- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Hromadně přidat materiály
otázky+výtah z učebnice
BF01 - Geologie
Hodnocení materiálu:
Vyučující: RNDr. Pavel Pospíšil Ph.D.
Popisek: nepamatuju si ale, kolik toho je z té učebnice vypsáno..
u zkoušky se každého ptá odkud je a jaké tam mají pohoří, podloží apod..
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiáldiority, diority, granity)
Krušnohorská oblast
Má složitou geologickou stavbu a pestré zastoupení hornin. V centru oblasti převládají silně metamorfované horniny a v okrajových jednotkách slaběji metamorfované (svory, fylity), prostupují je také tělesa magmatických hornin.
teplický paleoryolitový komplex (výlevné a žilné horniny kombinovaných i s vulkanoklastickými horninami, známý teplický křemenný porfyr – stavby, porfyr. Struktura, hnědo-červená barva)
karlovarský pluton (starší a mladší granitoidy)
Lugická oblast
Západní část:
labské břidličné pohoří (převážně sedimentární a metamorfované horniny, fylity, svory, jílové břidlice, pískovce, drobná tělesa granitoidů)
lužický pluton (velké granitoidní těleso staré stejně jako brněnský masív)
Východní část:
krkonošsko-jizerské krystalinikum (ortoruly, svory, fylity)
krkonošsko-jizerský pluton (tvořen převážně granitem, těží se zde stavební a dekorační kámen)
orlicko-kladské krystalinikum (zasahuje na moravu, ruly, svory a občas mramory, metakvarcity, grafity a granulity)
novoměstské krystalinikum (fylity a magmatity)
zábřežské krystalinikum (amfibolity, křemenné diority, svory, ruly)
staroměstské krystalinikum (nejvýchodnější jednotka, ruly, metakvarcity, břidlice, amfibolity)
Moravsko-slezská oblast
moravikum
silesikum
brunovistulikum
moravsko-slezský devon
moravsko-slezský kulm (spodní karbon)
moravsko-slezský svrchni karbon
Moravikum
Je složeno ze dvou částí: - dyjská klenba (na jihu, v jádru dyjský masív)
klenba svratecká (na severu, v jádru tišnovské brunidy)
moravikum je tvořené hlavně metamorfovanými horninami – fylity, svory, ruly.
Silesikum
Oblast byla silně deformována a regionálně metamorfována v období variské orogeneze. Nejčastěji ruly, svory, amfibolity, metakvarcity, krystalické vápence a grafity.
Brunovistulikum
Jednotka tvořena převážně hlubinnými magmatickými horninami a částečně metamorfity. Z větší částí je zakryta sedimentárními horninami. Na povrch vystupuje jako brněnský masív a v okolí Olomouce. Horniny brněnského masívu jsou tektonicky porušeny a proto se nedají těžit ve velkých blocích (největší lomy v Želešicích – amfibolit a Dolních Kounicích - granodiorit).
Moravsko-slezský devon
Na povrch vychází ve dvou hlavních oblastech:
moravský kras
hranický devon
Devonská sedimentace je většinou překryta mladšími karbonskými sedimenty. Pro krasová území budovaná vápenci je charakeristická propustnost vedoucí ke vzniku jeskyní. Vytváří se spojitý podzemní systém dutin jako nádrž podzemní vody ( např. Punkva v Mor. krasu). Devonské vápence se používají jako základní surovina pro výrobu vápna a cementu.
Moravsko-slezský kulm (spodní karbon)
Trojúhelníkové těleso s rohy v okolí měst Brno, Ostrava, Krnov.
Dělí se na 2 oblasti:
kulm Drahanské vrchoviny (droby a slepence)
kulm Nízkého jeseníku a Oderských vrchů (jílové břidlice)
Hydrogelogicky je oblast poměrně suchá, hladina podzemní vody leží často hlouběji než 30m. Kulmské horniny poskytují většinou spolehlivé základové půdy.
Moravsko-slezský svrchní karbon
Větší část uhlonosných sedimentů svrchního karbonu je na polském území, k nám zasahuje pouze cíp pánve na Ostravsko a Karvinsko (asi 1600km2). V komplexu sedimentárních hornin je charakteristické cyklické uspořádání: slepenec-pískovec-aleuropelit-kořenová půda-uhelná sloj-aleuropelit. Toto semnohokrát opakuje. Svrchní karbo nevychází téměř na povrch, tektonická stavba, ale zvláště poddolování území může způsobit deformace na povrchu terénu, zvláště v okolí Karviné.
Limnický permokarbon – mezi předplatformní a platformní jednotkou
Platformní jednotky
Jura – v českém masívu pouze v malých ostrůvcích, v okolí Brna na Stránské skále, hády a Švédské šance. Jedná se převážně o vápences vložkami silicitů.
Křída – zachovány jen v drobných ostrůvcích u Blanska. Ve svrchní křídě zaplavena celá severní část Českého masívu – vznik české křídové tabule. Jsou zde sedimenty mořského původu, pískovce, jíly, slínovce. Četnost podzemních vod. Zlomová tektonika někdy přináší potíže při zakládání staveb.
Terciér – třetihorní horniny se vyskytují především v západních, severních a jižních Čechách. Významné jsou sloje hnědého uhlí.
Neovulkanity – z vulkanických aktivit, převážně v severních a západních Čechách. Většinou výlevné bazické horniny (čedič) nebo horniny s foidy (znělce). Nejmladší sopka u nás - Komorní hůrka (Františkovy Lázně, stará necelý milion let).
Kvartér – geneticky i horninově velmi pestré.
Kvartér oblastí kontinentálního zalednění (kontinentální ledovec pokryl severní pohraničí Čech a rozsáhlé území odérské kvartérní oblasti, na Ostravsku zanechal čelní morénu)
Kvartér extraglaciálních oblastí (kvartér moravských úvalů je tvořen sprašemi, komplexy terasových štěrků a na jihu vátými písky)
Západní Karpaty
Typická příkrovová stavba,liší se tím od geologické stavby Českého masívu. Příkrovy jsou tvořeny ruznými druhy sedimentárních hornin, která obalují tzv. krystalinická jádra jednotlivých pohoří (tvořena granitoidy a metamorfovanými horninami). Na území ČR zasahují pouze dvě obalové jednotky řazené k Západním Karpatům.
Karpatský flyš
Tvoří tzv. vnější Karpaty, tvořeny převážně klastickým isedimentárními horninami (psefity až pelity), patří tam i Moravskoslezské Beskydy, Javorníky, Vsetínské vrchy.. pokračují do Polska a na Slovensko. Nejvýznamnějšími horninami jsou různé druhy pískovců přes jílovce, slínovce až po vápnité břidlice. Z magmatických hornin těšinity.
Karpatská předhlubeň
Mocnost sledů sedimentárních hornin dosahuje až 5000m. Především slepence, pískovce, štěrky, písky, jíly a jílovci.
Inženýrsko-geologická charakteristika horninového prostředí
Na základě regionální geologické příslušnosti a podle fyzikálních, mechanických, deformačních a hydraulických vlastností lze pro praktickou potřebu stavebního inženýra rozlišit tyto typy horninových komplexů:
Krystalinikum
Prvohorní zpevněné sedimenty
Druhohorní zpevněné a soudržné sedimenty
Paleogenní (starší třetihory) zpevněné a soudržné sedimenty
Karbonátové horniny
Neogenní (mladší třetihory) nezpevněné sedimenty
Neovulkanity
Kvartérní sedimenty (pokryv zbytek jsou skalní podloží)
Krystalinikum
Na území Českého masívu to jsou hlubinné, žilné a paleovulkanické vyvřeliny a krystalické břidlice. Jako základová půda jsou spolehlivé a dostatečně únosné (kvalita může být zhoršována zvětralinami nebo tektonickým oslabením). Liniová stavba – železnice Brno-Blansko, podzemní stavba – vodohospodářská štola z Víru do Brna.
Zpevněné prvohorní sedimenty
Území kulmu na Moravě, Barrandienu v Čechách, podkrkonoší (permokarbon) a kladensko-rakovnické oblasti. Různé typy zpevněných klastických sedimentů. V kulmu převažují droby, slepence a jílové břidlice, v permokarbonu jsou to pískovce, arkózy a jílovce. Pro zakládání staveb jsou proměnlivě vhodné. Hydrogeologicky se jedná o horniny se všemi typy propustnosti, hladina podzemní vody se velmi liší.
Druhohorní zpevněné a soudržné sedimenty
Oblast české křídové pánve (S a SV čechy, zasahuje až k Blansku). Jsou zde křemenné pískovce, jílovce, slínovce a opuky. Pro stavební hodnocení je důležité v jakém sledu se zde vyskytují. Jedna z nejvýznamnějších hydrogeologických struktur u nás. Voy jsou jímány v celé oblasti jako kvalitní pitná voda. Časté zvětrání a porušování stability svahů.
Paleogenní zpevněné a soudržné sedimenty
Flyšové pásmo Západních Karpat. Jsou zde pískovce až slepence a pelity béžových barev. Twktonicky je komplex velmi složitý i z hydrogeologického hlediska. Oblast častých sesuvů (proudové a plošné). Oblast s nejnákladnějším zakládáním staveb.
Karbonátové horniny
Vápencové krasové oblasti (Moravský Kras, devonské vápence, vápence u Koněprus). Jako základová půda jsou oblasti velmi spolehlivé, ale je třeba ji vyšetřit ohledně podzemních dutin a jeskynních systémů. Většinou se jedná o chráněná krajinná území.
Neovulkanity
V oblasti Doupovských hor, v okolí Bruntálu, Uherského Brodu. Jako základová půda jsou spolehlivé ale na okrajích mohou vznikat svahové pohyby. Hydrogeologicky jsou poměrně suché.
Třetihorní nezpevněné sedimenty
Petrograficky to jsou většinou klastika – jíly, slíny, písky a místy štěrky. Jsou vodorovně uloženy. Jílové a slínité sedimenty způsobují potíže při zakládání staveb. Citlivé na změny vlhkosti a mrazy – objemové změny. Základové půdy tady klasifikujeme jako podmíněně vhodné až málo vhodné, v místech sesuvů jako nevhodné.
Kvartérní pokryvy
Petrograficky velmi rozmanité. Na každém staveništi nutno vyšetřit samostatně.
Štěrkovité a písčité zeminy – důležitým faktorem voda, a jílovité příměsy
Jemné zeminy – důležitý ukazatel jílový nerost a s tím spojená objemová stálost
Sprašoidní zeminy – dobré vlastnosti, jsou-li suché. Jakmile přijdou do styku s vodou stávají se technologicky nezvládnutelnými a je lépe je z výkopu odstranit.
Glaciální sedimenty – hlavně na Ostravsku a v Moravské bráně, jsou kryty ornicí nebo svahovými hlínami
Vloženo: 30.12.2010
Velikost: 25,85 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz