- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
státnicové otázky 1
KEU/BSMSP - Bakalářská státní zkouška MSP
Hodnocení materiálu:
Vyučující: Dr. Ing. Jiří Hofman
Popisek: vypracované státnicové otázky z minulých let
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiál1. Přehled základních typů teorie podniku (1 – 4)
a jejich specifikace
Podniky pokrývají cizí potřebu. V tržním hospodářství rozhodují podniky o tom:
které zboží budou vyrábět,
v jakém množství,
za jakou protislužbu.
Podniky rozhodují o třech základních otázkách:
Co,
Jak,
Pro koho.
Mugler rozděluje podniky do 4 typů a to dle 2 hledisek:
Zda je nositelem rozhodování v podniku jednotlivec, nebo větší počet osob (nejen fyzických) se stejným zájmem,
Zda motivem nositele rozhodování je zisk nebo jestli primární motiv je jiný a zisk je jen jedním z několika motivů.
ad. 1) Pokud je zájmových skupin (ovlivňovatelů, podílníků, stakeholders) více, může se jednat o skupiny formální či neformální.
ad. 2) Existují 2 koncepty:
ekonomický základní koncept: každý subjekt uspokojuje své potřeby a ty mohou být získány za peníze. Podnik se proto snaží dosáhnout co největšího zisku.
sociálně-vědní základní koncept tvrdí, že od sebe nelze oddělit potřeby uspokojitelné koupí a neuspokojitelné koupí. Zisk jako objasnění motivu podnikání nepostačuje. Dalšími motivy jsou např. co nejvyšší dividenda, obrat, tempo růstu firmy, počet zaměstnanců.
Tabulka zobrazuje čtyři typy podniků:
Nositel rozhodování
Kritéria rozhodování
Jednotlivé osoby
Skupiny osob
Pouze monetární kritéria (hlavně zisk)
Typ1
Typ 2
Různorodost determinantů chování
Typ 3
Typ 4
Teorie podniku typ 1
Nositelem rozhodování jednotlivé osoby, rozhodovacím kritériem je zisk.
V klasické a neoklasické teorii není podnik chápán jako sociální svazek, ale je představován podnikatelem maximalizujícím zisk. Podnikatel jedná racionálně a je oprávněn:
uzavírat s jinými subjekty smlouvy,
rozhodovat sám nebo přenést kompetence na někoho jiného,
disponovat úsporami z podnikatelské činnosti,
předávat svá práva a povinnosti jinému subjektu – i předat celý podnik.
Zisk je rozdíl mezi prodejní cenou a naběhlými náklady. Na dokonale konkurenčním trhu nemůže podnikatel ovlivnit prodejní cenu, naopak náklady lze ovlivnit čtyřmi způsoby:
Úsporami z rozsahu – výrobou velkého množství jednoho produktu,
Úsporami z šíře působnosti – výrobou kombinace produktů,
Úsporami dopravních nákladů – optimalizace stanovišť a tras – uplatní se zde logistika a operační výzkum.
Úsporami skladovacích nákladů – snižováním stavu zásob, optimalizací manipulací s materiálem.
Když například podnik vyrábí velké množství jen jednoho výrobku, dosáhne velkých úspor z rozsahu výroby, ale žádných úspor z šíře sortimentu. Proto je vhodné dosahovat jednotlivých úspor v takové výši, aby celkové úspory podniku byly maximální.
Dvě koncepce úspor:
Koncepce x-ové efektivity: podniky pracují s hospodárností menší než maximální, s hospodárností x. Podnikatel se snaží přiblížit k maximální efektivnosti zaváděním úspor, motivací pracovníků atd.
Arbitrážní koncepce (rozvíjí tradice rakouské školy): podnikatel provádí arbitrážní (vyrovnávací) nákupy a prodeje. Podnik nakoupí zboží za něž jsou spotřebitelé ochotni zaplatit více než činí náklady. To však přiláká další podniky a v dalším období se zisk snižuje.
Teorie podniku typ 2
Více nositelů rozhodování, rozhodovacím kritériem je zisk.
Ve větších podnicích existuje dělba práce mezi majiteli a manažery. Neoklasické pojetí: majitel předává kompetence manažerovi v očekávání, že ten zvýši majitelův zisk. Manažer očekává, že za své služby získá větší příjem, aniž by musel vlastnit svůj podnik – nemá vlastnická práva. Manažer např. nevlastí patenty, licence, kapitál.
Nastává střet zájmů mezi majitelem a manažerem a to tím, že:
manažeři zvyšují obrat namísto zisku, protože od toho očekávají růst svého příjmu,
manažeři se snaží zvýšit svůj rozpočet.
Teorie vlastník – manažer: informační asymetrie mezi majitelem a manažerem způsobuje, že manažer nepracuje podle majitelových představ (hovoříme o morálním hazardu). Pokud majitel nebude kontrolovat práci manažer, sníží se zisk podniku, pokud bude kontrolovat, ponese náklady na kontrolu.
Informace související s koupí a prodejem jsou vzácným zbožím a nesou s sebou vznik transakčních nákladů – nákladů souvisejících s koupí nebo prodejem zboží (kupříkladu vyhledání obchodního partnera). Také uvnitř podniku dochází k nákupu a prodeji produktu, ale s daleko nižšími transakčními náklady a právě to je jedním z důvodů zakládání podniků. Nedokonale informované podniky nesou náklady na zlepšení své informovanosti. Je velmi nákladné až nemožné přesně stanovit podíl každého jednotlivce na dosaženém zisku, to však nesmí vést k nemotivujícímu rovnostářskému odměňování.
Transakční náklady lze snížit:
tržními úsporami – zavedením veřejných informačních systémů (o podnicích), jasného, smluvního práva a účinného soudnictví,
organizačními úsporami – opatření snižující náklady opakujících se transakcí v podnicích.
U velkých podniků organizační náklady progresivně rostou, lze tedy stanovit optimální velikost podniku, která nastává při rovnosti organizačních a transakčních nákladů. Podniky mohou snížit transakční náklady např. společným výzkumem a vývojem. Podniky kooperují např. v oblasti nákupu a tím snižují transakční náklady. Kooperací dochází vlastně k posouvání hranic podniku, hovoří se o virtuální organizaci. I malý podnik může organizováním činnosti velkého počtu subjektů nabízet na trhu velké objemy produktů.
Teorie podniku typ 3
Jeden nositel rozhodování, více rozhodovacích kritérií (nejen zisk)
Na tržním hospodářství participují i subjekty, jejímž hlavním motivem není dosažení zisku – veřejně prospěšné podniky. Podle Schumpetera (rakouská škola) podnikatel riskuje a tím přispívá k rozvoji společnosti v těchto oblastech:
nové výrobky a nová kvalita výrobků,
nové organizační formy průmyslu,
nové odbytové trhy,
nové nákupní zdroje.
Zisky novátora jsou postupně snižovány imitátorem. Další inovátorovy motivy pro podnikání:
snaha o sociální mocenské postavení,
radost z tvůrčí činnosti,
snaha o úspěch.
V německy mluvících zemích jsou za další motivy podnikání považovány:
snaha o hospodářskou nezávislost,
dosažení volnosti v jednání a řízení,
snaha o vyšší příjmy.
U úspěšných podnikatelů lze pozorovat snahu o výkon, úspěch a inovaci, méně pak o změnu role, nezávislost a majetek.
Becker (klasická ekonomie): neúplné informace a transakční náklady nejsou iracionálním chováním.
Teorie podniku typ 4
Více nositelů rozhodování, více rozhodovacích kritérií (nejen zisk).
V této teorii nevystupuje jako nejdůležitější činitel podnikatel, ale podnik jako instituce. V podniku působí mnoho osobností s různými motivy a zájmy. Mnohé osobní zájmy se dají uskutečnit právě jen v organizacích. V podniku je mnoho protichůdných zájmů. Při hledání řešení vyhovujícího všem není možné hledat vždy nejlepší možné řešení, protože to trvá nepřijatelně dlouhou dobu. Je nutné při hledání volit kompromis mezi kvalitou řešení a dobou potřebnou k jeho nalezení.
Stakeholders (oprávněné skupiny podnikatelů, jednotlivci, ovlivňovatelé) mají materiální i nemateriální cíle (mzdy, pravomoce).
Existují dvě úrovně vlivů:
vliv na neformální úrovní – není upraveno nařízením ,směrnicemi,
vliv na formální úrovni – vliv je transparentní a plánovitý.
Aby dozorčí rada hájila zájmy všech ovlivňovatelů, tedy hlavně zaměstnanců, bylo by vhodné, aby jeden člen rady měl kompetenci nalézat řešení protichůdných zájmů.
2. Pojetí MSP (typologie) a jejich význam. Podpora malého a středního podnikání. MSP v evropském prostoru.
Pojetí a význam malých a středních podniků
Základní pojmy
Pojem podnikání v posledních patnácti letech zcela zdomácněl v běžném slovníků, nicméně jeho interpretace není tak jednoduchá:
Ekonomické pojetí – podnikání je zapojení ekonomických zdrojů a jiných aktivit tak, aby se zvýšila jejich původní hodnota. Je to dynamický proces vytváření přidané hodnoty.
Psychologické pojetí – podnikání je činnost motivovaná potřebou něco získat, něco dosáhnout, vyzkoušet si něco, něco splnit. Podnikání v tomto pohledu je prostředek k dosažení seberealizace, zbavení se závislosti, postavení se na vlastní nohy apod.
Sociologické pojetí – podnikání je vytvářením blahobytu pro všechny zainteresované, hledáním cesty k dokonalejšímu využití zdrojů, vytvářením pracovních míst a příležitostí.
Právnické pojetí – podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem, na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku (viz zákon č. 513-1991 Sb., obchodní zákoník)
I v případě vymezení pojmu podnikatel existuje řada definic:
osoba realizující podnikatelské aktivity s rizikem rozšíření nebo ztráty vlastního kapitálu,
osoba schopna rozpoznat příležitosti, mobilizovat a využívat zdroje a prostředky k dosažení stanovených cílů a ochotná podstoupit tomu odpovídající rizika,
iniciátor a nositel podnikání – investuje své prostředky, čas, úsilí a jméno, přebírá odpovědnost, nese riziko s cílem dosáhnout svého finančního a osobního uspokojení.
Právní definice podnikatele:
a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku,
b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění,
c) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů,
d) fyzická osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu.
I u pojmu podnik existuje řada výkladů:
nejobecněji je interpretován jako subjekt, ve kterém dochází k přeměně zdrojů (vstupů) ve statky (výstupy),
obsáhleji je vymezen jako uspořádaný soubor prostředků, zdrojů, práv a jiných majetkových hodnot (ať vlastních či pronajatých), které slouží podnikateli k provozování podnikatelských aktivit,
právně – jako soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit.
V souvislosti s podnikáním zaslouží vysvětlení i výraz živnost:
v běžném povědomí je živnost spojována s podnikatelskými aktivitami malého rozsahu, obvykle provozovanými buď přímo živnostníkem, nebo za pomoci jeho rodinných příslušníků s cílem „uživit“ sebe a rodinu,
z právního pohledu vyplývá – živnost je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených zákonem o živnostenském podnikání (viz zákon č.455/1991 Sb. o živnostenském podnikání)
Bariéry podnikání můžeme rozdělit do dvou skupin – na interní a externí:
Interní bariéry jsou představovány faktory na straně potenciálního podnikatele, ty mohou mít tři základní příčiny: člověk nechce podnikat, člověk neumí podnikat, člověk nemůže podnikat.
Mezi externí bariéry lze zařadit řadu faktorů, které jsou dány různými vnějšími podmínkami, které jsou nezávislé na podnikateli – jsou dány: právním prostředím, ekonomickým prostředím, podnikatelskou infrastrukturou (bankovní, pojišťovací, poradenské služby), veřejné mínění.
Podnikatelské riziko – rozhodování podnikatele je zatíženo nejistotou. Podnikatelské riziko souvisí se změnami, které jak uvnitř firmy, tak zejména ve vnějším prostředí probíhají. Většina těchto změn nemá jednoznačný, předvídatelný průběh, ale naopak je chaotická.
Vymezení pojmu malých a středních podniků (MSP)
Statistické pojetí – od roku 1997 se česká statistika harmonizovala s kvantitativní typologií podnikání Eurostatu (statistický úřad EU) a podniky dělí do tří skupin podle počtu zaměstnanců:
malé – do 20 zaměstnanců,
střední – do 100 zaměstnanců,
velké – 100 a více zaměstnanců.
Nutno poznamenat, že podniky a podnikatelé s méně než 20 zaměstnanci nemají všeobecnou statistickou povinnost a šetření v této skupině se realizují výběrovým způsobem.
Doporučení komise EU – uvedená metodika klasifikace podniků používá čtyři kritéria:
počet zaměstnanců,
roční tržby, resp. příjmy (podle toho, zda subjekt vede podvojné či jednoduché účetnictví),
hodnota aktiv, resp. majetku (v závislosti na užití účetní soustavy),
nezávislost
Mikrofirma - do 10 zaměstnanců, obrat nebo celková bilance do 2 mil. EUR (dříve nebylo definována)
Malá firma - do 50 zaměstnanců obrat nebo celková bilance do 10 mil. EUR (dříve obrat do 7 mil EUR a celková bilance do 5 mil. EUR)
Střední firma - do 250 zaměstnanců, obrat do 50 mil. EUR nebo celková bilance do 43 mil. EUR (dříve obrat do 40 mil. EUR, bilance do 27 mil. EUR)
Pojetí zákona na podporu podnikání (viz zákon č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání) – atributy pro zařazení: počet zaměstnanců, aktiva, čistý obrat, nezávislost (nezávislost je vymezena situací, jestliže žádná jiná osoba nebo více osob společně nemají alespoň 25 % podíl na jeho základním kapitálu ani na jeho hlasovacích právech)
Malý a střední podnikatel - zaměstnává méně než 250 zaměstnanců, jeho aktiva nepřesahují 980 mil. Kč nebo má čistý obrat za poslední uzavřené účetní období nepřesahující 1450 mil. Kč,
Malý podnikatel – zaměstnává méně než 50 zaměstnanců, rozsah aktiv nepřesáhne 180 mil. Kč nebo má čistý obrat za poslední uzavřené účetní období nepřesahující 250 mil. Kč,
Drobný podnikatel – zaměstnává méně než 10 zaměstnanců a rozsah aktiv nepřesáhne 180 mil. Kč nebo má čistý obrat za poslední uzavřené účetní období nepřesahující 250 mil. Kč.
Klasifikace ČSSZ (viz zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti) – pragmatické klasifikování velikosti organizací zavedla Česká správa sociálního zabezpečení, která rozděluje firmy na:
Malé organizace – do 25 zaměstnaců,
Organizace – s 25 a více zaměstnanci.
Shrneme-li výše uvedené pro oblast malého a středního podnikání, s ohledem na značné částky podmiňujících ekonomických kritérií, rozhodujícím kritériem diferenciace se stává počet pracovníků:
mikropodnik: 1 – 9 pracovníků,
malý podnik: 10 – 49 pracovníků,
střední podnik: 50 – 249 pracovníků.
Podniky o počtu 250 pracovníků a více jsou považovány za velké podniky.
Význam malých a středních podniků
Ve struktuře všech podniků tvoří malé a střední podniky drtivou většinu. V Evropě operuje 19 milionů malých a středních podniků, které představují 99,8 % všech podniků v EU a zaměstnávají více než 74 milionů lidí.
Společenské přínosy malých a středních podniků
MSP dávají šanci k svobodnému uplatnění občanů – podnikatelů, dávají šanci k samostatné realizaci lidí v produktivním procesu. Malí a střední podnikatelé nemohou na sebe strhnout moc, nemohou dosáhnout monopolního postavení. Existence MSP stabilizuje společnost, neboť jakákoli výrazná politická nejistota a radikální proudy jsou pro ně zdrojem rizik. Pro malé a střední podniky není typické, aby byly vlastněny zahraničními subjekty. Firmy tohoto typu reprezentují místní kapitál, místní vlastnické poměry. Efekty z podnikání zůstávají v daném regionu, popř. státě. Obvyklá cesta, jak rychle ekonomicky oživit region, vede přes podporu rozvoje malých a středních podniků v dané oblasti.
MSP jsou obvykle mnohem těsněji svázány s daným regionem. Podnikatel v regionu zpravidla bydlí. Vedle toho, že poskytuje danému regionu zaměstnanost a ekonomické přínosy, není výjimečné, že se stává sponzorem různých charitativních a dalších akcí. Jejich okolí je zná a jejich činy jsou tak pod veřejnou kontrolou.
Ekonomické přínosy malých a středních podniků
Charakteristickým rysem MSP, který je vysoce ceněn, je jejich flexibilita, pohotové přizpůsobování se měnícím se skutečnostem.
MSP jsou nositeli nesčetných drobných inovací, adaptací na proměnlivé potřeby spotřebitele. Navíc se mohou angažovat v okrajových oblastech trhu, které nejsou pro větší podniky zajímavé.
MSP mají blízko ke koncepci LEAN. Provozní činnosti by měly být méně náročné na energie a suroviny, administrativa je méně rozsáhlá nebo zabezpečována v nezbytném rozsahu externě (outsourcing). Tyto výhody mají pro MSP řadu praktických důsledků:
dovolují dosahovat konkurenčních cen i při výrobě v malých sériích, kdy není možné využít přínosů z rozsahu,
mnohem citlivěji mohou reagovat na potřeby trhu a změny ekonomických podmínek,
kapitálová náročnost na jedno pracovní místo je často mnohem nižší.
Omezení MSP
mají mnohem menší ekonomickou sílu, v řadě případů obtížný přístup ke kapitálu a tím i omezující možnost rozvojových kapacit,
mají slabší pozici ve veřejných soutěžích o státní zakázky,
předem jsou vyloučeny z podnikání, kde je třeba velkých investic,
nemohou si běžně dovolit zaměstnávat špičkové vědce, manažery, obchodníky,
ačkoli jsou MSP charakterizovány jako nositelé vysokého počtu inovací, obvykle se jedná o inovace nižších řádů,
nejsou schopny plně monitorovat a zejména využívat existující dostupné znalosti,
mohou být ohroženy chováním velkých, často nadnárodních podniků a obchodních řetězců prosazujících dumpingové ceny,
rostoucí počet a změny právních předpisů i dodržování příslušných správních aktů klade na podnikatele nemalé požadavky atd.
PŘÍLOHY:
Údaje týkající se MSP v ČR jsou zřejmé z následujících tabulek:
Tabulka č. 1: Počet ekonomicky aktivních malých a středních podniků
Počet aktivních subjektů
2005
právnické osoby
0-249 zam.
fyzické
osoby
0-249 zam.
celkem MSP
podíl počtu MSP na celkovém počtu podniků v ČR
%
Průmysl
25 959
133 884
159 843
99,42
Stavebnictví
6 581
96 869
103 450
99,93
Obchod
43 280
190 048
233 328
99,94
Pohostinství
5 067
43 631
48 698
99,96
Doprava
5 880
40 556
46 436
99,79
Peněžnictví
1 019
14 684
15 703
99,82
Služby
52 957
289 761
342 718
99,95
Zemědělství
2 492
41 044
43 536
99,92
Celkem
143 235
850 477
993 712
99,85
propočty MPO z údajů ČSÚ
Tabulka č. 2: Počet zaměstnanců v malých a středních podnicích
Počet
zaměstnanců
(tis.)
2005
právnické
osoby
0-249 zam.
fyzické
osoby
0-249 zam.
celkem MSP
podíl zaměstnanců v MSP na celkovém počtu v ČR
%
Průmysl
553
108
661
49,96
Stavebnictví
126
50
176
78,92
Obchod
281
112
393
77,06
Pohostinství
48
56
104
88,89
Doprava
71
30
101
34,95
Peněžnictví
12
1
13
20,00
Služby
284
79
363
78,74
Zemědělství
107
16
123
86,62
Celkem
1 482
452
1 934
61,79
propočty MPO z údajů ČSÚ
Tabulka č. 3: Srovnání výkonů a účetní přidané hodnoty na 1 zaměstnance v MSP s výkony a účetní přidanou hodnotou na 1 zaměstnance ve velkých podnicích v roce 2005
2005
výkony na 1 zaměstnance v MSP
výkony na 1 zaměstnance ve velkých podnicích
úč. př. hodnota na 1 zaměstnance v MSP
úč. př. hodnota na 1 zaměstnance ve velkých podnicích
(Kč)
(Kč)
(Kč)
(Kč)
Průmysl
1 765 461
3 073 884
455 846
774 962
Stavebnictví
1 801 483
3 883 426
395 051
638 979
Obchod
1 326 997
942 675
591 796
424 350
Pohostinství
832 019
866 000
273 356
347 538
Doprava
2 437 307
1 414 394
667 842
648 340
Peněžnictví
3 276 154
2 970 481
1 507 385
2 263 692
Služby
1 734 763
873 551
723 397
441 194
Zemědělství
1 027 805
1 022 421
294 902
360 789
Celkem
1 622 010
2 394 973
526 247
741 569
propočty MPO z údajů ČSÚ
Poznámka: Tabulky 1 - 3 obsahují předběžná data ČSÚ čerpaná za rok 2005 z předběžných odhadů ze čtvrtletního výkaznictví. V tabulkách jsou v jednotlivých odvětvích zahrnuty následující sekce OKEČ:
Tabulka č. 4: Podíl MSP na vybraných makroekonomických ukazatelích v %
Ukazatel
Rok
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
Počet podniků
99,77
99,78
99,80
99,81
99,81
99,79
99,81
99,85
99,85
Počet zaměstnanců
59,82
56,35
59,12
59,47
59,73
60,94
62,21
61,50
61,79
Výkony
52,91
51,73
53,34
52,85
51,44
52,02
52,01
52,15
52,27
Účetní přidaná hodnota
57,36
51,35
53,03
52,60
51,33
52,69
52,06
52,90
53,43
Vývoz
36,40
36,25
36,54
36,15
35,74
34,16
34,0
34,3
39,7
Dovoz
48,00
48,84
50,74
49,43
47,12
50,33
49,8
52,5
54,4
HDP
34,78
31,74
31,12
32,24
35,15
34,86
34,72
ukazatel HDP 2003-2004 - zpřesnění ČSU byla vyvolána
Vloženo: 22.06.2009
Velikost: 2,20 MB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz