- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálPodnik: základní složka hospodářství, funkčně a právně samostatný subjekt v němž je realizována výroba nebo která poskytuje služby, v obchodním zákoníku: soubor hmotných, nehmotných a osobních složek podnikání, hmotné (budovy,stroje,pozemky), nehmotné (práva, obchodní jméno), osobní (zaměstnanci, jejich znalosti, zkušenosti).
Podnikání: činnost prováděná podnikatelem soustavně, samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku (základní motiv). Obsahuje hledání, objevování a využívání podnikatelských příležitostí k vyplňování mezer na trhu.
Zisk: dosažení přebytku výnosů nad náklady. Dociluje se ho uspokojováním potřeb zákazníků.
Podnikatel: dle obchodního zákoníku: a) osoba, která je zapsaná v obchodním rejstříku b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění c) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů ( např.: daňový poradce, auditor, advokát, lékař, spisovatel, fotbalista).
Znaky podniku: Vazby s okolím – působí, jako omezující faktor + jako příležitost, podnik působí na své okolí. Z výrobního procesu plynoucí prvky, vstupy/výstupy – vstupy (výrobní faktory), prvotní vstupy (přírodní zdroje, práce), kapitálové statky – vstupy, které jsou samy výstupem výroby. Cílové chování – podnikatel určuje cíle podnikání. Struktura – organizační struktura musí být taková, aby umožňovala efektivní činnost lidí. Dynamičnost – cílů možno dosáhnout aktivním jednáním, uplatnění efektivnosti – cíle dosáhnout s minimálními prostředky. Sociální charakter podniku – plní podnik svůj účel tím, že vyrábí výrobky, důležité jsou dobré vztahy s poskytovateli kapitálu, zákazníky, dodavateli, konkurencí, obcí, se státem i s manažery.
Okolí podniku: vše, čím je podnik ovlivňován, obklopen a co může ovlivnit, znalost okolí ovlivňuje chování podniku při dosahování cílů, vliv okolí na podnik je silný, vliv podniku na okolí slabý. Nejdůležitější prvky ovlivňující podnik: geografické (umístění podniku), sociální (sociální zájmy podniku, zaměstnanců), ekonomické (spojení s dodavateli, odběrateli, finančními ústavy, se státem), právní a politické (zájmy politických stran - právní normy), technologické (technický pokrok), ekologické (ekologické normy), etické (dobré služby, konkurenční soutěžení), kulturní a historické (kultura a vzdělanost obyvatel). Dělí se na hmotné (geografické, technické) a nehmotné (právo).
Typologie: třídění podniků podle společných znaků (zemědělské, výrobní…).
Právní forma podnikání: význam pro určení kapitálového rizika (neomezené x omezené ručení), možností financování, daňového zatížení… Podniky se člení na: podniky jednotlivce (živnosti), osobní společnosti (v.o.s, k.s.), kapitálové společnosti (s.r.o., a.s.), družstva, státní podniky.
Sektor a hospodářské odvětví: sektor je část národního hospodářství, do níž je podle hlediska rozčleněn: veřejný, soukromý, smíšený nebo primární (statky z přírody, např. těžební průmysl), sekundární (zpracování statků vyrobených v primárním sektoru – strojírenství, potravinářský průmysl), terciální (nevýrobní podniky, služby, banky, obchody, doprava, pojišťovny). 3 hlavní sektory: zemědělství (zemědělství, rybolov, lesní hospodářství), průmysl (těžební, stavební…), služby (obchod, pojišťovnictví, doprava, školství, zdravotnictví…).
Velikost podniku: velké, střední, malé - kritériem: nejpoužívanější - počet zaměstnanců, dále: velikost obratu, velikost kapitálu. V EU se používá: mikropodniky (0 – 9 zaměstnanců), malé podniky (10 – 99 zaměstnanců), střední podniky (100 – 249 zaměstnanců), velké podniky (nad 249 zaměstnanců).
Typy výroby: (týká se jen podniků výrobních). Hromadná – výroba jednoho druhu výrobku (elektrárny, lihovary), sériová – výroba v sériích (skupiny výrobků procházející výrobním procesem) – část strojírenské výroby, konfekce…, kusová – různé druhy v malém množství – většinou na zakázku (těžké strojírenství, stavebnictví, oděvy na zakázku, nábytek) – nejdražší.
Majetek: složení hmotných prostředků potřebných k fungování firmy. Jeho jednotlivé položky (budovy, dopravní prostředky…) = aktiva. Vyjadřuje co podnik vlastní.
Aktiva: jsou představována majetkem nebo jinými aktivy. Jsou hospodářské prostředky, které byly účetní jednotce svěřeny zakladatelem či zřizovatelem nebo které získala vlastní činností a očekává se od nich budoucí ekonomický prospěch.
Pasiva: skládají se z vlastních a cizích zdrojů. Vlastní zdroje jsou vlastní kapitál (případně vlastní jmění), jiné vložené zdroje ve formě fondů, zdroje získané z dotací či darů, ziskové fondy a hospodářské výsledky převedené z minulých let.
Rozvaha: poskytuje přehled o stavu aktiv a pasiv vždy k určitému datu. Informuje nejen o stavu složení majetku podniku, ale i o zdrojích ze kterých byl majetek pořízen. Obvykle se sestavuje ve tvaru “T”, levá majetková strana – „aktiva“ a pravá kapitálová strana – „pasiva“.
Majetková struktura: podíl jednotlivých složek aktiv na celkovém majetku.
Dlouhodobý majetek: = stálá aktiva. Slouží podniku dlouhou dobu, déle než rok, tvoří podstatu jeho majetkové struktury, není získáván za účelem dalšího prodeje. Hmotný majetek – nemovitý (pozemky, budovy, stroje), movitý majetek (stroje, výrobní zařízení, dopravní prostředky, inventář). Nehmotný majetek (patenty, licence, práva) – získaná za úplatu. Finanční majetek (finanční účasti, cenné papíry) – podíly v jiných podnicích (investice) – nakoupeny jako dlouhodobá investice.
Oběžný majetek: = oběžná aktiva. Je neustále v pohybu, obrací se velmi rychle. Ve věcné formě – zásoby materiálu, rozpracované výroby a hotových výrobků. V peněžní formě – peníze v pokladně a na účtech, dosud neuhrazené faktury….
Kapitálová struktura: struktura zdrojů z nichž majetek vznikl.
Vlastní kapitál: je kapitál, který patří majiteli podniků, který podnik získal od svých majitelů a který dělal svou podnikatelskou činnost. Vlastní kapitál v podniku jednotlivce tvoří jeho nepeněžité i peněžité vklady. Vlastní kapitál obchodní společnosti je rozdělen (základní kapitál, kapitálové fondy, fondy ze zisku, výsledek hospodaření minulých let, výsledek hospodaření běžného účetního období).
Cizí kapitál: je dluhem podniku, který podnik musí v určité době splatit.
Velikost podnikového kapitálu: závisí na: a) velikosti podniku (čím větší podnik, tím větší kapitál vyžaduje) b) stupni mechanizace, automatizace, robotizace (čím vyšší použití techniky, tím větší kapitál) c) rychlosti obratu kapitálu ( čím rychlejší obrat, tím menší kapitál) d) organizaci odbytu ( podnik s vlastní prodejní sítí vyžaduje větší kapitál než prodej přes obchodní podniky).
Finanční jistota: = nezávislost podniku. Ukazatel finanční jistoty záleží na podílu vlastního kapitálu v podniku.
Základní kapitál: je tvořen peněžitými i nepeněžitými vklady společníků do společnosti. Ve s.r.o. a a.s. se vytváří povinně a jeho výše se zapisuje do obchodního rejstříku. V a.s. vzniká vydáním akcií.
Krátkodobý cizí kapitál: závazky podniku, které jsou splatné během jednoho roku (krátkodobé bankovní úvěry, dodavatelské úvěry, zálohy přijaté od odběratelů, půjčky, částky dosud nevyplacených mezd a platů, výdaje příštích období).
Dlouhodobý cizí kapitál: (dlouhodobé bankovní úvěry, termínované půjčky, vydané podnikové obligace a dlužní úpisy, leasingové dluhy).
Oceňování: cena je poměr, za který může být jedno zboží vyměněno za jiné, nebo za peníze.
Tržní cena: je-li vytvořena na trhu podle vztahu nabídky a poptávky.
Administrativní cena: je uměle vytvořená obvykle podle pravidel a konstrukce dané právními normami (např. u nás zákonem o účetnictví).
Pořizovací cena: cena, za kterou byl majetek pořízen a náklady s jeho pořízením související (cena výrobku + cena dopravy + instalace).
Reprodukční pořizovací cena: cena, za kterou by byl majetek pořízen v době, kdy se o něm účtuje (např. u auta – rok výroby, najeté kilometry…).
Vlastní náklady: pro ocenění majetku vyrobeného vlastní činností.
Odpisy: jsou peněžním vyjádřením opotřebení dlouhodobého majetku v podniku za určité období.
Odpisování: tj. snižování pořizovací ceny dlouhodobého majetku o odpisy, které se tak stávají součástí nákladů, se provádí buď v závislosti na čase, nebo podle výkonu (u některých strojů a dopravních prostředků). Časové odpisování – rovnoměrné odpisování ( v každém roce jsou odpisy stejné), nebo zrychlené odpisování ( v prvních letech jsou odpisy větší než v pozdějších letech).
Účetní odpisy: o účetních odpisech zahrnovaných do nákladů, o jejich výši a způsobu odpisování rozhoduje podnik samostatně.
Daňové odpisy: jsou stanoveny pro účely výpočtu daně z příjmu. Nejsou předmětem účtování.
Metoda průměrných cen: cena se zjistí jako aritmetický průměr z pořizovací ceny všech dodávek.
Metoda FIFO: (First In – First Out) tento způsob je výhodný při klesání cen, protože vykazovaný zisk je nižší.
Metoda LIFO: (First In – Last Out) tento způsob je zpravidla využíván při růstu cen, neboť zmírňuje dopad inflace na zisk podniku. U nás není povolena.
Podvojné účetnictví: ze základní rovnice rozvahy „∑ aktiv = ∑ pasiv“ vyplývá, že každá změna je zachycována dvakrát – jednou na levé straně účtu (má dáti), podruhé na pravé straně účtu (dal). Tomuto zachycování hospodářských operací říkáme podvojné účetnictví, které umožňuje podrobné sledování změn v podniku.
Rozvahový den: den, k němuž se sestavuje rozvaha.
Rozvahové položky: jsou to jednotlivé položky aktiv a pasiv.
Rozvahové stavy: jsou to peněžní částky u rozvahových položek.
Cash flow: (peněžní tok) pohyb peněžních prostředků (jejich přírůstek a úbytek) podniku za určité období. Jeho potřebuje zřejmá např. když podnik vykazuje zisk, ale je v platební neschopnosti, teda má nedostatek pohotových prostředků.
Přímá metoda: jako rozdíl nákladů, které jsou současně peněžními výdaji, a výnosů, které jsou současně peněžními příjmy.
Nepřímá metoda: zjednodušeně se cash flow vypočítá takto: čistý zisk + náklady neznamenající peněžní výdaje – výnosy neznamenající peněžní příjmy = cash flow (rozdíl příjmů a výdajů).
Zásoby: je to ta část užitných hodnot, které byly vyrobeny, ale nebyly ještě spotřebovány.
Velikost zásob: není to snadná otázka. Podnik musí mít vhodné skladovací prostory, prostředky na jejich dopravu a přemísťování. Jsou v nich vázány značné finanční prostředky…
Příliš malé zásoby: vedou ke ztrátám prodejů a následně i zákazníků, vyvolávají vyšší pořizovací náklady (zejména dopravní a manipulační), způsobují poruchy předpokládaného výrobního procesu.
Příliš velké zásoby: zbytečné vynakládání a vázání finančních prostředků, riziko znehodnocení, nepoužitelnosti a neprodejnosti, nedostatek kapitálu pro financování technického a technologického rozvoje, ohrožení likvidity podniku.
Systém řízení zásob: strategická rozhodnutí podniku. Cílem řízení zásob je udržování jejich výše na takové úrovni a v takovém složení, které zabezpečí plynulou výrobu a úplnost dodávek.
Klasifikace zásob: pojmenování jednotlivých druhů zásob.
Výrobní zásoby: podle stupně zpracování. Jsou to zejména suroviny, které představují složku, která tvoří podstatu konečného produktu, dále sem patří všechny další pro podnik nepostradatelné materiály, které se nestávají součástí finálních výrobků (např. mazadla, paliva, nástroje, obaly…).
Zásoby nedokončené výroby: podle stupně zpracování, jedná se o produkty, na nichž byly provedeny některé výrobní operace. Nejsou již surovinou, ale nejsou také ještě hotovými výrobky.
Zásoby hotových výrobků: podle stupně zpracování, jedná se o finální produkty, které nejsou dosud prodané. Jsou skladovány v podnikových prostorách (v expedici). Velikost zásob hotových výrobků závisí i na velikosti poptávky.
Zásoby zboží: podle stupně zpracování, jedná se o finální produkty, které byly nakoupeny nebo vyrobeny k přímému prodeji v obchodní síti.
Rozpojovací zásoby: podle stupně zpracování, mají eliminovat náhodné poruchy nebo nepravidelnosti mezi jednotlivými procesy. Můžeme členit na: a) běžnou zásobu ( v důsledku nákupu nebo dopravy materiálu v dávkách – množství převozu) b) pojistnou zásobu ( úmyslně, aby mohla výroba za mimořádné situace pokračovat) c) vyrovnávací zásobu (řeší nesoulad průměrné výkonnosti navazujících pracovišť) d) zásobu pro předzásobení (má tlumit výkyvy na vstupu nebo výstupu – sezónní kolísání poptávky, plánované opravy, rekonstrukce).
Zásoby na logistické trase: podle stupně zpracování, tvoří je výrobky nebo materiály, které sice už mají konkrétní místo určení, ale ještě tohoto cíle nedosáhly. Patří sem dopravní zásoba („zboží na cestě“) a zásoba rozpracované výroby ( zásoba nedokončených výrobků).
Technologické zásoby: dle funkce podniku, ty materiály nebo výrobky, které před dalším zpracováním nebo před jejich expedicí potřebují z technologických důvodů být jistou dobu a za určitých podmínek skladovány (např. vysychání dřeva, zrání odlitků…).
Strategické zásoby: dle funkce podniku, účelem je zabezpečit „přežití“ podniku při nepředvídatelných kalamitách, např. přírodní pohromy, bojkoty, stávky…
Spekulační zásoby: dle funkce podniku, vytváří je top management, vytvářejí se ve snaze docílit nákupních úspor (např. při očekávání zvýšené ceny základní suroviny pro výrobu).
Použitelné zásoby: dle použitelnosti, ty položky, u nichž se předpokládá, že budou v budoucnu běžně spotřebovány či prodány. Může sestávat ze dvou složek přiměřené zásoby (zásoba, která bude spotřebována v určité předpokládané době) a nadbytečné zásoby (rozdíl mezi celkovou přiměřenou zásobou a přiměřenou zásobou daného materiálu nebo položky).
Náklady: peněžně oceněná spotřeba výrobních faktorů včetně veřejných výdajů, je vyvolána tvorbou podnikových výnosů. Účetní pojetí nákladů: spotřeba hodnot (snížení hodnot) v daném období.
Výdaje: představují úbytek peněžních zdrojů podniku (stavu hotovostí, peněz na účtech v bance) bez ohledu na účel jejich použití.
Časové rozlišení: Náklady musí vždy souviset s výnosy příslušného období, neboť musí být zajištěna věcná a časová shoda výnosů a nákladů s vykazovaným obdobím (kalendářní rok x hospodářský rok). Některé výnosové a nákladové položky se převádějí z jednoho období do jiného.
Klasifikace nákladů: členění celkových nákladů podniku za určité období.
Druhové členění nákladů: je to odpověď na otázku, co bylo v podniku spotřebováno. K základním druhovým nákladům patří: spotřeba surovin, matriálů, paliv, energie, provozních látek, odpisy, mzdové a ostatní osobní náklady, finanční náklady a náklady na dodavatelské služby.
Externí náklady: představují je nákladové druhy.
Interní náklady: jsou to vlastně druhotné náklady.
Prvotní náklady: vznikají stykem podniku s jeho okolím (např. spotřeba materiálu) nebo s jeho zaměstnanci (mzdové náklady).
Druhotné náklady: vznikají spotřebou vnitropodnikových výkonů (např. výroba páry a elektrické energie pro vlastní spotřebu, výroba nářadí)
Účelové třídění nákladů: má dvě hlediska: místo vzniku podniku (vnitropodnikový útvar nebo středisko) a na co byly náklady vynaloženy (kalkulační členění).
Kalkulační členění nákladů: umožňuje hodnotit, na jaké výrobky, služby či činnosti byly náklady vynaloženy, umožňuje zjistit rentabilitu (ziskovost) jednotlivých výrobků (služeb).
Kalkulační jednice: je to určitý výkon (např. výrobek, polotovar, služba), který je vymezený měřitelnou jednotkou (např. 1 ks, 1 kg, 1 hod).
Přímé náklady:
Vloženo: 23.04.2009
Velikost: 141,50 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu ZEP - Základy ekonomiky podniku
Reference vyučujících předmětu ZEP - Základy ekonomiky podniku
Podobné materiály
Copyright 2024 unium.cz