický základ a jednotlivé členy tohoto základu jsou spojeny aritmetickou řadou. Optimalizace členů řady spočívá v nalezení nejlepšího kompromisu mezi velkým počtem řady (což je nehospodárné) a malým počtem členů řady (např. velikostí), což vede k obtížím a zvýšeným nákladům na přizpůsobení výrobku.
Modulová řada je uspořádaný soubor členů, vycházející ze vztahu
kde m je soubor celých čísel
n je určeno vztahem
kde N je soubor celých kladných čísel (s výjimkou nuly) a tvoří číselný základ modulové řady
d je rozměrový koeficient (ten se volí podle potřeby při konkrétním řešení)
Modulová řada sestává z posloupnosti N stejných rozměrových intervalů v rámci binárního základu, tj. kombinace aritmetických a geometrických řad. Rozdíl mezi po sobě jdoucími rozměry se nazývá
modul. Symbolem modulové řady je výraz
mod (N; d)
Např. modulová řada mod (3; 10) má členy
5
6,25
7,5
10
12,5
15
20
25
30
40
50
60
80
100
120
200
240
320
m = -3
m = -2
m = -1
m = 0
m = 1
m = 2
m = 3
modul
1,25 mm
2,5 mm
5 mm
10 mm
20 mm
40 mm
80 mm
Výhodou modulových řad je větší přizpůsobivost konkrétním podmínkám určitého oboru; shodnou volbou rozměrového koeficientu d je možné využít i dříve zavedené rozměry.
POŽADAVKY NA TECHNICKOU ZPRÁVU
Doc. Anna Kotlanová
věcná správnost
jednoznačnost
originalita
stručnost – správná míra
jednoduchý jazyk (překlady)
přehledné členění textu
jednotné značení obrázků a tabulek, odkazy na ně v textu (bold, kurziva)
volba písma (druh, velikost, řádkování)
vysoká úroveň obrázků a grafů
Části technické zprávy
Jsou uvedeny všechny možné části, ne vždy jsou všechny požadovány.
1. Titulní strana
Název úlohy
Příjmení, jméno
Firma (ZČU)
FEL, katedra
2. Zadání
3. Klíčová slova
Slova, která charakterizují obsah zprávy. Jsou to podstatná jména, případně přídavná a podstatná jména. Píší se do řádky za sebou, jsou oddělená čárkou.
Píší se pro většinu publikovan
Vloženo: 3.07.2009
Velikost: 2,10 MB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu KEV/TD - Technická dokumentace
Reference vyučujících předmětu KEV/TD - Technická dokumentace
Podobné materiály
Copyright 2024 unium.cz