- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiál1. Sestavení geometr. modelu konstrukce (prutové, prostorové, desky,)
Geometrický model konstrukce lze definovat jako model, přibližující se svým
chováním v maximální možné míře chování reálné stavební konstrukce. Na
jeho správném sestavení závisí míra shody se skutečným chováním navrhovaného
stavebního díla. Nesprávně sestavený výpočtový model může ve svém
důsledku vést k nepředvídatelným důsledkům.
Jedním ze základních předpokladů úspěšnosti výpočtu je správné definování
geometrického tvaru sestavovaného výpočtového modelu. Je třeba stanovit
skladbu konstrukce tak, tzn. použít odpovídající typy prvků (pruty, stěny, desky,
skořepiny, prostorové prvky), aby odpovídala skutečnému působení prvků v reálné konstrukci.
Prutové prvky použijeme tam,kde jeden rozměr prvku (délka) výrazně převyšuje zbylé dva rozměry prvku (výšku a šířku průřezu). Je-li prut zabudován do konstrukce zatížen tak, že je schopen přenášet pouze normálové síly, hovoříme o příhradovém prutu, je-li zabudován tak, že navíc přenese i posouvající síly a momenty (ohybové, krouticí), hovoříme o prutu rámovém. Tento typ prvku lze použít pro sestavování
výpočtových modelů jak v rovině, tak v prostoru. Stěnové prvky lze
do výpočtového modelu konstrukce navrhnout tehdy, jestli-že odpovídající
reálný prvek má charakter plošného prvku, tzn. že tloušťka prvku je výrazně
menší než zbylé dva rozměry (šířka a délka) a zároveň zatížení působí pouze
ve střednicové rovině prvku. Deskové prvky použijeme tehdy, jedná-li
se u reálné konstrukce opět o plošný prvek, ale zatížení na tento element působí pouze kolmo ke střednicové rovině deskového prvku. V případě, že skutečný
prvek v reálné konstrukci má opět tloušťku prvku výrazně menší než
šířku a délku, přičemž může být i zakřiven, a působí-li zatížení obecně, potom
při sestavení výpočtového modelu použijeme skořepinový prvek. Prostorové prvky využijeme v těch případech, kdy rozměry prvku jsou ve všech třech směrech srovnatelné, stejně tak zatížení může působit libovolnými směry.
Při vytváření modelu je dále nutné definovat uzly a hrany, ve
kterých se prvky spojují a následně pak stanovit způsob spojení prvků mezi
sebou – provést tzv. modelování spojů. Podle chování spoje rozlišujeme tři
základní modely :
a) kloubové spoje, u nichž předpokládáme že přenáší pouze silové účinky,
nikoliv tedy účinky momentové,
b) tuhé spoje, u kterých předpokládáme plnou momentovou únosnost,
c) polotuhé spoje, kde předpokládáme částečnou momentovou únosnost.
2. Okrajové podmínky (detail kloubu, rámové připojení,…..)
Obvykle definujeme okrajové podmínky podle toho, které složky vnitřních sil jsou schopné přenést na základy. Přenáší-li kotvení pouze složky silové, hovoříme o kloubovém uložení, přenáší-li navíc taktéž složky momentové, hovoříme o rámovém kotvení nebo-li vetknutí. Je-li kotvení schopné přenést momentový účinek pouze částečně, hovoříme o částečném vetknutí.
Okrajové podmínky dělíme na vnitřní a vnější. K vnějším patří například připojení konstrukce k základům a k vnitřním kotvení jednotlivých prvků uvnitř budovy.
Kotevní prvky – kloub (na ose)
- vetknutí (co nejdále od osy)
3. Zatížení (druhy, stavy, kombinace, normové, výpočtové,…..)
Zatížení - mechanický nebo jiný fyzikální vliv, který vyvolává napjatost nebo způsobuje změny napjatosti, přetvoření nebo změny tvaru a polohy konstrukce, její části, příp. jejího založení, zatížení statické nebo dynamické.
Normové (charakteristické) zatížení - základní charakteristika zatížení, z které se odvozují hodnoty zatížení, používané při výpočtu konstrukce, získáváme ho z normy.
Výpočtové (návrhové) zatížení - charakteristika zatížení, která se používá při výpočtu konstrukce
Součinitel zatížení - charakteristika zatížení, která vyjadřuje náhodné odchylky zatížení od normových hodnot
Stálé zatížení - jeho velikost, směr, smysl a poloha jsou považované za neměnné po celou dobu užívání konstrukce
Nahodilé zatížení - jeho velikost, směr, smysl a poloha se mění anebo se o nich ředpokládá, že se může změnit
Užitné zatížení - vyplývá ze skutečného užívání konstrukce (nepatří sem klimatická zatížení)
Klimatická zatížení - jsou vyvolána meteorologickými jevy (sníh, námraza, vítr, klimatické teploty)
Zatížení od vynucených přetvoření - nahodilá zatížení, vyvolané přetvořením a bjemovými změnami vlastní konstrukce, popř. přilehlých konstrukcí, podzákladí nebo nenosných konstrukcí např. od smrštění, teplotních změn, popuštění podpor, sedání základů, oddolování, předpětí atd.
Nahodilá zatížení dlouhodobá - předpokládáme, že se může vyskytnout v dlouhém období při užívání a provádění objektů
Nahodilá zatížení krátkodobá - předpokládáme, že se může vyskytnout jen v krátkém období při užívání a provádění objektů
Nahodilá zatížení mimořádné - předpokládáme, že se může vyskytnout jen ve vyjímečných případech při užívání a provádění objektů, obvykle v důsledku katastrofálních událostí
Kombinace zatížení - souhrn několika současně působících zatížení
Součinitel kombinace zatížení - vyjadřuje se jím zmenšená pravděpodobnost současného působení jednotlivých zatížení v jejich výpočtových (návrhových) hodnotách ve srovnání s pravděpodobností působení těchto zatížení ve výpočtových (návrhových) hodnotách jednotlivě, nezávisle na sobě.
charakteristická (normová) zatížení, obecně Fn (Fk ) , se stanovují pro:
- stálá zatížení podle geometrických a konstrukčních parametrů uvedených v projektech,
- užitná i montážní zatížení podle nejnepříznivějších hodnot vyskytujících se za předpokládaných normálních podmínek provozu objektu,
- klimatická zatížení podle ročních ( popř. měsíčních nebo denních)
nejnepříznivějších hodnot mnohaletých měření
Podle doby trvání a podle změn velikosti, polohy smyslu a směru se zatížení dají rozdělit na:
stálá zatížení, za která se považují zejména tíha nosné konstrukce a všech trvalých částí objektu; trvale působící tlaky hornin, sypkých hmot a kapalin; účinky předpětí, pokud se považují za vnější sílu
nahodilá zatížení, za která se považují zejména zatížení užitná, klimatická, od vynucených přetvoření, montážní apod. Nahodilá zatížení lze podle doby trvání rozdělit na dlouhodobá, krátkodobá a mimořádná
4. Princip mezních stavů, podmínky únosnosti (součinitele,….)
Stavební konstrukce se dimenzují podle metodiky mezních stavů. Rozeznáváme tyto skupiny mezních stavů – mezní stavy únosnosti a
Vloženo: 28.05.2009
Velikost: 77,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2023 unium.cz. Abychom mohli web rozvíjet a dále vylepšovat podle preferencí uživatelů, shromažďujeme statistiky o návštěvnosti, a to pomocí Google Analytics a Netmonitor. Tyto systémy pro unium.cz zaznamenávají, které stránky uživatel na webové stránce navštívil, odkud se na stránku dostal, kam z ní odešel, jaké používá zařízení, operační systém či prohlížeč, či jaký má preferenční jazyk. Statistiky jsou anonymní, takže unium.cz nezná identitu návštěvníka a spravuje cookies tak, že neumožňuje identifikovat konkrétní osoby. Používáním webu vyjadřujete souhlas použitím cookies a následujících služeb: