- Stahuj zápisky z přednášek a ostatní studijní materiály
- Zapisuj si jen kvalitní vyučující (obsáhlá databáze referencí)
- Nastav si své předměty a buď stále v obraze
- Zapoj se svojí aktivitou do soutěže o ceny
- Založ si svůj profil, aby tě tví spolužáci mohli najít
- Najdi své přátele podle místa kde bydlíš nebo školy kterou studuješ
- Diskutuj ve skupinách o tématech, které tě zajímají
Studijní materiály
Zjednodušená ukázka:
Stáhnout celý tento materiálVývojová psychologie
Předmět, význam a metody VP
VP je z jednoho hlediska psychologické odvětví
zkoumá zákonitosti duševního vývoje člověka
shromažďuje, popisuje, srovnává a třídí poznatky o duševním životě člověka od počátku až do konce jeho vývoje
studium změn chování a prožívání v určitém časovém průběhu je nejobecnějším předmětem široce chápané VP
proces vznikání, proměn a zanikání se nazývá geneze (genesisi = vznik)
Předmětné okruhy:
studium fylogeneze psychiky – pozorování a srovnávání různých druhů živočichů na rozdílném stupni vývoje
studium antropogeneze psychiky – vývoj duševna u lidí v různých historických etapách a civilizačních okruzích
studium ontogeneze psychiky – v nejširším pojetí od jeho početí do smrti
studium aktuální geneze – vývoj psychických procesů (vnímání, myšlení, učení...)
VP (pojem) studuje změny k nimž dochází v průběhu života jedince
v dětství a dospívání jde především o změny evoluční – zákonitý, jednorázový, neopakovatelný postup řady změn vycházejících ze sebe navzájem, které lze popsat jako přechod od méně dokonalých k dokonalejším
tyto změny sledují určitý cíl
i když ke změnám dochází i v období dospělosti, nikdy nebudou tak rychlé a převratné
v období dospělosti tedy hovoříme jako o období stability
od určitého věku dochází ke změnám involučním – úbytek některých schopností a adaptačních funkcí; ve skutečnosti lze involuci pozorovat již ve středním věku dospělém; u většiny lidí začíná být zřetelná po 50.roce života a dále se zvýrazňuje
evoluční a involuční změny nemusí být v protikladu, lze je pozorovat zároveň: pozitivní změny za poklesu např. výkonnosti
klíčová (uzlová) období – nejvýznamnější změny jsou v dětství; vývoj však není plynulý – jde spíše o nárazy a skoky a pak období kdy se „nic“ neděje; tyto nárazy jsou kratší období (porod, puberta)
vývoj psychiky od narození do dospělosti je u člověka složitější, než u jiných živočichů
období dětství se relativně prodlužuje: u nižších živočichů se jedinec rodí téměř „hotový“, či za krátkou dobu připravený se sám živit, chránit a samostatně existovat
novorozené dítě je pro svou neschopnost přežít bez cizí pomoci po řadu let „nehotové“
i v rámci vývojové řady savců lze dokázat, že některé morfologické a funkční změny, které u jiných druhů probíhají v rámci nitroděložního života, probíhají u dítěte až po narození
Základní cíle VP (v ontogenetickém období):
popsat vývojovou změnu charakteristickou pro dané vývojové stadium; nelze popsat zcela, vždy půjde jen o určitý i obsáhlý výběr
z daných poznatků odvodit obecné zákonitosti týkající se vývoje psychických struktur a příčinných souvislostí v celém průběhu vývoje člověka; problém je v jedinečnosti každého člověka – nelze příliš zobecňovat
konečným cílem je vytvoření co možná jednotné teorie, z nichž by bylo možné odvodit co nejvíce faktů
VP
obor, který se snaží postihnout normální – zdravý vývoj jedince a snaží se zjistit všechna rizika a ohrožení vývoje
snahou je okleštit lidský vývoj od ohrožení, optimalizovat jej
pochopit běh lidského života a faktory, které ho ovlivňují
Druhy změn ve vývoji
změny velikosti – dítě roste do výšky, přibývá na váze, v duševní oblasti, slovní zásoba, obsah paměti, kapacita poznávacích procesů
změny proporcí – vlastnostní a duševní funkce se u dítěte seskupují v jiném poměru než u dospělého, či poměr hlavy k poměru těla
zanikání starých vlastností – zanikání podmíněných reflexů, zakrnění brzlíku v dospívání, vypadávání mléčného chrupu
získání nových vlastností – trvalý chrup, činnost pohlavních žláz
Příčiny a zákonitosti vývoje (determinace)
vnitřní činitelé – dědičnost, vrozené vlastnosti, zvláštnosti NS, spontánní vývoj neboli zrání, činnost žláz s vnitřní sekrecí
S. Freud
vnější činitelé (Watson) – působí na organismus z bližšího či vzdálenějšího okolí; jsou to ekonomické a materiální podmínky, lidé, kteří dítě obklopují a výchova
oba druhy vlivu spolu souvisí; podle toho, který z činitelů byl upřednostňován rozlišujeme tzv. biogenetická teorie – determinované dědičností a sociologické prostředí – určeno prostředím
Mechanismy vývoje – učení a zrání
dítě se rodí s určitými vrozenými zvláštnostmi NS; rozvíjení nových předpokladů závisí na spontánním vývoji – zrání a na aktivním osvojování schopností – učení
sociální prostředí – kontaktem s lidmi se dítě vyvíjí, učí se řeči, vytváří citové vztahy, osvojuje si způsoby jednání se společností; společnost ovlivňuje jedince i výchovou; v průběhu vývoje se vnější a vnitřní vlivy stírají
Plasticita a resilience ve vývoji
plasticita – míra, do které je možné vývoj měnit a napravovat; nepodporuje názor na důležitost prvních 3 let života, jako nejdůležitější období
manželé Clarkeovy – snažili se prokázat, že vývoj je plastický; je nutné rozlišovat formy, rozsah, trvání, např. mateřské deprivace; je nutné uvádět věci do souvislostí; dětská osobnost je plastičtější než dospělá – negativní zkušenosti mohou odeznít; náprava deprivace je možná; abychom poznali příčinné souvislosti je nutné provést změnu
resilience – časné nepříznivé okolnosti mohou a nemusí mít negativní dopad; dříve se užíval pojem sebenapravující tendence, pak odolnost vůči stresu; zabývali se jí Matějček, Dytrych, Wernerová, Mastenová; resilience je pružnost, schopnost vrátit se k původnímu tvaru, je to schopnost, proces i výsledek úspěšné adaptace člověka navzdory nepříznivým podmínkám; 2 proudy, které uvažují, který člověk je resilientní; zda ten, který prošel traumatickou zkušeností a vydržel nebo ten, který v životě traumatickou zkušenost neměl
protektivní faktory (podporující resilienci) k jedinci:
do 3 let – roli hraje temperament, vrozené vlastnosti v chování; resilientní děti jsou čilé, aktivní, zvladatelné, mazlivé, přizpůsobivé, mají schopnost vyvolat pozitivní odezvu
předškolní věk – odolné děti jsou samostatné, řeknou si o pomoc, komunikovat, domluvit se
školní věk + adolescence – velký vliv komunikace a řešení problémů, pokud dítě vyřeší problém samo, rodiče jej za něj neřeší; sebevědomí zvyšují zájmy
v rodině – příležitost zažívat úzký emocionální vztah nejméně k jedné emočně stabilní osobě – bazální důvěra ve svět (rodiče, prarodiče, pečovatelé); resilientní děti mají pečovatelské tendence (postarají se o staré); v rodinách resilientních dětí je častý duchovní rozměr
Nejznámější vývojové koncepce
→ Etapy duševního vývoje
- duševní vývoj probíhá ve fázích, fáze mají specifické zvláštnosti (charakteristické pro dané období)
- 3 hlavní období – dětství, dospělost, stáří
- hlavním problémem členění duševního vývoje je najít vyhovující kritérium; některé koncepce postavily základ členění na biologický základ
- jiné koncepce členily dle sociálních kritérií
→ Vývojová koncepce S. Freuda
- patří mezi 1.ucelené koncepce duševního vývoje člověka
- součást psychoanalýzy je považována za velmi vlivnou
- vznikla na přelomu 19. a 20. století – vyvolala jeho teorie, diskuze i odmítání
- Freud považoval za „motor“ psychického vývoje vývoj lidstva (životní energie), které spojoval s principem slasti; člověk dle něj lokalizuje pocit slasti v průběhu své ontogeneze do různých tělesných oblastí; v průběhu vývoje se ustavují instance – id, superego, ego
- Freudova koncepce psychického vývoje má kořeny v patopsychologii – vysvětlit pomocí modelu různé typy psychických poruch (neuróz)
- rozhodující – rané fáze vývoje (období dětství) – jeho vývojový model „končí“ dosažením zralosti
- koncepce v 5 stádií:
1. stadium orální (kojenecké období) - zdrojem slasti – ústa (přijímá potravu, kontakt s matkou); typická forma vztahu – inkorporace – vytváří model osvojování, zmocňování se předmětu a vytvářejí prvotní vztahy; pozůstatek – dumlání, dráždění úst, kousání nehtů, kouření; základní vztah – vztah k matce (identifikace)
2. stadium anální (do 3 let) – utváří se i vztah k sobě samému; tvoří se schopnost ovládání – začíná se utvářet superego jako prostý odraz vlivu dospělých, podstatně se osamostatňuje; počátek období vzdoru napomáhá další profialci jedince
3. stadium falické (3. - 5. let) – dítě se značně osamostatňuje, zabývá se fantaziemi vlastních schopností, síly, vlivu; zájem dítěte se přesouvá na genitál, děti jsou zvědavé na anatomické rozdíly mezi pohlavími, ptají se, jak se rodí děti a zajímají se o erotické aktivity dospělých; vysoká hodnota u penisu (u obou pohlaví); oidipovská problematika – týká se chlapce, který se zamiluje do své matky, ale bojí se otce, že ho vykastruje; v pozdějším období to přenáší na svou partnerku; řešení spočívá v identifikaci s tímto rodičem a zřeknutí se rodiče opačného pohlaví
4. stadium latence (po 6. roce) – období mezi 6. rokem a nástupem puberty nepřikládá Freud velkou pozornost – vývoj přestává, období mladšího školáka – osvojování znalostí, dovedností,...
5. stadium genitální (adolescence – od 12. let do počátku dospívání) – z hlediska vývoje libida fází nejvyšší; genitální charakteristika;
→ Vývojová teorie Jeana Piageta
-vlivný psychický koncept současnosti, přestože se týká jedné strany ontogeneze – kognitivního vývoje
-základní princip – prolínání asimilace a akomodace
-asimilace = přijímání, osvojování nových zkušeností, zkušenosti nemusí být v souladu s úrovní poznatků – mysl člověka se akomoduje, aby obnovila narušenou rovnováhu
-stadia:
stadium senzomotorické (0 – 18 (24) měsíců) – děti informace vnímají izolovaně (neschopny cíleně si podat hračku); později se vnímání prohlubuje, děti experimentují – cucání předmětu, paci-paci; projevy experimentu vedou k získání a procvičování znalostí a schopností
stadium předpojmové (18 (24) měsíc – 7 let) – dítě je schopno uvažovat o předmětech a událostech v symbolických pojmech; ilustrací této schopnosti mohou být hry s fantazijním prvkem; vnímání časových souvislostí – zpočátku dítě neodlišuje předmět a jeho pojmenování, pojmenuje to, co vidí, pokud někdo pojmenuje něco nepřítomného, dítě se ptá kde je?; nakonec oddělí slovo od toho, co slovo zastupuje a uvědomí si možnost přemýšlet a hovořit o něčem nepřítomném
stadium názorného myšlení (4 – 7 let) – dítě dosud nemá rozvinuté „organizující koncepty“, jako je příčinnost, množství; právě ty Piaget považuje za podmínku mentálních operací – přeměňování a řazení informací; dítě uvažuje v celostních pojmech
stadium konkrétních operací (ml. šk. věk – 12 let) – dítě vykazuje změny ve svém uvažování; dospívají k principu konzervace – schopny v duchu obracet postup – mizí egocentrismus; uvažují o tom, jak přemýšlí druzí; uvažování je konkrétní, neschopny abstrakce
stadium formálních operací (od 12 let) – charakterizováno schopností abstraktního a logického myšlení; výsledkem uplatňování těchto schopností nemusí být jen intelektový a intelektuální výkon – řada studií je věnována i tomu, jak je schopností abstraktního myšlení ovlivněna celá osobnost člověka – např. některé typické prvky adolescentního chování a prožívání jako je ideologičnost – mohou být spjaty s nově získanou schopností představit si různé varianty – jak to je a jak by to mohlo být
Porodnost
ve 20. letech proběhly 3 vrcholy porodnosti (po 25 letech)
1. vrchol – po 1. světové válce – na 1 ženu 3, 2 dítěte
2. vrchol – po 2. světové válce – na 1 ženu 2, 9 dítěte
3. vrchol – rok 1975 – na 1 ženu 2, 3 dítěte
další vrchol byl očekáván kolem roku 2000 – nestalo se a pokračoval hluboký propad porodnosti (1, 1 dítěte – v EU je standard)
vlna zvýšené porodnosti proběhla až v nedávné době
na 90 000 porodů připadá 34 000 potratů (i přirozených)
v letech 1957 – 1958 existovaly interrupční komise
1/3 započatých těhotenství končí potratem
% spontánním potratů – 7 – 15 % → 20 – 29 let; 13 – 20 % → 30 – 39 let; 21 – 46 % → nad 40 let
na světě ročně proběhne 50 milionů umělých potratů
neplodnost – patří sterilita a infertilita
sterilita – neschopnost počít dítě; většinou se diagnóza uvádí pokud žena neotěhotní po 2 letech nechráněného pohlavního styku; po 1 roce se začíná s vyšetřením muže
infertilita – neschopnost donosit dítě
15 % párů je neplodných (1 pár ze 7)
příčiny neplodnosti:
→ 25 % na straně ženy
→ 28 % na straně muže
→ 40 % příčina obou
→ 1 % nezjistitelné příčiny
zhruba 50 % vajíček má poruchy na chromozomech – spontánní potraty
pravděpodobnost otěhotnění u dvou zdravých lidí je jednou za 6 cyklů
celosvětový problém – snižující se plodnost u mužů – vlivy znečištěného životního prostředí, způsob života
Metody asistované reprodukce
samostatně vědní obor – tzv. reprodukční medicína
interdisciplinární obor – zahrnuje genetiku, gynekologii,...
nejstarší a nejčastější metoda je „in vitro fertilizace“ (IVF) – jde o zkumavkové mimotělní otěhotnění
v roce 1978 se ve VB narodilo první dítě počaté tímto způsobem
v ČR jsou s touto metodou velmi dobré výsledky
patříme mezi 15 států světa s vysoce seriózními výsledky
v ČR existuje na 16 center asistované reprodukce
každé 14. dítě je takto počato
tato metoda je komplikovaná organizačně, finančně, psychicky i legislativně
pokus o umělé oplodnění stojí 30 – 40 000 Kč, pojišťovna hradí 2 – 3 cykly od 22 – 28 let
katolická církev tuto metodu nepřijímá
evangelická církev akceptuje umělé oplodnění v rámci manželského páru
úspěšnost center se posuzuje dle počtu oplodnění končících těhotenstvím (min. 15 %)
je celonárodní registr – uvedeny děti počaté tímto způsobem – děti jsou normální
v ČR se od roku 2000 dělá preinplantační diagnostika – spočívá v tom, že se před vložením oplodněného vajíčka do dělohy můžou odebrat 2 – 3 embrya
V ČR není zákon asistované reprodukce, jsou jen vyhlášky – nedodržování není trestné; záměrné ovlivňování pohlaví dítěte (žena vždy jen X, muž buď X nebo Y)
jednotlivé postupy:
► IVF – umělé mimotělní oplodnění. Hlavně pokud mají ženy neprůchodné vejcovody. V první fázi se provádí tzv. stimulace vaječníků pomocí hormonálních preparátů. Ve druhé fázi lékař odebere nejvyšší počet vajíček. Odběr se provádí v anestezii. Ve třetí fázi je partnerovi odebráno sperma. Je-li vajíčko oplodněno, je možné ho umístit do dělohy zhruba do 72 hodin. Množství přenesených embryí závisí na mnoha faktorech (věk ženy, předchozí těhotenství, neplodnost,...)
► kriokonzervace – etický problém. U žen, co nechtějí či nemohou hned otěhotnět. Zmražení vajíček oplodněných spermií při teplotě -198°C. Pravděpodobnost otěhotnění 16 – 18 %. V Pronatalu je uloženo na 10 000 vajíček, uchovávají se po dobu 4 let. Likvidace probíhá následujícími způsoby: likvidace postupným rozmrazováním, darování na výzkum, darování jiným párům.
► dárcovství – dítě má právo znát svého biologického rodiče
► intracytoplazmatická onjekce ICSI – metoda, která posunula dopředu léčbu neplodnosti. Poprvé použita v roce 1992. Pomocná při IVF. Jde o mikromanipulační metodu, kdy lékař pomocí mikropipety vpraví spermii přímo do vajíčka. Celý proces se provádí pod mikroskopickou kontrolou. ICSI byla převratnou metodou pomáhající řešit hlavně mužskou neplodnost. Nejvíce se používá u mužů s nevyhovujícím spermiogramem. ICSI otevírá otcům cestu k biologickému potomku. Další indikace k ICSI je vysoký věk partnerů, neúspěšné cykly klasické IVF. Používá se i při oplodnění dárcovských pohlavních buněk. Úspěšnost ICSI je větší než při běžném IVF cyklu. Jedná se o 30 – 35 % naděje na otěhotnění. Nehradí ji
Vloženo: 10.05.2010
Velikost: 133,00 kB
Komentáře
Tento materiál neobsahuje žádné komentáře.
Copyright 2024 unium.cz