- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Popisek: Další verze výpisků od Synka
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiál1. Podstata podniku a podnikání
Charakteristika podnikání
- zákl. motivem podnikání je dosažení zisku, jakožto přebytku výnosů nad náklady
zisk se dociluje uspokojováním zákazníkových potřeb; v centru pozornosti podniku je zákazník s jeho zájmy,
požadavky, potřebami etc.
vstup na trh je spojen s určitým rizikem. Snahou podnikatele je snížit toto riziko na přijatelnou úroveň, toho
dociluje pomocí plánů a strategií
na začátku každého podnikání stojí vstupní kapitál; jeho výše závisí na předmětu a rozsahu podnikání
podnik má také společenské poslání - služba zákazníkovi a všem ostatním, kteří jsou s vývojem podniku spjati, tzv. „stakeholders“ („interesanti“, „zainteresovaní“, zájmové skupiny) - př. akcionáři, zaměstnanci, odbory etc.
na základě pojetí podniku jako prostředku k dosažení zisku a pojetí podniku jako prostředku k uspokojování potřeb interesentů můžeme dojít ke dvěma zdánlivě protikladným tezím:
1) dominantním cílem je dosahovat zisk na základě uspokojování poptávky
2) dominantním cílem je uspokojovat poptávku („sloužit“) a tím dosahovat zisk
- ve výsledku - 1) - upřednostňování krátkodobých zisků před dlouhodobým
2) - upřednostňování dlouhodobého zisku před krátkodobým
Podnikatel
nositel a tvůrce inovací a změn, motivovaný k využívání podnikového technického a lidského kap.
podstatným rysem jeho osobnosti je tvořivost, schopnost přicházet s novými myšlenkami a schopnost využívat, či dokonce tvořit příležitosti
vyústěním podnikatelského myšlení je např. nový výrobek, nová technologie, způsob oslovení zákazníka apod.
Podnik
- instituce vzniklá k výkonu podnikatelské činnosti, tedy institucionalizované podnikání
Nedávná minulost našich podniků
příklon k centrálnímu plánování se datuje již před únor 1948, zdaleka však ne v takové míře jako v letech 50.
- důvody pro tento vývoj po 2. sv.v. byly trojího druhu:
- ekonomické - uznání a ocenění výkonnosti SSSR v průběhu 2. sv.v.
- politické - snaha SSSR o dominanci nad střední a východní Evropou
- emocionální - zklamání nad selháním západních spojenců (Mnichov)
proces vyvrcholil v roce 1953, kdy byla plně přijata sovětská metoda řízení podniku a její rozhodující nástroj - technickoprůmyslový a finanční plán
systém se ukázal jako příliš těsný, což vedlo k pokusům o reformu, které však neměly dlouhého trvání. Poslední z velkých reforem vznikla v r. 1967; srpen 1968 znamenal ukončení těchto snah a nástup normalizace
v 80. letech se objevila nová vlna liberalizace. Pro tuto i ostatní reformy bylo charakteristické, že nemohly
překročit meze centrálního plánování ekonomiky
Listopad 1989 a současná situace našich podniků
- podniky byly poznamenány 40 lety centrálního plánování hlavně v těchto směrech:
a) celková byrokratizace ekonomiky
- tvořivý podnikatel byl nahrazen byrokratem
- celá sféra produkce byla řízena dle stejných principů a schémat a tím prakticky potlačila specifika řízení jednotlivých odvětví
b) schematické vytváření ekonomických celků
řádově desetitisíce až statisíce zaměstnanců v pevné hierarchické struktuře završené stranickými funkcionáři
c) podřízení výběru řídících pracovníků politickým kritériím
d) vytváření nadbytečných kapacit
vyvolávalo to mj. nedostatek prostředků na údržbu a opravy, což se projevilo i na vzhledu měst a krajiny
e) ztráta konkurenční schopnosti
- hluboká zaostalost v produktivitě práce
f) redistribuční procesy v rámci jednotl. odvětví a deformace cen
- demotivace podniků, nebylo nutné ekonomicky racionální uvažování
Transformace českého hospodářství
- 2 koncepce:a) nejříve restrukturalizovat a poté privatizovat
b) privatizovat a poté restrukturalizaci nechat na vlastnících
- vyhrála koncepce b):
transformace českého hospodářství probíhala třemi zákl. formami: restitucí, malou a velkou privatizací
restituce a malá privatizace se týkala zejména drobných živností, velká privatizace se vztahovala na velké podniky
nedostatek kapitálu vedl k tomu, že v. p. byla vedena formou tzv. kupónové privatizace, která proběhla ve dvou vlnách
občané mohli svou kupónovou knížku svěřit některému z investičních fondů, nebo sami investovat do konkrétních podniků
vzhledem k nedostatečné zkušenosti s investováním a agresivní reklamní kampaně jednotlivých fondů vítězila spíše 2. varianta - docházelo ke „kolektivnímu investování“
- důsledky kolektivního investování:
drobní akcionáři vlastní své podíly v podnicích zprostředkovaně, prostřednictvím investičních fondů
ve správě a řízení firem se angažují právě ony investiční fondy; emitují také své vlastní akcie, které se stávají předmětem koupě a prodeje a způsobem ovládnutí podniků
drobní akcionáři vlastnící podniky přímo mají vždy tak malý podíl, že nemohou podnik nijakým způsobem ovlivnit - vznikají proto sdružení akcionářů, v níchž se tito akcionáři spojují a posilují své mocenské pozice
někteří noví vlastníci neměli zájem na rozvoji podniků, ale na výhodném prodeji jejich akcií. Teprve relativně stabilní vlastníci jsou nuceni zajistit restrukturalizaci firem
- 2 spjaté aspekty kupónové privatizace:
noví akcionáři dostávali akcie zdarma a nebyli proto při absenci vlastního kapitálu žádat banku o úvěr
kupónová privatizace však nepřinášela do podniků nový kapitál, čímž byla restrukturalizace značně ztížena
- existovaly i další formy převodu státního majetku do soukromých rukou - odprodej podniků na základě výběrového řízení. Podmínkou odprodeje byla povinnost nového vlastníka přinést do podniků nový kapitál. Tento typ privatizace patřil ve výsledku k těm nejúspěšnějším (Škoda Mladá Boleslav)
Právní úprava podnikání
podnikání je u nás upraveno Obchodním zákoníkem (zákon č. 531/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů)
O.z. definuje podnikání jako „soustavnou činnost prováděnou samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní zodpovědnost za účelem dosažení zisku“.
podnikatelem může být FO nebo PO, která získala živnostenské oprávnění dle Živnostenského zákona (zákon č. 455/1991 Sb.). Průkazem živnostenského oprávnění je živnostenský list nebo koncesní listina
živnost - jakákoliv podnikatelská činnost, která není zákonem zakázaná nebo není ze živnostenského zákona vyloučena
podnik definován jako soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží:
- věci
- práva
- jiné majetkové hodnoty náležející podnikateli, které slouží k provozu podniku
soubor majetkových hodnot patřících podnikateli sloužících k jeho podnikání, se nazývá obchodním majetkem
Podnikatel, manažer, vůdčí osobnost
manažer - člověk, který vykonává zákl. manažerské funkce - plánování, organizování, vedení lidí a kontrola
vůdčí osobnost - člověk který umí získávat a ovlivňovat lidi, aby se dobrovolně a s nadšením snažili o dosažení podnikových cílů
jejich autorita tedy nevyplývá z formálního postavení uvnitř organizace, ale je dána jejich charismatem a schopnostmi
- ideální kombinace p+m+v - př. Tomáš Baťa
v+m - pro své poslání nemusí být podnikatelem - neziskové organizace, politika, vojenství př. W. Churchill
v+l - i zde lze dosáhnout úspěchu, dokáže-li se podnikatel obklopit schopnými manažery
2. Okolí podniku
- podnik není izolován, ale je obklopen vnějším světem, okolím
okolím podniku se myslí vše to, co je za pomyslnými hranicemi podniku jako sociálně-ekonomického a technického systému; čím je podnik ovlivňován, případně co sám může ovlivnit
vliv okolí na podnik je zpravidla velmi silný, zatímco možnost podniku ovlivňovat okolí je omezená
- okolí podniku není homogenní, skládá se z jednotlivých prvků propojených vazbami
- prvky jsou buď hmotného nebo nehmotného charakteru
Prvky okolí podniku
Geografické okolí
ovlivňuje podnik především v oblasti logistiky (řízení materiálních a výrobkových toků od zdroje k uživateli)
v případě stacionární výroby se k vlivu geografického okolí přihlíží při volbě lokalizace podniku
Sociální okolí
každý podnik má určitou sociální zodpovědnost vůči svému okolí a měl by zvažovat důsledky své činnosti pro společnost
- v ideálním případě by činnost podniku měla být prospěšná jak pro něj, tak pro jeho okolí
v reálném životě však tato situace nastává jen zřídka, protože zájmy vlastníků a manažerů se dostávají do rozporu se sociálními zájmy okolí
většina podnikatelských rozhodnutí se tak stává kompromisem mezi čistou ekonomickou racionalitou a sociální odpovědnosti podniku
sociální tržní ekonomika - koncepce uplatňovaná ve Spolkové republice Německo a některých dalších ZE státech
spočívá v zásazích státu proti faktorům, které by mohly vyvolat sociální napětí - př. Snaha o zabránění kartelizace, vzniku přílišné majetkové a příjmové nerovnosti a redukci negativních dopadů konjunkturních výkyvů
- jejím protikladem je svobodná tržní ekonomika neovlivňovaná státními opatřeními
Politické okolí
- politické klima v zemi, státní opatření jako znárodnění, združstevnění, privatizace etc.
- důležitá je i politika na komunální úrovni, jejíž aktéry jsou zejména obce
Právní okolí
- právo - prostředník politických vlivů
- právo vytváří základní podnikatelský rámec
- právní úprava podnikání - viz výše
- v řadě případů lze v hosp. oblasti použít i Občanský zákoník
právní úpravy nemohou nikdy být natolik vyčerpávající, aby pokryly všechny možné případy a situace - vznik precedensů v zemích s dlouholetou tradicí právního řádu (VB)
Ekonomické okolí
ek. okolí má pro podnik zásadní význam. Z něj získává podnik výrobní faktory a obrací se na něj se svými výrobky a službami
podnik je ve svém chování ovlivěn celkovou hospodářskou situací země a její dynamikou:
- dostupnost a cena VF
díky rozvoji logistiky a technologickému pokroku ztrácí tento faktor postupně své dominantní postavení - př. Japonsko - i přes omezenou surovinovou základnu si dokázalo vybudovat materiálově náročný průmysl, právě díky implementaci technologických poznatků, rapidně zvyšujících produktivitu práce
- daňová zátěž podniků
daňová politika státu hledá cestu mezi dvěma extrémy - daňové zatížení musí přinášet dostatek peněz do SR, ale nesmí působit demotivačně
DPH a spotřební daň ovlivňují rozhodování spotřebitelů a jejich poptávku po urč. výrobcích
firmy se zatížení mohou vyhnout buď daňovými úniky nebo přesunutí svých sídel do daňových rájů
- hospodářský růst, měnový a devizový vývoj
- míra inflace ovlivňuje ceny VF a koupěschopnost zákazníků
- devizové kurzy mají vliv zejména na podniky zapojené do mezinárodního obchodu
- k ek. okolí podniku patří i odběratelé (zákazníci), dodavatelé a finanční instituce (zejména banky)
Ekologické okolí
ekologický faktor musí podniky stále více respektovat, pod tíhou státu a občanských sdružení
na jedné straně představuje tento faktor bariéru v podnikání, na stranu druhou dává podnikům nové šance v oblasti výroby ek. nezávadných výrobků, recyklaci apod.
Technologické okolí
technologické okolí je zdrojem tech. pokroku, který dokáže zvyšovat efektivnost činnosti podniku
- může mít i své stinné stránky - negativní vliv na ŽP, vznik soc. problémů apod.
Etické okolí
v podnikatelském prostředí zahrnuje etika poskytování pravdivých informací, korektní hospodářské soutěžení, poskytování kvalitních služeb zákazníkům apod.
- pojetí etiky v současné době silně formují média a veřejné mínění
- etické cítění je podmíněno historicky a geograficky
pokud je v dané zemi rozvinuto etické cítění, pomáhá to překlenout případné nedostatky v právním řádu
Kulturně historické okolí
- vytváří se po generace
- zahrnuje vzdělanostní a kulturní úroveň obyvatelstva a je jednou z podmínek ek. rozvoje
Význam státu pro formování okolí podniku
- podstatnou část prvků okolí podniku (právo, politika, soc. aspekty, ek. klima...) formuje stát
- 2 mezní typy přístupu státu k ekonomice
- ekonomický liberalismus - „co není výslovně zakázáno, je dovoleno“
- centrálně plánovaná ekonomika - „co není výslovně dovoleno, je zakázáno“
v ek. liberalismu platí, že podnik je považován za zcela autonomní jednotku - má nejen právo, ale i povinnost samostatně rozhodovat, co a za jakou cenu vyrábí, komu prodá a odkud bude nakupovat potřebné výrobní faktory
omezení - např. cenová regulace, ekologie, bezpečnost státu etc. - mají plošnou platnost; nejde tedy o soubor výjimek vytvářených pro jednotlivé případy (vyj. - daňové zvýhodnění malých pivovarů)
stát si ponechává pouze ty činnosti, které není schopen trh zabezpečit (např. veřejné statky). Podniky se ale vždy s touto skutečností nesmiřují a snaží se na stát tlačit - cla, dovozní kvóty a přirážky, devalvace měny etc. ZE státy deklarují tržní principy, v případě silné konkurence však své podniky podrží a předejdou tak případné konkurenci celých odvětví
- lobbování - aktivita zájmových útvaru s cílem ovlivnit stát a jeho orgány
- považuje se za legitimní součást politické kultury
- hranice mezi lobbováním a korupcí velice tenká a neurčitá
- negativum je, že výhoda poskytnutá jedné skupině zároveň znevýhodňuje skupinu jinou
Nutnost poznávání okolí
nechce-li se nechat podnik svým okolím zaskočit, ale využít jej ve svůj prospěch, musí se o něj aktivně zajímat. K získání potřebných informací existuje řada zdrojů a technik.
v každém případě se doporučuje při těchto zkoumáních vyjít z obecných a dlouhodobě se prosazujících tendencí. Takovéto představy (prognózy, hypotézy) jsou v literatuře dosti frekventovány. K nejznámějším patří 10 megatrendů J. Naisbitta:
- přerod industriální společnosti ve společnost informační
- rychlý vývoj a implementace technologií nejvyšší úrovně
- krátkodobé plánování bude vytlačeno plánováním dlouhodobým a strategickým řízením
- snížení vlivu centralismu ve prospěch decentralizovaných institucí apod.
respektování megatrendů či jejich odmítnutí je záležitostí spíše velkých až transnacionálních společností.
České velké a střední podniky by o nich měly vědět a snažit se vytvářet svou vlastní představu o vývoji
svého relevantního okolí. K tomu jim slouží řada informačních zdrojů:
- vládní a jiné prognózy střednědobého a krátkodobého vývoje ekonomiky (ek. růst, inflace, měnové kurzy…)
- informace od zájmových průmyslových a podnikatelských svazů
- vlastní historické i prognostické informace o situaci na trhu
- informace o vývoji techniky a technologie v daném oboru
- informace o situaci v konkurenčních firmách a jejich očekávaném chování
k obecně dostupným zdrojům informací patří Obchodní věštník, který obsahuje základní identifikační údaje o firmách, ale i jejich účetní závěrky. E-verze věštníku umožňuje propojování informací, například zjistit personální provázanost jednotlivých firem.
Dále to jsou burzovní informace a denní tisk (zejména HN).
nejzávažnější informace o firmách se však získávají od obchodních přátel či podobnými
cestami. Z oficiálních informací nelze totiž vyčíst informace typu pověst firmy, úroveň managementu, důvěryhodnost dodržování nepsaných dohod apod.
informace, které podnik potřebuje, jsou specifické v tom smyslu, že musí respektovat potřeby konkrétních
podnikatelů. Jde tedy o to, aby podnik rozumně definoval své informační potřeby a ty pak systematicky
naplňoval.
3. Vývoj podnikové ekonomiky
Historický úvod
spolu s rozvojem obchodu vznikla potřeba vědeckého zkoumání podniku jakožto insitucionalizovaného
podnikání
- historicky vznikly 2 základní proudy tohoto přístupu:
v německy mluvících zemích se rozvíjí „věda o podnikovém hospodářství“, která zkoumá podstatu podniku a podnikání a snaží se poznatky uspořádat do vědecké disciplíny s důrazem na její přísnou logickou strukturu a komplexnost
ve Francii a později v USA vzniká jiný přístup k podnikání - teorie řízení, která analyzuje prvky řídícího procesu. Později se teorie řízení obohacuje o další prvky ze sociologie, psychologie a matematiky. V této souvislosti se hovoří o „školách řízení“
- první publikace, která se považuje za základ vědeckého přístupu k podnikům vznikla v Benátkách r. 1494. Autorem byl mnich Luca Paccioli a zabýval se v ní podvojným účetnictvím a obchodem
-dále Jacques Savary - Dokonalý obchodník (1675), Carl Günther Ludovici – „Akademie obchodníků...“
v roce 1804 vychází práce J. M. Leuchse „Obchodní systém“, ve které je popisován obchod z podnikohospodářského i národohospodářského hlediska. Leuchsovo dílo tvoří vrchol a zároveň konec obchodních věd 17. a 18. století. Ty ztratily po nástupu liberalismu a industrializace na významu.
koncentrace a intenzifikace průmyslové výroby přináší zvrat v podnikohospodářské problematice. Podniková ekonomika se tak dostává na vysoké školy a univerzity.
mezníkem bylo založení vysokých obchodních škol. V Praze byla jako první založena Vysoká škola obchodní v r. 1919 jako součást ČVUT. Proto dostávají absolventi ekonomických oborů titul inženýr.
Univerzita v Curychu byla první, která založila (r. 1903) katedru pro obchodní vědy, kterou převzal profesor J. F. Schär.
jádrem studijních plánů prvních VŠ bylo účetnictví, kupecké počty, obchodní písemný styk a administrativní práce.
Zakladatelské osobnosti
Léon Gomberg (1866-1935)
- Švýcar
sepsal práci “Obchodní nauka a soukromé podnikové hospodářství“ na téma, jak pozvednout obchodní nauku
tak, aby získala samostatný význam a jak ji propojit s ostatními obory pro výchovu obchodníka
jeho význam spočívá mj. v tom, že do centra podnikového hospodářství postavil účetnictví a ukázal, že je nejen pomocným technickým prostředkem, ale i nástrojem organizace moderních podniků a tím pádem důležitým prostředkem podnikohospodářského zkoumání souvislostí
Eugen Schmalenbach (1873-1955)
- Němec
- v podnikové ekonomice viděl hlavně návod k řešení praktických problémů
podnik nazývá částí společnosti, která se má snažit o hospodářské optimum ve společenském smyslu
jeho největší zásluhou je odvození a zdůvodnění fixních a variabilních nákladů; zdůvodnil rostoucí význam
fixních a mezních (marginálních) nákladů
druhou oblastí jeho zájmu byla věda o bilancích - nezkoumá bilanci pouze jako účetnický a právní problém,
ale zkoumá procesy, které se v bilanci odrážejí
třetí oblast tvoří teorie o využití cenového mechanismu tržní ekonomiky na vnitropodnikové úrovni
Erich Gutenberg (1897-1984)
- Němec
jeho práce má pro moderní podnikovou ekonomiku zakladatelský význam; jde o syntézu dosavadních
poznatků, na kterou navazovali všichni podnikohospodáři tvořící současně s ním nebo po něm
východiskem jeho koncepce podnikového hospodářství je kombinace výrobních faktorů, k nimž patří tři
elementární faktory (práce, provozní prostředky a materiál) a tři dispozitivní faktory (obchodní a provozní vedení, plánování a organizace).Výsledkem kombinačního procesu je výnos.
na svou dobu byla průkopnická i jeho metoda, která využívá všude tam, kde je to možné a účelné matematický aparát
Situace na území dnešní ČR
VŠO založena r. 1919, studium původně 3leté, poté se o rok prodloužilo, absolventi začali po r. 1934 dostávat
titul RCDr. (doctor rerum commercialium). Nejznámějšími profesory byli Josef Macek, Gustav Švamberg a Josef Pazourek
období mezi sv. v. bylo příliš krátké na to, aby v podnikovém hospodářství mohly vyrůst velké zakladatelské
osobnosti. Škola uzavřena v listopadu 1939.
po 2. sv. v. byla činnost školy obnovena. Nejvýznamnějšími profesory byli Karel Žlábek a Josef Blecha.
v r. 1945 byla jako protiváha „reakční“ VŠO založena Vysoká škola politická a sociální (VŠPS), kde mohli studovat i studenti bez maturity. Absolventi získali titul RSDr. Poté byla VŠO přejmeno vána na Vysokou školu věd hospodářských (VŠVH), v r.1949 byla zřízena Vysoká škola politických a hospodářských věd a VŠVH i VŠPS byly zrušeny. Z hosp. fakulty VŠPHV vznikla 1.9 1953 VŠE a VŠPHV zanikla.
v letech 1952-1960 existovala na ČVUT ekonomicko-inženýrská fakulta, vedoucí
Vloženo: 7.01.2010
Velikost: 878,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz