- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálARCHITEKTURA SÍTÍ
Okruh č.2 – Chybovost a zdroje zpoždění v telekomunikačních sítích.
Sémantická transparence
Zajištění sémantické transparence spočívá v zajištění takových podmínek přenosu informace,
aby nedošlo k jejímu nepřijatelnému zkreslení. Různé služby povolují různé úrovně chybovosti, při
kterých jsou parametry služby postačující (například srozumitelnost u telefonní služby). Služby
nekomprimovaného (či s nízkým stupněm komprimace) přenosu řeči či videa jsou k úrovni značně
tolerantní (až 10-3), zatímco přenos obecných dat vyžaduje chybovost menší než 10-6 a navíc je
zapotřebí službu doplnit zabezpečovacími mechanizmy pro detekci a opravu chyb.
Zdroje chyb
Ke zkreslení signálu dochází vlivem:
- útlumu a nestejného fázového zpoždění způsobených přenosovými úseky
- šumu přenosového kanálu
- přeslechů ze sousedních kanálů
- impulzní rušení z výbojů v atmosféře, z energetické sítě, ze silových rozvodů, z neodrušených
strojů, apod.
- nelineární zkreslení
- přerušení některého z vodičů při paralelním přenosu.
V analogových systémech je hlavním kritériem odstup signál/šum či v časové oblasti tvarové
zkreslení signálu. V digitálních systémech jsou důležitými pojmy bitová a paketová chybovost (BER –
bit error rate a PER – packet error rate) Bitová chybovost je především důležitá pro digitální přenosy
s nepřetržitým datovým tokem (přenos hlasu, videa, apod.) a je vyjádřena vztahem:
Paketová chybovost vyjadřuje poměr chybných paketů ku celkovému počtu přenesených paketů. Lze
to vyjádřit vztahem:
,
přičemž chybnými pakety se myslí, že:
- přijatý paket obsahoval chyby,
- paket nedošel do cíle do stanoveného okamžiku,
- byl zahozen cestou sítí z důvodu chyby či zahlcení přepojovacího prvku,
- byl směrován jinam z důvodu chyby ve směrovací informaci či chyby přepojovacího prvku,
- násobné přijetí paketu,
- přijetí cizího paketu.
Samozřejmě chybovost může být způsobena především poruchou či podstatnou změnou parametrů
libovolného prostředku použitého pro realizaci telekomunikační služby, ale také chybným návrhem
sítě. Sem lze zařadit
• použití nevhodné kabeláže,
• chybné propojení sítě,
• překročení maximální povolené délky kabeláže,
• impedanční nepřizpůsobení prvků přenosového řetězce,
• nevhodná výkonová úroveň signálu,
• poddimenzování síťových prvků (přenosové rychlosti komunikačního kanálu), kapacity
přepojovacích prvků,
• chybná konfigurace síťových prvků,
• nekompatibilita síťových prvků,
• chybný řídicí software.
Ochrana proti chybám
Zabezpečení přenosu informace proti chybám může probíhat na různých úrovních
komunikačního systému. V počátcích datových sítí byl kladen důraz na to, aby se o bezchybný
přenos starala síť. Bylo třeba implementovat zabezpečení (detekce chyb a jejich oprava) již na
linkové úrovni. To se však se zvyšováním kvality přenosových médií, s vývojem moderních
modulačních a kódovacích technik, s rozvojem moderních výrobních technologií a s nárůstem
provozu v síti ukázalo jako neudržitelné, neboť zabezpečení s sebou neslo velké množství režie
(potvrzování, uchování odeslaných dat v paměti, kontrola časových limitů, opakování přenosu a
další). To bránilo zvyšování propustnosti. Proto v současnosti se zodpovědnost za bezchybný přenos
přesouvá na koncová zařízení a síť se pouze snaží o přenos s co nejnižší chybovostí („best effort“).
Toto snažení spočívá v:
• použití co nejlepších přenosových technik,
• testování kvality spojení před vlastním přenosem,
• zabezpečení a detekce chyb v datových jednotkách – aby se zbytečně nepřenášely datové
jednotky s chybami,
• korekční mechanizmy – pro automatickou opravu nízkobitových chyb v
- datových jednotkách při přenosu krátkých datových jednotek v kanálech s relativně
vysokou pravděpodobností chyb (například při radiovém přenosu),
- hlavičkách datových jednotek pro zabránění chyb při přepojování datových jednotek,
V případě výskytu a detekce chyby při přenosu datové jednotky sítí je nejčastější reakcí
zahození datové jednotky a přenechání opravy této události na koncová zařízení. Síť se tedy snaží
být co nejrychlejší. To vyžaduje dostatečné přepojovací kapacity spojovacích uzlů.
Ochrana proti chybám v koncových zařízeních se může nacházet na různých úrovních použitého
vrstvového modelu (viz popis referenčního modelu ISO/OSI). Nejčastěji se to řeší na úrovni
transportní vrstvy, jenž odpovídá první vrstvě nad vrstvami sítě. Na této úrovni se kontroluje, zda
nedošlo při přenosu k chybě či zda přišly všechny datové jedn
Vloženo: 24.04.2009
Velikost: 204,25 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz