- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálru ekvalizéru v přijímači se prování tím, že vysílač
vysílá tréninkové sekvence (data) a na ty se vyhodnocuje v přijímači odezva (přijímač
původně vyslanou sekvenci zná, a proto dokáže určit co se stalo a upravit filtr). Kvůli
časové nestálosti je toto třeba dělat navíc dost často (adaptivní ekvalizace).
9) Prostorova diverzita
Pro minimalizace vlivů vícecestného šíření a úniků se vyskytují systémy pracující ne
s jedním signálem, ale s více (alespoň dvěma) signály nesenými různou cestou
(frekvenční – na více kanálech f, časová - ve více okamžicích, prostorová – z více směrů,
či více anténami z jednoho směru). Prostorová diverzita předpokládá jeden vysílač
(někdy i více) a několik přijímacích antén (posunutých o násobky vlnové délky a
přijímající nejen přímý, ale i odražený signál – od terénních nerovností, nebo jiných
směrů – úhlový výběr). Polarizační výběr spočívá v použití dvou antén (a dvou vysílačů i
přijímačů) s různou polarizací (H,V), úniky jsou v různých polarizacích jen slabě
korelované. Vyhodnocení signálu diverzitního prostorového přijmu probíhá buď
prostým sečtením nebo sečtením s váhováním (nejlepší signál bude ve výsledku
zasahovat nejvíce) nebo s přepínáním cesty dle analýzy SNR či BER.
10) EDGE (Enhanced data rates for GPRS evolution)
Jednalo se o krok jak přiblížit internet k dostupnosti i v GSM sítích, používá modulaci
3π/8 8PSK (protože 8PSK leze v IQ diagramu přes 0). Rozdíl oproti GPRS je v tom, že
tam se paket při chybě (nedoručení) i několikrát opakoval se stejným CSx, ale zde se
prostě změní zabezpečení. Používá se tzv. MCS (modulační a kódové schéma – 9 skupin,
a modulace 8PSK a GMSK u těch více zabezpečených) dělící přenosové rychlosti ve
škále cca 9 kbps až 60 kbps (v jednom TS), nejedná se o uživatelská data (to je max. 48
kbps v jednom TS, dohromady max. 384 kbps). Toto podporuje měření chybovosti burst
po burstu, nové schéma ARQ (opakování přenosu při chybě-auto repeat request) a
řízení kvality spojení, kde se zavedly tzv. kódové rodiny (Coding families – skupiny
několika MCS, škálované od nejméně zabezpečených k nejvíce zabezpečeným – jedna
rodina sdružuje třeba MCS9, MCS7, MCS5 a dojde-li k chybě a ztrátě, sníží se MCS
v rodině, výhoda, je že nedochází ke zbytečnému opakování paketu-zkusí se to poslat
znovu s vyšším zabezpečením).
11) Wifi a.b.g 802.11 (HiperLAN)
Původně pro pokrytí uvnitř budov, ale stále víc používané vně (dosah kolem 1
km). Pro dosažení přenosové rychlosti je potřeba použít více stavové modulace (úměrně
s kvalitou kanálu). Problémy jsou vícecestné šíření a interference, zpoždění otevřený
přístup do sítě.
Přístup k médiu je založen na metodě CSMA/CA. Stanice naslouchá kanál a
pokud je volný začne odpočítávat čas (daný počtem pokusů) a až teprve potom začne
komunikovat. Pokud mezitím začne vysílat jiná (ještě se čas neodpočetl) tak se odpočet
zastaví a spustí se znovu až při uvolnění kanálu. Pokud jsou v síto skryté uzly (stanice
neschopné detekovat komunikaci sousedů) mohou způsobit kolizi. Proto se nejprve
vysílá požadavek o přidělení kanálu RTS (request to send) a pokud AP pošle CTS (clear
to send) což by měly od AP slyšet všechny stanice ostatní, může komunikovat (v CTS je
taky pravděpodobná doba vyhrazení kanálu), RTS a CTS se může nebo nemusí používat
a nebo jen v případech velkého rámce dat a při krátkých je riziko kolize zanedbatelné.
Taky existuje metoda PCF, kdy se stanice o kanál neperou, ale AP sám vzývá stanice
periodicky ke komunikaci (to spolu s RTC/CTS ale snižuje propustnost sítě).
Architektura je buď typu ad-hoc pro spojení bod-bod (dva notebooky), nebo
častěji typu infrastruktura, kde je centrální prvek AP (Access Point), na který se stanice
při komunikaci obrací (mezi sebou vzájemně už nekomunikují). Existují WDS sítě, kde
pracují všechny AP ne jednom kanálu (f), jeden je hlavní (má dvě rádiové části signál
přijímá a předává dál) a ostatní opakovače (repeatery). Může se jednat o spojení Point
to multipoint (AP má dvě rád části-z jednoho bodu přijímá/a i zpětně vysílá a poskytuje
spojení několika dalším bodům). AP normálně vysílá tzv. SSID kód (identifikace sítě),
stanice žádná o připojení a ověření – AP pošle odpověď, ve které je obsažen zašifrovaný
řetězec a nechá stanici, aby to odšifrovala a poslala zpět, pokud se to neliší je stanice
autorizována (klíč k odšifrování se nepřenáší).
Rádiové prostředí je náchylné na odposlech a proto je nutné nějak zajistit
bezpečnost sítě, nejednodušší je nechat blokovat vysílání SSID u AP a tím samozvaní
hosté nevidí síť (AP nevysílá broadcasty s SSID), jenže útočník může využít buď
okamžiku, kdy se autorizovaná stanice (musí se jí SSID poslat) připojuje nebo přinutit -
provokovat autorizované klienty se znovu přihlašovat (a odposlechnout SSID), takže
toto je dost nedostatečné zabezpečení. Lze na AP vyhradit MAC adresy stanic, které
jsou autorizované, ale i toto jde podvrhnout (útočník se chová jako autorizovaná MAC).
Vhodné zabezpečení je 802.1X, kdy je nutné se k síti přihlašovat jménem a heslem, AP
zprostředkuje spojení k třetí straně (autorizační server), kde se tyto údaje ověří a až
potom je vytvořen bezpečný komunikační kanál. Existují možnosti šifrování WEP
(zabezpečení ekvivalentní drátové síti), které ale umožňuje šifrovat jen statickými klíči
(nemění se a jsou relativně krátké) a ty se dají analýzou rámců snadno odvodit a šifra
prolomit (útočník třeba zasílá pozměněné pakety). Lepší možnosti přináší šifry WPA
(WPA2 uý není kompatibilní se staršími zařízeními, šifra AES -nutný vyšší výp. výkon),
které dynamicky mění klíče.
Původní IEEE 802.11
Pásmo 2,4 GHz, 2 Mbps maximálně, modulace SSDS (prvně SSFH)
IEEE 802.11a (1999, výrobky až 2001)
Tento standard využívá WiFi v pásmu 5GHz, 54 Mbps. Používá modulaci OFDM (vnitřní BPSK nebo
64QAM). Oproti standardu IEEE 802.11b/IEEE 802.11g je tento stabilnější a vyspělejší. Má větší
povolený vyzařovací výkon (EIRP 200-500 mW) oproti 802.11b/g, tím ho lze požívat na delší vzdálenosti.
IEEE 802.11b (1999)
Tento standard je jedním z doplňků norem IEEE 802.11 zabývajících se definicí bezdrátového
komunikačního standardu známým pod komerčním názvem Wi-Fi. Byl schválen v roce 1999 a oproti
původnímu standardu navyšuje přenosovou rychlost na 11 Mbit/s (prakticky do 5 Mbps) v přenosovém
pásmu 2,4 GHz. Pásmo obsahuje 14 kanálů (u nás 13) s rozestupy 5 MHz a šířkou jednoho 22 MHz.
Modulace SSDS.
IEEE 802.11g (2003)
Je WiFi standard rozšiřující IEEE 802.11b. Je zpětně kompatibilní, vysílá ve stejném frekvenčním pásmu
2400 - 2485 MHz, ale maximální nominální rychlost je 54 Mbit/s, což odpovídá přenosům přibližně o
rychlosti 25 Mbit/s (ve směru upload /download). Použité modulační schéma je OFDM pro rychlosti 6, 9,
12, 18, 24, 36, 48 a 54 Mbit/s, přičemž pro rychlosti 1, 2, 5.5 a 11 Mbit/s je použito stejné schéma jako ve
standardu IEEE 802.11b. Vysílací výkon je snížen oproti IEEE 802.11b z 200 mW na 65 mW.
IEEE 802.11n (2007)
IEEE 802.11n je WiFi standard, který si klade za cíl upravit fyzickou vrstvu a podčást linkové vrstvy,
takzvanou Media Access Control (MAC) podvrstvu tak, aby se docílilo reálných rychlostí přes 100 Mbit/s.
Nicméně maximální rychlost může být až 540 Mbit/s. Měl by se také zvýšit dosah. Zvýšení rychlosti se
dosahuje použitím MIMO (multiple input multiple output) technologie, která využívá vícero vysílacích a
přijímacích antén.
12) DSSS (direct sequence spread spectrum)
Modulace využívající přímého rozprostření spektra pseudonáhodnou sekvencí.
Jednoduše lze říci, že se provádí sčítání modulo2 bitové posloupnosti (vstupní)
s periodou Tb a tzv. čipové posloupnosti (někdy PNP) s periodou Tc, kde Tc je mnohem
kratší jak Tb a tím dojde k rozprostření (SF = Tb/Tc). Někde se uvádí primární digitální
modulace (QPSL, QAM) už před rozprostřením. Rozprostřením zabírá pásmo mnohem
větší šířku než po primární modulaci a tím je mnohem méně citlivější proti
úzkopásmovému rušení. Signál má charakter šumu a bez znalosti rozprostírací
sekvence, kterou byl rozprostřen není zpětně získatelný. Je požadavek, aby rozprostírací
sekvence měly impulsní autokorelaci (synchronizace) a nulovou vzájemnou korelaci.
13) FHSS (frequency hopping spread spectrum)
Signál primární modulace (Tb) je směšován (a konvertován na jiný kmitočet) se
signálem frekvenčního syntezátoru (generátoru), který je přelaďován v rytmu
rozprostírací sekvence (víceméně náhodně), to způsobuje frekvenční skákání nosné v
čase, přičemž je při selektivním úniku nebo rušení zasaženo jen několik kmitočtů –
skoků a to se dá snadno opravit (konvoluční kanálové zabezpečení◊Viterbiho dekodér)
14) Hodnoceni kvali
Vloženo: 24.04.2009
Velikost: 341,42 kB
Komentáře
Copyright 2024 unium.cz