- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Popisek: Na ústní zkoušku
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiál1. Právo a jeho postavení ve společnosti. Pojem, vznik a charakteristika práva, antické římské právo, úloha práva při regulaci společenských vztahů, spolupůsobení práva a ostatních normativních systémů, zejména morálky.
Právo - normativní regulační systém, soubor pravidel chování, která:
mají obecně závazný charakter - zavazují obecně každého, kdo se ocitne v situaci touto normou předvídané
jsou vydávána ve zvláštní, státem uznané nebo stanovené formě - stát stanoví formu, způsob jejich přijetí, schválení a vyhlášení právních norem
jejich dodržování je vynutitelné státní mocí - stát disponuje prostředky a institucemi, s jejichž pomocí je schopen chování podle práva vynutit
Ve společnosti plní tyto funkce:
regulační - právo usměrňuje chování člověka, přikazuje, co se smí a co ne, co může a musí
informační - vyhlášení a zveřejnění zákonů a ostatních právních norem poskytuje občanům informace o jejich právech a povinnostech a o náležitém chování
motivační - seznámení se s právními normami motivuje k chování v souladu s právem
preventivní - vymezení práv a povinností působí jako prevence protiprávního jednání
Problémem kvality práva, jeho spravedlností či nespravedlností, se zabývá teorie a filosofie práva.
Druhy teorie práva:
přirozenoprávní – vznikla v řecké antické filozofii, rozlišuje právo na přirozené a pozitivní.
přirozené právo – je nezávislé na vůli a činnosti lidí. Je nárokem člověka, plyne z jeho místa ve světě a jako takové je stabilní a neměnné, původ hledali filosofové v přírodě, boží vůli a později v rozumu.
pozitivní právo, tj. platné právo, právo vytvořené lidmi
právní pozitivismus – vznikl v 19. století, předmětem studia teorie práva učinil pozitivní, tj. platné a existující právo, důraz na formu (např. Norimberské zákony – právně v pořádku, morálně…)
sociologický přístup – komplexní přístup, těžiště vývoje práva a jeho obsahu spatřuje ve společnosti samé, v cílech, záměrech, potřebách a zájmech (např. marxistická teorie práva; Marx nevytvořil ucelenou teorii práva, zdůrazňoval společenský původ a působení práva; ve společnosti, v níž existuje soukromé vlastnictví výrobních prostředků, vznikají skupiny lidí s rozdílným společenským postavením, s rozdílnými potřebami a zájmy, které nazval třídami.; třída, která vlastní, také řídí a vládne, stát je státem ekonomicky nejsilnější třídy, právo je vůle vládnoucích, tato vůle je určována materiálními podmínkami života té které třídy)
- všechny tři zmíněné přístupy k otázce podstaty práva existují paralelně vedle sebe, v současnosti převažuje přístup sociologický.
Vznik práva:
existuje cca 5-6 tisíc let; mladší než např. morálka a náboženství, současné chápání pochází z antického Říma
první písemné zmínky o právu najdeme v literárních dílech, za jednu z nejstarších dochovaných písemných právnických památek je považován Chammurapiho zákoník (Chammurapi, babylonská říše /1792-1750 př. n. l./ kamenné stély s 282 ustanoveními, uplatňovaly se v něm staré semitské právní normy /oko za oko, zub za zub/, na vývoj práva v Evropě neměl žádný vliv)
v období prvobytně pospolné společnosti bylo důležité dodržování pravidel tlupy, neochota podřídit se znamenala vyřazení z tlupy a smrt
s růstem a zdokonalováním výroby, růstem bohatství, majetkové nerovnosti, staré rodové zřízení zaniká, vzniká zvláštní veřejná moc – stát, který vládne nad obyvateli určitého území a jako orgán veřejné moci má zájem na regulaci vztahů, na určitém chování všech členů, žádoucí chování prohlásí právní normou a vynucuje jeho plnění - právo je tudíž spojeno se vznikem stát ( příčiny vzniku státu:
náboženské zdůvodnění – stát je produktem boží vůle
teorie moci – stát představuje vládu silného nad slabým, stát je přírodní zákon, který lidská vůle nemůže zrušit, tato teorie vychází z přirozené nerovnosti lidí
právní teorie – se dělí na:
patriarchální teorie – panovník je poddaným otcem
patrimoniální teorie – stát je orgánem vlastníků půdy, která byla ve středověku nejvýznamnějším výrobním prostředkem
smluvní teorie – stát je výsledkem společenské smlouvy, ve snaze zajistit další vývoj se lidé vzdají části svých práv a přenesou je na stát
teorie právního státu – veškerá činnost orgánů státu je podrobena zákonům
etická teorie – snaží se dokázat, že stát je mravně nutný
psychologická teorie – podle této je stát produktem „ducha národa“
marxistická teorie státu – podle ní je vznik státu důsledkem rozdělení společnosti na skupiny lidí s protikladným ekonomickým a sociálním postavením
Římské právo
právo starověké říše, kterou přežilo, ovlivnilo rozvoj evropského právního myšlení a vytvořilo množství forem, kterých je využíváno dodnes
dospělo k dokonalosti širokým používáním právní vědy v praxi, prameny římského práva mají výrazně kazuistický charakter
na celá tisíciletí vymezilo dvě velké právní oblasti – právo soukromé a právo veřejné
na počátku vývoje nebyla teorie, ale empirie a politická moc (celým římským právem proniká moc nad lidmi – otroky, dětmi, ženami)
římští právníci nám zanechali určitý způsob myšlení, středověcí k tomu přidali obecné pojmy
ovlivnilo rozvoj evropského právního myšlení a vytvořilo množství forem, kterých je využíváno dodnes; dějiny evropského práva – střet právních kultur tzv. severu s Římem-impériem nebo Římem-církví
Římský stát
vznik - kolem 8. - 5. století př. n. l. a trval více jak tisíc let
r. 395 n. l. - oddělení západní a východní části - západní část zničena invazemi germánských kmenů ze severu; východní část, byzantská, existovala ještě tisíc let, zánik je spojen s nájezdy Turků
období královské (8. - 5. st. př. n. l.), období republiky (4. - 1. st. př. n. l.), období principátu (1. st. př. n. l. – 3. st. n. l.), dominát (3. – 5. st. n. l.)
Vztah práva a ostatních normativních systémů
Právo není jediným normativním společenským systémem; vedle něho a spolu s ním působí morálka, politika, náboženství, pravidla slušného chování… Od ostatních pravidel liší především zvláštní formou, která je státem buď přímo stanovena, nebo uznávána a možností použití státního donucení k zajištění dodržování právních norem; i ostatní normativní systémy sankcionují nedodržování svých pravidel, žádný jiný však nemůže použít státního donucení k jejich zachování; nejdůležitější je vztah práva k morálce (nejstarší regulativní systém). Působí společně:
ve shodě - co právo sankcionuje jako protiprávní, morálka odsuzuje jako nemorální, tzn. že právo má morální podporu a jeho společenské působení je velmi efektivní
nebo
protikladně - co právo sankcionuje, to veřejné mínění schvaluje (např. pochopení veřejnosti pro manželku, která zabije manžela-tyrana) - právo nemá morální podporu, jeho společenská efektivnost je velmi nízká
Morálka = mravy, zvyky, obyčeje a označuje se jím hodnocení chování a jednání člověka ve vztahu k jiným lidem - soubor pravidel chování, který v dané společnosti vyjadřuje chápání dobra a zla, pojetí toho, co je čestné a nečestné, spravedlivé a nespravedlivé.
Základní kategorie morálky:
dobro a zlo – dobro je nejvýznamnější a nejvyšší morální kategorií, jíž poměřujeme hodnotu veškerého lidského chování
spravedlnost a nespravedlnost – jednotná a uspokojivá definice neexistuje, v právním smyslu je spjata s pojmem rovnosti, respektive rovného zacházení
čestnost a nečestnost – v každé společnosti existují uznané normy cti, které upravují představu o tom, co je čestné a co ne, základem cti jsou mínění, které mají o hodnotě člověka lidé kolem něho, ale i on sám
Odlišnosti práva a morálky:
- v obsahu:
MORÁLKA zahrnuje morální názory, ideje a představy jednotlivce o tom, co je dobré, spravedlivé a čestné, morální normy jsou pravidla chování, která stanovují vzory chování pro opakující se situace mezilidských vztahů, etiku neboli vědu o morálce, vlastní morální jednání, PRÁVO naproti tomu obsahuje pouze obecně závazná pravidla chování (právní normy)
- ve způsobu závaznosti:
působení MORÁLNÍCH norem má vnitřní aspekt=morální uvědomění člověka (chová-li se v rozporu s ním, sankcí má výčitky svědomí) a vnější aspekt= tím je tlak veřejného mínění, projevuje se schvalováním nebo odsouzením určitého chování, PRÁVO působí většinou pod hrozbou vnější sankce (lidé jednají podle práva většinu ze strachu před trestem, před státním donucením)
- ve způsobu vzniku:
MORÁLNÍ normy - výsledek dlouhodobého pravidelného, zvykem potvrzeného uplatňování určitých pravidel, PRÁVNÍ normy - vytvářeny zákonodárnou mocí, mohou se často měnit, bývají doplňovány a rušeny;
- každý z regulačních systémů (právo, morálka) má svou sféru působení, rozeznáváme:
- samostatné působení – některé vztahy upravuje pouze právo (nařízení, že se jezdí vpravo), některé vztahy upravuje pouze morálka (povinnost převést slepce)
- společné působení –určité chování je regulováno oběma (otázky lidského života, zdraví, cti, ochrany osobnosti, péče o člověka, …)
Samotná právní úprava určitých vztahů je nemorální (např. doživotní imunita našich poslanců a senátorů) - zásada: Co není zákonem zakázáno je dovoleno (dovolávají se jí zejména ti, kteří přestoupí meze slušnosti a různým způsobem se obohacují, ovšem tak, že zákon přímo neporušují).
2. Velké právní systémy – kontinentální systém a recepce římského práva, odlišnost anglosaského systému od kontinentálního a její historické příčiny
odlišnosti jednotlivých právních systémů vyplývají z rozdílů v ekonomice, kultuře, rozdílných tradicích, geografického prostředí a řady dalších odlišností - vnitrostátní právo se váže k určitému teritoriu, tj. platí jen na určitém území, na území státu, z jehož suverenity se odvozuje, ve federacích platí zároveň právo federální a právo členských států, ve státech, kde vedle sebe na stejném území platí více právních řádů, také v případě, že nový stát je nástupníkem několika států (např. v ČSR do roku 1950 – recepce práva z bývalého Rakouska–Uherska - zachovala právní dualismus, v českých zemích platilo právo rakouské, na Slovensku právo uherské)
v historickém vývoji se vytvořily dva základní modely - typy právní kultury, v důsledku kolonialismu rozšířené téměř po celém světě systém kontinentálně – evropský a anglosaský, dále systémy práv náboženských a tradičních
Systém kontinentálně – evropský
vznikl recepcí – převzetím antického římského, především občanského práva
charakteristickým rysem tohoto systému právní kultury je skutečnost, že základním pramenem práva je normativní právní akt jako výsledek činnosti zákonodárného systému - ústava jako zákon nejvyšší právní síly
systém práva psaného, práva parlamentu, vylučuje tzv. soudcovskou tvorbu práva, při rozhodování vychází soudce ze zákona a striktně jej dodržuje
od počátku 11. století - recepce římského práva - rozvoj feudální společnosti přinesl právní problémy, které římské právo dokázalo prakticky řešit, na základě římského práva se ve 12. stol. vyvinula samostatná právní kultura (o recepci nejde v Itálii, na jejímž území nikdy nepřestalo platit) - o klasickou recepci práva se jednalo zejména v Německu a střední Evropě
římské právo stalo podnětem k rozvoji nového právního myšlení, postupně je vytvářena právní terminologie a právně teoretické pojmy
římské právo nikdy z užívání nevyšlo, nebylo však odborně pěstováno, královské výnosy a oficiální kodifikace na ně přesně navazovaly
římské právo zůstávalo na teritoriích římských provincií, později na teritoriích okupovaných Germány, své záležitosti jím spravovala také katolická církev
národní právní systém germánských států stál ve stínu dvou velkých systémů práva: římského a kanonického, z jejichž studia vyrůstaly později všechny právní nauky, proto byla tato dvě práva nazývána práva obojí - ius utriusque, byla studována jako základ právního myšlení, hlavní zdroj kanonického práva (od 6. stol.) - usnesení koncilů a Písmo svaté
Itálie
na počátku 11. stol. byla založena tradice římskoprávní školy - univerzita v Bologni ( glosátorská škola – studenti bolognské univerzity si při studiu římskoprávních pramenů (zejm. Digesty) vpisovali do textu výsledky svých úvah – glosy; glosy byly tvůrčím skutkem, vyjadřovali názory, byly zapisovány pod značkami autorů, vysvětlovaly obtížná místa, odkazovaly na podobná místa, určovaly autorství; opatřování základních textů glosami a následné přepisování bylo technicky náročné, a bylo proto nutné vydávat glosy samostatně - značný ohlas, stovky posluchačů, kteří začali glosy šířit dál, smysl práce - proniknout do textu a zprostředkovat jej dalším uživatelům
další významná římskoprávní škola - škola komentátorů (postglosátoři) – zpracovávali obsah římskoprávních pramenů pokročilejším způsobem, vyjadřovali se soustavněji, komentovali; vytvářeli také tzv. konsilia - právní posudky, které měly často ucelený a přehledný charakter; volnější vztah k původním textům, více prostoru pro uplatnění vlastních myšlenek; vznikaly celky probírající souvisle určitou tematickou oblast; začali budovat právní vědu opřenou o systematické obecné pojmy (kazuistika ( pojmy); na rozdíl od glosátorů (akademičtí právničtí teoretikové) byli komentátoři praktici, představitelé právní praxe - přístup byl školsky, tj. výkladový, užívali římské právo jako právo obecné, stojící v pozadí každého městského práva;
glosátoři byli většinou akademičtí právní teoretikové, kdežto komentátoři praktici, advokáti, komentátoři položili ve sporech mezi městy základy kolizních právních norem, tzv. mezinárodního práva soukromého;
Recepce římského práva ve Francii
galský způsob právní vědy – mos gallicus, kritika italské školy, francouzské právo bylo humánnější – právní humanismus;
největším přínosem francouzské školy byl rozvoj v 16. stol. - kritický přístup k hodnocení starých památek, hledán psaný rozum
pro francouzské glosátory je typická znalost jazyka, smysl pro racionalitu a systém – základ pro přirozenoprávní teorie, zaváděli systematické právní myšlení
vysoká odborná úroveň humanistů, znalost latiny, filosofie a historie, ale vzdalovali se praxi, málo srozumitelní;
Francie se k recepci římského práva chovala vlažně, odmítala myšlenku novodobé římské říše, znamenala pro ni i tlak Říše římské národa Německého, římské právo bylo r. 1219 na pařížské Sorbonně zakázáno přednášet
francouzská recepce římského práva - základ humanistické a přirozeněprávní školy, vznik kritických vydání justiniánské kodifikace, např. „Corpus iuris civilis“
francouzští panovníci usilovali o sjednocení francouzského právního řádu – jih – psané právo vycházející z římského, sever – nepsané právo – místní právní obyčeje ( důsledkem byl vznik francouzského obecného práva, úředně sepsán roku 1454
právo francouzské – základním pramenem práva je Code civil - Napoleonský občanský zákoník (1804) – už ve svém úvodu obsahuje ustanovení vyjadřující víru v psané právo a jeho úplnost, soudce měl postupovat tak, jako by se případ v justiční praxi vyskytl poprvé, v krajních případech přípustné, při nedostatku jiných pramenů, rozhodnout podle „přirozených zásad právních“
Recepce římského práva v Německu
do konce 15. stol. teoretická recepce, od 15. stol. se hovoří o tzv. právní praxi a recepci praktické, někdy též označována za recepci plnou - došlo k jednorázovému převzetí římského práva v té podobě, kterou vytvořil italský středověk, především dílo komentátorů. Původně římské právo označováno jako subsidiární ve vztahu k národnímu právu, postupně však římské právo dostávalo přednost před právem domácím, bylo tedy aplikováno primárně
r. 1495 byl vydán „Soudní řád pro říšský komorní soud“, který měl soudit podle „obecného práva říše“ (= práva římského) a teprve v druhé řadě přihlížet k práv. řádu jednotlivých zemí
přirozenoprávní racionalismus – 17. stol. – věřil v rozumovou poznatelnost a rozumovou podstatu práva = přirozené právo platí právě proto, že je právem rozumným, racionálně zdůvodnitelným. Představitelem je Hugo Grotius - hledal pravidla chování, která by obstála vždy a všude, přirozené právo má platit nezávisle na boží existenci, spíše shrnoval základní zásady sociální etiky, než že by se jednalo o systém práva. Základním principem, jehož se dovolával, byl požadavek dodržovat dané sliby ( „Smlouvy mají být dodržovány! ( základ novodobého MP (závazné normy chování vznikají na zákl. dohody zúčastněných stran). Přirozenoprávní učení se stalo základem revolučních požadavků usilujících o odstranění feudálního absolutismu a nastolení politického uspořádání opřeného o přirozenoprávní výklad lidských a obyčejových práv ( svobodná společnost rovnoprávných občanů. Racionalistická a přirozenoprávní škola usilovala o uspořádání a kodifikaci právního řádu.
pandektistika (pandektní právo) – Německo, 19. Stol. – návrat k římskému právu - historická škola uznávala úlohu římského práva v evropských dějinách, ale chtěla ji očistit od dobových nánosů a deformací ( vracela se k justiniánské kodifikaci práva. Vznikla z opozice proti přirozenoprávnímu racionalismu (právo je racionálně nepostižitelné, protože je výsledkem samovolně probíhajícího historického vývoje), ale převzala z něho to nejcennější – obecné pojmy a třídící pohled na právo. Do soukromoprávního systému vložila (vedle věcného, obligačního, rodinného a dědického práva) obecnou část, kde se soustředila na obecné otázky, byl použit vysoký stupeň zobecnění (pojmy jako právní vztah, právní instituce, právní nárok atd.).
Právo rakouské
r. 1811 – ABGB – Allgemeines Bürgeliches Gesetzbuch – obecný občanský zákoník, jeho základem je přirozenoprávní racionalistická teorie, volnější chápání vztahu soudce a zákona
Recepce římského práva v českých zemích
vhodné podmínky od 13. stol. zejména ve městech, v ostatních složkách společenského života od 16. stol. - recepce římského práva se projevuje zejména v oblasti středověkého městského práva, jsou v ní upravovány vztahy při výrobě a výměně zboží
šlechtici, tvůrci zemského práva, recepci římského práva ignorují, za recepci římského práva lze označit snahy panovníků, kteří se snaží posílit své postavení a hledají v právu Říma nařízení, která postavení panovníka podporují (centralistické pojetí vlády)
první recepce římského práva - Horní zákoník (Ius regale montanorum), vydaný Václavem II. - upravoval právní otázky související s těžbou nerostného bohatství
Karel IV. vydal Codex Carolinus (zvaný Maiestas Karolina) - dokonalý právní text, Ferdinand I. zřídil v Praze apelační soud (r. 1548), poskytl pro recipování římského práva nové možnosti (tribunál byl složen z učených právníků)
středověké odborné zpracování římského práva především na univerzitách, vč. Karlovy univerzity, o právu římském se hovořilo jako o právu obecném, bylo vydáváno za vzor nepřekonatelné dokonalosti, s naprosto přesnými formulacemi a systémem uspořádání
vlivy římského práva a římské právní vzdělanosti je možné sledovat také v tzv. právních knihách (soukromých příručkách práva), např. v Knize Rožmberské, významnou roli při šíření římskoprávní vzdělanosti sehrála právnická fakulta UK (založené r. 1348), vyučovalo se zde právo kanonické, od r. 1372 i právo římské, v tomto roce založena samostatná právnická fakulta, po jejím zániku r. 1419 zůstala UK bez této výuky až do 17. stol.
propagátorům římského práva patřil v 15. stol. písař Prokop, který přednášel o městském právu, o recepci římského práva se v 16. a 17. stol. zasloužili zejména Jan Kocín z Kocinétu a Jan Matyáš ze Sudetu
Vloženo: 20.03.2011
Velikost: 377,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Mohlo by tě zajímat:
Skupina předmětu Právo - Základy práva
Reference vyučujících předmětu Právo - Základy práva
Podobné materiály
- 06 - Právo ve sportu - Právo
- 06 - Právo ve sportu - Občanské právo hmotné
- 06 - Právo ve sportu - Obchodni_pravo
- 06 - Právo ve sportu - Právo - poznámky
- 06 - Právo ve sportu - Právo I.
- 06 - Právo ve sportu - Právo II.
- 06 - Právo ve sportu - Právo III.- výklad práva
- 06 - Právo ve sportu - Právo ve sportu - zkouška, okruhy vypracované
- 06 - Právo ve sportu - Islamské právo Šaria
- 06 - Právo ve sportu - Rodinné právo
- PRA - Právo - Pracovní právo
- PRA - Právo - Rodinne_pravo
- PRA - Právo - Trestní právo
- ZSV - Základy společenských věd - Občanské právo
- ZSV - Základy společenských věd - Pracovni právo
- ZSV - Základy společenských věd - Pracovní právo
- ZSV - Základy společenských věd - právo a morálka
- ZSV - Základy společenských věd - Právo
- ZSV - Základy společenských věd - Rodinne právo
- ZSV - Základy společenských věd - Rodinné právo
- ZSV - Základy společenských věd - Správní právo
- ZSV - Základy společenských věd - Trestni právo
- ZSV - Základy společenských věd - Trestní právo
- ZSV - Základy společenských věd - Ústavní právo
- ZSV - Základy společenských věd - Občanské o obchodní právo
- ZSV - Základy společenských věd - Občanské právo
- ZSV - Základy společenských věd - Pracovní právo
- ZSV - Základy společenských věd - pravo
- ZSV - Základy společenských věd - Právo-základní pojmy a vztahy
- ZSV - Základy společenských věd - Právo
- ZSV - Základy společenských věd - Právo.doc
- ZSV - Základy společenských věd - Rodinné a pracovní právo
- ZSV - Základy společenských věd - Rodinné právo
- ZSV - Základy společenských věd - Soukromé právo
- ZSV - Základy společenských věd - Správní právo
- ZSV - Základy společenských věd - Trestní právo hmotné a procesní
- ZSV - Základy společenských věd - Trestní právo
- ZSV - Základy společenských věd - Veřejné právo
- PRA - Právo - Občanské právo
- CJ - Český jazyk - Vypravovani - charakteristika
- CJ - Český jazyk - vývoj českého pravopisu
- PRA - Právo - Obchodní právo
- PRA - Právo - Rodinné právo-náhradní výchova dětí a vyživovací povinnost
- PRA - Právo - Rodinné právo-zákon o rodině
- PRA - Právo - Správní právo
- PRA - Právo - Trestní právo - hmotné
- PRA - Právo - Trestní právo - procesní, názvy hlav o trestných činech
- PRA - Právo - Závazkové právo dle občanského zákoníku
- CJ - Český jazyk - Pravopis
- CJ - Český jazyk - Slova přejatá a jejich pravopis
- CJ - Český jazyk - VYPRAVOVÁNÍ
- CJ - Český jazyk - Vypravování
- CJ - Český jazyk - Základní pravopisné jevy
- CJ - Český jazyk - Základní principy českého pravopisu
- PRA - Právo - 11MO obchodní právo1
- PRA - Právo - 12MO obchodní právo2
- PRA - Právo - 13MO obchodní právo3
- PRA - Právo - 14MO pracovní právo1
- PRA - Právo - 15MO pracovní právo2
- PRA - Právo - 16MO občanské právo závazkové1
- PRA - Právo - 17MO spravní právo1
- PRA - Právo - 18MO správní právo2
- PRA - Právo - 20MO občanské právo procesní
- PRA - Právo - 21MO občanské právo závazkové2
- PRA - Právo - 22MO rodinné právo
- PRA - Právo - 23MO pracovní právo
- PRA - Právo - 24MO trestní právo1
- PRA - Právo - 25MO trestní právo2
- PRA - Právo - 4MO ústavní právo
- PRA - Právo - 5MO občanské právo
- PRA - Právo - 7MO občanské právo
- PRA - Právo - 8MO dědické právo
- PRA - Právo - 9MO živostenské právo
- PRA - Právo - Živnostenské právo
- ZSV - Základy společenských věd - Právo občanské, obchodní a živnostenské
- ZSV - Základy společenských věd - Právo- vznik, vývoj a obecná charakteristika
- ZSV - Základy společenských věd - Rodinné a pracovní právo
- ZSV - Základy společenských věd - Trestní právo
- Právo - Základy práva - Právo v českých zemích
- CJ - Český jazyk - VYPRAVOVANI
- CJ - Český jazyk - Vývoj českého pravopisu
- PRA - Právo - Občanské právo
- PRA - Právo - Pracovní právo
- PRA - Právo - Realizace a aplikace práva, systém práva, právo veřejné a soukromé
- PRA - Právo - Rodinne pravo
- PRA - Právo - Ustavní právo
- PRA - Právo - Zavazkove pravo
- CJ - Český jazyk - Vypravování a fejeton
- PRA - Právo - Právo - povolání
- PRA - Právo - Rodinné právo - manželství
- PRA - Právo - Rodinné právo - Vztahy mezi dětmi a rodiči
- ZSV - Základy společenských věd - Stát a právo během historického vývoje
- ZSV - Základy společenských věd - Trestní právo
- ZSV - Základy společenských věd - Rodinné právo
- PRA - Právo - Dědické právo
- PRA - Právo - Občanské právo
- PRA - Právo - Rodinné právo
- PRA - Právo - Význam práva ve společnosti, stát a právo
- PRA - Právo - Věcné právo
- PRA - Právo - Závazkové právo
- PRA - Právo - Ústavní právo
- PRA - Právo - 1.MO Právo
- PRA - Právo - 10.MO Právo
- PRA - Právo - 11.MO Právo
- PRA - Právo - 13.MO Právo
- PRA - Právo - 14.MO Právo
- PRA - Právo - 15.MO Právo
- PRA - Právo - 16.MO Právo
- PRA - Právo - 17.MO Právo
- PRA - Právo - 18.MO Právo
- PRA - Právo - 19.MO Právo
- PRA - Právo - 2.MO Právo
- PRA - Právo - 20.MO Právo
- PRA - Právo - 21.MO Právo
- PRA - Právo - 22.MO Právo
- PRA - Právo - 23.MO Právo
- PRA - Právo - 24.MO Právo
- PRA - Právo - 25.MO Právo
- PRA - Právo - 3.MO Právo
- PRA - Právo - 4.MO Právo
- PRA - Právo - 5.MO Právo
- PRA - Právo - 6.MO Právo
- PRA - Právo - 7.MO Právo
- PRA - Právo - 8.MO Právo
- PRA - Právo - 9.MO Právo
- ZSV - Základy společenských věd - PRÁVO
- CJ - Český jazyk - Vývoj českého pravopisu Národní jazyk Vypravování
- E - Ekonomie - Mzdy, odměňování, pracovní právo
- PRA - Právo - Mezinárodní právo
- PRA - Právo - Obchodní právo
- PRA - Právo - Pracovní právo
- PRA - Právo - Právo USA
- PRA - Právo - Rodinné a občanské právo
- PRA - Právo - Soukromé právo
- PRA - Právo - Správní právo a trestní právo
- PRA - Právo - Veřejné právo
- PRA - Právo - Ústavní právo
- ZSV - Základy společenských věd - Konflikt v mezilidských vztazích Trestní právo
- ZSV - Základy společenských věd - Rodina Rodinné právo
- ZSV - Základy společenských věd - Ústavní právo Filosofie novověku
- CJ - Český jazyk - Aktuální členění větné, zásady českého pravopisu
- CJ - Český jazyk - Vypravování a charakteristika
- CJ - Český jazyk - Zásady českého pravopisu
- IVT - Informatika a výpočetní technika - Softwarové právo
- PRA - Právo - Ustavni pravo
- PRA - Právo - medicina pravo 2
- PRA - Právo - Občanské právo
- PRA - Právo - Pracovní právo
- PRA - Právo - Rodinné právo
- PRA - Právo - Občanské právo
- PRA - Právo - Ústavní právo
- PRA - Právo - Občanské právo - práva věcná a závazková
- CJ - Český jazyk - Pravidla českého pravopisu
- E - Ekonomie - Živnostenské právo
- CJ - Český jazyk - Vypravování
- CJ - Český jazyk - Vypravování
- PRA - Právo - pracovni pravo
- PRA - Právo - Pracovní právo
- PRA - Právo - Rodinné právo
- PRA - Právo - Správní právo
- PRA - Právo - Živnostenské právo
- ZSV - Základy společenských věd - Právo
- CJ - Český jazyk - sloh Zavři oči a poslouchej vypravování
- CJ - Český jazyk - VYPRAVOVÁNÍ
- ZSV - Základy společenských věd - Občanské právo
- ZSV - Základy společenských věd - Právo
- ZSV - Základy společenských věd - Rodinné právo
- ZSV - Základy společenských věd - SOUKROMÉ PRÁVO
- ZSV - Základy společenských věd - systém práva (úvod, rozdělení, oblasti+občanské právo)
- ZSV - Základy společenských věd - Trestní právo - hmotné
- ZSV - Základy společenských věd - Trestní právo
- ZSV - Základy společenských věd - VEŘEJNÉ PRÁVO
- PRA - Právo - Trestní právo
- ZSV - Základy společenských věd - Trestní právo
- PRA - Právo - Pracovní právo
- CJ - Český jazyk - Vypravování
- PRA - Právo - Obchodní právo
- PRA - Právo - Pracovní právo
- PRA - Právo - právo v sociální praxi
- PRA - Právo - Rodinné právo
- PRA - Právo - Soutěžní právo, hospodářská soutěž
- PRA - Právo - Správní právo
- PRA - Právo - Trestní právo procesní
- PRA - Právo - Trestní právo
- PRA - Právo - Živnostenské právo
- CJ - Český jazyk - PRAVOPIS, UMĚLECKÉ PROSTŘEDKY
- PRA - Právo - Dědické právo
- PRA - Právo - Finanční právo
- PRA - Právo - Obchodní právo, Opatrovník
- PRA - Právo - Obchodní právo, Správní řízení
- PRA - Právo - Obchodní právo, Úřad práce
- PRA - Právo - Obchodní právo
- PRA - Právo - Občannské právo hmotné
- PRA - Právo - Občanské právo hmotné
- PRA - Právo - Občanské právo procesní, Finanční právo
- PRA - Právo - Občanské právo procesní
- PRA - Právo - Občanské právo
- PRA - Právo - Pracovní právo, Darovací smlouva
- PRA - Právo - Pracovní právo
- PRA - Právo - Pracovní právo
- PRA - Právo - Pracovní smlouva, Kupní právo
- PRA - Právo - Realizace a aplikace práva, systém práva, právo veřejné a soukromé
- PRA - Právo - Rodinne pravo
- PRA - Právo - Rodinné právo, Opatrovník a pěstoun
- PRA - Právo - Rodinné právo
- PRA - Právo - Správní právo
- PRA - Právo - Trestní právo hmotné, Státní rozpočet, daně a poplatky
- PRA - Právo - Trestní právo hmotné
- PRA - Právo - Trestní právo procesní, Katastr nemovitostí
- PRA - Právo - Trestní právo procesní
- PRA - Právo - Ustavní právo
- PRA - Právo - věcné právo
- PRA - Právo - Zavazkove pravo
- PRA - Právo - Ústavní právo a LZPS
- PRA - Právo - Ústavní právo, Domácnost a osoby blízké, příbuzenství
- PRA - Právo - Úvod do právní nauky, Trestní právo hromtné
- PRA - Právo - Živnostenské právo. Přestupky
- PRA - Právo - Živnostenské právo
- ZSV - Základy společenských věd - Obchodní právo
- ZSV - Základy společenských věd - PRACOVNÍ PRÁVO, POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI
- ZSV - Základy společenských věd - PRÁVO A JEHO ZÁKLADNÍ POJMY
- ZSV - Základy společenských věd - PRÁVO SOUKROMÉ A JEHO ODVĚTVÍ – OBČANSKÉ PRÁVO
- ZSV - Základy společenských věd - PRÁVO VEŘEJNÉ A JEHO ODVĚTVÍ – TRESTNÍ PRÁVO
- ZSV - Základy společenských věd - Správní právo
- ZSV - Základy společenských věd - SPRÁVNÍ PRÁVO
- ZSV - Základy společenských věd - TRŽNÍ EKONOMIKA – ŽIVNOSTENSKÉ A OBCHODNÍ PRÁVO
- CJ - Český jazyk - ROMANTISMUS, SLOVANSKÉ JAZYKY, VYPRAVOVÁNÍ
- CJ - Český jazyk - vypravovani
- E - Ekonomie - pravo v eko
- E - Ekonomie - Živnostenské právo
- IVT - Informatika a výpočetní technika - Autorské právo a zákony v IT, typy kom. prog
- PRA - Právo - Maturitní otázka Právo
- PRA - Právo - Maturitní otázka Právo
- ZSV - Základy společenských věd - Občanské právo
- ZSV - Základy společenských věd - Pracovní právo
- ZSV - Základy společenských věd - Rodinné právo
- ZSV - Základy společenských věd - Spravni pravo
- ZSV - Základy společenských věd - Trestni pravo
- CJ - Český jazyk - Pravopis u
- PRA - Právo - Obcanske pravo hmotne
- PRA - Právo - Pracovni pravo
- PRA - Právo - Rodinne pravo
- PRA - Právo - Ustavni pravo
Copyright 2024 unium.cz