- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
To nejdůle·itější ze skript
ZEP - Základy ekonomiky podniku
Hodnocení materiálu:
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálZEP
Podstata podniku a podnikání
Podnik = soubor hmotných (budovy, stavby, stroje), nehmotných (práva, závazky, obchodní jméno) a osobních (zaměstnanci a jejich zkušenosti a znalosti) složek podnikání; základní složka hospodářství
Podnikání = činnost prováděná podnikatelem soustavně, samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku
základním motivem podnikání je snaha o dosažení zisku, který se dociluje uspokojováním potřeb zákazníků
potřeby zákazníků uspokojuje podnikatel svými výrobky a službami prostřednictvím trhu
na počátku jakéhokoli podnikání podnikatel vkládá do svého podniku kapitál, buď vlastní nebo cizí, výše závisí na velikosti podniku i předmětu podnikání
Podnikatel = osoba, která je zapsána v OR; osoba, která podniká na základně živnostenského oprávnění; osoba, která podniká na základě zvláštních předpisů (daňový poradce, advokát); FO, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu
Znaky podniku:
vazby s okolím
vstupy/výstupy (prvky plynoucí z výrobního procesu)
cílové chování
struktura
dynamičnost
sociální charakter podniku
procesy v podniku
Vazby s okolím – vývoj okolí výrazně působí na podnik nejen jako určité omezující podmínky, ale také jako příležitosti pro další rozvoj, včasné využití znamená konkurenční výhodu
Prvky plynoucí z výrobního procesu, vstupy/výstupy – každý výrobní proces má své vstupy a výstupy. Prvotní vstupy nejsou výstupem výroby, kapitálové statky jsou výstupem výroby
Cílové chování – podnikatel určuje cíle podnikání, kterých chce dosáhnout
Struktura – struktura podniku musí být taková, aby umožňovala efektivní činnost lidí zaměřenou na dosažení cílů při mnících se podmínkách
Dynamičnost – cílů je možné dosáhnout pouze aktivním jednáním, proto podnik musí být dynamický. Je to systematické uskutečňování inovací při uplatňování principu efektivnosti
Sociální charakter podniku – podnik plní svůj účel tím, že vyrábí výrobky, které potřebují jeho zákazníci. Pro podnik jsou důležité dobré vztahy k okolí
Procesy v podniku – a) z hlediska hmotně energetického: vstupy z pořizovacích trhů, výstupy pro trh; b) z hlediska sociálního: mezilidské vztahy; c) z hlediska informačního: přenos informací mezi podnikem a okolím; z hlediska hodnotového: peněžní nebo finanční stránka podnikového dění
Hlavní činnosti výrobního podniku:
výrobní – přeměna výrobních faktorů ve statky nebo služby; v širším pojetí i zabezpečení materiálu, pracovníků, hmotného majetku, ...
zásobovací – pořízení základních surovin, materiálů, dlouhodobého majetku včetně dopravy, přejímky, uskladnění a v požadovanou dobu předání do výroby
odbytová – prodejní činnost má za úkol prodat výrobky nebo služby, výzkum trhu, platební podmínky a cenová politika, propagace, reklama, servis a poradenská činnost
finanční – obstarávání kapitálu a udržování její optimální struktury
investiční – obstarávání dlouhodobého majetku jako stroje, zařízení, nemovitosti
vědeckotechnická – vývoj a výzkum, realizace nových nebo inovovaných výrobků a technologií
personální – zabezpečení pracovníků v potřebném počtu a kvalifikaci
správa – veškerá administrativa (účetnictví, plánování, statistika)
Okolí podniku – vše, čím je podnik ovlivňován; některé z prvků jsou hmotné (geografické, technologické), některé nehmotné (právo, hospodářská politika, etické principy)
geografické: ovlivňuje umístění podniku, nákupní a prodejní logistiku
sociální: ovlivňují řešení problémů, které by mohly vést k sociálnímu napětí
politické a právní: ovlivňují činnost podniku především prostřednictvím právních norem
ekonomické: podnik je spojen zásobovacími a odbytovými trhy s ostatními hospodářskými jednotkami, je spojen s finančními ústavy, se státem zákonným přinucením platit daně a pojištění
ekologické: ekologii musí podniky stále více respektovat, protože vytváří omezení a ekonomickou zátěž i příležitosti pro rozvoj podniku
technologické: ovlivňuje technický pokrok v podniku a jeho účinky
etické: dodržování etických principů znamená poskytování pravdivých informací, korektní hospodářské soutěžení a propagační kampaně
kulturně historické: celková úroveň vzdělanosti a kultury obyvatelstva vytváří určité podmínky ekonomického rozvoje
Typologie podniků – tzn. stejné základní charakteristiky určitého typu podniků, kterými se liší od podniků jiného typu
podle právní formy podnikání: význam pro určení kapitálového rizika, daňového zatížení, možnosti financování
podniky jednotlivce – živnosti, majitel (FO) ručí za závazky svého podniku svým majetkem
osobní společnost – není povinné vytvářet základní kapitál, společníci se podílí na řízení a ručí společně za závazky
veřejná obchodní společnost – na základě společenské smlouvy, zisk se dělí v poměru dle ujednání ve smlouvě, společníci ručí svým majetkem
komanditní společnost – na základě společenské smlouvy; komanditisti – ručí jen výší vkladu, nepodílí se na řízení, komplementáři – vedou společnost, nemusí vkládat peníze, ručí celý majetkem
kapitálové společnosti – povinnost vytvářet základní kapitál, společníci ručí omezeně nebo neručí vůbec
s. r. o. – základní kapitál min 200 tis. Kč
a. s. – základní kapitál min 2 mil. Kč prodejem akcií, společnost ručí celým svým obchodním majetkem, akcionáři neručí
družstva – základní kapitál je součet členských vkladů (min. 50 tis. Kč), za účelem podnikání nebo zabezpečování potřeb členů. Min 5 FO nebo 2 PO
státní podniky – podniky ve vlastnictví státu, hospodaří se státním majetkem, zakladatelem je ústřední orgán (ministerstvo) nebo orgán místní samosprávy (magistrát, obecní úřad)
podle sektorů a hospodářských odvětví – sektor je část národního hospodářství; sektor veřejný, soukromý, smíšený; sektor primární (statky z přírody, těžební průmysl, lesnictví, zemědělství), sektor sekundární (zpracovávají statky vyrobené v primárním sektoru na výrobní prostředky nebo spotřební předměty, strojírenství, potravinářský průmysl), sektor terciální (podniky služeb, obchodní, bankovní, dopravní podniky poskytující služby). Tradiční členění: sektor zemědělství, sektor průmyslu (vč. stavebnictví), sektor služeb.
podle velikosti podniku – velké, střední, malé, člení se podle počtu zaměstnanců, velikosti obratu, velikosti kapitálu nebo zisku. V EU:
mikropodniky (0-9 zaměstnanců)
malé podniky (10-99)
střední podniky (100-249)
velké podniky (více než 249 zaměstnanců)
podle typu výroby – jen podniky výrobní (průmyslové, zemědělské a stavební).
hromadná výroba – po dlouhou dobu vyrábí jeden druh výrobky (elektrárny, lihovary)
sériová výroba – výroba v sériích, strojírenské výroby, konfekce, ...
kusová výroba – různé druhy výrobků v malém množství nebo na zakázku (nábytek)
Majetková a kapitálová výstavba podniku
Majetková struktura podniku = podíl jednotlivých složek aktiv na celkovém majetku.
Majetek podniku = souhrn všech věcí, peněz, pohledávek a jiných majetkových hodnot, které patří podnikateli a slouží k jeho podnikání. Dvě základní skupiny prostředků:
dlouhodobý majetek
oběžný majetek
časové rozlišení
Majetkovou strukturu podniku zachycuje levá strana rozvahy a je označována jako aktiva.
Dlouhodobý majetek – slouží podniku dlouhou dobu (déle než 1 rok), není získáván za účelem dalšího prodeje. Člení se na DHM, DNM, DFM.
DHM – slouží dlouhou dobu a opotřebovává se postupně (budovy, stavby, stroje, výrobní zařízení) nebo se používá dlouhou dobu, aniž by se znehodnotil (pozemky, zlato, umělecká díla). V praxi se člení na movitý (movitosti-lze přemisťovat) a nemovitý (nemovitosti-nelze přemisťovat), tj. pozemky, budovy, samostatné movité věci s PC nad 40 tis. Kč, trvalé porosty, umělecká díla. Hodnota opotřebovaného majetku se přenáší formou odpisů do nákladů podniku.
DNM –za úplatu získaná různá oprávnění jako jsou patenty, licence, autorská a vydavatelská práva, software, zřizovací výdaje, goodwill; PC nad 60 tis. Kč
DFM – finanční účast podniku v jiných podnicích, cenné papíry (akcie, dluhopisy), které podnik nakoupil, ...
Oběžný majetek – jedna jeho forma přechází v jinou (peníze->suroviny->nedokončené výrobky->hotové výrobky->pohledávky->peníze); je přítomen v různých formách:
ve věcné formě: zásoby, nedokončená výroba, zásoby hotových výrobků, zboží
výrobní zásoby – suroviny, které představují složku, která tvoří podstatu konečného produktu. Další nepostradatelné materiály, které se nestávají součástí finálních výrobků (mazadla, paliva, obaly)
zásoby nedokončené výroby – produkty, na nichž byly provedeny některé výrobní operace, ne všechny. Nejsou již surovinou, ale také ještě nejsou hotovými výrobky.
zásoby hotových výrobků – finální produkty, které dosud nejsou prodané. Jsou skladovány v podnikových prostorách.
zásoby zboží – finální produkty, které byly nakoupeny k přímému prodeji.
v peněžní formě:
peníze v pokladně
peníze na účtech v bance
pohledávky
krátkodobé cenné papíry
Časové rozlišení – časové rozlišení, které mají aktivní zůstatek, je známý jejich účel částka a období
náklady příštích období – výdaje, které se týkají nákladů příštích účetních období
komplexní náklady příštích období – týkají se nákladů příštích účetních období a souhrnně se vztahují k danému účelu
příjmy příštích období – částky účetní jednotkou nepřijaté, časově a věcně souvisejí s výnosy běžného účetního období a nejsou účtovány přímo na účtech pohledávek za FO a PO
Kapitálová struktura podniku – struktura zdrojů z nichž majetek podniku vznikl; zachycuje ji pravá strana rozvahy a je označována jako pasiva.
vlastní kapitál
cizí kapitál
časové rozlišení
Vlastní kapitál – kapitál, který patří majiteli podniku, kapitál získaný od svých majitelů, který vydělal svou činností. Podíl vlastního kapitálu na celkovém kapitálu je ukazatelem finanční jistoty podniku. Mění se podle výsledků hospodaření v příslušném období. Rozdělení:
základní kapitál – tvořen peněžitými i nepeněžitými vklady společníků do společnosti. V s. r. o. a a. s. se vytváří povinně.
kapitálové fondy – vytvářený z kapitálových vkladů (darů, dotací) a nezvyšují základní kapitál společnosti. Patří sem i emisní ážio (rozdíl mezi nominální a tržní cenou akcií).
fondy ze zisku – patří sem rezervní fond, u družstev nedělitelný fond a ostatní fondy.
výsledek hospodaření – nerozdělený zisk nebo ztráta minulých účetních období a zisk nebo ztráta běžného účetního období.
Cizí kapitál – je dluhem podniku, který musí podnik v určité době splatit.
dlouhodobý cizí kapitál – dlouhodobé bankovní úvěry (hypotekární úvěry), termínované půjčky, vydané podnikové obligace a dlužní úpisy, ...
krátkodobý cizí kapitál – závazky podniku, které jsou splatné během jednoho roku, tj. krátkodobé bankovní úvěry, dodavatelské úvěry, zálohy od odběratelů, půjčky, ...
rezervy – vytváří je buď za určitým účelem nebo mají obecný charakter
Časové rozlišení – tituly časového rozlišení, které mají pasivní zůstatek.
výdaje příštích období – náklady, které souvisejí s běžným účetním obdobím, ale výdaj nebyl uskutečněn
výnosy příštích období – přijaté příjmy, které věcně patří do výnosů příštích období
Rozvaha – informuje o stavu a složení majetku podniku, o zdrojích ze kterých byl majetek pořízen. Bilance ve tvaru T, levá strana – aktiva, pravá strana – pasiva. Konstrukce rozvahy by měla ukazovat co podnik vlastní (strukturu majetku podniku), z jakých zdrojů majetek pořídil (strukturu kapitálu), jaká je jeho finanční situace, stupeň zadluženosti, likvidity, ... Rozvaha je základní účetní výkaz, který vypovídá o majetkové a kapitálové situaci podniku. Stav aktiv za poslední běžné období se člení do 3 sloupců:
Brutto – stav aktiva v ocenění na jemu odpovídajícím účtu v plné hodnotě
Korekce – zúčtované oprávky a stav opravné položky k dané rozvahové položce aktiv
Netto – stav majetkové složky za běžné období
Podle časového okamžiku rozeznáváme:
zahajovací rozvahu (při vzniku podniku)
počáteční rozvahu (k počátku účetního období)
konečnou rozvahu (ke konci účetního období nebo při ukončení činnosti podniku)
Náklady – výnosy a jejich členění
Pojetí nákladů:
Ekonomická teorie: peněžně oceněná spotřeba výrobních faktorů včetně veřejných výdajů, která je vyvolána tvorbou podnikových výnosů
Účetní pojetí: za účetní náklady je považována spotřeba hodnot v daném období, která je zachycena ve finančním účetnictví.
Náklady je nutné odlišit od peněžních výdajů, které představují úbytek peněžních zdrojů podniku bez ohledu na účel jejich použití. Nákup stroje je peněžním výdajem, ale není nákladem, neboť náklady jsou až odpisy.
Náklady musí souviset s výnosy příslušného období, neboť musí být zajištěna věcná a časová shoda výnosů a nákladů s vykazovaným obdobím – k tomu se využívá tzv. časového rozlišení nákladů a výnosů.
Klasifikace nákladů:
druhové:
dává odpověď na otázku, co bylo v podniku spotřebováno, např. spotřeba surovin, materiálů, paliv, energie; odpisy; mzdové a ostatní osobní náklady; finanční náklady; náklady na dodavatelské služby
podrobnější druhové třídění je např. ve výkazu zisku a ztrát
zjišťují se ve třech složkách: provozní, finanční, mimořádné
na základě druhového třídění je možné:
zjišťovat žádoucí vztah podniku s okolím
zjistit na jaký vstupní faktor připadají největší náklady
zjistit který nákladový druh měl největší dynamiku v čase atd.
je důležité pro finanční účetnictví a pro finanční a jiné analýzy
nákladové druhy představují externí náklady. Jsou to náklady prvotní, které vznikají stykem podniku s jeho okolím nebo s jeho zaměstnanci a jsou to náklady jednoduché, protože je nelze dále členit.
druhotné náklady vznikají spotřebou vnitropodnikových výkonů, jsou to interní náklady, které mají komplexní charakter (dají se rozložit na původní nákladové druhy)
účelové:
má dvě hlediska:
podle místa vzniku a odpovědnosti – členění dle hospodářských a nákladových středisek, která se vytvářejí zpravidla podle charakteru činnosti (výrobní, odbytová, zásobovací, správní, ...)
technologickéjednicové
hlavní výrobanáklady
pomocná výroba režijní
výrobní činnostpřidružená výrobanáklady na
odbytobsluhu a řízení
náklady
správa
nevýrobní činnostzásobování
a další
na co byly náklady vynaloženy (kalkulační členění)
kalkulační:
umožňuje hodnotit, na které výrobky, služby či činnosti byly náklady vynaloženy. Umožňuje zjistit rentabilitu jednotlivých výrobků a řídit výrobkovou strukturu, neboť jednotlivé výrobky přispívají různou měrou k tvorbě zisku v podniku. Každý výkon je vymezený kalkulační jednicí, což je určitý výkon, který je vymezený měřitelnou jednotkou. Podle toho rozeznáváme dvě hlavní skupiny nákladů:
přímé – jednotlivým konkrétním výkonům je možné přiřadit je přímo již při jejich vzniku (spotřeba materiálu na 1 ks)
nepřímé – není možné je početně technicky přiřadit při jejím vzniku, náklady které vznikají při činnostech týkajících se všech druhů výkonů za určité období (mzdy pracovníků, režijní náklady, odpisy)
dle závislosti na změně objemu výroby:
souvisí s objemem výroby a její změnou. Základní stupnici tvoří náklady fixní a variabilní.
fixní náklady – nezávisí na objemu výroby a jsou pevné. Zůstávají ve stejné výši bez ohledu na objem výroby. Mní se pouze při rozsáhlých změnách. Patří sem většina režijních nákladů (nájemné, odpisy, mzdy nevýrobních zaměstnanců). Klesají s růstem objemu výroby. Při nevyužívání výrobní kapacity naopak stoupají.
variabilní náklady – mění se v závislosti na objemu výroby. Mohou se vyvíjet buď stejně rychle jako objem výroby = proporcionální náklady, rychleji než objem výroby = nadproporcionální (progresivní) náklady, nebo pomaleji než objem výroby = podproporcionální (degresivní) náklady. Patří sem jednicové náklady a část režijních nákladů.
Kalkulace nákladů:
rozlišují se podle následujících hledisek:
operativnívýchozí
běžné
předběžnáplánovanéčtvrtletní
roční
dle dobypropočtové
sestavování(pro nové výrobky)
výsledná
Kalkulace
z hlediskapostupná
strukturyprůběžná
z hlediskaúplných nákladů (všechny náklady)
úplnýchneúplných nákladů (variabilní náklady + příspěvek
nákladůna úhradu fixních nákladů a zisku)
kalkulace nákladů – písemný přehled o jednotlivých položkách nákladů a jejich úhrnu na kalkulační jednici. Většina podniků používá kalkulační vzorec úplných vlastních nákladů
přímý materiálpřímé
přímé mzdynákladyúplné
ostatní přímé nákladyvlastní
náklady
výrobní (provozní režie)nepřímé (režijní)výkonu
správní režienáklady
odbytová režie
kalkulace neúplných nákladů – kalkulují se pouze variabilní náklady (jednicové náklady + variabilní režijní náklady). Zbývající se nepromítají do ceny výrobku, ale zahrnují se až do celkového výsledku za určité období.
Příspěvek na úhradu fixních nákladů a zisku – rozdíl mezi prodejní cenou výrobku a jeho variabilními náklady.
Výnosy v podniku – peněžní částky, které podnik získal z veškerých svých činností za určité účetní období bez ohledu na to, zda v tomto období došlo k jejich inkasu. Tím se odlišují od příjmů.
Výnosy se uznávají v okamžiku vyskladnění zboží nebo poskytnutí služby. Zahrnují změnu stavu vnitropodnikových zásob vlastní výroby a tzv. aktivaci.
Hlavní výnosy:
výrobní podnik: tržby za prodej vlastních výrobků a služeb
obchodní podnik: obchodní rozpětí (rozdíl mezi prodejní a nákupní cenou)
bankovní podnik: rozdíl mezi úroky, které banka získá za poskytnuté úvěry a úroky, které zaplatí za vklady
Výnosy podniku tvoří:
provozní výnosy: z provozně-hospodářské činnosti podniku (činnost, pro kterou byl založen)
tržby za prodej zboží
výkony (tržby za prodej vlastních výrobků, aktivace)
tržby z prodeje DM a materiálu
zúčtování rezerv a časového rozlišení provozních výnosů
ostatní provozní výnosy (prodej DHM)
finanční výnosy: z finančních investic, cenných papírů, vkladů a účastí
mimořádné výnosy: náhrady škod, výnosy související s ukončením hospodářské činnosti apod.
Tržby – hlavní složka výnosů většiny podniků. Peněžní částka, kterou podnik získal prodejem výrobků, zboží a poskytováním služeb v daném účetním období. Jsou rozhodujícím finančním zdrojem podniku, který slouží k úhradě jeho nákladů a daní. Tržby tvoří:
tržby za prodej zboží
tržby za prodej vlastních výrobků a služeb - rozhodující
tržba z prodeje DM a materiálu
tržby z prodeje cenných papírů a vkladů
Podnik může své tržby zvyšovat:
zvyšováním kvality svých výrobků
zaváděním nových výrobků
zlepšováním servisu
účinnou reklamou
zvyšováním cen svých produktů
Výsledek hospodaření a jeho členění
Výsledek hospodaření podniku = podíl mezi jeho celkovými výnosy a celkovými náklady za určité období. Pokud je kladný -> zisk, pokud je záporný -> ztráta. Složky podnikového výsledku hospodaření:
provozní
finanční
mimořádný.
Provozní výsledek hospodaření = rozdíl mezi provozními výnosy a provozními náklady
Finanční výsledek hospodaření = rozdíl mezi finančními výnosy a finančními náklady
Výsledek hospodaření za běžnou činnost = provozní VH + finanční VH
Mimořádný výsledek hospodaření = rozdíl mezi mimořádnými výnosy a mimořádnými náklady
Výsledek hospodaření po zdanění = celkový výsledek hospodaření – daň z příjmů
Bilanční zisk/ztráta = výsledek hospodaření po zdanění upravený + čerpání z rezervních fondů – příděly rezervním fondům + výsledek hospodaření z minulého roku
Zisk vykázaný v účetních datech – je třeba jej odlišovat od daňového zisku, který je určován daňovými zákony, které např. stanoví pří
Vloženo: 23.04.2009
Velikost: 328,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu ZEP - Základy ekonomiky podniku
Reference vyučujících předmětu ZEP - Základy ekonomiky podniku
Podobné materiály
- DM - Diskrétní matematika - Nejdůle·itější znalosti
- FP - Finance podniku - Výpisky ze skript
- FT - Finanční trhy - Pojmy ze skript
- FT - Finanční trhy - Výpisky ze skript
- PM - Podnikový management - přehled ze skript
- ZM2 - Parametrické modelování - Pro/Engineer - Shrnutí ze skript
- ZPE - Základy podnikové ekonomiky - Vypracované otázky ze skript
- ZPE - Základy podnikové ekonomiky - Výtah ze skript
- DPFO - Daň z příjmu fyzických osob - Skripta
- EO - Elektronický obchod - Skripta pro EO
- FP - Finance podniku - Skripta FP
- MAK - Makroekonomie - 1 Skripta do makra
- MAK - Makroekonomie - Skripta do makra
- MPO - Manažerské poradenství - Skripta word
- VF - Veřejné finance - Skriptum VF 2007
- VM - Výpočetní metody - Skripta pracovní verze
- VPU - Vnitropodnikové účetnictví - Skripta scan
- ZOR - Základy optimalizace a rozhodování - Skripta 2004
- ZPE - Základy podnikové ekonomiky - Naskenovaná skripta
- KIB - Kryptografie a informační zabezpečenost - Skripta z jiných škol v ČJ
- NOP_2 - Nauka o podnikání - Naskenovaná skripta
- U1_1 - Základy účetnictví - Skripta pro účetnictví
- ZM - Základy marketingu - Starý skripta do marketingu Chalupský 1996
- Bmak1P - Makroekonomie 1 - Makro - výpisky z přednášek a skript
- MAK - Makroekonomie - Skripta
- U1_1 - Základy účetnictví - Skripta - upravené
- ZEP - Základy ekonomiky podniku - skripta výtah
- Bep1P - Ekonomika podniku 1 - skripta
- Bep1P - Ekonomika podniku 1 - skripta2
- KsopP - společenský styk a rétorika - skripta
- VF - Veřejné finance - skripta
- Bma2P - Matematika 2 - skripta
- KftP - Finanční trhy - Výpisky ze skript
Copyright 2024 unium.cz