- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálPostavení a úloha veřejných financí ve smíšené ekonomice
Pojem optimum
Každá lidská společnost řeší:
rozhodování o umístění (alokaci) vždy omezených zdrojů
jejich rozdělení mezi současnou a budoucí potřebu
rozdělování bohatství i důchodů mezi jednotlivce a skupiny
Postupně vznikly 2 ekonomické systémy:
tržní
direktivní (příkazový)
Přitom je nutno si uvědomit, že v obou případech cílem fungování ekonomického systému je dosažení blahobytu a ekonomického optima = nejlepší možný stav (záleží na období – jiné optimum dnes, jiné ve starém Římě).
V současné době je obecně přijímána definice ekonomického optima a blahobytu neoklasického ekonoma Vilfreda Pareta (1848 – 1923) – tzv. Paretovské optimum. Podle V. Pareta je blahobyt stav, po jehož opuštění není možné změnou výroby nebo směny zvýšit blahobyt některé osoby, aniž by tím neutrpěl současně blahobyt někoho jiného. JINAK → Takový stav v ekonomice, kdy už nelze žádnému ze zúčastněných subjektů zlepšit situaci, aniž by tím nedošlo ke zhoršení situace jiného subjektu.
Historie prověřila, že tržní systém je nejlepší. I on ale může za určitých okolností selhat.
Tržní selhání
nedokonalost trhu
Obecně lze rozdělit příčiny tržních selhání na:
mikroekonomické
makroekonomické
mimoekonomické
Mikroekonomické příčiny
souvisejí přímo s efektivností systému
výsledek:
není produkováno maximální možné množství statků
statky nemají optimální struktury
statky nejsou produkovány s nejnižšími náklady
Společným základem je deformace tržní ceny.
Příčinami mohou být:
různé projevy nedokonalé konkurence – vznik monopolů, monopolní cena (deformovaná)
existence veřejných statků
existence externalit
externalita je vliv činností jednoho subjektu na blahobyt jiných subjektů, této činnosti se neúčastnících
externality: negativní, pozitivní
externality: ve výrobě, ve spotřebě
nedostatek informací
asymetrie informací – různí účastníci trhu mají různé informace
(viz. Nobelova cena za ekonomii v roce 2001 – Joseph Stiglitz, Michael Spence a Georg Akerlof)
Makroekonomické příčiny
souvisejí se stabilitou tržního systému
vývoj trhu může vést k nestabilitě vývoje základních makroekonomických veličin
(tzv. magický čtyřúhelník)
Magický čtyřúhelník
Legenda: (vše v %)
U = míra nezaměstnanosti
F = míra inflace
B = podíl obch. bilance na plat. bilanci země
G = ekonomický růst
Mimoekonomické příčiny
souvisejí s otázkami spravedlivého rozdělování důchodů a bohatství
„Co je spravedlivé?“
P. A. Samuelson: Nerovnost je v různých společenstvích různá a je větší u rozdělení bohatství než důchodu. => NUTNÁ KOREKCE ČISTÉHO TRŽNÍHO MECHANISMU!!! Samozřejmě zcela zásadní otázkou je, KDO by měl tyto zásahy (korekce) činit? Jediným subjektem, který má z různých příčin mandát zasahovat do mechanismu, je stát. Ale i státní zásahy nemusejí být úspěšné!
Příčiny vládních (= výkonná moc státu) selhání:
nebezpečí časového zpoždění zásahu státu
důsledky státních zásahů jsou komplikované a obtížně předvídatelné
vláda má omezenou moc kontroly státních zásahů
ti, kteří o zásahu rozhodnou a ti, kteří ho realizují, nejsou obvykle totožní
ne všichni zvolení zástupci sledují čistě veřejně prospěšné cíle
Z výčtu a závažností tržních a vládních selhání můžeme učinit závěr: „Ani trh, ani stát nejsou samospasitelné, optimální, je kombinace obou (problém: V jakém poměru?)
Veřejné statky
Statky jsou komodity, které mají schopnost uspokojovat nějakou potřebu.
Dle své povahy je můžeme rozdělit na:
hmotné (stůl, voda)
nehmotné (práva, vzdělání)
služby (poskytnutí zdravotní péče)
Dle institucionálního kritéria se dělí statky na:
tržní – procházejí trhem a jejich cena je na trhu sjednávána (N a P) bez intervencí státu
polotržní – procházejí trhem, ale stát zasahuje (např. subvence)
netržní – neprocházejí trhem, jejich cena je stanovena uměle, o jejich produkci a rozdělení rozhoduje stát
Institucionální proto, že zařazení konkrétního statku do jedné ze skupin předchází jisté politické rozhodnutí, ten samý statek může být na základě politického rozhodnutí zařazen do kterékoliv skupiny.
Dle ekonomického kritéria (podle způsobu spotřeby, podle ekonomické podstaty) se dělí statky na:
soukromé
čistě veřejné
smíšeně veřejné
Soukromé statky
je možné je rozdělit přesně mezi spotřebitele
Čistě veřejné statky a smíšeně veřejné statky
Dle P. A. Samuelsona mají veřejné statky z ekonomického pohledu následující vlastnosti:
kvalitativní i kvantitativní nedělitelnost spotřeby a nesoutěživost spotřebitele
nevylučitelnost ze spotřeby
nulové mezní náklady na spotřebu (nikoliv na výrobu!) každého dalšího spotřebitele
Veřejné statky:
čisté (národní obrana, veřejné osvětlení)
smíšené – kvantitativně dělitelné (základní vzdělání)
J.Généreux
Veřejný statek může být užíván současně více uživateli, aniž spotřeba jednoho snižuje spotřebu druhých.
Čisté veřejné statky – ten veřejný statek, kde žádný soukromý subjekt nemůže vyloučit uživatele, který neplatí.
N.G. Mankiw
On považuje pro veřejné statky za zásadní pouze dvě vlastnosti, kterými se odlišují od ostatních statků.
Jsou to:
vylučitelnost (nelze být vyloučen ze spotřeby) – veřejné statky nejsou vylučitelné
rivalita (užívání jedním člověkem nesníží užívání druhým) – veřejné statky nejsou rivalitní
Další možná kritéria kombinovaná s ekonomickým kritériem:
zasahování vlády do spotřeby (paternalismus = poručnictví)
poručnické – stát přikazuje jejich spotřebu
neporučnické
prostorové aspekty
celostátní působnost – národní obrana
lokální působnost – veřejné osvětlení
Veřejný sektor, smíšená ekonomika
Veřejný sektor je souhrn vztahů mezi subjekty, z nichž vždy jedním je stát (nebo město, obec). Jedná se o důsledek státních zásahů do ekonomiky.
Jinými slovy můžeme veřejný sektor definovat jako tu část ekonomiky (národního hospodářství), která:
zabezpečuje veřejné statky pro obyvatelstvo mimo trh na neziskovém principu
o jejichž produkci (tj. produkci veřejných statků) se nerozhoduje na trhu, ale tzv. veřejnou volbou
je financována z prostředků soustředěných v rozpočtové soustavě, především v soustavě veřejných rozpočtů
je řízena veřejnou správou (státní správou a územní samosprávou)
podléhá veřejné kontrole občanů
Potom můžeme smíšenou ekonomiku definovat jako typ ekonomického systému, kde vedle sebe existují a jsou různými vazbami propojeny:
soukromý a veřejný sektor
různé druhy vlastnictví (soukromé, státní, municipální, církevní apod.)
dva mechanismy koordinace ekonomických aktivit: tržní a veřejný
Do veřejného sektoru patří:
vlastní veřejná správa, justice, policie, armáda, školství, věda a výzkum, kultura, tělesná kultura a sport, zdravotnictví, sociální služby, veřejná hromadná doprav, spoje, sociální bydlení, informační systémy a masmédia, vodní hospodářství – regulace vodních toků, ochrana životního prostředí, energetické hospodářství (v některých zemích),…
Faktory ovlivňující velikost a strukturu veřejného sektoru (stále roste):
ekonomické – fáze ekonomického rozvoje, výkonnost ekonomiky…
historické a geopolitické – tradice solidarity,využívání státního paternalismu…
demografické – růst populace, změny ve struktuře obyvatelstva…
kulturně náboženské – sociální cítění, charitativní charakter sociální pomoci
politické – volební programy politických stran…
Protože vymezení podstaty a úlohy veřejného sektoru velmi úzce souvisí s úlohou státu, již se nemůžeme vyhnout, alespoň nástinu objasnění tohoto pojmu.
Stát je forma organizace lidské společnosti, budovaná na politickém základě a uplatňující svoji suverenitu na určitém území.
Stát je definován:
územím
obyvatelstvem
organizovanou politickou mocí a jejím právním vyjádřením
suverenitou – nejvyšší a k ostatním státům nezávislá a relativně trvalá moc
Typickým příkladem je Palestina.
Každý stát může mít různé formy:
státní režim
demokratické státy – země, kde jsou konány pravidelné volby, občané nejsou přinuceni někoho volit, nemusí ani volit,…
nedemokratické státy
forma vlády – struktura státních orgánů, jejich vztahy navzájem a jejich vztahy k obyvatelstvu
monarchie
republiky
forma uspořádání státu
unitární (např. ČR)
složené (např. Československo)
Hlavními znaky státu jsou:
státní moc, suverenita, státu a státní symboly
tvorba práva a zabezpečování jeho uplatňování
vydávání peněz jako oběživa, výběr daní a státní rozpočet
státní území a státní občanství
Stát vykonává následující činnosti:
legislativní – garantování tvorby a realizace právních norem a právního systému
alokační – produkování nebo zabezpečování statků
regulační – zasahování do sféry výroby a spotřeby
redistribuční – redistribuce příjmů mezi skupinami obyvatelstva pro dosažení větší spravedlnosti ve společnosti
Veřejná správa je organizace záležitostí celého státního společenství.
Veřejná správa v užším pojetí je potom:
státní správa
samospráva
Veřejné finance
Veřejné finance jsou finanční vztahy, vznikající v souvislosti s tvorbou, rozdělováním a užitím peněžních fondů spojených s činností veřejných institucí. Podstatnou charakteristikou těchto vztahů je to, že vždy jedním ze subjektů je stát (případně město, obec).
Veřejné finance mají 2 stránky:
ekonomická
politická
Tyto stránky nemůžeme od sebe oddělit! Jsou v sobě spojené!
Veřejné finance jsou založeny na 3 principech – pilířích:
nenávratnost
Jednotlivec zaplatí daň, nevzniká nárok na její proplacení.
neekvivalentnost
Při vzniku konkrétního vztahu v rámci veřejných financí není zřejmý účel platby. Zaplatíme daň, ale v tu chvíli nevíme, na jaký účel bude použita. Nemůžeme ani očekávat, že „zpět“ formou veřejných výdajů dostaneme tolik, kolik jsme zaplatili.
nedobrovolnost
Pokud při platbě nelze sdělit účel použití, je třeba, aby povinnost platby byla uzákoněna legislativní cestou.
Funkce veřejných financí:
Cíle
Tržní selhání
Fiskální funkce
efektivnost
mikroekonomické
alokační
stabilita
makroekonomické
redistribuční
spravedlnost
mimoekonomické
stabilizační
Fiskální funkce:
alokační – stát rozhoduje o produkci veřejných statků, hledá správný poměr mezi produkcí soukromých a veřejných statků
redistribuční – stát redistribuuje příjmy a statky s cílem dosáhnout stavu, který je obecně přijímán jako spravedlivý, nebo alespoň s cílem zmírnit nerovnosti mezi jednotlivými subjekty
stabilizační – stát užívá výdajovou a příjmovou politiku jako prostředky k dosažení makroekonomické stability
Teorie veřejné volby. Specifikum rozhodování v oblasti veřejných financí.
Předmět analýzy teorie veřejné volby
Veřejný sektor je ta část NH, o jejíž produkci (=Produkci veřejných statků) se nerozhoduje na trhu, ale veřejnou volbou.
Rozhodování ve veřejném sektoru je především výsledkem politického procesu. Zkoumáním zákonitostí politického rozhodování se zabývá tzv. teorie veřejné volby.
Teorie veřejné volby se zabývá veřejným rozhodováním a jeho mechanismy.
Veřejnou volbou se rozhoduje :
do jaké míry bude stát zasahovat v tržním hospodářství
jaké nástroje k tomu použije
o velikosti veřejného sektoru
o jeho struktuře
Ekonomický trh v kolektivním hlasování je nahrazen politickým trhem.
Účastníky tohoto trhu jsou :
občané (voliči, spotřebitelé veřejných statků, plátci daní) – mají různé preference, různé potřeby…
politici – zvolení ve volbách
nátlakové skupiny (lobby – např. odbory, velké nadnárodní podniky, různé profesní svazy, ochránci přírody atd.) – neusilují o politickou moc, ale o ovlivnění těch, kteří ji mají
byrokraté (armáda profesionálních úředníků) – plní rozhodnutí volených orgánů
Vývoj teorie veřejné volby
Velmi dlouhá historie:
Kořeny ve starověku (Aristoteles – viz dále)
18.století – Francie – začaly se objevovat názory, které se vztahovaly k volbách (mechanismu voleb), J.A.de Condorcet – zkoumal způsoby veřejného rozhodování
Jako ucelená teorie veřejné volby až v polovině 20.století
Vznik vědní disciplíny 1948
S touto teorií jsou spojeni:
J.A.Schumpeter (1883-1950)
Položil základ k formování teorie veřejné volby jako vědní disciplíny dílem: Kapitalismus, socialismus a demokracie (1942) – pokládá základ pro teorii veřejné volby
K.J.Arrow (nar.1921) – zabýval se společenským výběrem: Studie o společenském výběru
J.M.Buchanan (nar.1919)
Dostal ocenění Nobelovou cenou právě za rozpracování teorie veřejné volby (1976).
Ekonomie, teorie a demokracie (1957)
Veřejné finance v demokratickém systému (1967)
V posledních letech – teorie veřejné volby má velkou popularitu (zvláště v USA).
Podstata teorie veřejné volby
Aristoteles (4.stol.př.Kr.) – homo politicus → politická věda
Adam Smith (18.stol.) – homo economicus → ekonomická věda
Aristoteles se začal zabývat problematikou, co je pro člověka charakteristické. Je to zájem o věci veřejné a vystupování na veřejnosti. Pod pojmem člověk rozuměl „svobodný vztah“. Definoval člověka jako člověka politického, od jeho těchto úvah (člověk vstupuje na veřejné volby) má počátek politická věda (politologie).
Ekonomická věda je mladší – A. Smith si položil stejnou otázku jako Aristoteles. Co je vlastní člověku? Člověk ekonomický se v první řadě zajímá o svůj vlastní prospěch a o to, co mu ta činnost přinese.
Po A. Smithovi si položíme stejnou otázku:
Je tento člověk stejný? Teorie veřejné volby tvrdí, že ano.
Jsme obojí. Sledujeme vlastní ekonomické zájmy, ale zároveň jsme i takoví, kteří se zajímáme o veřejné dění, jsme ochotni na veřejné volbiště vstupovat, ale pouze za situace, která nám něco přinese.
Předmět zkoumání – stejný jako u politické vědy (teorie státu, volebních pravidel, chování voličů…)
Teorie veřejné volby se liší od politické vědy metodami.
Metodologie – stejná jako v ekonomii
Teorie veřejné volby je stručně ekonomická analýza politiky. Je to větev ekonomické teorie, která se zabývá užitím metod ekonomické analýzy v analýze netržního (= politického) rozhodování. Předmět studia je stejný jako u politické vědy, např. teorie státu, volebních pravidel, chování voličů, ale metodologie je shodná s metodologií v ekonomii. Za hlavní principy člověka jsou zde považovány maximalizace vlastního užitku, sobeckost a racionalita uvažování.
Teorie veřejné volby analyzuje zákonitosti a mechanismus kolektivního rozhodování ve 3 rovinách:
jak se projevují názory jednotlivců na fiskální otázky (např. daně, jak mají být velké veřejné výdaje,…)
jak se tyto individuální názory transformují do kolektivního rozhodování
jak vlády (= výkonná moc státu) rozhodují o těchto otázkách
Veřejná volba je veřejným statkem.
Veřejné (kolektivní) rozhodování
Existuje rozhodování:
přímé – nezprostředkované, rozhodují všichni voliči, např. formou referenda
nepřímé (zastupitelské) – voliči nejdříve volí své zástupce, např. poslance nebo senátory, ti potom rozhodují za voliče
Postupy veřejného rozhodování:
jednohlasná shoda
většinové pravidlo
pluralitní (poměrné) pravidlo
podle počtu získaných bodů
Jednohlasná volba
Pravidlo jednohlasné volby se v praxi vyskytuje jen zřídka – dosažení jednomyslného souhlasu všech voličů je obvykle extrémně časově náročné, v některých případech (ve složitější situaci a v různorodé společnosti) dokonce téměř nemožné. Je přesto zatím např. uplatňováno jako jedno z pravidel při hlasování Rady EU (se všemi uvedenými nevýhodami).
Většinové pravidlo
Toto pravidlo se začalo uplatňovat již v 17. století v Anglii, později i jinde. Je to pravidlo velmi rozšířené, a to v podobě pravidla:
prosté – absolutní většiny (větší než ˝),
kvalifikované většiny (tj. větší, než je prostá většina, musí být přesně definovaná – např. 2/5, 3/5 většina)
Uplatňování tohoto pravidla může vést k tzv. tyranii většiny (nadřazenému chování zvítězivší většiny, která však může být jen o málo početnější než poražená menšina), ale paradoxně v nejvyspělejších demokraciích i k tzv. tyranii menšiny – podřízení se většiny menšině z obavy před nařknutím z porušování jejích práv.
Hlasovací paradox
Neexistuje žádná hlasovací metoda na principu většinového pravidla, která zaručuje efektivnost, respektuje individuální preference a nezávisí na jednacím pořádku.
Pluralitní (poměrné) pravidlo
Při pluralitním rozhodování řadí volič předkládané návrhy podle svých preferencí. Vítězí ten návrh (kandidát), který získá nejvíce hlasů za všechny voliče (nemusí to být polovina). Např. volby do Poslanecké sněmovny.
Rozhodování na základě přidělených bodů
Tento princip rozhodování znamená, že volič má určitý počet bodů, ten rozdělí podle svých preferencí. Zvítězí potom návrh s nejvyšším počtem získaných bodů.
Teorie středního voliče – mediána
Občan – volič, politik – zvolený zástupce občanů, který potom rozhoduje např. o daňovém zatížení.
Medián stojí uprostřed souborů a napravo i nalevo má stejný počet prvků.
Politici se zajímají o preference voličů.
Jaké jsou preference voličů? …???????
Volič – medián (střední volič) – volič se stejným počtem voličů napravo i nalevo od něj
Ve volbách proti sobě budou stát dva kandidáti – A a B. A reprezentuje pravicovou politickou stranu, B levicovou politickou stranu. Pokud by oba setrvali svými proklamovanými názory na svých pozicích, získali by takový počet hlasů, který by jim ve volbách neumožnil zvítězit. Pokud se ale kandidát B posune více „doprava“ nebo kandidát A více „doleva“, zvýší se počet jejich příznivců (pokud ho budou nadále podporovat původní voliči). Oba kandidáti se tak posunují co možná nejblíže tzv. střednímu voliči, tj. voliči se stejným počtem hlasů nalevo a napravo od něj. Jinak: ten kandidát, který získá středního voliče, bude úspěšný ve volbách (= získá nadpoloviční většinu hlasů).
Voliči „vlevo“ – méně kvalifikovaní, nižší příjmové skupiny – podpora stran s politickým programem řešení nezaměstnanosti
Voliči „vpravo“ – vyšší příjmové skupiny – podpora stran s politickým programem inflace
Významné, z jaké sociální vrstvy volič – medián pochází.
Střední volič není proto, že se nachází ve středních třídách. Jedná se o shodu termínů.
Bývá označován jako poziční diktátor.
Politiky zvláště před volbami velmi zajímá, ve kterých vrstvách obyvatelstva se střední volič nachází, na koho se tedy cíleně zaměřit v předvolebním boji. Reprezentanty politických názorů středu jsou tradičně tzv. střední třídy, zájem o ně je potom diktován neúprosným zájmem jednotlivých politických stran vyhrát následující volby – ve středních třídách se nejčastěji nachází střední volič, rozhodující o úspěchu či neúspěchu politických kandidátů ve volbách. Střední třídy jako předmět zájmu jsou pro politiky obzvláště výhodné: nejsou to zpravidla zastánci žádných razantních kroků (ani v politice, ani v ekonomice), jsou pravidelnými plátci daní (a mohou proto slyšet na jejich slib snižování), zároveň bývají i příjemci některých transferových plateb (třeba přídavků na dítě, někdy dokonce i dávek v nezaměstnanosti) – takže o ně také nechtějí přijít. Proto si ve většině zemí vlády střední třídy hýčkají – vědí, že jim mohou vyhrát následující volby.
Tuto situaci popisuje i tzv. Directorův zákon, podle něhož rozdělování důchodů vládou směřuje ve prospěch skupin se středním příjmem (vláda sleduje politiku přerozdělování od relativně bohatých a chudých směrem ke středním příjmovým skupinám, aby si zajistila jejich přízeň v budoucích volbách).
Střední třídy:
starší – lidé, kteří uvádějí vlastní silou pro svůj prospěch svůj vlastní kapitál (v podobě menší firmy, ve které sami pracují)
nové – lidé uvádějí do pohybu svůj vlastní intelektuální kapitál; patří sem: živnostníci, lékaři, úředníci, učitelé
Nejvýhodnější – spotřebovávají veřejné statky a zároveň m
Vloženo: 23.04.2009
Velikost: 1,18 MB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu VF - Veřejné finance
Reference vyučujících předmětu VF - Veřejné finance
Podobné materiály
- VF - Veřejné finance - 2. přednáška - Specifikum rozhodován ve veřejném sektoru, Veřejná volba
- VF - Veřejné finance - 5. přednáška - Veřejné výdaje
- VF - Veřejné finance - 12. přednáška - Etika veřejných financí, Etika ve veřejném sektoru
- MIK - Mikroekonomie - 10. - Externality a veřejné statky
- BIST - Bezpečnost IS/IT - Upravené přednášky z roku 07
- DSZ - Daňové systémy v zahraničí - Přednášky Minaříková
- ZF - Základy financování - Všechny přednášky ve wordu
- NDA - Nepřímé daně - Přednášky z DPH r.2008
- DBS - Databázové systémy - Přednášky
- DFM - Datové a funkční modelování - Přednášky
- DPF - Daň z příjmu fyzických osob - Přednášky
- FA - Finanční analýza a plánování - Přednášky (2)
- FA - Finanční analýza a plánování - Přednášky
- FP - Finance podniku - Přednášky
- KIB - Kryptografie a informační zabezpečenost - Přednášky
- MIK - Mikroekonomie - Přednášky (2)
- MIK - Mikroekonomie - Přednášky
- MPO - Manažerské poradenství - Přednášky
- NDA - Nepřímé daně - Přednášky 2008
- P - Právo - Přednášky
- PSI - Počítačové sítě - Přednášky
- RPV - Řízení projektů vývoje IT/IS - Přednášky předělané do wordu
- SRKE - Soudní řízení, konkurz a exekuce - Přednášky
- TWS - Tvorba WWW stranek - Všechny přednášky
- UIKP - Úloha informací v komunikaci podniku - Přednášky
- VPC - Výstavba PC - Všechny přednášky
- ZM - Základy marketingu - Přednášky marketing
- NOP_2 - Nauka o podnikání - Přednášky
- ADS - Aplikace daňové soustavy - přednášky
- MAK - Makroekonomie - přednášky
- MAK - Makroekonomie - přednášky
- MAK - Makroekonomie - přednášky
- MAK - Makroekonomie - přednášky
- MAK - Makroekonomie - přednášky
- OOPP - Občanské, obchodní a pracovní právo - přednášky
- U1_1 - Základy účetnictví - přednášky
- Bep1P - Ekonomika podniku 1 - přednášky all of them
- Kmak1P - Makroekonomie 1 - přednášky
Copyright 2024 unium.cz