- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
státnicové otázky 2
KEU/BSMSP - Bakalářská státní zkouška MSP
Hodnocení materiálu:
Vyučující: Dr. Ing. Jiří Hofman
Popisek: státnicové otázky z minulých let - druhá řada
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiál1. Význam a funkce účetnictví; metodické prvky
Základní funkcí účetnictví je poskytovat informace o tom, jak je daný podnik ekonomicky zdatný. Požaduje se od něj, aby poskytovalo informace o finanční situaci podniku a o jeho hospodářském výsledku za určité časové období, a o tom, jak jsou vedoucí pracovníci podniku úspěšní ve finančním řízení podniku. Stále větší zájem je i o prognózování finanční situace: zda a nakolik bude podnik schopen dosahovat příznivých finančních výsledků v budoucnosti.
Účetní informace jsou určeny jak vedoucím pracovníkům, tak i externím uživatelům, kteří se o podnik zajímají z nejrůznějších důvodů. Uživatelům všech kategorií se informace o finanční situaci podniku předkládají formou účetních výkazů; přitom je nutno zajistit, aby informace v nich uvedené byly hodnověrné a aby byly srozumitelné a srovnatelné jak v rámci naší země, tak mimo ni.
Kromě informační funkce plní účetnictví řadu dalších funkcí:
vedením soustavných zápisů o podnikových jevech plní funkci registrační,
je důkazním prostředkem při vedení sporů, zejména při ochraně u uznání práv vyplývajících ze vztahů mezi věřitelem a dlužníkem,
je základem pro vyměření daňových povinností,
je prostředkem, jímž profesionální manažeři „skládají účty“ vlastníkům podniku: jak spravují a ochraňují jim svěřený majetek a jak úspěšně s ním podnikají,
poskytuje informace pro podnikové a vnitropodnikové rozhodovací procesy nejrůznějšího druhu a časového horizontu.
Široký rozsah požadavků kladených na účetnictví vyplývá ze skutečnosti, že účetnictví je systémem založeným na rigorózních metodických principech a obecně uznávaných zásadách, směřujících k tomu, aby podávalo věrný obraz skutečnosti a aby jeho informace byly průkazné, úplné, spolehlivé a co nejobjektivnější.
Základní předpoklady
předpoklad trvání podniku (Going concern)- předpoklad, že podnik bude nadále existovat a pokračovat ve své činnosti
akruální báze, princip- transakce a jiné skutečnosti, které mají pro podnik peněžní důsledky jsou vykázány v období, kdy se udály, bez ohledu na to, zda byly peněžně vyrovnány, tj. jsou vykázány v období, ke kterému se vztahují
Z akruálního principu plyne:
realizační princip- výnosy se vykazují v období, kdy byly příslušné výkony předány právoplatně odběratelům
princip věcné souvislosti (matching principle) – pro vykázání nákladů v období, kdy byly vykázány věcně související výnosy
princip časové souvislosti-uplatŇuje se u nerecipročních výnosů a nákladů- vykazují se v obdobích, kdy se dané skutečnosti projevily, nebo kdy byly zjištěny a jsou věrohodně měřitelné
S předpokladem nepřetržitého trvání podniku je spojena:
zásada opatrnosti
výnosy a zisky se vykazují až v období, kdy byly vytvořeny- zákaz anticipace výnosů a zisků
náklady a zisky se vykazují co nejdříve, ihned v obdobích, kdy se projevily skutečnosti ovlivňující jejich vznik- a to i tehdy, nebyly- li realizovány věcně související výnosy
princip imparity
Účetní zásady a principy
zásada věrného a poctivého obrazu (musíme účtovat tak, aby nám to popisovalo přesně realitu)
zásada přednosti obsahu před formou
zásada účetní jednotky- účetnictví se vždy zpracovává za 1 účetní jednotku (například za 1 firmu)
zásada účetního období
zásada konzistence
zásada bilanční kontinuity- uzavřu účetní knihy a se stejnými hodnotami je otevřu
zásada stálosti metod
Základní pojmy
účet = základní prvek podvojného účetnictví
Název účtu
Má dáti Dal
DEBET KREDIT
Navrub Ve prospěch
účty rozvahové = účty aktiv, pasiv (budovy, sklady, materiál)
účty výsledkové (účty nákladů, výnosů)
závěrkové účty (počáteční účet rozvážný, konečný účet rozvážný, účet zisku a ztráty)
podrozvahové účty
Účet rozvahový- aktiva
Počáteční stav Úbytky
Přírůstky
Konečný stav
Počáteční stav
+ přírůstky
- úbytky
= konečný stav
Obrat = souhrn změn na účtu
Podvojný zápis- každý účetní případ působí změnu 2 položek, je tedy zaznamenán na 2 účtech
Základní pravidlo účtování
Aktiva + Aktiva –
Náklady + Náklady –
Pasiva - Pasiva +
Výnosy - Výnosy +
Systematické třídění účtů
syntetický účet- základní třídění v ČR, dle legislativy, číselné označení 2 místa, název pro účty rozvahové a výsledkové
analytický účet- další podrobnější členění účtu v závislosti na potřebách účetní jednotky
př. 511 Opravy a udržování, 511 100 Opravy budov, 511 200 Opravy strojního vybavení
směrná účtová osnova je součástí vyhlášky
v každé účetní jednotce je účtový rozvrh
Účetní doklady
jsou podkladem účetních zápisů. jiní jsou povinni účetní jednotky zachycovat skutečnosti, které jsou předmětem účetnictví = účetní případy
účetnictví je soustava účetních záznamů, základním požadavkem je průkaznost účetního záznamu
Obsahuje:
označení účetního případu
obsah účetního případu, jeho účastníci
peněžní částka, údaj o ceně a množství
okamžik vyhotovení účetního dokladu
okamžik uskutečnění účetního případu
podpisové záznamy odpovědných osob
Okamžik uskutečnění účetního záznamu
obecně pro ně platí:
písemná forma: rukopis, psací stroj, tiskárna, reprografické techniky- obsah je pro fyzickou osobu čitelný
technická forma: záznam provedený elektronickým, optickým nebo jiným způsobem (ne písemná forma), umožňuje převedení do formy, v níž je pro fyzickou osobu čitelný
Oběh účetních dokladů
proces vyhotovení, resp. přijetí úč. dokladu, jeho zaúčtování, archivaci a skartaci
třídění a číslování účetních dokladů
přezkoušení účetních dokladů
zaúčtování účetních dokladů
archivace účetních dokladů
skartace účetních dokladů
2. ZÁSOBY A JEJICH ZOBRAZENÍ V ÚČETNICTVÍ
Krátkodobé aktivum
- bude realizována (drženo pro prodej) spotřeba v normálním průběhu provozního cyklu podniku
- je drženo primárně pro obchodování a očekává se, že bude realizováno v rámci 12 měsíců od rozvahového dne
Zásoby zahrnují dvě velké skupiny:
nakupované od dodavatelů, tj. jednak zboží pořízené a držené pro prodej, ale i půda a jiný majetek držený za účelem prodeje, jednak materiály čekající na skladě na to, že budou spotřebovány v provozním procesu
vyrobené vlastní hospodářskou činností, tj. hotové výrobky. Jedná- li se o podnik provádějící služby, zásoby vlastní výroby reprezentují náklady vynaložené na služby, které podnik dosud nedokončil (vykázány jako nedokončená výroba), nebo které již dokončil, ale ještě nedosáhl s nimi souvisejících výnosů (nevykázal tržby). Spíše výjimečně si podnik ve vlastní režii pořizuje skladovaný materiál či zboží.
Pořízené zásoby zboží se objeví v rozvaze nejdříve jako aktivum. Při prodeji, kdy se vykazují tržby, se musí vykázat rovněž náklady, jež byly původně vynaloženy na pořízení prodávaného zboží. Tak se proti tržbám běžného období za zboží objeví ve výsledovce náklady prodaného zboží.
Zásoby jsou aktiva:
- držená za účelem prodeje v běžném podnikání (zboží, pozemky a jiný majetek určený k prodeji)
- ve výrobním procesu, určená k prodeji
- ve formě materiálu, obdobných dodávek, které se spotřebují ve výrobním procesu, při poskytování služeb
Skladované zboží
a) Materiál (základní materiál (suroviny), pomocný materiál a látky nutné k zajištění provozu účetní jednotky, náhradní díly, obaly a obalové matriály, drobný hmotný majetek (DHM) a další movité věci s dobou použitelnosti 1 rok a ktatší bez ohledu na výši ocenění)
b) Zásoby vlastní výroby (nedokončená výroba (produkty v různém stupni rozpracování), polotovary (odděleně evidované produkty, které dál ještě budou zpracovány do finálních výrobků), výrobky (předměty vlastní výroby určené k prodeji mimo účetní jednotku))
c) Zvířata (mladá chovná zvířata, zvířata ve výkrmu, kožešinová zvířata, ryby, včelstva, hejna slepic, kachen, krůt a hus na výkrm)
d) Zboží (movité věci (nabyté za účelem prodeje), výrobky vlastní výroby (pokud byly aktivovány a předány do vlastních prodejen), nemovitosti (pokud s nimi účetní jednotka obchoduje))
Hrubá marže a náklady prodaného zboží
Firmy, které nakupují a prodávají zboží měří ziskovost pomocí hrubé marže. Ta je definována jako rozdíl mezi tržbami za prodané zboží a náklady na prodané zboží.Někdy se označuje taky jako zisková marže, nebo hrubý zisk. Tržby z prodeje musí pokrýt náklady prodaného zboží a zajistit hrubou marži, která je určena k pokrytí všech ostatních nákladů jako je marketing, administrativní a odbytové náklady, ale i vývoj, výzkum apod. Po úhradě těchto nákladů zbývá čistý zisk. Když je zboží prodáno, stávají se náklady prodaného zboží nákladem běžného období a vykazují se ve výsledovce.
Způsob účtování zásob – česká legislativa
a) Způsob A - při pořízení se zásoby účtují na sklad, do spotřeby se účtují při skutečné spotřebě na základě výdejek.
b) Způsob B - v průběhu roku se veškeré nákupy zásob účtují do spotřeby, na konci účetního období se na základě inventarizace zbylé, nespotřebované zásoby odúčtují ze spotřeby na sklad. Je jednodušší, protože během roku sklady ignoruji, ale na konci roku musím provést inventuru a nespotřebovaný materiál musím vyjmout z účtu spotřeba materiálu…
Náklady spojené s pořízením zásob:
přeprava – pořizovaný materiál musíme nějak do společnosti dostat, někdy mohou být náklady spojené s dopravou vyšší než cena materiálu samotného (letecká doprava…)
provize, skonta – skonta mohou být jako platební podmínky (na faktuře je dána doba splatnosti, ale pokud zaplatíme dřív, budou poskytnuty slevy)
clo – při putování materiálu ze zahraničí
pojistné – materiál v případě dlouhé cesty musíme pojistit, pokud ale materiál putuje pouze na druhý konec města, pojistné se neprovádí
náklady na opracování materiálu na skladě - vlastní i externí
Součástí pořizovací ceny nejsou úroky z úvěrů a půjček.
Určení nákladů pořízení vyvolává řadu problémů. V praxi je totiž zcela obvyklé, že se najednou objednává a přepravuje řada naprosto odlišných zásob. Je pak obtížné přiřadit jednotlivým druhům nakupovaných zásob správnou výši nákladů.
Oceňování zásob
Všeobecně se uznávají čtyři základní oceňovací techniky založené na principu historických nákladů:
individuální ocenění,
FIFO,
LIFO
a vážený aritmetický průměr.
Individuální ocenění
Tento přístup je použitelný jen v omezené míře, a to převážně u velkých, drahých či unikátních položek zásob, u nichž je tato metoda ocenění únosná. Podmínkou použití je možnost fyzického oddělení jednotlivých nákupů těchto položek zásob. Je aplikovatelná v situacích, kdy se skladuje nevelké množství drahých, vzájemně nezaměnitelných položek. v maloobchodě mohou být příkladem takových zásob zlaté a diamantové šperky, kožichy, automobily a některé druhy nábytku. V obchodních podnicích toto ocenění umožňuje přiřadit k prodejní ceně zboží jeho individuální náklady pořízení, což je výhodné.
Avšak dvě identické položky zásob se stejnými parametry mohou být oceněny odlišnými náklady pořízení. Metoda také dovoluje ovlivnit konečný stav zásob a hospodářský výsledek. Hlavní problém této metody spočívá v tom, že je příliš nákladná a časově náročná.
FIFO (first in - first out)
Nejdříve nakoupené zásoby se jakoby nejdříve prodají.
K prodanému zboží se automaticky přiřazují nejstarší náklady pořízení, takže stav zásob na skladě je oceněn pořizovacími náklady posledních dodávek. Při růstu cen dodávek vede FIFO k tomu, že ocenění stavu zásob na skladě se přibližuje aktuální (vyšší) tržní hodnotě, zatímco náklady prodaného zboží jsou ve výsledovce vykázány v částce nižší. To vede k vykázání vyšší hrubé marže a lepšího výsledku hospodaření.
Výhodou FIFO je to, že určuje pevný pořádek, podle něhož se pořizovací náklady přiřazují prodávaným položkám, takže manažeři nemají možnost ovlivňovat výsledek tím, že by u stejného druhu zboží s různou individuální cenou ty položky, které se mají prodat.
LIFO
Zásoby zakoupené naposledy se prodávají jako první. V době růstu cen vede k vykázání nižší hrubé marže a tím k nižšímu výsledku hospodaření, avšak na úkor přesnějšího ocenění zůstatku zásob. Ten je v rozvaze podhodnocen, což má vliv jak na vykázanou výši celkových oběžných aktiv, tak na různé propočty likvidity podniku, cashflow,...
LIFO přispívá k věrnějšímu zobrazení výsledku hospodaření v tom smyslu, že se při jejím použití porovnávají ve výsledovce běžné prodejní ceny s běžnými pořizovacími náklady.
IAS uvádějí tuto metodu nikoli jako základní, ale jako povolenou alternativní metodu. Z hlediska světového není použití metody LIFO obvyklé.
Vážený aritmetický průměr
Tato metoda je celosvětově nejpoužívanější. Pro ocenění určitého druhu zásob používá průměrné náklady pořízení, zjištěné váženým aritmetickým průměrem z individuálních pořizovacích nákladů daného druhu zásob; vahami jsou množství jednotlivých dodávek určitého druhu skladovaných zásob. Tato metoda se používá tam, kde jsou zásoby relativně homogenní a kde není možné oceňovat každý jednotlivý fyzický tok zásoby.Uvádí se, že při této metodě se vykáže hrubá marže ve výši, která by se nacházela někde mezi hrubou marží zjištěnou metodou FIFO a metodou LIFO a že tudíž dává méně extrémní výsledky.Záleží však na tom, jestli je výpočet prováděn na periodické bázi nebo průběžně, po každé nové zakázce.
Oceňování na bázi nižší ze dvou hodnot
IAS a US GAAP požadují odchýlit se od historických nákladů vždy, když jejich výše převšuje užitek, který lze z pozbytí či jiného užití zásob očekávat (užívá se například, když zboží zastaralo a vy z něj nedostanete tolik jako když jste ho kupovali). U takové zásoby je třeba snížit její ocenění, a to na bázi odhadu.
IAS určují, že onou částkou, s níž se mají historické náklady porovnávat, je čistá realizovatelná hodnota (očekávaná prodejní cen snížená o náklady prodeje). Čistá r.hodnota se porovná s oceněním na bázi historických nákladů odvozeným z některé ze 4 oceňovacích metod. Je- li nižší z obou hodnot ČRH, sníží se ocenění konečného stavu dané položky zásob na tuto hodnotu. Rozdíl je vykázán ve výsledovce jako náklad běžného období. IAS nevylučují, že takové snížení ocenění zásob je přechodné, v příštích obdobích může zisk zvýšením ČRH zase zvýšit.
US GAAP požadují, aby onou hodnotou, s níž se porovnává ocenění na bázi historických nákladů, byla tržní hodnota. Odhad tržní hodnoty nesmí převýšit ČRH a nesmí být nižší než ČRH snížená o běžnou ziskovou marži.Cílem je dosáhnout co nejvěrnějšího ocenění s ohledem na očekávaný prospěch, jež daná položka zásob pravděpodobně přinese.US GAAP vylučují možnost dříve snížené ocenění zásob vrátit zpět.Uvedený způsob oceňování se v US GAAP označuje jako LCM (Lowe Cost or Market Method).
Metoda nižší ze dvou hodnot je ukázkovým příkladem účetního konzervatismu, projevujícího se jako opatrnost (= výběr takových metod, které vedou k vykázání nižších aktiv, nižšího zisku a tím i nižšího vlastního kapitálu). Tím si podnik vytváří pro budoucnost tzv. tiché rezervy.
Princip opatrnosti je kritizován za to, že vede k porušení principu konzistence, metodické a věcné stálosti.
Specifika zásob vlastní výroby
Historické náklady na bázi výrobních nákladů
U nakupovaných zásob jsou historickými náklady jejich náklady pořízení, u zásob vlastní výroby (zahrnující dvě položky aktiv- nedokončenou výrobu a hotové výrobky) nabývají historické náklady podobu výrobních nákladů.
Výrobní náklady, jimiž se oceňují zásoby nedokončené výroby a zásoby hotových výrobků, zahrnují:
pořizovací náklady surovin,...které jsou určeny ke spotřebě ve výrobě a které přímo souvisejí s výrobkem, představují položku přímý materiál
náklady na přeměnu (náklady přímo související s jednotkou produkce- přímé mzdy... a náklady odpovídající výši nepřímých výrobních nákladů- fixní a variabilní složka výrobní režie)
další náklady (správní,...)
Variabilní část výrobní režie představuje takové náklady, které rostou shodně s růstem produkce. Fixní náklady jsou i při změně produkce stálé.
Do výrobních nákladů by neměly být zahrnuty správní ani odbytové náklady, jakékoliv interní zisky a abnormální výše zničeného materiálu a práce.
Ocenění zásob vlastní výroby není jednoduché a dává prostor subjektivním názorům avšak výše výrobních nákladů přiřazená nedokončené výrobě a hotovým výrobkům má vliv na celkovou výši vykázaných krátkodobých aktiv a tím i na řadu ukazatelů finanční analýzy.
Modely účetního zobrazení zásob vlastní výroby
Druhá odlišnost zásob vlastní výroby od zásob nakupovaných je dána tím, že tyto zásoby podnik nezískává zvenčí už jako hotové, kdy při nákupu stačí zvýšit aktiva oproti úbytku peněz nebo zvýšení dluhů, ale že účetnictví musí zaznamenávat náklady, jež jsou výrobou výrobků vyvolány.
Klasifikace nákladů podle funkce- spotřeba aktiv a vznik závazků spojených s výrobou se zúčtují přímo do nedokončené výroby, tedy rozvahově.Dokončení výrobků vyvolá opět změny v rozvaze: nedokončená výroba se sníží a hotové výrobky se zvýší.
Klasifikace nákladů podle druhů je méně průhledné. Všechny náklady vynaložené během účetního období na nedokončenou výrobu a hotové výrobky (vyvolané spotřebou aktiv a vznikem závazků) se zobrazí nejprve výsledkově. Při výpočtu zisku/ztráty za období je pak nezbytné, aby v nákladech výsledovky zůstaly jen ty náklady, které se vztahují k tržbám za výrobky, neboť jinak by výsledek nedával smysl (byla by porušena zásada přiřazování nákladů k výnosům).
Toho se dosáhne tím, že se z nákladů výsledovky vyloučí suma nákladů, které byl v tomto období vynaloženy na nedokončenou výrobu a taky suma nákladů, které byly na hotové, ale neprodané výrobky.Tyto náklady se převedou do aktiv rozvahy. A protože ve vykazovaném období mohly být prodány i výrobky vyrobené v dřívějším období, takže náklady na jejich výrobu nejsou ve výsledovce vykazovaného období obsaženy, zvýší se náklady výsledovky o účetní ocenění těchto prodaných výrobků. Tyto úpravy se v souhrnu označují jako změna stavu zásob vlastní výroby.
IAS akceptují oba uvedené modely zobrazení nákladů provozního cyklu.
Vybrané druhy účtování
Spotřeba materiálu - FIFO
ř cena – přepočítat alespoň 1x za měsíc
Stanovená pevná skladová cena - příklad:
Pevná skladová cena 90,- Kč / ks
Nákup zásob:
1 ks za 100,- Kč = celkem 100,- Kč
4 ks za 80,- Kč = celkem 320,- Kč
celkem hodnota skladu:
materiál na skladu: 90 + 360 = 450,-
oceňovací rozdíl: 10 – 40 = -30,-
tzn. 450,- - 30,- = 420,- Kč
Prodej zásob
Zboží nakoupeno za 100,- Kč, prodáno za 150,- Kč. Poté 2 kroky při účtovaném prodeji: a) N+ / A- … 100,- Kč Pozor: na tutom loni vyhořeli u zkoušky, protože to b) A+ / V+ … 150,- Kč tam ta mrcha zakamuflovala!!!!!
zisk z prodeje zboží = V – N = 150,- - 100,- = 50,-
Zásoby vlastní výroby
- výrobky ocením vlastními náklady tzn. materiál 100,- Kč
mzdy 150,- Kč
Vloženo: 22.06.2009
Velikost: 988,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz