- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálVYSOKÉ UČ ENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ
FAKULTA ELEKTROTECHNIKY A KOMUNIKAČ NÍCH TECHNOLOGIÍ
Ústav fyziky
FYZIKÁLNÍ PRAKTIKUM
2009 / 2010 Michal Ondráček
AMT04
VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ
FAKULTA ELEKTROTECHNIKY A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ
Ústav fyziky
FYZIKÁLNÍ PRAKTIKUM
2008/2009 Tomáš DANĚK, B1A/04
FYZIKÁLNÍ PRAKTIKUMÚstav fyzikyFEKT VUT BRNOJménoTomáš AugustaKód115269Ročník1.OborSkupinaB3OdděleníSpolupracovalMartin Bačinský (115141)Měřeno dne8.10.2008Odevzdáno dne15.10.2008PřípravaOpravyUčitelRNDr. Eva HradilováHodnoceníNázev úlohy:Teplotní závislost odporu termistoru a měděného vodičeČíslo úlohy18ÚkolZměřte teplotní závislost odporu termistoru a měděného vodiče v intervalu teplot 5 – 60°C. Naměřené závislosti vyneste graficky. Z grafu teplotní závislosti odporu termistoru určete konstantu B a odpor R0, u měděnéhovodiče vypočtěte teplotní součinitel odporu
Absorpce světla
Zadání:
Změřte závislost absorpčního koeficientu dané látky na vlnové délce dopadajícího světla.
Použité přístroje:
KolorimetrDKP 15/UP
ZdrojDKP 1327
Mikrometr
Teoretický rozbor:
Při průchodu světla hmotným prostředím se část světelné energie pohltí a část rozptýlí, takže v původním směru postupuje světlo menší intenzity. Nebudeme se zajímat o důvody tohoto zeslabení (mikroskopický popis jevu), vezmeme je jako experimentální fakt a pokusíme se popsat ono zeslabení pomocí matematických vztahů.
Výkon světelného záření se popisuje veličinou zářivý tok. Zářivý tok má rozměr výkonu a obvykle užívaná značka je . Prochází-li zářivý tok tenkou vrstvou látky tloušťky, zeslabí se o úbytek . Toto zeslabení je úměrné velikosti původního zářivého toku a tloušťce vrstvy:
=(1)
Koeficient úměrnosti a je účelné nazvat absorpční koeficient. Absorpční koeficient je veličina, která je pro látku, v níž k absorpci dochází, charakteristická.
Měníme-li při konstantním světelném toku vlnovou délku dopadajícího světla, zajišťujeme, že i při stejné tloušťce absorbujícího materiálu se zářivý tok na výstupu mění také. Při různých vlnových délkách je absorpce různě silná. Z toho plyne, že absorpční koeficient je závislý na vlnové délce použitého světla
a(()(2)
Integrací rovnice (1) dostáváme
(3)
kde je zářivý tok vstupující do vrstvy materiálu tloušťky x. Tato rovnice bývá často označována jako Lambertův zákon. Zobrazíme-li vztah (3) jako závislost log na x, nebo na semilogaritmickém papíru, bude jeho grafem přímka. Směrnice této přímky je úměrná absorpčnímu koeficientu.
Při hledání tvaru závislosti absorpčního koeficientu na vlnové délce (2) proměříme postupně závislost (3) pro několik vlnových délek světla. Hodnotu získáme měřením za situace, kdy světlu nepostavíme do cesty žádný absorbující materiál. Změřené závislosti zobrazíme tak, aby jejich grafy byly přímky, jejichž parametrem je příslušná vlnová délka. Ze směrnic těchto přímek určíme pro každou použitou vlnovou délku absorpční koeficient a z takto vzniklých dvojic hodnot sestrojíme hledanou závislost (2).
Při měření odečítáme na displeji hodnotu . Je to veličina bezrozměrná a přímo úměrná zářivému toku, který dopadá na fotonku. Vztah (3) na bývá tvaru
Tabulka naměřených a vypočítaných hodnot:
Při měření byla použita sklíčka hnědé barvy.
Průměrná tloušťka sklíčka byla: 3,67mm
λ [nm]
E [%] při d [mm]
a [-]
0,00
3,67
7,34
11,01
480
100,00
30,00
1,85
0,35
0,606
490
100,00
45,00
3,90
0,64
0,579
500
100,00
67,00
7,60
1,30
0,537
510
100,00
85,00
13,50
3,10
0,451
680
100,00
62,35
40,00
25,29
0,123
690
100,00
64,12
41,18
25,88
0,124
700
100,00
67,06
42,35
27,06
0,124
710
100,00
68,23
43,53
27,06
0,126
Příklad výpočtu (první řádek tabulky):
Grafy: viz.další strana
Závěr:
Měřením jsme zjistili, že hnědá sklíčka lépe propouštějí světlo s vyšší vlnovou délkou.
Chyby měření byly způsobeny různou tloušťkou a stavem (poškrábané, znečištěné) použitých sklíček a dále chybou odečtu z přístroje.
Jméno: Marek Čejka
Číslo úlohy
41
Kód
Oddělení
Skupina
B1A/04
Obor
Odevzdáno dne26.11.200818.4.2000
Hodnocení
Opravy
Učitel
Měřeno dne19.11.2008
Ročník
I.
FYZIKÁLNÍ PRAKTIKUM
katedra fakulty
FEKT VUT BRNO
Spolupracoval: Tomáš Daněk
Příprava
Název úlohy
Vlastnosti ručkových měřících přístrojů
Zadání: Zobrazte na osciloskopu a změřte (užitím všech přiložených voltmetrů) zadané hodnoty napětí, a to neusměrněné a jednocestně a dvoucestně usměrněné.
Podmínky měření: Teplota….. °C
Vlhkost….. %
Tlak……… kPa
Použité přístroje:
Osciloskop C1-83 , DKP 131UP
Voltmetr METRA , DKP 556
Voltmetr METRA, DKP 851
Voltmetr METRA, DKP 659
Laboratorní přípravek
Propojovací destička
Teoretický rozbor:
Přístroje magnetoelektrické mají výchylku ručky úměrnou střední hodnotě proudu (napětí) a stupnice je také tak cejchována. Reagují jen na stejnosměrné proudy a při zapojení je nutné brát zřetel na polaritu (přistroj má vždy označenou svorku + ). U těchto přístrojů se užívá zpravidla tlumení vířivými proudy.
Připojí-li se magnetoelektrický systém na střídavý proud (napětí), ručka se snaží sledovat změny polarity proudu. Při vyšších frekvencích to však není možné, proto se ustálí na nulové hodnotě.
Abychom mohli tímto systémem měřit i střídavé proudy, musí mít zabudovaný usměrňovač (v našem případě se jedná o dvoucestný usměrňovač). Přistroj pak měří střední hodnotu usměrněného průběhu, ale je cejchován v efektivní hodnotě pro harmonický průběh. Tento fakt má zásadní vliv na použití takového přístroje, protože propustnost usměrňovače není lineární funkcí napětí.
Přístroje ferromagnetické (elektromagnetické) mají výchylku ručky úměrnou efektivní hodnotě a stupnice je tak cejchována. Tlumeni ručky je vzduchové. Elektromagnetické přístroje jsou výrobně jednodušší než přístroje magnetoelektrické. Většinou jsou však méně citlivé.
Napětí zdroje umožňuje používat transformované síťové napětí, které lze také jednocestně a dvoucestně usměrnit. Aby se alespoň částečně vyloučilo kolísání napětí a zkresleni průběhu, měřte vždy vícekrát a pro další vyhodnocováni použijte aritmetický průměr z naměřených hodnot.
Efektivní (Uef) a střední (Us) hodnota napětí je definována:
a
Schéma zapojení:
Jednocestné usměrnění: Dvoucestné usměrnění:
Postup měření:
1. Seznamte se s osciloskopem a s funkcemi jeho ovládacích prvků.
2. K vstupním svorkám transformátoru (svorka 5 V a svorka 30 V) připojte osciloskop. Zobrazte na osciloskopu průběh střídavého napětí a odečtěte z obrazovky velikost amplitudy UM . Z této hodnoty vypočítejte odpovídající Uef. Dále ke stejným vstupním svorkám transformátoru připojte paralelně všechny vhodné voltmetry, změřte Uef a porovnejte naměřené hodnoty s hodnotou vypočtenou.
3. Zobrazte na osciloskopu průběh jednocestně usměrněného napětí, odečtěte z obrazovky velikost amplitudy UM a vypočítejte hodnoty Uef a Us pro odpovídající zapojení. Voltmetry zapojte paralelně, změřte Uef a Us, a porovnejte naměřené hodnoty s vypočtenými.
4. Stejný postup jako v bodě číslo 3 proveďte pro dvoucestně usměrněné napětí.
5. Ukazuje-li magnetoelektrický přístroj s usměrňovačem jinou hodnotu Uef než hodnotu vypočtenou, pokuste se zdůvodnit, proč tomu tak je. Odvoďte vztah mezi Uef a UM pro tento případ.
6. Z třídy přesnosti přístrojů určete chyby měření.
7. Z hodnot jednotlivých měření vypočtěte UM a chybu δ(UM).
8. Všechny naměřené a vypočítané hodnoty přehledně uveďte v tabulce a porovnejte UM pro různé průběhy napětí..
Naměřené hodnoty:
Měření
U
V1
V2
V3
Osc.
[V]
[V]
[V]
[V]
[V]
Harmonický průběh
25
0
22,8
24,5
33,5
Jednocestně usměrněný
25
10,6
16,3
13
33
Dvoucestně usměrněný
25
21
22,4
23
34
Výpočty Um, Uef :
Harmonický průběh:
Osciloskop
Um = 33,5 V Uef = Um / 1,4142 = 33,5 / 1,4142 = 23,69V
Voltmetr magnetoelektrický
Us = 0 V
Voltmetr magnetoelektrický s usměrňovačem
Uef = 22,8 V Um = Uef * 1,4142 = 22,8 * 1,4142 = 32,24 Um = 32,24 V
Voltmetr ferromagnetický
Uef = 24,5 V Um = Uef * 1,4142 = 24,5* 1,4142 = 34,65 Um = 34,65 V
Jednocestné usměrnění harmonického průběhu:
Osciloskop
Um = 33 V Uef = Um / 2 = 33 / 2 = 16,5 V
Voltmetr magnetoelektrický
Us = 10,6 VUm = Us * π = 10,6 * π = 33,30Uef = Um / 2 = 16,65 V
Voltmetr magnetoelektrický s usměrňovačem
Uef = 16,3V Um = Uef *2 = 16,3 * 2 = 32,60 Um = 32,60 V
Voltmetr feromagnetický
Uef = 13V Um = Uef *2 = 13 * 2 = 26Um = 26 V
Dvoucestné usměrnění harmonického průběhu:
Osciloskop
Um = 34 V Uef = Um / 1,4142 = 34 / 1,4142 = 24,04 V
Voltmetr magnetoelektrický
Us = 21 VUm = (Us * π) / 2 = (21* π) / 2 = 32,99 Uef = Um / 1,4142 = 23,33 V
Voltmetr magnetoelektrický s usměrňovačem
Uef = 22,4V Um = Uef * 1,4142 = 22,4* 1,4142 = 31,68 Um = 31,68 V
Voltmetr feromagnetický
Uef = 23V Um = Uef * 1,4142 = 23* 1,4142 = 32,53 Um = 32,53 V
Přehled vypočítaných hodnot Um :
Měření
U
Mag.el.
Mag.el. S usměrňo.
Feromag.
Osc.
V
V
V
V
V
Harmonický průběh
25
0
32,24
34,65
33,5
Jednocestně usměrněný
25
33,30
32,6
26
33
Dvoucestně usměrněný
25
32,99
31,68
32,53
34
Závěr:
Měřením jsme si ověřili vlastnosti ručkových měřících přístrojů. Nejpřesnější z použitých měřících přístrojů jsou přístroje feromagnetické, a to díky jejich malému rozsahu ( citlivosti ). Magnetoelektrický přístroj a jeho měřící rozsah je přijatelný, je vhodný na velké množství měření.
Jméno: Marek Čejka
Číslo úlohy
17
Kód
Oddělení
Skupina
B1A/04
Obor
Odevzdáno dne22.10.200818.4.2000
Hodnocení
Opravy
Učitel
Měřeno dne15.10.2008
Ročník
I.
FYZIKÁLNÍ PRAKTIKUM
katedra fakulty
FEKT VUT BRNO
Spolupracoval: Tomáš Daněk
Příprava
Název úlohy
Teplotní závislost odporu termistoru
Zadání: Změřte teplotní závislost odporu termistoru a měděného vodiče v intervalu teplot 5 – 60°C. Naměřené závislosti vyneste graficky. Z grafu teplotní závislosti odporu termistoru určete konstantu B a odpor RO, u měděného vodiče vypočtěte teplotní součinitel odporu αR.
Podmínky měření: Teplota….. 22 °C
Vlhkost…. 45 %
Tlak……1001 kPa
Použité přístroje:
Milivoltmetr
Miliampérmetr
Dekáda 2
Dekáda 1
Transformátor
Digitální teploměr
Multimetr
Stabilizovaný zdroj
Hliníková nádoba
Vařič
Teoretický rozbor:
Termistory jsou elektrotechnické součástky z polovodičových materiálů s výraznou závislostí odporu na teplotě. Teplotní součinitel odporu nabývá u nich obvykle 5 – 50× větších hodnot než u kovů, podle jeho znaménka nazýváme termistory buď negativní nebo pozitivní. Pozitivní termistory mají tedy kladný teplotní součinitel odporu, jejich odpor s teplotou roste. Negativní termistory mají naopak záporný teplotní součinitel odporu, odpor u nich s rostoucí teplotou klesá, v technické praxi jsou více rozšířeny. Pro teplotní závislost odporu termistoru z polovodičového materiálu platí vztah:
kde R0 je odpor při výchozí teplotě T0,
RT je odpor při teplotě T,
B je energiová konstanta termistoru.
Teploty se udávají v Kelvinech:
T = ({t}+ 273,15) K ,
kde t je teplota ve °C. Teplotní součinitel odporu termistoru se definuje vztahem:
Hodnota teplotního součinitele odporu u termistorů je úměrná energiové konstantě a klesá s druhou mocninou teploty:
Kovový materiál:
Pro odpor kovových materiálů v závislosti na teplotě platí přibližný vztah:
RT = R20 [1+ αR (T- T20)],
kde výchozí teplota T0 < T bývá obvykle volena T20 = 293,15 K.
Měření se provádí ve vodní lázni s magnetickým mícháním, v níž je ponořen termistor, vzorek měděného vodiče a čidlo digitálního teploměru. Schéma zapojení měřícího obvodu odporu termistoru je na obrázku. Z technických důvodů je na místě galvanometru použit citlivý voltmetr se známým vnitřním odporem. Pro proud v hlavní větvi měřícího obvodu I1 zvolíme hodnotu1mA. Tato hodnota nezpůsobí ohřev termistoru procházejícím proudem. Pokud bude proud boční větví měřícího obvodu I2 menší než 1% I1, můžeme při výpočtu odporu termistoru proud I2 zanedbat a považovat proud termistorem IT = I1. Odpor termistoru při teplotě T určíme z Ohmova zákona, tedy z proudu termistorem a napětí na něm, tj. napětí mezi body zapojení A a B.
Toto napětí UT měříme nepřímo tak, že měříme proud známým odporem spodní větve zapojení. Použitý milivoltmetr se známým vnitřním odporem tedy využijeme jako citlivý ampérmetr:
I2 = Ug/Rg , Ut = (R2 + Rg + Rp)I2 , It = I1 , Rt = Ut/It .
Schéma zapojení:
Postup měření:
1.Pomocí digitálního multimetru jsem změřili Rp.
2.Zapojili jsme úlohu podle schématu. Vypočetli a nastavili hodnotu odporu R1 na dekádě 1 tak, aby proud I1 se rovnal 1mA, při předpokladu připojení obvodu na napájecí napětí 24V. Na dekádě 2 jsme nastavili přepínač nejvyššího řádu na maximální hodnotu, aby nebyl překročen rozsah G.
3.Naplnili jsme přiměřeně kádinku směsí ledové vody, zkontrolovali proud I1 a za pomalého míchaní kontrolovali teplotu lázně. Teplotu lázně jsme měřili digitálním teploměrem. Odpor dekády 2 jsme podle potřeby snižovali. Měření jsme zahájili po dosažení teploty 10°C. Odpor vzorku měděného drátu jsme měřili přiloženým multimetrem.
4.Zapnuli jsme elektrický ohřev a provedli opakované měření teploty a odporu vzorku měděného vodiče postupně po 5°C, dokud jsme nedosáhli 60°C.
Změřené a vypočítané hodnoty:
Rp změřené digitálním multimetrem:
Rp= 11kΩ
Vypočet hodnoty R1:
R1=U/I
R1=24 / 0,001 = 24kΩ
T[K]=T(°C)+273,15
I1 = 1mA
Tabulky naměřených a vypočítaných hodnot:
t
Ug
R2
RCU
Pozn.
[°C]
[mV]
[kΩ]
[Ω]
5
4,7
111
73,0
Rozsah G 15mV
10
4,4
100
71,5
15
4,1
90
72,0
20
3,5
80
74,5
25
3,4
70
75,5
30
3,2
60
77,0
40
2,6
50
80,0
45
2,5
40
82,0
50
2,5
30
83,0
55
2,3
20
85,0
60
3,6
10
86,0
R1
24kΩ
I1
1mA
t0
20°C
RP
11kΩ
RG
100Ω/mV
Výpočet odporu termistoru RT
Rt = Ut/It
Ut=(R2+RG+Rp)*I2
It = I1
I2=UG/RG
Rg = 1,5 kΩ , Rp = 11 kΩ
t
T
I2
UT
IT
RT
lnRT
(1/T)-(1/ T0)
[°C]
[K]
[µA]
[mV]
[mA]
[Ω]
10
283,15
2,933
330,000
1
330,000
5,799
0,0001200
15
288,15
2,733
280,166
1
280,166
5,635
0,0000592
20
293,15
2,333
215,833
1
215,833
5,375
0,0000000
25
298,15
2,266
187,000
1
187,000
5,231
-0,0000572
30
303,15
2,113
154,666
1
154,666
5.041
-0,0001125
40
313,15
1,733
108,333
1
108,333
4,685
-0,0002179
45
318,15
1,666
87,500
1
87,500
4,471
-0,0002681
50
323,15
1,666
70,833
1
70,833
4,260
-0,0003167
55
328,15
1,533
49,833
1
49,833
3,909
-0.0003638
60
333,15
2,4
54,000
1
54,000
3,989
-0,0004096
Grafy: viz. další stránky
Závěr:
Změřením teplotní závislosti odporu termistoru a měděného vodiče jsme si ověřili, že odpor negativního termistoru s teplotou exponenciálně klesá a odpor měděného drátu s teplotou roste.
Jméno: Michal Ondráček
Číslo úlohy
18
Kód
Oddělení
Skupina
Obor
Odevzdáno dne16.10.200918.4.2000
Hodnocení
Opravy
Učitel
Měřeno dne9.10.2009
Ročník
I.
FYZIKÁLNÍ PRAKTIKUM
katedra fakulty
FEKT VUT BRNO
Spolupracoval: Vít Přecechtěl
Příprava
Název úlohy
Teplotní závislost odporu termistoru
Zadání: Změřte teplotní závislost odporu termistoru a měděného vodiče v intervalu teplot 5 – 60°C. Naměřené závislosti vyneste graficky. Z grafu teplotní závislosti odporu termistoru určete konstantu B a odpor RO, u měděného vodiče vypočtěte teplotní součinitel odporu αR.
Podmínky měření: Teplota….. °C
Vlhkost….. %
Tlak……… kPa
Použité přístroje:
Milivoltmetr -1059/1
Miliampérmetr -1136
Dekáda 2 -680
Dekáda 1 -681
Transformátor -1058 b
Digitální teploměr -8000034177
Multimetr -GM85122112
Stabilizovaný zdroj-1439
Hliníková nádoba -8000001690
Vařič -8000003654
Teoretický rozbor:
Termistory jsou elektrotechnické součástky z polovodičových materiálů s výraznou závislostí odporu na teplotě. Teplotní součinitel odporu nabývá u nich obvykle 5 – 50× větších hodnot než u kovů, podle jeho znaménka nazýváme termistory buď negativní nebo pozitivní. Pozitivní termistory mají tedy kladný teplotní součinitel odporu, jejich odpor s teplotou roste. Negativní termistory mají naopak záporný teplotní součinitel odporu, odpor u nich s rostoucí teplotou klesá, v technické praxi jsou více rozšířeny. Pro teplotní závislost odporu termistoru z polovodičového materiálu platí vztah:
kde R0 je odpor při výchozí teplotě T0,
RT je odpor při teplotě T,
B je energiová konstanta termistoru.
Teploty se udávají v Kelvinech:
T = ({t}+ 273,15) K ,
kde t je teplota ve °C. Teplotní součinitel odporu termistoru se definuje vztahem:
Hodnota teplotního součinitele odporu u termistorů je úměrná energiové konstantě a klesá s druhou mocninou teploty:
Kovový materiál:
Pro odpor kovových materiálů v závislosti na teplotě platí přibližný vztah:
RT = R20 [1+ αR (T- T20)],
kde výchozí teplota T0 < T bývá obvykle volena T20 = 293,15 K.
Měření se provádí ve vodní lázni s magnetickým mícháním, v níž je ponořen termistor, vzorek měděného vodiče a čidlo digitálního teploměru. Schéma zapojení měřícího obvodu odporu termistoru je na obrázku. Z technických důvodů je na místě galvanometru použit citlivý voltmetr se známým vnitřním odporem. Pro proud v hlavní větvi měřícího obvodu I1 zvolíme hodnotu1mA. Tato hodnota nezpůsobí ohřev termistoru procházejícím proudem. Pokud bude proud boční větví měřícího obvodu I2 menší než 1% I1, můžeme při výpočtu odporu termistoru proud I2 zanedbat a považovat proud termistorem IT = I1. Odpor termistoru při teplotě T určíme z Ohmova zákona, tedy z proudu termistorem a napětí na něm, tj. napětí mezi body zapojení A a B.
Toto napětí UT měříme nepřímo tak, že měříme proud známým odporem spodní větve zapojení. Použitý milivoltmetr se známým vnitřním odporem tedy využijeme jako citlivý ampérmetr:
I2 = Ug/Rg , Ut = (R2 + Rg + Rp)I2 , It = I1 , Rt = Ut/It .
Schéma zapojení:
Postup měření:
1.Pomocí digitálního multimetru jsem změřili Rp.
2.Zapojili jsme úlohu podle schématu. Vypočetli a nastavili hodnotu odporu R1 na dekádě 1 tak, aby proud I1 se rovnal 1mA, při předpokladu připojení obvodu na napájecí napětí 24V. Na dekádě 2 jsme nastavili přepínač nejvyššího řádu na maximální hodnotu, aby nebyl překročen rozsah G.
3.Naplnili jsme přiměřeně kádinku směsí ledové vody, zkontrolovali proud I1 a za pomalého míchaní kontrolovaly teplotu lázně. Teplotu lázně jsem měřili digitálním teploměrem. Odpor dekády 2 jsme podle potřeby snižovali. Měření jsme zahájili po dosažení teploty kolem 5°C. Odpor vzorku měděného drátu jsme měřili přiloženým multimetrem.
4.Zapnuli jsme elektrický ohřev a provedli opakované měření teploty a odporu vzorku měděného vodiče, dokud jsme nedosáhli 60°C.
Změřené a vypočítané hodnoty:
Rp změřené digitálním multimetrem:
Rp= 11kΩ
Vypočet hodnoty R1:
R1=U/I
R1=24 / 0,001 = 24kΩ
T[K]=T(°C)+273,15
I1 = 1mA
Tabulky naměřených a vypočítaných hodnot:
t
Ug
R2
RCU
Pozn.
[°C]
[mV]
[kΩ]
[Ω]
5
4,7
111
73,0
Rozsah G 15mV
10
4,4
100
71,5
15
4,1
90
72,0
20
3,5
80
74,5
25
3,4
70
75,5
30
3,2
60
77,0
40
2,6
50
80,0
45
2,5
40
82,0
50
2,5
30
83,0
55
2,3
20
85,0
60
3,6
10
86,0
R1
24kΩ
I1
1mA
t0
20°C
RP
11kΩ
RG
100Ω/mV
Výpočet odporu termistoru RT
Rt = Ut/It
Ut=(R2+RG+Rp)*I2
It = I1
I2=UG/RG
Rg = 1,5 kΩ , Rp = 11 kΩ
t
T
I2
UT
IT
RT
lnRT
(1/T)-(1/ T0)
[°C]
[K]
[µA]
[mV]
[mA]
[Ω]
5
278,15
3,133
386,966
1
386,966
5,958
0,0001840
10
283,15
2,933
330,000
1
330,000
5,799
0,0001200
15
288,15
2,733
280,166
1
280,166
5,635
0,0000592
20
293,15
2,333
215,833
1
215,833
5,375
0,0000000
25
298,15
2,266
187,000
1
187,000
5,231
-0,0000572
30
303,15
2,113
154,666
1
154,666
5.041
-0,0001125
40
313,15
1,733
108,333
1
108,333
4,685
-0,0002179
45
318,15
1,666
87,500
1
Vloženo: 23.02.2011
Velikost: 1,30 MB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu BFY1 - Fyzika 1
Reference vyučujících předmětu BFY1 - Fyzika 1
Podobné materiály
- BEL2 - Elektrotechnika 2 - laborky
- BEL2 - Elektrotechnika 2 - laborky2
- BDAK - Datová komunikace - laborky-plc
- BDAK - Datová komunikace - laborky-v.34
- BDOM - Digitální obvody a mikroprocesory - Laborky
- BMFV - Měření fyzikálních veličin - Laborky 1-10 mix
- BMFV - Měření fyzikálních veličin - Staré laborky
- BMVE - Měření v elektrotechnice - Laborky 1
- BMVE - Měření v elektrotechnice - Laborky obsáhlé
Copyright 2024 unium.cz